[Officium]
5. Neděle po Svatém Duchu

[Ant 1]
Hory Gelboé, * ať na vás nesestoupí rosa ani déšť, neboť na vás byl odvržen štít bohatýrů, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem. Jak padli bohatýři v boji? Jónatan byl zabit na výšinách. Saul a Jónatan, milí a spanilí ve svém životě, ani ve smrti nebyli rozděleni.

[Ant 1] (rubrica cisterciensis)
Kdo totiž * mezi všemi, byl jako David shledán věrným v tvém královstvi, když vychází, navrací se, a stará se o královu říši?

[Oratio]
Bože, jenž jsi těm, kteří tě milují, připravil neviditelná dobra; vlej do našich srdcí působení své lásky, abychom tě ve všem a nade vše milovali, a tvých zaslíbení, jež převyšují každou touhu, jsme dosáhli.
$Per Dominum

[Lectio1]
Začíná druhá kniha Samuelova
!2 Sam 1:1-4
1 Stalo se tedy, že po Saulově smrti se David vrátil z bitvy s Amalekity. David zůstal dva dny v Siklagu.
2 Třetího dne náhle přišel nějaký muž z tábora od Saula, měl roztržené šaty a hlínu na hlavě. Když vcházel k Davidovi, padl k zemi a klaněl se.
3 David mu řekl: „Odkud přicházíš?“ A on mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“
4 David mu řekl: „Co se stalo? Podej mi zprávu!“ A on řekl: „Lid utekl z bitvy a mnoho jich padlo a zemřelo; a také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli.“

[Lectio2]
!2 Sam 1:5-10
5 Tomu mládenci, který mu podával zprávu, David řekl: „Jak víš, že zemřel Saul i jeho syn Jonatan?“
6 Mládenec, který mu podával zprávu, řekl: „Zrovna jsem byl v pohoří Gilboa. A hle, Saul se opíral o své kopí. Vozy a jezdci se na něho zaměřili.
7 Obrátil se, uviděl mě a zavolal na mě: Řekl jsem: Tady jsem.
8 Řekl mi: ‚Kdo jsi?‘ Řekl jsem mu: Já jsem Amalekita.
9 Řekl mi: ‚Postav se proti mně a usmrť mě, protože mě sice svírá smrtelná křeč, ale stále ještě žiju.‘
10 Postavil jsem se proti němu a usmrtil ho. Poznal jsem totiž, že by nepřežil svůj pád. Vzal jsem čelenku z jeho hlavy a náramek z jeho paže a přinesl jsem je svému pánu.“

[Lectio3]
!2 Sam 1:11-15
11 David uchopil své šaty a roztrhl je. Totéž udělali i všichni muži, kteří byli s ním.
12 Až do večera naříkali, plakali a postili se pro Saula, pro jeho syna Jonatana, pro Hospodinův lid a pro izraelský dům, protože padli mečem.
13 Mládenci, který mu to oznámil, David řekl: „Odkud jsi?“ Odpověděl: „Jsem syn cizince, Amalekity.“
14 David mu řekl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout svou ruku a zabít Hospodinova pomazaného?“
15 David zavolal jednoho z mládenců a řekl: „Pojď sem a sraz ho!“ Ten ho udeřil a on zemřel.

[Lectio4]
Z knihy Morálií svatého Řehoře Papeže.
!Kniha 4., Kapitola 3. a 4.
Copak učinil David, který neodplácel zlem těm, kteří mu působili příkoří, když Saul a Jonathan padli ve válce? Proklel pohoří Gelboe těmito slovy: „Pohoří Gelboe, ať na vás nesestoupí rosa ani déšť, ať zde nejsou ani pole prvních obětin! Neboť tam je odhozen štít silných, štít Saulův, jako by ani nebyl pomazán olejem. Pročpak Jeremiáš, když shledal, že jeho promluvy jsou stiženy nepochopením posluchačů, pronesl tuto kletbu: „Proklet buď muž, který mému otci oznámil: ‚Narodil se ti chlapec‘“? (xx. 15.)

