[Officium]
Officium Defunctorum

[Missa]
Missa Defunctorum quotidianis: Requiem aeternam

[Ant Vespera]
Zalíbím se Hospodinu * v zemi živých.;;114
Běda mně, Hospodine, * neboť můj pobyt zde je velmi dlouhý.;;119
Hospodin tě chrání * od každého zla; Hospodin bude střežit tvou duši.;;120
Budeš-li viny * uchovávat v paměti, Hospodine; Hospodine, kdo obstojí?;;129
Dílem * svých rukou, Hospodine, nepohrdej.;;137

[Versum 1]
V. Uslyšel jsem hlas z nebe, a ten mi řekl:
R. Blažení mrtví, jež umírají v Pánu.

[Ant 1]
Vše, * co mi dává Otec, ke mně přijde; a toho, kdo za mnou přijde, nevyženu ven.

[Oratio_Fid]
$Oremus
v. Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby slitování, které sobě vždy žádaly, zbožnými prosbami i dosáhli.
$Qui vivis

[Oratio1]
v. Vysvoboď, prosíme, Pane, duši svého služebníka N., aby zemřelý světu žil pro tebe; a to, co pro křehkost těla v lidském jednání spáchal, ty slitováním své přemilosrdné laskavosti očisti.
$Per Dominum

[Invit]
Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.

[Ant Matutinum]
Spravuj, * Hospodine, můj Bože, před svou tváří mou cestu.;;5
Obrať se, * Hospodine, a vysvoboď mou duši; neboť nezemře ten, kdo na tebe myslí.;;6
Aby neuchvátil * jako lev mou duši, zatímco není, kdo by mě vysvobodil, ani kdo by mě uzdravil.;;7
Na dobrou pastvinu, * tam mě přivedl.;;22
Na hříchy * mého mládí a to, co jsem učinil z nevědomosti, nevzpomínej, Hospodine.;;24
Věřím, že uvidím * dobro od Hospodina v zemi živých.;;26
Nechť se ti zalíbí, * Hospodine, abys mě zachránil; Hospodine, na pomoc mi shlédni.;;39
Uzdrav, Hospodine, * mou duši, neboť jsem zhřešil proti tobě.;;40
Žízní * duše má po živém Bohu; kdy budu moct přijít a přistoupit před tvář Hospodinovu?;;41

[Nocturn 1 Versum]
V. Od brány pekelné.
R. Vysvoboď, Hospodine, jejich duše.

[Nocturn 2 Versum]
V. Dá mu místo uprostřed knížat.
R. Uprostřed knížat svého ldu.

[Nocturn 3 Versum]
V. Neponechej zvěři duše těch, kteří v tebe doufají.
R. A duše svých ubohých nenech upadnout v zapomnění.

[Lectio1]
!Job 7:16-21
16 Ušetři mě, Hospodine, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
17 Co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš?
18 Každého jitra ho zkoušíš, každou chvíli ho zkoumáš.
19 Kdy už mě necháš o samotě, kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh' polknout?
20 Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal, tobě, který hlídáš lidi? Proč sis mě vzal za cíl útoků, proč jsem na obtíž?
21 Proč tedy neodpustíš moji urážku, nepromineš mou vinu? Vždyť brzo ulehnu do země, když mě budeš hledat, už nebudu.“

[Responsory1]
R. Věřím, že můj Vykupitel žije, a v poslední den povstanu z hlíny země,
* A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele.
V. Jejž uvidím já sám, a ne jinak; a mé oči to mohou očekávat.
R. A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele

[Lectio2]
!Job 10:1-7
1 Z celé duše se mi oškliví život, dám se nad sebou do pláce, mluvit budu v hořkosti duše.
2 Řeknu Bohu: Neodsuzuj mě, pouč mě, proč mě trestáš!
3 Je ti dobře, když utlačuješ, když pohrdáš dílem svých rukou, úradkům bezbožných přeješ?
4 Copak máš oči tělesné, či se díváš jako člověk?
5 Jsou tvé dny jako dny lidí, či tvá léta jako léta smrtelníka,
6 že hledáš mou vinu a slídíš po mém hříchu,
7 ačkoli víš, že jsem se neprohřešil, že z tvé moci nelze vysvobodit.

