[Officium]
Commune Doctoris Pontificis

[Missa]
In medio

[Comment]
# V den Učitele Církve
Kristus posílá čas od času vyvolené, kteří svým životem a svou prací stávají se obzvláštním způsobem učiteli jeho Církve. Jejich učení jest čisté a lahodné jako voda ze zdravé studánky, neboť Pán sám to jest, jenž je naplňuje duchem moudrosti a rozumu. Slova Učitelů církevních dovedou rozdmýchati lásku k Bohu ve velké plameny, což opět získává člověku hojně Milostí; jest proto trestem nebo zkouškou křesťanů, jestliže jim Bůh některou dobu odpírá takových učitelů nebo jestliže slova těchto vůdců míjejí srdce lidu bez ozvěny. Modleme se za dorost kněžstva, jež jest postaveno uprostřed Církve, aby ji vzdělávalo a vedlo k Bohu.

[Ant 1]
Ó, nejlepší Učiteli, * světlo svaté Církve, svatý N., milovníku Božího zákona, pros za nás Syna Božího.

[Oratio]
v. Bože, jenž jsi svému lidu udělil svatého N. za přisluhovatele věčné spásy, popřej, prosíme, abychom toho, jehož jsme učitelem života na zemi měli, zasloužili si přímluvcem na nebi míti.
$Per Dominum.

[Lectio1]
Lesson from the book of Ecclesiasticus
!Sir 39:1-5
1 Moudrý vyhledává moudrost všech předků a zabývá se proroctvími.
2 V paměti chová vyprávění slavných mužů, vniká do obratů moudrých rčení,
3 bádá v skrytém smyslu průpovědí, zabývá se tajemstvími podobenství.
4 Zdržuje se u velmožů, před vládci se objevuje. 
5 Cestuje krajinami cizích kmenů, neboť zkoumá dobro i zlo mezi lidmi.

[Lectio2]
!Sir 39:6-10
6 Od rána se celým svým srdcem obrací k Pánu, svému stvořiteli, k Nejvyššímu zdvihá svoji duši. 
7 K modlitbě otvírá svá ústa a prosí za své hříchy.
8 Chce-li to veliký Pán, naplní ho duchem poznání.
9 On pak jako déšť vylévá svá moudrá slova a v modlitbě chválí Pána.
10 Sám pak správně řídí svou vůli i rozum a rozjímá o tajemstvích Páně.

[Lectio3]
!Sir 39:11-14
11 Ukazuje, jak vzdělává jeho poučení, honosí se Zákonem, který Pán dal jako smlouvu.
12 Mnozí budou chválit jeho moudrost, která až navěky nezanikne.
13 Neztratí se památka na něj a jeho jméno bude žít po všechny věky.
14 O jeho moudrosti vyprávějí národy a shromáždění hlásá jeho chválu.

[Lectio4]
Z knihy Morálií svatého Řehoře Papeže.
!Kniha 9., Kapitola 6.
Koho po Orionovi a jeho mučednících označuje pojem Hyády,* ne-li Učitele svaté Církve? (Job 9,9) Když pominul čas mučedníků, v tu chvíli vešli ve známost světu oni, když víra ještě jasněji zazářila; a poté, co byla zahnána zima bezvěrectví, slunce pravdy hřeje ještě více skrze srdce věřících. Když ustala bouře pronásledování, skončily dlouhé noci bezvěrectví, tehdy svaté Církvi vyšli, když se jí skrze jaro víry otevřel prozářenější rok. (*Hyády jsou hvězdokupa v hlavě souhvězdí Býka, nedaleko Plejád. Dle řecké mytologie jsou to sestry, které oplakávají tragickou smrt svého bratra Hyada, a přinášejí tedy déšť.)

[Lectio5]
Nikoliv bez příčiny jsou svatí Učitelé označováni pojmem Hyády. V řečtině totiž slovo ὑετός (hyetos) znamená déšť, a Hyády přijaly své jméno od deště; neboť bezpochyby přinášejí dešťové přívaly. Příznačně jsou tedy označeni jménem Hyád ti, kteří k ustanovení všeobecné Církve, jakoby vyneseni do nebeských výšin, na vyprahlou zemi lidských srdcí vylili dešťové přívaly svatého kázání. Kdyby totiž slova jejich kázání nebyla deštěm, Mojžíš by přece neřekl: „Po mých slovech touží jako po dešti;“ (cf. Dt. 32,2) a ani Pravda by skrze Isajáše neřekla: „Rozkážu svým mračnům, aby nevylila svůj déšť nad tento příval;“ a také toto, co jsme před chvilkou pronesli: „A proto jsou hvězdy zastřeny dešťovými mraky.“	

