&Vidiaquam

# Incipit
!Když se kněz zcela oblékl ke mši sv., přistupuje s jáhnem a podjáhnem nebo jenom s ministranty k oltáři. Dole u stupňů vyjadřuje nejprve svou touhu po milostiplném oltáři:
v. Ve jménu Otce, + i Syna i Ducha Svatého. Amen.

!*D
!In Missis Defunctorum, et in Missis de Tempore a Dominica Passionis usque ad Sabbatum sanctum exclusive, omittitur Psalmus Júdica me, Deus, cum Glória Patri, et repetitione Antiphonæ, sed dicto In nómine Patris, Introíbo, et Adjutórium,fit conféssio, ut sequitur:

S. Vstoupím k oltáři Božímu.
M. Před Boha, jenž je původcem radosti mé od mladosti mojí.
!*&Introibo
!Následující žalm 42., jenž tak radostně vyznívá, vynechává se ve všech mších zádušních a po celou dobu pašijovou – od Smrtné neděle do Zeleného čtvrtku – vyjímaje svátky:
!Ž 42,1-5.
S. Zjednej mi právo, Bože, a rozhodni při mou proti bezbožnému lidu; od člověka nespravedlivého a lstívého vysvoboď mne.
M. Neboť tys, Bože, síla má! Proč mne zapuzuješ, a proč smuten chodím, když mne souží nepřítel?
S. Sešli světlo své a pravdu svou; ty mne povedou a dovedou ke svaté hoře tvé a do stánků tvých.
M. I vstoupím k oltáři Božímu; před Boha, jenž je původcem radosti mé od mladosti mojí.
S. Oslavovati tě budu na citeře, Bože, Bože můj. Proč se rmoutíš, duše má, a proč mne znepokojuješ?
M. Doufej v Boha, neboť opět budu jej oslavovati — spasitele svého a Boha svého.
S. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.
M. Jakož bylo na počátku, i nyní i vždycky, a na věky věkův. Amen.
S. Vstoupím k oltáři Božímu.
M. Před Boha, jenž je původcem radosti mé od mladosti mojí.

# Všeobecné vyznání hříchů
!Kněz vidí, že jediným naším útočištěm je Bůh, a proto se znamená sv. křížem a praví:
V. Pomoc naše + ve jménu Páně.
R. Jenž učinil nebe i zemi.
!Pln radostí a touhy chce již vystoupiti k oltáři, ale v tom okamžiku si vzpomene na svou a svých spolubratří hříšnost, jež nesmí se odvážití bez pokání vstoupiti před tvář Boží, i vyznává se pokorně ze svých hříchů: po něm ministrant tak činí jménem ostatních věřících:
v. Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michaeli Archandělu, svatému Janu Křtiteli svatým Apoštolům Petru a Pavlu, všem Svatým a vám, bratří, že jsem zhřešil převelice myšlením, slovy a skutky (bije se třikráte v prsa) – svou vinou, svou vinou, svou převelkou vinou! Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michaela Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a vás, bratří, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.
!x!!Asistence nebo s nimi všichni ostatní odpoví:
!x!M. Smilujž se nad tebou všemohoucí Bůh a odpustě hříchy tvoje, uvediž tě do života věčného.
!x!S. Amen.
!x!!Nyní se asistence v hlubokém úklonu nebo s nimi i věřící modlí všeobecné vyznání hříchů:
!x!M. Vyznávám se Bohu všemohoucimu, blahoslavené Marii, vždy Panně, svatému Michaeli Archandělu, svatému Janu Křtiteli, svatým Apoštolum Petru a Pavlu, všem Svatým a tobě, otče, že jsem zhřešil převelice, myšlením, slovy a skutky (bije se třikrát v prsa) — svou vinou, svou vinou, svou převelkou vinou! Proto prosím blahoslavenou Marii, vždy Pannu, svatého Michaela Archanděla, svatého Jana Křtitele, svaté Apoštoly Petra a Pavla, všecky Svaté a tebe, otče, orodujte za mne u Pána, Boha našeho.
!Kněz odpoví:
S. Smilujž se nad vámi všemohoucí Bůh a odpustě hříchy vaše, uvediž vás do života věčného.
R. Amen.
S. Prominutí, +  rozhřešení a odpuštění hříchů našich nechť udělí nám všemohoucí a milosrdný Hospodin.
R. Amen.

!Kněz se modlí v mírném úklonu:
V. Bože, obrať se k nám a oživ nás.
R. A lid tvůj radovati se bude v tobě.
V. Zjev nám, Pane, milosrdenství své.
R. A spasení svoje nám uděl.
V. Pane, vyslyš modlitbu mou.
R. A voláni mé nechť k tobě přijde.
V. Pán s vámi.
R. I s duchem tvým.
!Ještě dvě jiné prosby za odpuštění vysílá k Bohu a při tom vystupuje k oltáři; tam pak polibkem uctívá ostatky Svatých:
v. Modleme se!
!Kněz vystupuje k oltáři a tiše se modlí:
v. Sejmi s nás, prosíme, Pane, nepravosti naše, abychom hodni byli do svatyně Svatých s čistou vejíti mysli. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
!Kněz líbá oltář a v něm uložené ostatky svatých:
v. Prosíme tě, Pane, pro zásluhy Svatých tvých (líbá oltář), jejichž ostatky zde jsou, a všech Svatých, abys všecky moje hříchy prominouti ráčil. Amen.