[Responsory2]
R. Ty jsi vzkřísil Lazara z páchnoucího hrobu.
* Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
V. Ty přijdeš soudit živé i mrtvé, i celý svět, ohněm.
R. Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.

[Lectio3]
!Job 10:8-12
8 Tvé ruce mě vytvořily a učinily, pak ses ale obrátil a mě jsi zničil.
9 Vzpomeň, žes mě udělal z hlíny a teď mě chceš vrátit do prachu.
10 Copak jsi mě neslil jako mléko, nezahustil jako kus sýra?
11 Oblékl jsi mě v kůži a maso, utkal jsi mě ze šlach a kostí.
12 Obdařils mě přízní a životem a tvá péče uchovávala můj dech.

[Responsory3]
R. Pane, až přijdeš soudit zemi, kde bych se mohl skrýt před silou tvého hněvu?
* Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
V. Bojím se svých skutků, a před tebou se stydím; až přijdeš soudt, nezavhuj mě!
R. Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
$Requiem
R. Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.

[Lectio4]
!Job 13:22-28
22 Odpověz mi!
23 Kolik je mých nepravostí a hříchů? O mé nevěrnosti a vině mě pouč!
24 Proč skrýváš svou tvář, máš mě za svého nepřítele?
25 Chceš děsit list odvátý větrem, či pronásledovat suché stéblo,
26 že trpký osud mně předpisuješ a přisuzuješ viny mého mládí?
27 Do klády svíráš mé nohy, špehuješ všechny mé cesty, značíš si stopy mých nohou.
28 Můj život je jako měch, který se rozpadá, jako oděv, který mol rozežírá.

[Responsory4]
R. Pamatuj na mne, Bože, neboť můj život je jako poryv větru,
* A lidský zrak už na mne nepohlédne.
V. Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Hospodine, vyslyš můj hlas!
R. A lidský zrak už na mne nepohlédne.

[Lectio5]
!Job 14:1-6
1 Člověk zrozený z ženy má život krátký a plný neklidu.
2 Jako květ vypučí, zvadne, prchá jako stín a nevydrží.
3 A přece na něj otvíráš své oči a ženeš ho na soud se sebou?
4 Kdo může z nečistoty udělat čisté? Jistě nikdo.
5 Když už jsou určeny jeho dni a u tebe je počet jeho měsíců, když už jsi mu stanovil cíl, který ho nemine,
6 tedy aspoň se od něho odvrať a nech ho, ať jako nádeník užívá svého dne.

[Responsory5]
R. Běda mně, Hospodine, neboť jsem velmi hřešil ve svém životě; Co mám jen dělat, já ubohý? Kam se mohu utéci, než-li k tobě, můj Bože?
* Smiluj se nade mnou, až přijdeš posledního dne.
V. Má duše je velmi znepokojená, avšak ty, Hospodine, přispěj jí na pomoc.
R. Smiluj se nade mnou, až přijdeš posledního dne.

[Lectio6]
!Job 14:13-16
13 Kéž bys mě uchoval v podsvětí, skryl mě, dokud nepomine tvůj hněv, kéž bys mi určil lhůtu a pak si na mě vzpomněl!
14 Kéž by člověk mohl zemřít a potom zas ožít! Čekal bych po všechny dny své trýzně, až mě přijde někdo vystřídat.
15 Pak bys volal a já bych se ti ozval, zatoužil bys po díle svých rukou.
16 Ale nyní počítáš mé kroky, mou vinu prominout nechceš.

[Responsory6]
R. Nevzpomínej na mé hříchy, Hospodine,
* Až přijdeš soudit svět ohněm.
V. Spravuj, Hospodine, můj Bože, před svou tváří mou cestu.
R. Až přijdeš soudit svět ohněm.
$Requiem
R. Až přijdeš soudit svět ohněm.

[Lectio7]
!Job 17:1-3; 17:11-15
1 Můj život je zničen, mé dni hasnou, zbývá mi jen pohřebiště.
2 Posměch je můj úděl, na jejich sočení se musí dívat mé oko.
3 Ulož u sebe za mě záruku, kdo jiný se zaručí za mě svou rukou?
11 Mé dni uplynuly, zhatily se mé plány, touhy mého srdce.
12 Den střídá už noc, světlo se prodírá z temnot.
13 Čekám snad něco? To, že se podsvětí stane mým domovem, že si v temnotách budu stlát lože.
14 Hnilobě řeknu: Ty jsi můj otec, červům: Má matko, má sestro!
15 Kdepak je má naděje? Moje štěstí – kdo je uzří?