[Lectio6]
Zatímco tedy přicházejí Hyády se svým deštěm, ve vyšších nebeských sférách vychází slunce; neboť poté, co se objeví vědění Učitelů, zatímco naše mysl je zalévána dešťovými přívaly kázání, teplo víry roste. A země svlažená deštěm vydává plody, když září ohnivé světlo z povětří; neboť tím hojněji vydáváme plody dobrých skutků, čím jasněji v srdci hoří plamen posvátné nauky. A když se jejich prostřednictvím den ode dne stále více zjevuje nebeská moudrost, otevírá se nám jako by jarní čas vnitřního světla: aby nové slunce zazářilo našim myslím, a aby, skrze jejich slova nám poznané, samo denně jasněji zářilo. Neboť jak se blíží konec světa, dělá pokroky i nebeská věda, a s časem vzrůstá čím dál více.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat 5:13-19
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Co když sůl ztratí chuť, čím bude osolena?“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Kniha 1. o Pánově řeči na hoře. Kapitola 6. Svazek 4. 
Pán ukázal, že bláhoví jsou a soudu se dočkají ti, kteří pro dobra časná, ať už honbou za bohatstvím či strachem z chudoby, ztrácejí dobra věčná, která jim nikdo z lidí nemůže dát ani vzít. Pokud tedy sůl ztratí rozum, čím bude znovu osolena? To znamená, pokud vy, kteří máte určitým způsobem uchovávat lidi před zkažením, kvůli strachu z potíží časných ztratíte království nebeské, kde se najdou lidé, kteří vás zbaví vašeho omylu, když právě vás si Bůh vybral, abyste pomáhali od omylů ostatním?

[Lectio8]
Takže zkažená sůl se nehodí k ničemu jinému, než aby se vyhodila ven, a lidé po ní šlapali. Lidé nebudou šlapat po tom, kdo trpí potížemi, ale po tom, kdo se zkazil ze strachu před nimi. Šlapat se dá jen po tom, co je níže. Nicméně níže není ten, kdo přesto, že jeho tělo vytrpělo na zemi mnohé, pohled jeho srdce je vždy upřen k nebesům.

[Responsory8]
R. Uprostřed Církve otevřel svá ústa,
* A Hospodin jej naplnil duchem moudrosti a porozumění.
V. Pokladem radosti a jásotu jej učinil.
R. A Hospodin jej naplnil duchem moudrosti a porozumění.
&Gloria
R. A Hospodin jej naplnil duchem moudrosti a porozumění.

[Lectio9]
Vy jste světlo světa. Tak jako Pán před chvilkou řekl, že jsme sůl země, tak nyní říká, že jsme světlo světa. Avšak ani předtím Pán neříkal, že máme přijmout tuto zemi, po které tělesnýma nohama šlapeme; ale lidi, kteří na této zemi přebývají, zejména hříšníky, k jejichž uchování a zamezení hnilobnému zápachu Pán poslal sůl Apoštolů. A měli bychom pochopit, že kvůli tomuto světu, a to nejsou nebesa a země, ale lidé, kteří jsou ve světě či milují svět, právě kvůli nim byli posláni Apoštolové, aby je osvítili. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. To proto, že má své základy ve slavné a veliké spravedlnosti, a tou je míněna také ona hora, o které mluví Pán. 
&teDeum

[Lectio7 in 2 loco]
From the Holy Gospel according to Matthew
!Matt 5:13-19
At that time, Jesus said unto His disciples: Ye are the salt of the earth. But if the salt have lost his savour, wherewith shall it be salted. And so on.
_
Homily by St. Hilary, Bishop of Poitiers.
!Comment, on Matth. V
“Ye are the salt of the earth. But if the salt have lost his savour, wherewith shall it be salted It is thenceforth good for nothing, but to be cast out, and to be trodden under foot of men.” There is, I take it, no such thing as salt of the earth. How, then, can the Apostles be called the salt of the earth? But the true meaning of these words will be made plain, when we consider the duty of Apostles, and the nature of salt itself. Now, salt is a compound of the elements of water and fire, out of the which two things in salt there is made one.

[Lectio8 in 2 loco]
This thing, therefore, thus made to serve in diverse ways the use of men, doth keep from corruption bodies whereon it is sprinkled, and doth readily yield to all the senses the perception of its inborn savour. And thus are the Apostles, seeing that they are the preachers of the kingdom of heaven, and in a certain sense the sowers of the seed of life everlasting, since that Word of God which they scatter hath power to make this mortal put on immortality. Meetly then are they called salt, the savour of whose teaching doth keep sweet the receiver thereof even unto life everlasting.