!*S
# Okuřování
!Oltář, jenž je zároveň obětním místem, hodovním stolem, symbolem Krista a hrobem Svatých, bývá knězem při slavné mši zahalován oblaky vonného kouře, jenž značí naše k Bohu vystupující modlitby a oběti. Zrnka kadidla, jež sype na žhavé uhlí, kněz žehná:
Ten nechť tě požehná + k jehož cti budeš spáleno. Amen.
!Pak je okouřen oltářní kříž, případné ostatky svatých, oltář a nakonec jáhen (nebo ministrant) okouří kněze jako toho, kdo jedná v osobě Krista.

# Introitus – Vstupní antifona
!Vstup (introit) má skoro každá mše zvláštní. Kdysi jej zpívával chór když biskup s kněžstvem se ubíral k oltáři; obsahu některého Vstupu rozumíme jen tehdy, máme-li na mysli tento bývalý zvyk. Nyní říká jej kněz z knihy na epištolní straně. Když byl kněz vzdal na konci Vstupu chválu Nejsvětější Trojici, obrací se k Ní devaterou prosbou, v níž jej podporují přisluhujíci kněží nebo ministranti:
&introitus

# Kyrie
!Nyní se střídavě (s knězem nebo se schólou) zpívá nebo recituje řecká litanie Κύριε ἐλέησον - Pane smiluj se ke chvále trojjediného Boha. Zpíváme podle příslušného kyriale:
S. Pane, smiluj se nad námi!
M. Pane, smiluj se nad námi!
S. Pane, smiluj se nad námi!
M. Kriste, smiluj se nad námi!
S. Kriste, smiluj se nad námi!
M. Kriste, smiluj se nad námi!
S. Pane, smiluj se nad námi!
M. Pane, smiluj se nad námi!
S. Pane, smiluj se nad námi!

!! Andělský chvalozpěv - Gloria
!*&GloriaM
!Vyžaduje-li toho doba církevního roku nebo svátek který se právě slaví, následuje vznešený zpěv, jehož počáteční slova pěli Andělé při Narození Páně. (V Adventě, pak od neděle Devítniku až do Velikonoc, slouží-li kněz mši ve fialové barvě, jakož i při mších za zemřelé Gloria se vynechává.)
v. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle! Chválíme tě. Dobrořečíme tobě. Klaníme se tobě. Oslavujeme tě. Díky vzdáváme tobě pro velikou slávu tvou. Pane Bože, Králi nebeský. Bože Otče všemohoucí! Pane, Synu jednorozený, Ježíši Kriste! Pane Bože, Beránku Boží, Synu Otce! Jenž snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Jenž snímáš hříchy světa, přijmi prosbu naši. Jenž sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi Svatý. Ty jediný jsi Pán. Ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste,
se Svatým Duchem + ve slávě Boha Otce. Amen.

#Modlitba
!Kněz políbí oltář a obrácen k lidu, zdraví jej:
&DominusVobiscum
!Kněz vrátí se ke knize na epištolní straně a modlí se jednu nebo více modliteb, které se nazývají také kolekty (collectae), což značí tolik jako modlitby, jež v sobě zahrnují všecko oč věřící v tento den Boha prosí. Jsou pro každou mši zvláštní.
&collect

# Epištola
!Rovněž Epištola bývá pro každou mši zvláštní. Jméno nese tato část od toho, že většinou čte se část z některého apoštolského listu (epištola). Někdy se však na tomto místě čte úryvek ze Starého zákona nebo ze Skutků apoštolských. Pak následují mezizpěvy (Stupňový zpěv, Aleluja s veršem, Traktus, Sekvence), kterých se používá dle určitých liturgických pravidel.
&lectio

# Graduale
&graduale

!*SnD
# Evangelium
!Proroci a Apoštolové, jejichž slova jsme slyšeli v Epištole, byli pouze připravovatelé cest Páně, v Evangeliu však zříme samého Vykupitele jednati a mluviti. To dává Církev už zevně najevo, neboť knize, z které se čte Evangelium, prokazuje poctu okuřováním, kněžstvo a lid uctivě při čtení Evangelia stojí.
!Jáhen, dříve než-li vezme s oltáře knihu evangelní, modlí se (v tiché mši se to modlí sám kněz):
v. Očisť srdce moje a rty mé, všemohoucí Bože, jenž jsi rty proroka Isaiáše žhavým očistil uhlem; rač mne tak svým milostivým slitováním očistiti, abych důstojně svaté Evangelium tvé zvěstovati mohl. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
!Jáhen vezme knihu a prosí kněze o požehnání:
D. Rač, pane požehnati.
!Kněz mu pak udělí požehnání (v zádušní mši se neudílí):
S. Pán budiž v srdci tvém a na rtech tvých, abys důstojně a náležitě zvěstoval Evangelium jeho. Ve jménu Otce i Syna + i Ducha Svatého. Amen.
!Ve slavné mši jáhen nejprve knihu evangelní okuřuje. Jaký rozdíl mezi Novým zákonem, jenž je ohlašován za vůně kadidla, a Starým zákonem, jenž byl ohlášen za hromu a blesku! Jáhen zpívá:
V. Pán s vámi!
R. I s duchem tvým!
!Jáhen pokračuje „Slova (počátek) sv. Evangelia podle sv. Matouše (Marka, Lukáše, Jana)!“ Lid: „Sláva tobě, Pane!“ Po přečtení Evangelia lid praví: „Chvála tobě, Kriste!“ Kněz líbá evangelní stať se slovy: „Slovy Evangelními buďtež shlazeny naše viny!“
&evangelium

