[Officium]
Sv. Lutgardy, Panny

[Oratio]
@Commune/C7a::s/N\./Lutgardy, tvé Panny/

[Lectio2]
Lutgarda, panna brabantská, byla ve dvanácti letech poslána na výchovu k Mniškám svatého Benedikta. Když tam dospěla a chtěla se vdát za jed­noho z mnoha nápadníků, zjevení zraněného Krista ji samotnou natolik poznamenalo, že zavrhla světská lákadla a vstoupila do manželství se samotným nebeským Ženichem. Oddala se pak kontemplaci, stala se vzorem zbožnosti, proslavila se svým proroková­ním i zázraky. Posilována přímluvou pa­nen­ské Bohorodičky a svaté Kateřiny, vedena rukou Krista ukřižovaného, napila se z jeho boku a srdce své vyměnila za srdce jeho. Na výzvu z nebes a za šťastné Mariiny ochrany dala příklad mnoha dalším a vstoupila do Cisterciáckého řádu. V krátké době si ji odevšad žádaly za Abatyši, ona však tuto poctu odmítala. To od své jedinečné ochránkyně dostala, že se nikdy nedokázala naučit francouzský jazyk. Nebyla proto v jistých věcech užitečná a snažila se o svůj vlastní rozvoj.

[Lectio3]
Když ve Francii nejvíce řádila albigenská hereze, postoupila Lutgarda opakovaně sedmiletý půst, kdy byla naživu pouze o chlebě a pivu, aby se více zalíbila Bohu. Byla pomocí duším lkajícím v očistci, k hrůze zlým duchům, které od sebe daleko zaháněla jasem slova Božího. Vroucně v ní planuly ctnosti, zejména však hluboká pokora a dokonalá láska, která ji stravovala, když v modlitbách vzdy­chala ke svaté Anežce Římské. Vykonala mnoho zázraků, uzdravovala nemocné, obracela ty, kteří žili špatně, zoufalé přesvědčovala o naději na smilování. Po jedenáct posledních svých let byla zbavena světla světa a oslepla, tím nám dala příklad trpělivosti, a Kristus pak stál při ní, když umírala dne 16. června roku 1246, ve věku svém 64 let.