[Lectio9 in 2 loco]
But the nature of salt is to be ever the same, and unchanging, and, on the other hand, the nature of man hath this weakness, to be changeable. He only is blessed who hath continued even unto the end in all the works which God hath commanded. Therefore dot! the Lord warn them whom He calleth the salt of the earth, that they are behoven to remain strong in that strength which He hath given unto them, lest, becoming themselves savourless, they should be impotent to season others losing the freshness of their own saltness, be unable to stop the corruption round about them and so the Church cast them out of her buttery, and they and those that they should have salted, be together trodden under foot of such as enter in.
&teDeum

[Lectio7 in 3 loco]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat 5:13-19
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Pokud sůl ztratí chuť, čím bude znovu osolena.“ A další.
_
Homilie svatého Jana Zlatoústého.
Homilie 15. na Matouše.
Dobře si všimněte, co Pán řekl: „Vy jste sůl země;“ čímž ukázal, jak důležité je následující přikázání. Praví Apoštolům: „Nejen ze svého vlastního života, ale z celého světa totiž budete skládat účty. Neposílám vás pouze do dvou měst, nebo do deseti či dvaceti, ani pouze k jednomu národu, jako jsem posílal Proroky, ale do celé země, zajisté až k moři, a do celého světa, a ten je utlačován všemožnými hříchy.“

[Lectio8 in 3 loco]
Když totiž Pán řekl „Vy jste sůl země,“ ukázal tím, že celá lidská přirozenost je oslabená a prohnilá silou hříchů; a proto od nich vyžadoval takové ctnosti, které jsou nejvíce nutné a užitečné pro získání spásy mnohých. Neboť ten, kdo je mírný a skromný, milosrdný a spravedlivý, pak neuzavírá tyto spravedlivé skutky pouze sám v sobě, nýbrž pro užitek druhých způsobí, aby i v nich vytryskly přejasné prameny těchto ctností. Tedy ten, kdo je čistého srdce a mírumilovný, a trpí pronásledování pro pravdu, přesto si pro společné dobro uspořádá svůj život. 

[Lectio9 in 3 loco]
„Ne však, abyste si mysleli,“ praví Pán, „že tyto zápasy vás povedou k lehčímu životu, ani že přejdete k lehčím životním zkouškám. Vy jste sůl země. Co to však znamená? Že něčí hniloba má být vyléčena? Nikoliv, ani se nemůže stát, že to, co již je zkaženo, by šlo napravit vetřením soli. Ani to tak Apoštolové nedělali, nýbrž duše, jež byla obnovena, jim byla předána, až když již byla zbavena oné hniloby, a oni ji posypali solí, aby ji zachovali v oné novosti, kterou od Pána získala. Být zbaven hniloby hříchů, to totiž náleží Kristově moci; avšak aby se duše nevrátila zpět k hříchu, to již náleží péči a starosti Apoštolů.
&teDeum

[Introitus]
!Sir 15,5
v. Uprostřed shromáždění otevřel Pán ústa jeho a naplnil jej duchem moudrosti a rozumu; rouchem slávy přioděl jej. (Allelúja, allelúja.)
!Ž 91,2
Sluší oslavovati Pána; jméno tvé opěvovati, Svrchovaný.
&Gloria
v. Uprostřed shromáždění otevřel Pán ústa jeho a naplnil jej duchem moudrosti a rozumu; rouchem slávy přioděl jej. (Allelúja, allelúja.)

[Lectio in 2 loco]
Čtení z knihy Sirachovcovy
!Sir 3,6-14
!Moudrost svou nemaji Svatí ze sebe, nýbrž z Boha, proto žádné pronásledování ji nevyhladí.
Srdcem svým na úsvitě s oddaností bude spravedlivý hledat Pána, který ho učinil, před Nejvyšším modliti se bude. Otevře svá ústa na modlitbě, a za své hříchy modliti se bude. Bude-li pak Hospodin veliký chtíti, duchem rozumnosti naplní ho. Sám bude takořka chrliti řeči své moudrosti, a bude na modlitbě chválit Pána. Umí on přímit snahy své i myšlenky, o záhadách svých pak uvažovat. On též oznamuje kázeň své nauky, zákonem pak smlouvy Páně se honosí. Vychvalují mnozí moudrost jeho, ani na věky nebude vyhlazena. Nezahyne nikdy památka jeho, jméno jeho žít bude k posledním kolenům. Moudrost jeho hlásat budou pohané, a chválu jeho zvěstovat bude obec.