!*RnD
# Evangelium
!Proroci a Apoštolové, jejichž slova jsme slyšeli v Epištole, byli pouze připravovatelé cest Páně, v Evangeliu však zříme samého Vykupitele jednati a mluviti. To dává Církev už zevně najevo, neboť knize, z které se čte Evangelium, prokazuje poctu okuřováním, kněžstvo a lid uctivě při čtení Evangelia stojí.
v. Očisť srdce moje a rty mé, všemohoucí Bože, jenž jsi rty proroka Isaiáše žhavým očistil uhlem; rač mne tak svým milostivým slitováním očistiti, abych důstojně svaté Evangelium tvé zvěstovati mohl. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
v. Rač, pane požehnati. Pán budiž v srdci tvém a na rtech tvých, abys důstojně a náležitě zvěstoval Evangelium jeho. Amen.
V. Pán s vámi!
R. I s duchem tvým!
&evangelium

!*D
# Evangelium
!In Missis Defunctorum dicitur Munda cor meum, sed non petitur benedictio, non deferuntur luminaria, nec Celebrans osculatur librum.
v. Munda cor meum, ac labia mea, omnípotens Deus, qui labia Isaíæ Prophétæ cálculo mundásti igníto: ita me tua grata miseratióne dignáre mundáre, ut sanctum Evangélium tuum digne váleam nuntiáre. Per Christum, Dóminum nostrum. Amen.
!Deinde, conversus ad librum, junctis manibus, dicit:
V. Pán s vámi!
R. I s duchem tvým!
!Et pronuntians: Inítium, sive Sequéntia sancti Evangélii, signat librum, et se in fronte, ore et pectore, et legit Evangelium, ut dictum est. Quo finito, respondet Minister: Laus tibi, Christe.
&evangelium

!*&Credo
# Vyznání víry - Krédo
!Je-li předepsáno, modlí se kněz Vyznání víry (nicaeno-konstantinopolské), kterým dává najevo, že věří všem slovům sv. Evangelia a těm tajemstvím, k jichž slavení se právě chystá.
v. Veřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. I v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího a z Otce zrozeného před všemi věky Boha z Boha, světlo ze světla, Boha pravého z Boha pravého. Zplozeného, neučiněného, jedné podstaty s Otcem; skrze něhož všecko učiněno jest. Jenž pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil s nebes. (Kněz pokleká.) I vtělil se Duchem Svatým z Marie Panny a člověkem se stal. Ukřižován také za nás, trpěl pod Pontským Pilátem a pohřben byl. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písem. A vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otce a opět přijde se slávou soudit živé i mrtvé, jehož království nebude konce. A v Ducha Svatého, Pána a oživovatele, jenž z Otce a Syna vychází, jenž s Otcem a Synem je zároveň uctíván a oslavován, jenž mluvil skrze Proroky. A v jednu, svatou, katolickou a apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů a očekávám vzkříšení mrtvých a život příštích věků. Amen.

# Obětování
!Až do tohoto okamžiku byli dříve přítomní i ti, kdož se teprve připravovali na křest (katechumeni); nebyli dosud schopni zúčastniti se tajemství oběti, církev však naplnila jejich srdce bohatými plody Písma sv. Starého i Nového Zákona, jejž jim před propuštěním předčítala. Pak musili odejíti a zůstali pouze pokřtění věřící. Kněz je pozdravuje slovy:
V. Pán s Vámi!
R. I s duchem tvým!
!Po té jej vyzýva:
v. Modleme se!
&offertorium

!Zatím co chór zpívá (v tiché mši predčítá kněz sám) přináší k oltáři podjáhen kalich s hostií. Kněz bere hostii na paténě do rukou, pozvedne zrak a obětuje:
v. Přijmi, svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, tuto neposkvrněnou obětinu, kterou já, nehodný sluha tvůj, přináším tobě, Bohu svému živému a pravému za nesčíslné hříchy, urážky a nedbalosti své a za všechny přítomné, jakož i za všecky věřící křesťany, živé i zesnulé, aby mně i jim prospěla k spasení pro život věčný. Amen.

