[Officium]
pondělí prvního týden po Svatodušním Oktávu

[Lectio1]
Začíná první kniha Samuelova
!1 Sam. 1:1-3
1 Byl jeden muž z Rámy, Sufovec z efraimských hor, jmenoval se Elkana. Byl to syn Jerochama, syna Elihua, syna Tochua, syna Sufova — Efratejec.
2 Měl dvě ženy. Jedna se jmenovala Anna a druhá Peninna. Peninna měla děti, ale Anna děti neměla.
3 Ten muž putoval každý rok ze svého města, aby se poklonil Hospodinu zástupů a přinesl mu oběť v Šilo. Tam byli Hospodinovými kněžími dva Eliho synové, Chofni a Pinchas.

[Responsory1]
R. Připravte svá srdce Hospodinu, a služte pouze jemu; 
* A on vás vysvobodí z rukou vašich nepřátel.
V. Obraťte se k němu celým svým srdcem, a odstraňte cizí bohy z vašeho středu.
R. A on vás vysvobodí z rukou vašich nepřátel.

[Lectio2]
!1 Sam. 1:4-8
4 Když nastal den, kdy Elkana obětoval, dával podíly z oběti své ženě Peninně i všem jejím synů a dcerám.
5 Ale Anně dával jeden vybraný podíl, protože Annu miloval, i když Hospodin zavřel její lůno.
6 Její sokyně ji navíc urážela kvůli její potupě, že Hospodin uzavřel její lůno.
7 Tak tomu bývalo rok co rok. Kdykoli Anna putovala do Hospodinova domu, Pennina ji takto popouzela. Anna plakala a nejedla.
8 Její muž Elkana jí ale řekl: „Anno, proč pláčeš, proč nejíš a proč se tak trápíš? Nejsem pro tebe lepší než deset synů?“

[Responsory2]
R. Deus ómnium exaudítor est: ipse misit Angelum suum, et tulit me de óvibus patris mei:
* Et unxit me unctióne misericórdiæ suæ.
V. Dóminus, qui erípuit me de ore leónis, et de manu béstiæ liberávit me.
R. Et unxit me unctióne misericórdiæ suæ.

[Lectio3]
!1 Sam. 1:9-11
9 V Šilo Anna po jídle a pití vstala a postavila se před Hospodina. Kněz Eli seděl u vchodu do Hospodinova chrámu.
10 Ona měla v duši hořkost, modlila se k Hospodinu a nepřestávala plakat.
11 Zavázala se slibem a řekla: „Hospodine zástupů, jestliže skutečně shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mě, jestliže na svou služebnici nezapomeneš a dáš své služebnici mužského potomka, tak ho na všechny dny jeho života dám Hospodinu a břitva se nedotkne jeho hlavy.“

[Responsory3]
R. Dóminus, qui erípuit me de ore leónis, et de manu béstiæ liberávit me, 
* Ipse me erípiet de mánibus inimicórum meórum.
V. Misit Deus misericórdiam suam et veritátem suam: ánimam meam erípuit de médio catulórum leónum.
R. Ipse me erípiet de mánibus inimicórum meórum.
&Gloria
R. Ipse me erípiet de mánibus inimicórum meórum.