[Officium]
Sv. Alice, Panny

[Oratio]
Dej, prosíme, všemohoucí Bože; abychom, když v tolika protivenstvích pro naši slabost umdléváme, na přímluvu blažené Alice, tvé Panny, pak osvobozeni ode všeho zlého, s pevnou myslí tobě sloužili.
$Per Dominum.

[Lectio2]
Panna Alice se narodila ve městě Schærbeek v Brabantsku. Od raného věku vykazovala pozoruhodné znaky budoucí svatosti, v sedmi letech zasvětila své panenství Bohu v klášteře Cisterciáckého řádu poblíž Bruselu, který se nazývá Komůrka Panny Marie (Abbaye de La Cambre), aby se hluboce oddala životu v pokoře. Po celý svůj život snášela neustálá utrpení, přetěžké bolesti a ošklivou lepru. Byla proto oddělena od svých družek a skrze modlitbu přilnula k věčnému Bohu a našla zalíbení ve svých nemocech a úzkostech pro Krista, v jehož ranách často nacházela zázračnou úlevu. Proslavila se nebeskými dary a mnoha zázraky, především tím, že mnoho postižených leprou sama uzdravila vkládáním rukou. Mešní oběti se účastnila s takovou zbožností, že se často zdálo, že ji stravuje oheň božské lásky. 

[Lectio3]
V den svátku Apoštola Barnabáše se Alice již téměř dotýkala prahu smrti, byla pomazána posvátným olejem, ale Pán jí sdělil, že ještě bude žít celý rok a mezitím podstoupí mnohé závažné choroby ke cti milovaného ženicha, což se i stalo. Světlo z očí jí vyhaslo, ruce se jí scvrkly, kůže na hlavě i všech končetinách vypadala jako kůra stromu, objevily se jí mnohé vředy, z nichž vylézali červi a vytékalo mnoho hnisu. Tato nezměrná utrpení svatá snášela Panna s nezdolnou a podivuhodnou silou, než následujícího roku 1250, 11. června, na každoroční slavnost svatého Barnabáše, svou přesvatou duši odevzdala do náruče Kristovy.