[Lectio]
Čtení z druhého listu sv. Pavla k Timotheovi.
!2 Tim 4,1-8
!V Epištole liči sv. Pavel těžké a namáhavé povinnosti duchovního pastýře. Bere-li dnes Církev tuto Epištolu, chce tím naznačiti, že Církevní Učitel tyto vlastnosti měl a že „dobrý boj bojoval, běh dokonal a viru zachoval“.
!Někdy čte se místo předcházející Epištoly čtení z knihy Moudrosti. — Církevní Učitel, pravdách a tím ji posvěcoval, jenž vyučoval Církev ve věčných nezapomínal na své vlastní posvěcování, nýbrž cestou moudrosti a spravedlnosti snažil se o zdokonalování sebe samého a proto památka jeho nezahyne.
Nejmilejší, zapřisahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, jenž bude soudit živé i mrtvé, skrze příchod jeho a království jeho, hlásej slovo, naléhej včas i nevčas, usvědčuj, přimlouvej, kárej, a to se vší trpělivostí a moudrostí učitelskou. Neboť bude čas, kdy zdravého učení nesnesou, nýbrž nashromáždí si učitelů podle vlastních chtíčů, majíce šimrání v uších, a kdy od pravdy sluch svůj odvrátí a obrátí se k bájím. Ty však buď střízliv ve všem, snášej zlé, konej dílo hlasatele Evangelia, naplň službu svou. Neboť já již jsem vydáván v oběť a čas mé smrti nastává. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval; pro budoucnost jest mi uložena koruna spravedlnosti, kterou mi dá v onen den Pán, spravedlivý soudce, a nejen mně, nýbrž i všem těm, kteří milovali příchod jeho.

[Graduale]
!Ž 36,30-31
Ústa spravedlivého pronášejí moudrost a jazyk jeho mluví to, co pravé jest.
V. Zákon Boha jest v srdci jeho; proto nekolísají se kroky jeho.
Aleluja, aleluja.
!Sir 45,9
Miloval jej Pán a ozdobil jej; rouchem slávy přioděl jej. Aleluja.

[GradualeP]
Aleluja, aleluja.
!Sir 45,9
Miloval jej Pán a ozdobil jej; rouchem slávy přioděl jej. Aleluja.
!Oz 14,6
V. Spravedlivý vypučí jako lilie a kvésti bude na věky před Pánem. Aleluja.

[Tractus]
!Ž 36,30-31
Ústa spravedlivého pronášejí moudrost a jazyk jeho mluví to, co pravé jest.
V. Zákon Boha jest v srdci jeho; proto nekolísají se kroky jeho.
!Ž 111,1-3
v. Blaze člověku, jenž se bojí Pána, jenž v přikázáních jeho libuje si velice.
V. Mocné bude na zemi símě jeho; pokolení spravedlivých požehnáno bude.
V. Sláva a bohatství v domě jeho a spravedlnost jeho zůstává na věky věkův.

[Evangelium]
Slova ++ sv. Evangelia podle Matouše.
!Mt 5,13-19
!Církevní Učitel činil a učil tomu, co hlásají zákony Boží a neodchyloval se od zjevené Pravdy; sluje teď velikým v království nebeském. Ani my se nesmíme odchylovati od vůle Boží, jak ji z přikázání známe, neboťjinak bychom buď dosáhli jenom nepatrné pochvaly nebo si připravili dokonce věčnou záhubu.
Za onoho času Pán Ježíš řekl učedníkům svým: „Vy jste sůl země: jestliže sůl se zkazí, čím se osolí? K ničemu nehodí se již, leč aby byla vyvržena ven a pošlapána od 1idí. Vy jste světlo světa. Nemůže ukrýti se město na hoře ležící, aniž rozsvěcují svíci a kladou ji pod kbelík, nýbrž na svícen, aby svítila všem, kteří jsou v domě. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a velebí Otce vašeho, jenž jest v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. V pravdě zajisté pravím vám: dokavad nepomine nebe a země, nepomine jediné písmě neb jediná čárka ze zákona, až se všecko stane. Kdo by tedy zrušil jedno z přikázání těchto nejmenších a vyučil tak lidi, nejmenším slouti bude v království nebeském; kdo by však činil a učil, ten bude velikým slouti v království nebeském.“

[Offertorium]
!Ž 91,13
Spravedlivý jako palma pokvete, jako cedr na Libanu poroste. (Aleluja.)

[Secreta]
! Učitel Církve, který byl biskupem.
Svatého N., biskupa tvého a Učitele, dobrotivá ať nám neschází modlitba, jež by dary naše tobě zpříjemnila a tvé nám odpuštění vždycky vymohla.
$Per Dominum

[Postcommunio]
! Učitel Církve, který byl biskupem.
Aby nám, Pane, tvé oběti přinesly Spásu, nechť svatý N., biskup tvůj a Učitel výborný, jest přímluvcem.
$Per Dominum