!Pak nalévá víno do kalicha a vpouští do něho kapku vody, kterýžto prastarý zvyk připomíná nejen vodu, jež vytekla s krví z otevřeného boku Spasitelova, ale také naše lidství, které se v Kristu spojuje s Božstvím a tím nabývá jeho lahodných vlast ností. Kněz při tom praví:
v. Bože, jenž jsi důstojnost lidské podstaty podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil, dej nám skrze tajemstvi této vody a vína státi se společníky Božství toho, jenž člověčenství našeho ráčil státi se účastným, Ježíš Kristus, Syn tvůj, Pán náš, jenž s tebou živ jest a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všecky věky věkův. Amen.

!*D
!In Missis Defunctorum dicitur prædicta Oratio: sed aqua non benedicitur.

!Při obětování kalicha praví:
v. Obětujeme ti, Pane, kalich spasení — vzývajíce tvou milostivost, aby před tváří božské velebnosti tvé pro naši a celého světa spásu s vůní líbeznou se vznesl. Amen.
!Chléb a víno jest obětováno, nyní přináší kněz v oběť i sebe a své spolubratry a sestry. Skloněn modlí se:
v. V duchu pokory a se srdcem zkroušeným nechť jsme přijati tebou, Pane, a tak děj se dnes obět naše před tváří tvou, aby se ti líbila, Pane Bože.
!Žehná dary a vzývá Ducha Svatého.
v. Příjď, Posvětite1i, všemohoucí, věčný Bože, a po + žehnej tuto oběť, připravenou tvému svatému jménu.

!*S
# Okuřování
!Při slavné mši žehná kněz kadidlo:
v. Na přímluvu svatého Michaela Archanděla, stojícího po pravici oltáře zápalného, a všech svých vyvolených nechť Hospodin ráčí zápal tento po + žehnati a za vůni líbeznou přijmouti. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
!Okuřuje obětiny:
v. Zápal tento tebou požehnaný nechť vystoupí k tobě, Pane, a sestoupí na nás milosrdenství tvé.
!Okuřuje oltář:
!Ž. 140,2-4.
v.  Modlitba má se vznes jako vůně kadidla před obličej tvůj, pozdvižení rukou mých jako obět večerní. Postav, Pane, stráž k mým  ústům, pevné dveře ke rtům mým, aby srdce mé se neuchýlilo ke zlým slovům, k omlouvání hříchů.
!Vraceje kadidelnici:
v. Nechť zaniti v nás Hospodin oheň svého milování a plamen věčné lásky. Amen.

# Mytí rukou
!Když vrátil kadidelnici, myje si ruce, což mělo za dřívějších dob, kdy lid k obětování přinášel dary a kladl je do rukou kněze, praktický význam. Nyni umývání rukou napomíná kněze i věřící, aby neposkvrněni na duši a na těle slavili nejsvětější Oběť.
!Ž. 25,6-12.
v. Umyji mezi nevinnými ruce své a choditi budu kolem oltáře tvého, Pane.
Abych slyšel hlas chvály a vyprávěl o všech divech tvých.
Pane, miluji krásu domu tvého a místo, kde přebývá slává tvá.
Nehubiž, Pane, s bezbožnými duši mou, s vražedniky život můj.
Na jejichž rukou lpí neřesti, pravice jejich plna jest úplatných darů.
Já však v nevinnosti své jsem kráčel; spas mne a smiluj se nade mnou.
Noha má stála na cestě přímé.Veshromáždění chci tě oslavovati, Pane.
!*nD
&Gloria

# Prosby za přijetí oběti
!Kněz vrací se ke středu oltáře, klade naň sepiaté ruce a modlitbou vyjadřuje, že mše svatá slouží se na památku Kristovu a ke cti Svatých, které vzývá o přímluvu a pomoc.
v. Přijmi, svatá Trojice, tuto oběť, kterou ti přinášíme na památku umučení, vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše Krista, Pána našeho, a ke cti blahoslavené Marie, vždy Panny, svatého Jana Křtitele, sv. Apoštolů Petra a Pavla a těchto (jejichž ostatky jsou v oltářním kameni), jakož i všech Svatých, aby jim byla ke cti, nám pak ke spáse, a ti aby za nás orodovati ráčili na nebi, jejichž památku konáme na zemi. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.

!Kněz políbí oltář a obrátiv se k věřícím, vyzývá je, aby jej modlitbou podporovali, by jejich společná oběť byla bohulibá:
S. Modlete se, bratři, aby moje i vaše obět příjemnou se stala u Boha, Otce Všemohoucího.
!Ministrant tlumoči odpověď přítomného lidu:
M. Nechť přijme Pán oběť z rukou tvých k chvále a slávě jména svého, jakož i k užitku našemu a veškeré Církve své svaté.
!Kněz odpoví:
S. Amen.
_
!!Tichá modlitba - Secreta
!Obsahuje prosbu o přijetí obětních darů a udělení užitku z oběti plynoucího s poukazem na tajemství, jež se slaví, nebo na zásluhy svatých, jejichž svátek se světí. Sekrety bývají dvě nebo více, podle počtu kolekt. Kněz je říká potichu
&secreta