[Lectio5]
Co tedy pohoří Gelboe provedlo tak zlého, když Saul zemřel, že na ně neměla padnout ani rosa, ani déšť, a od veškerých zárodků zeleně je tato věta měla vysušit? Avšak protože slovo Gelboe se překládá jako bystřina, právě skrze Saula, pomazaného a mrtvého, je vyjádřena smrt našeho prostředníka. Není tedy náhodou, že právě pohoří Gelboe znázorňuje pyšná srdce Židů, která, zatímco oplývají touhami tohoto světa, mají prsty ve smrti Krista, tedy pomazaného. A protože v nich pomazaný král umírá, oni sami jsou zbaveni rosy každé milosti.

[Lectio6]
O nich je také správně řečeno, že nemohou být pole prvních obětin. Pyšné mysli Židů totiž žádné plody prvních obětin nenesou, neboť při příchodu Spasitele jejich největší část zůstala v proradnosti a nechtěli následovat první znamení víry. Avšak svatá Církev ve svých počátcích byla obohacena zástupy pohanských Národů, takže na konci časů jen posbírá těch pár Židů, které najde. A když sebere i toho posledního, odevzdá je jako zbytky své úrody.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše
!Mat. 5:20-24
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Pokud nebudete mít více spravedlnosti než Zákoníci a Fariseové, nevejdete do království nebeského.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Kniha 1. o Horském kázání. Kap. 9.
Spravedlnost Fariseů spočívá v přikázání „Nezabiješ,“ spra­vedlnost těch, kteří vejdou v nebeské království už v tom, že se bezdůvodně nehněvají. Nezabíjet je tedy to nejmenší, a kdo i to poruší, bude v království nebeském nazván nejmenším. Kdo však toto přikázání naplní a nebude zabíjet, nebude hned velikým a hodným království nebeského, avšak postoupí pouze o určitý stupeň. Dokonalý pak bude ten, kdo se ani nehněvá bez vhodné příčiny. Kdo toto dokáže, bude od vraždy již velmi vzdálen. Proto tedy ten, kdo učí, abychom se nehněvali, neporušuje přikázání „Nezabiješ,“ ale spíše je naplňuje: tak si tedy zachováme nevinnost jak vnější, když nezabíjíme, tak i ve svém srdci, když se nehněváme.

[Lectio8]
U tohoto hříchu tedy existují stupně: nejprve se člověk rozhněvá a tuto pohnutku uchová ve svém srdci. Nyní, pokud tato pohnutka vynutí nějaký zlostný zvuk, zpravidla to moc neznamená, takový výbuch však svědčí o takovém hnutí mysli, které zraňuje nahněvaného: je to však už více, než když člověk svůj sílící hněv jen dusí v tichosti. Pokud však slyšíme nejen zlostné zvuky, ale i slova, která ukazují a vyjadřují jistou urážku toho, vůči komu jsou zaměřena, kdopak by pochyboval, že toto je ještě více, než když slyšíme pouhé zlostné zvuky? 

[Lectio9]
Podívejme se nyní také na tři stupně obžaloby: soud, soudní tribunál a pekelný oheň. Před soudcem je ještě dán prostor obhajobě. U soudního tribunálu však vidíme, že ačkoliv zde také bývá zvykem soudit, na tomto místě se zajisté nabízí, abychom vyložili rozdíl mezi nimi. Úkolem soudního tribunálu je totiž vynést rozsudek. Když už se s obžalovaným samotným neprobírá, zda má být odsouzen, radí se tribunál mezi sebou, a usnese se, k jakému trestu má být odsouzen. U pekelného ohně pak není pochyb ani o odsouzení, jako před soudcem, ani o výši trestu, jako před soudním tribunálem. V pekelném ohni je zcela jisté zavržení i trest odsouzeného.
&teDeum

[Ant 2]
Slyšeli jste, * že našim předkům bylo řečeno: Nezabiješ; kdo by však zabil, propadne soudu.

[Ant 2] (rubrica cisterciensis)
Pokud nebude * vaše spravedlnost větší než spravedlnost Zákoníků a Fariseů, nevejdete do království nebeského.

[Ant 3]
Pokud přinášíš * svůj dar na oltář, a vzpomeneš si, že tvůj bratr proti tobě něco má, zanech tam svůj dar, ještě před oltářem, a jdi se nejdříve smířit se svým bratrem; a potom teprv přijď a obětuj svůj dar, alleluja.