[Responsory7]
R. Když hřeším každý den a nekaji se, strach ze smrti mě sužuje.
* Neboť v podsvětí není žádného vykoupení, slituj se nade mnou Bože, a zachraň mě.
V. Bože, ve svém jménu mě uzdrav, a ve své moci mě vysvoboď.
R. Neboť v podsvětí není žádného vykoupení, slituj se nade mnou Bože, a zachraň mě.

[Lectio8]
!Job 19:20-27
20 Ke kůži se lepí mé bezmasé kosti, s duší na jazyku sotva unikám smrti.
21 Smilujte se nade mnou, smilujte se, moji přátelé, vždyť ranila mě Boží ruka.
22 Proč mě stíháte jako Bůh? Nemůžete se nasytit mého masa?
23 Kéž by byla napsána má slova, kéž by byla vyryta do mědi,
24 železným rydlem do olova, navěky vtesána do kamene.
25 Ale já vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi,
26 u sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha.
27 Já sám ho spatřím, mé oči ho uvidí, ne jako nepřítele: mé ledví v mém nitru touhou po něm prahne.

[Responsory8]
R. Hospodine, nesuď mě podle mých skutků; nic důstojného ve tvých očích jsem nevykonal; proto poníženě prosím tvou vznešenost.
* Abys ty, Bože, vymazal mou nepravost.
V. Ještě více mě omyj, Hospodine, od mé nepravosti, a od mého hříchu mě očisti.
R. Abys ty, Bože, vymazal mou nepravost.

[Lectio9]
!Job 10:18-22
18 Proč jsi mě vyvedl z lůna? Zhynout jsem měl, a nespatřilo by mě oko!
19 Byl bych, jako bych nebyl tu nikdy, z klína by mě nesli do hrobu.
20 Což dnů mého žití není poskrovnu? Nech mě, ať se trochu rozveselím,
21 dříve než půjdu, abych se nevrátil, do země temnoty a stínu,
22 do země mlhy a zmatku, tam, kde září je tma.“

[Responsory9]
R. Vysvoboď mě, Hospodine, od smrti věčné v onen hrozný den;
* Až otřesou se nebesa i země, * až přijdeš svět soudit ohněm.
V. Celý jsem se roztřásl a bojím se, až přijde soud a neodvratný hněv.
R. Až otřesou se nebesa i země.
V. Onen den, den hněvu, pohromy a utrpení, den veliký a velmi hořký.
R. Až přijdeš svět soudit ohněm.
$Requiem
R. Vysvoboď mě, Hospodine, od smrti věčné v onen hrozný den; * Až otřesou se nebesa i země, * až přijdeš svět soudit ohněm.

[Responsory91]
R. Vysvoboď mne, Hospodine, od cest pekelných, neboť jsi roztříštil bronzové brány; a navštívil podsvětí, a daroval jim světlo, aby tě viděli;
* neboť byli pod trestem temnot.
V. Volali a pravili: Ty jsi přišel, náš Vykupiteli!
R. Neboť byli pod trestem temnot.
$Requiem
R. Neboť byli pod trestem temnot.

[Conclusio]
V. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
R. A světlo věčné ať jim svítí.
V. Ať odpočívají v pokoji.
R. Amen.

[Ant Laudes_]
Jásají Hospodinu * zdrcené kosti.;;50
Vyslyš, Pane, * modlitbu mou: k tobě každý člověk přijde.;;64
Mě přijala * tvá pravice, Hospodine.;;62
Od bran pekelných vysvoboď, Hospodine, mou duši.;;222
Všechno, co dýchá, * ať chválí Hospodina.;;150

[Ant 2]
Já jsem * vzkříšení a život; kdo ve mě věří, i kdyby zemřel, bude žít; a každý, kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře.

[Oratio2]
v. Bože, Hospodine odpuštění; dej duším svých služebníků a služebnic, jejichž výroční den uložení do hrobu si připomínáme, stolec občerstvení, blaženost spočinutí a světelnou jasnost.
$Per Dominum