# Preface - Předmluva
!Skládá se ze tří částí z nichž střední je dle doby a svátků proměnlivá. Ostatní části jsou vždy stejné. Předmluvy jsou nádherné a poesie plné zpěvy děkovné a chvalné.
V. Pán s vámi.
R. I s duchem tvým.
V. Vzhůru srdce.
R. Máme k Hospodinu.
V. Díky vzdejme Hospodinu, Bohu svému.
R. Hodno a spravedlivo jest.
_
&prefatio
_
! V této části se spojují zemští poutníci s andělskými kúry ve společný chvalozpěv na třikrát svatého Boha:
v. Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh zástupů. Plna jsou nebesa i země slávy tvé. Hosanna na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.

# Kánon
!Touto částí počíná se neproměnný a směrodatný díl mše sv. (slovo „canon“ značí „směrnice“), který je svým obsahem tak starý, jako sama Církev, a jehož modlitby se skládají ze slov Páně, z podání apoštolských nebo z přídatků papežů. Od dob Řehoře Vel. (r. 600) neděly se však už žádné změny na kánonu. První slovo kánonu jest Te (tebe); velké písmeno T má podobu kříže, což zavdalo brzy příčinu, že se toto písmeno všelijak zdobilo náměty z ukřižování. Výzdoba nabývala stále větších rozměrů, až se ustálila na celostránkový obraz Krista Pána na kříži pnícího před počátkem kánonu.
! První modlitba kánonu vyjadřuje prosbu za Církev, za její pastýře a údy:
v. Tebe tedy, nejlaskavější Otče, skrze Ježíše Krista, Syna tvého, Pána našeho, pokorně prosíme a žádáme, (líbá oltář) abys mile přijal a požehnal tyto + dary, tato + věnování, tyto + svaté, neposkvrněné oběti, které tobě přinášíme zvláště za tvou svatou Církev katolickou, kterouž mírem obdařiti, chrániti, sjednotiti a říditi rač po celém okrsku zemském, zároveň se služebníkem svým, papežem naším N.p, biskupem naším N.b i se všemi pravověrnými, jakož i katolické a apoštolské víry ctiteli.

# Vzpomínka na živé
!I na jednotlivé žijící věřící, sobě drahé nebo odporučené, vzpomíná si kněz; rovněž i na ty, kdož právě nejsvětější Oběti jsou přítomni:
v. Pomni, Pane, služebníků a služebnic svých N. a N. i všech vůkol stojících, jejichž víra je tobě známa a povědoma zbožnost, za které ti přinášíme nebo kteří tobě přinášejí tuto oběť chvály za sebe a všecky své, za vykoupení duší svých, za naději spásy a bezpečnosti své, a kteří plni své sliby učiněné tobě, Bohu věčnému, živému a pravému.

# Připomínka svatých
!Těsně před úkonem proměňování vzpomíná kněz na společenství, které máme se Svatými v nebi, již nám mohou svými přímluvami pomáhati. Tato modlitba je pokračováním modlitby předchozí:
&communicantes
i svatých Apoštolů a mučedníků tvých: Petra a Pavla, Ondřeje, Jakuba, Jana, Tomáše, Jakuba, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Šimona a Tadeáše, Lina, Kleta, Klimenta, Xysta, Kornelia, Cypriana, Vavřince, Chrysogona, Jana a Pavla, Kosmy a Damiana i všech Svatých tvých, pro jejichž zásluhy a prosby rač uděliti, abychom ve všem pomocnou záštitou tvou byli chráněni. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.

# Prosba o přijetí darů
!Kněz klade ruce nad obětiny, jako to činil ve Starém zákoně velekněz nad oběti, na kterou chtěl přenésti všecky viny svoje a svého lidu. Vždyť v nejbližším okamžiku bude pod způsobami chleba a vína ukryt Beránek, jenž na sebe béře hříchy celého světa:
v. Tuto tedy oběť služebnosti naši, ale i veškeré čeledi své,
&hancigitur
prosíme, Pane, abys usmířen přijal, a dny naše ve svém pokoji spravoval a kázal, abychom od věčného zatracení vysvobozeni a ke stádci tvých vyvolených připočteni byli. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.

!Žehná obětiny a prosí Boha, aby je proměnil v tělo a krev svého Syna:
v. Kterouž oběť, prosíme, rač ty, Bože, ve všem po + žehnanou, při + vlastněnou, plat + nou, důstojnou a přijemnou učiniti, aby se nám stala Tě + lem a Kr + ví nejmilejšihoSyna tvého, Pána našeho ježiše Krista.

# Proměňování a pozdvihování
!Kněz bere do rukou hostii a ztotožňuje se v okamžiku proměňování úplně s Kristem. Slova následující jsou pokračováním předchozí modlitby:
v. Jenž den před tím, než trpěl, vzal chléb do svých svatých a ctihodných rukou a pozdvihnuv oči k nebi (kněz pozdvihuje oči k nebi),k tobě, Bohu, Otci svému všemohoucímu, díky tobě čině, po + žehnal, rozlomil a dal učedníkům svým, řka: Vezměte a jezte z toho všichni, neboť

!!!TOTO JEST TĚLO MÉ.
_
!Kněz pokleká, aby uctil proměněnou hostii a pozdvihuje ji pak, aby i lid se poklonil.

