[Officium]
6. Neděle po Svatém Duchu

[Ant 1_]
Zapřísahám tě, Pane, * odejmi nepravost svého služebníka, neboť jsem jednal nemoudře.

[Ant 1C]
Není to snad David, * o němž zpívali se sboru těmito slovy: Saul zabil tisíc, a David deset tisíc a nespočetné tisíce?

[Oratio]
Mocný Bože, jemuž patří vše, co je nejlepší; vlož do našich srdcí lásku ke svému jménu, a dej vzrůst naší nábožnosti, abys to, co je dobré, živil, a v laskavém úsilí to, co je živeno, chránil.
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z druhé knihy Samuelovy
!2 Sam 12:1-4
1 Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži. Jeden byl bohatý a druhý chudý.
2 Bohatý měl velmi mnoho bravu a skotu.
3 Chudý neměl nic, jen jednu ovečku, kterou si koupil. Živil ji a vyrůstala u něho spolu s jeho syny. Jedla z jeho krajíce a pila z jeho poháru, spala v jeho klíně. Byla pro něho něco jako dcera.
4 K bohatému přišel pocestný. Bylo mu líto vzít ze svého bravu a skotu, aby připravil něco poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého a připravil ji muži, který k němu přišel.“

[Lectio2]
!2 Sam 12:5-9
5 David se na toho muže velmi rozhněval a řekl Nátanovi: „Jako že Hospodin žije: muž, který to udělal, zasluhuje smrt!
6 Protože to udělal a neslitoval se, nahradí tu ovečku čtyřnásobně.“
7 Nátan řekl Davidovi: „Ten muž jsi ty. Hospodin, Israelův Bůh, říká toto: Já jsem tě pomazal za krále nad Israelem a já jsem tě vysvobozoval ze Saulových rukou.
8 Dal jsem ti dům tvého pána a do tvého klína ženy tvého pána. Podřídil jsem ti Israelity i Judovce, a kdyby to bylo málo, přidal bych ti to i ono.
9 Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem tím, žes udělal věc zlou v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi dal zabít mečem a vzal sis za ženu jeho manželku. Jeho jsi zavraždil mečem Ammonitů.

[Lectio3]
!2 Sam 12:10-16
10 Teď se meč nevzdálí od tvého domu navěky, protože jsi mnou pohrdl. Vzal jsi ženu Chetity Uriáše, aby se stala tvou ženou.
11 Hospodin říká toto: Hle, dám povstat zlu proti tobě z tvého domu. Vezmu před tvýma očima tvé ženy a dám je tvému blízkému příbuznému. Bude spát s tvými ženami za bílého dne.
12 Tys to udělal ve skrytu, já to udělám před celým Israelem a za bílého dne.“
13 David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Nátan řekl Davidovi: „Hospodin ti tvůj hřích odpustil — nezemřeš.
14 Protože však jsi touto věcí znevážil Hospodina v očích nepřátel, syn, který se ti narodí, musí zemřít.“
15 Nátan odešel do svého domu. Hospodin zasáhl dítě, které Davidovi porodila Uriášova žena, takže onemocnělo.
16 David za chlapce prosil Boha. David se postil, šel a ulehl, spal na zemi.

[Lectio4]
Z knihy svatého Ambrože Biskupa o Apologii Davidově.
!Apologie 1, Kapitola 2.
Jak mnoho každý z nás hřeší, hodinu co hodinu! Avšak nikdo z běžných lidí si nemyslí, že by svůj hřích měl vyznat. Tento král, tak veliký a mocný, aby ani na malý okamžik nepřebýval v utrpení svědomí pro svůj přečin, svým předčasným vyznáním ještě za života a s nesmírnou bolestí svěřil svůj hřích Hospodinu. Koho bys mi teď dokázal najít, ctihodného a bohatého člověka, který by nenesl těžce, pokud by byl usvědčen z nějakého provinění? Avšak David, slavný vládce a král, osvědčen tolika božskými proroctvími, když jej obyčejný člověk pokáral, že těžce zhřešil, nejen že se vztekle neurazil, ale přiznal vinu a zarděl se studem.