!Potom bere do rukou kalich s vínem a pokračuje:
v. Podobným způsobem, když bylo po večeři, bera i tento přeslavný kalich do svých svatých a ctihodných rukou, zase tobě díky číně, po + žehnal a dal učedníkům svým, řka:

!!!Vezměte a pijte z toho všichni, neboť toto jest Kalich Krve mé, nové a věčné úmluvy — tajemství víry — která za vás a za mnohé vylita bude na od puštění hříchů.
_
!Slovy „tajemství víry“ upozorňoval dříve jáhen lid že proměna darů v Tělo a Krev Páně, toto velké tajemství víry, se právě stala; později to přešlo přímo do konsekračních slov.
v. Kolikrátkoliv to činiti budete, na mou památku budete činiti.

# Po proměňování
!Když kněz s lidem poklonil se i Krví Páně, pokračuje, navazuje na předchozí napomenutí Spasitelovo a obětuje ve společné vzpomínce proměněné dary Bohu Otci.
v. Proto také pamětlivi jsouce, Hospodine, my služebníci tvoji, jakož i lid tvůj svatý, jak blahého utrpení a zmrtvýchvstání, tak i slavného nanebevstoupení téhož Krista, Syna tvého, Pána našeho, přinášíme přejasné velebnosti tvé z tvých darů a údělů oběť + čistou, oběť + svatou, oběť + neposkvrněnou, svatý + Chléb života věčného a Kalich + trvalého spasení.

!Kněz prosí Boha, aby milostivě přijal naši Oběť, jako přijal kdysi předobraznou oběť Abelovu, Abrahamovu a Melchisedechovu:
v. Na něž s milostivou a vlídnou tváří rač shlédnouti a je sobě oblíbiti, jakož jsi sobě ráčil oblíbit dary spravedlivého sluhy svého Abela a oběť Praotce našeho Abrahama a onu svatou oběť, neposkvrněnou obětinu, kterou tobě přinesl nejvyšší kněz tvůj Melchisedech.

!Hluboce skloněn prosí kněz, aby Bůh Otec tuto obětinu dal svým Andělem přenésti na mystický oltář v nebi. V této jakož i v předcházející modlitbě neprosí tedy kněz, aby Otec pohlédl milostivě na svého Syna, nýbrž na nás, kteří Mu jej podáváme a za ním se ukrýváme:
v. Pokorně tě žádáme, všemohoucí Bože: kaž, aby toto bylo rukama svatého Anděla tvého přeneseno na vznešený oltář tvůj před obličej tvé božské velebnosti, abychom, kdokoli (políbí oltář) z tohoto podílnictví na oltáři svatosvaté Tě + lo a Kr + ev Syna tvého přijmeme, všelikým požehnáním nebeským a milostí byli naplněni. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.

#Vzpomínka na mrtvé
!Oběť Mše sv. spojuje v sobě všecky údy Církve, živé i mrtvé. Za živé se kněz modlil už před Proměňováním, nyní vzpomíná i zesnulých a přimlouvá se za ně, aby jim Bůh dal u sebe sladké odpočinutí:
v. Pomni také, Pane, služebníků a služebnic svých N. a N., kteří nás předešli se znamením víry a odpočívají spánkem pokoje.
Prosíme, Hospodine, abys jim a všem v Kristu odpočívajícím místa občerstvení, světla a pokoje popřál. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.

!Pak prosí kněz, aby Bůh i nás hříšné služebníky své, kteří hledáme spásu v jeho milosrdenství, přijal do blažené společnosti našich svatých bratří a sester:
v. I nám hříšným služebníkům svým, kteří doufáme v hojnost slitování tvých, rač uděliti nějakého podílu a společenství se svými svatými Apoštoly a Mučedníky: s Janem, Štěpánem, Matějem, Barnabášem, Ignácem, Alexandrem, Marcellinem, Petrem, Felicitou, Perpetuou, Hátou, Lucií, Anežkou, Cecilií, Anastasií a všemi svými Svatými, v jejichž společnost nás, prosíme, rač připustiti, ne jakožto cenitel zásluhy, nýbrž jakožto štědrý dárce smilování. Skrze Krista, Pána našeho.

v. Skrze něhož toto všecko dobré, Hospodine, vždycky tvoříš, po + svěcuješ, o + živuješ, po + žehnáváš a nám uděluješ.
v. Skrze + něho a s + ním a v + něm jest tobě, Bohu Otci + všemohoucímu, v jednotě Ducha + Svatého všecka čest a chvála.
v. Po všecky věky věků.
R. Amen.