[Lectio5]
Proto je Hospodin pohnut bolestí niterného citu, takže Nathan řekl: „Protože ty jsi toho litoval, i Hospodin sňal tvůj hřích.“ Rychlost Božího odpuštění jen ukazuje, jak hluboká byla lítost králova, neboť dokázala přinést odpuštění takového pochybení. Jiní lidé, pokud je kněží kárají, si ještě přitěžují ke svému hříchu, když jej chtějí popírat či omlouvat: a jejich poklesek je ještě větší, pokud existuje naděje na nápravu. Avšak Hospodinovi Svatí, kteří jsou dychtivi dokonat tento zbožný boj a běžet běh spásy, pokud někde jako lidé selžou, spíše pro křehkost své  přirozenosti než pro zalíbení v hříchu, ještě rázněji vstanou, aby běželi dále, ostruhy studu je navrátí do větších bojů, aby jim takový pád nejen nepřinesl žádnou přítěž, ale přinesl navíc i další povzbuzení k vyšší rychlosti.	

[Lectio6]
David sinned; and so oftentimes do other kings. David repented with groaning and tears; and so do not oftentimes other kings. He admitted his guilt; he implored forgiveness; he cast himself down upon the ground, and there wept over his crime; he fasted; he prayed; by publishing his sorrow he left an everlasting witness of his acknowledgment. What meaner men blush to do, the King was not ashamed to own. They who are answerable to law are bold to deny their crimes, and too haughty to ask pardon. Not so he, though he could be haled before no earthly judgment-seat. That he sinned was a matter flowing from his nature; that he asked for pardon, his own repentance. To fall is common to all men, but his confession was his own. To transgress thus was nature; to efface his guilt, greatness.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Marka
!Marek 8:1-9
Za onoho času, když byl s Ježíšem v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Ambrože Biskupa.
!Kniha 6. na Lukáše. Kapitola 9.
Poté, co žena, která je chápána jako předobraz Církve, je uzdravena od krvetoku, poté, co Apoštolové byli posláni, aby zvěstovali radostnou zprávu o království Božím, Pán rozděluje pokrm nebeské milosti. Všimni si však, komu jej rozdělil. Ne lidem, kteří nic nedělají, ani lidem ve městě, tedy v synagoze, nebo lidem honosícím se světskou slávou, avšak těm, kteří uprostřed pouště hledají Krista. Takové lidi, kteří nepohrdnou, totiž přijme sám Kristus, a když k nim promlouvá a zvěstuje Boží slovo, nemluví o věcech světských, ale o království Božím. A pokud někteří mají vředy tělesné vášně, těm Pán rád podá svůj lék.

[Lectio8]
Dávalo tedy smysl, aby ty, které Pán uzdravil od bolesti ran, také osvobodil od postu duchovním pokrmem. Proto nikdo nepřijme pokrm Kristův, pokud by nebyl předtím uzdraven; a ti, kteří jsou pozváni na večeři, jsou předem tímto pozváním očištěni. Pokud byl někdo chromý, přijal schopnost chodit, aby mohl přijít. Pokud někdo oslepl a jeho oči byly zbaveny světla, nebude moci vstoupit do domu Páně, dokud to světlo nebude znovu zažehnuto. 

[Lectio9]
Všude se tedy zachovává tajemný řád Svátostí, kdy se člověku nejprve uzdraví rány skrze odpuštění hříchů, a až poté obdrží hojnost pokrmu z nebeského stolu. Přesto však tento zástup ještě není občerstvován mocnějším pokrmem, ani srdce vyprahlá po pevnější víře nedostávají ještě za pokrm tělo a krev Kristovu. Apoštol Pavel praví: „Dával jsem vám mléko, nikoliv pevný pokrm: ještě byste jej totiž nesnesli, ovšem ani teď jej nesnesete.“ Na způsob mléka je těchto pět chlebů: avšak pevnější pokrm je tělo Kristovo; hojnější nápoj pak krev Páně.	
&teDeum

[Ant 2]
Když byl veliký zástup * s Ježíšem a neměli co jíst, svolal své učedníky a řekl jim: je mi líto zástupu, neboť hle, již tři dny mě doprovázejí, a už nemají, co by jedli, alleluja.

[Ant 3]
Je mi líto * zástupu, neboť hle, již tři dny mě doprovázejí, a už nemají, co by jedli, a pokud je propustím hladové, zemdlí na cestě, alleluja.