# Modlitba Páně
!Až do tohoto okamžiku zabývaly se mešní modlitby Proměňováním obětních darů; od tohoto místa připravují na obětní hostinu – sv. Přijímání. První z těchto modliteb jest Otčenáš, vlastní slova Kristova, jenž na oltáři pod způsobami chleba a vína jest přítomen. Není krásnější a mocnější modlitby. V jejích slovech je krátce vysloveno, co Boha uctívá a nám pomáhá. Ve slavné Mši kněz tuto modlitbu hlasitě zpívá.
v. Modleme se: Příkazy spasitelnými povzbuzeni a božským ponaučením vedeni osmělujeme se praviti:
v. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení
R. Ale zbav nás od zlého.
S. Amen.

v. Zbav nás, prosíme, Hospodine, všeho zla: minulého, přítomného i budoucího; a na přímluvu blahoslavené a přeslavné vždy Panny, Rodičky Boží Marie, a tvých svatých Apoštolů Petra a Pavla i Ondřeje a všech Svatých (dělá patenou kříž od čela k prsům a políbí ji) uděl milostivě pokoje za dnů našich, abychom přispěním milosrdenství tvého podporování jsouce, byli i hříchů vždy prosti i zabezpečeni přede vším zmatkem.
v. Skrze téhož Pána našeho Ježíše Krista, Syna tvého.
Jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všecky věky věků.
R. Amen.
!Za těchto slov rozlomil kněz hostii, jako lámal Kristus chléb. Toto lámání, jako před tím proměňování pod různými způsobami, značí mystickou obětní smrt Kristovu. Malý zlomek hostie pouští kněz do proměněného vína, což připomíná opět spojení Těla a Krve Kristovy při Vzkříšení: Spasitel se tehdy zjevil Apoštolům s pozdravem pokoje. To činí teď i kněz:
v. Pokoj + Páně budiž + vždycky s + vámi.
R. I s duchem tvým.

v. Toto smíšení a posvěcení Těla a Krve Pána našeho Ježíše Krista budiž nám přijímajícím k životu věčnému. Amen.

!*nD
# Beránku Boží
!Kněz bije se třikráte v prsa, vyjímaje při zádušní Mši.
v. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
v. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
v. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, uděl nám pokoj.
!&AgnusHook

!*D
# Beránku Boží
!Kněz při zádušní Mši nebije v prsa.
v. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, dej jim odpočinutí.
v. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, dej jim odpočinutí.
v. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, dej jim odpočinutí věčné.

# Přijímání
!V následujících modlitbách připravuje se kněz ku přijetí Těla a Krve Páně. Požitím obětních darů je oběť skončena. V první modlitbě prosí kněz pro celou Církev o mír, jejž Kristus nám slíbil zanechati (při Mších zádušních se tato modlitba neříká):
!*&CheckQuiDixisti
v. Pane Ježíši Kriste, jenž jsi pravil Apoštolům svým: Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám, nehleď na hříchy mé, nýbrž na víru své Církve a rač jí podle vůle své uděliti mír a jednotu, jenž žiješ a kraluješ Bůh po všecky věky věků. Amen.

!*&CheckPax
!Po této modlitbě dává se při slavné Mši sv. polibek pokoje.
v. Pokoj s tebou.
R. I s duchem tvým.

!*D
!In Missis Defunctorum non datur pax, neque dicitur oratio Domine Jesu Christe, qui dixisti.

!Kněz prosí, aby spojení se svátostným Kristem bylo pro něho pramenem očistným a štítem proti veškerému zlu:
v. Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, jenž jsi z vůle Otce spolupůsobením Ducha Svatého smrtí svou svět oživil, zprosť mne tímto svatosvatým Tělem a Krví svou všech nepravostí mých a veškerých běd a učiň, abych lnul vždy ke tvým přikázáním, a nedopusť, abych se kdy odloučil od tebe, jenž s týmž Otcem a Duchem Svatým žiješ a kraluješ Bůh na věky věků. Amen.

!Pokorně žádá, aby mu požívání Těla Páně nebylo k odsouzení, nýbrž ke spasení:
v. Požití Těla tvého, Pane Ježíši Kriste, jež já nehodný odvažuji se přijmouti, nebudiž mi k odsouzení a zatracení, nýbrž pro dobrotivost tvou sloužiž mi k ochraně duše a těla a k dosažení vyléčení, jenž žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všecky věky věků. Amen.

v. Chléb nebeský přijmu a jméno Páně vzývati budu.
!Věřící, nepříjímá-li ve skutečnosti Tělo Páně, má alespoň v duchu po něm zatoužiti. Takové duchovní přijímání je zdrojem mnohých milostí. – Přímo před přijetím svaté Hostie, bije se kněz třikráte v prsa a s pokorným římským setníkem vyznává:
V. Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem, a uzdravena bude duše má.
V. Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem, a uzdravena bude duše má.
V. Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem, a uzdravena bude duše má.

!Kněz žehná se svatou Hostií a praví:
v. Tělo Pána našeho Ježíše Krista zachovej duši mou pro život věčný. Amen.

!V hluboké úkloně přijme Tělo Páně a setrvá chvíli v tiché modlitbě. Pak odkryje kalich, poklekne a patenou sbírá s korporálu oddrobené částečky Hostie; při tom se modlí se žalmistou:
v. Čím se odplatím Hospodinu za všecko, co mi udělil? Kalich spasení vezmu a jméno Páně vzývati budu. Chválu vzdávaje budu vzývati Pána a od nepřátel svých osvobozen budu.
!Žehná sebe kalichem, modle se:
v. Krev Pána našeho Ježíše Krista zachovej duši mou pro život věčný. Amen
!Po požití Krve Páně rozdílí sv. Přijímání věřícím:

&Communio_Populi
wait16

# Purifikace
!Kněz přijímá abluci - víno, kterým čistí posvátné nádoby:
v. Čeho jsme ústy požili, Pane, kéž čistou myslí pojmeme a nechť z daru časného se pro nás stane lék pro věčnost.
!Vínem a vodou purifikuje prsty, které se dotýkaly Těla Páně:
v. Nechť Tělo tvé, Pane, jež jsem požil, a Krev, kterou jsem pil, utkví v útrobách mých; a dej, ať nezůstane poskvrna hříchů ve mně, jejž čisté a svaté občerstvily Svátosti, jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

# Communio - Antifona k přijímání
&communio

# Postcommunio - modlitba po přijímání
!Kněz se vrátí ke knize na epištolní straně a modlí se tam dvě děkovné modlitby (Přijímání a Po Přijímání), které jsou v různých Mších různé. Po každé z nich jde ke středu oltáře, políbí jej, obrátí se k lidu a zdraví:
S. Pán s vámi.
R. I s duchem tvým.
!Jsou-li nějaké Připomínky, modlí se je po druhé modlitbě a pak teprve jde ke středu oltáře. Když dostal odpověď na svůj pozdrav, propouští (ve slavné Mši jáhen) lid slovy:
&postcommunio

# Požehnání
!Kněz opět políbí oltář a pak stejným nápěvem pozdraví věřící:
S. Pán s vámi.
M. I s duchem tvým.
!dicit pro Missæ qualitate, vel Ite, Missa est, vel Benedicámus Dómino. Deo grátias.

&itemissaest

!*&placeattibi
!Ještě jednou prosí skloněn před oltářem, aby se Bohu líbila oběť, kterou právě dokonal:
v. Svatá Trojice, nechť se ti líbi služba poddanosti mé; a dej, aby oběť, kterou jsem já nehodný před zraky velebnosti tvé přinesl, tobě byla příjemná, mně pak a všem, za které jsem ji přinesl, aby pro tvé milosrdenství byla na odpuštění. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.

!*&CheckBlessing
!Jako zástupce velekněze Krista žehná lid před odchodem:
v. Požehnej vás všemohoucí Bůh,
v. Otec, i Syn + i Duch Svatý.
R. Amen.

!*D
!In Missis Defunctorum non datur benedíctio, sed dicto Requiéscant in pace, dicit: Pláceat tibi, sancta Trinitas; deinde osculato Altari, legit Evangelium sancti Joannis.

!*&CheckUltimaEv
# Poslední Evangelium
!V zádušních míšch se požehnání vynechává. Na konec předvede kněz ještě jednou sobě a lidu Krista v celé jeho velikosti a lásce, říkaje počátek sv. Evangelia podle sv. Jana. – Někdy podle liturgických pravidel bere se místo tohoto Evangelia jiné Evangelium.
!Vstaneme a celebrant přejde na evangelijní stranu a při slavné Mši tiše (při recitované Mši nahlas) čte poslední evangelium:
V. Pán s vámi.
R. I s duchem tvým.
&Ultimaev

!*R
# Modlitby po tiché Mši svaté – Leoninské modlitby (Modlitby Lva XIII.)
!
S. Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou. Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
O. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
S. Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou. Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
O. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
S. Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou. Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
O. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
_
O. Zdrávas Královno, Matko milosrdenství. Živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva. K Tobě voláme, vyhnaní synové Evy. K Tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči. A Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž. Ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria.
S. Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko.
O. Abychom byli učiněni hodnými Kristových zaslíbení.
_
S. Modleme se. Bože, útočiště naše a sílo, shlédni milostivě na lid, který k tobě volá, a na přímluvu slavné a neposkvrněné Panny, Bohorodičky Marie, se svatým Josefem, jejím snoubencem, i tvými svatými apoštoly Petrem a Pavlem a všemi svatými, vyslyš milosrdně a dobrotivě naše prosby, které předkládáme za obrácení hříšníků, za svobodu a povznesení svaté matky Církve. Skrze téhož Krista, našeho Pána. Amen.
_
O. Svatý Michaeli Archanděli, braň nás v boji; proti zlobě a úkladům ďáblovým budiž nám záštitou. Nech ať Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme. Ty pak, kníže vojska nebeského, Satana a jiné duchy zlé, kteří ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do pekla svrhni. Amen.
_
S. Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
O. Smiluj se nad námi.
S. Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
O. Smiluj se nad námi.
S. Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
O. Smiluj se nad námi.