[Officium]
Commune unius Martyris Tempore Paschali

[Missa]
Protexisti

[Invit] (rubrica cisterciensis)
Alleluja, alleluja, * Alleluja.

[Lectio4 in 2 loco]
Z dopisu svatého Cypriána Biskupa a Mučedníka k Mučedníkům a Vyznavačům.
!Kniha 2. Dopis 6.
Jaké chvály vám tak mohu vzdáti, přesilní Mučedníci? Jakým chvalozpěvem mohu jen ozdobit sílu vašich srdcí a vytrvalost víry? Snášeli jste tu nejtvrdší zkoušku až do samého slavného konce, mučení vás nezdolalo, spíše vy jste všechna mučení zdolali. Konec bolestem, jejž mučitelé nechtěli dát, však přinesly slavné koruny. K tomu trápení větší, než zvíře na jatkách, dlouze jste snášeli, ne však proto, abyste nakonec svou víru zapřeli, ale abyste Boží lid rychleji k Bohu přivedli.	

[Lectio5 in 2 loco]
S obdivem uzřely přítomné zástupy váš nebeský souboj, souboj Boží, souboj duchovní, boj Kristův. Všichni uzřeli Jeho služebníky, jak stojí s neochvějným hlasem, nezlomeným duchem, božskou ctností, zbraní světských sice zbavené, avšak zbraněmi planoucí víry pevně ozbrojené. I když byli mučeni, byli silnější než mučitelé. Jejich zbité a rozervané údy přemohly nástroje, které je zraňovaly. Neporazitelnou víru nedokázalo přemoci ani dlouho zuřící opakované bití, třebaže kůže kryjící vnitřnosti služebníků Božích již praskla, a mučitelé již nevyvraceli údy, ale otevřené rány. Z nich se řinula krev, jež hasila požár zuřivého pronásledování, jež slavnou krví uspávala plameny a ohně pekelné.

[Lectio6 in 2 loco]
Ach jaká to byla podívaná pro Pána, jak vznešená, jak veliká, jaká to byla pro Boží oči svátost a oddanost, kterou jeho voják přijal! Jako se píše v Žalmech, a stejně i Duch svatý k nám takto mluví a učí nás: „Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho Spravedlivých.“ (Žalm 115) Drahocenná je tato smrt, neboť vykoupila nesmrtelnost za cenu své krve, neboť přijala korunu dokonání ctnosti. Jakou radost tam Kristus měl, jak rád v takových svých služebnících bojoval a zvítězil jako obránce víry, a dal těm, kdo v něj věří, tolik, kolik věřil, že pobere ten, kdo přijímal; byl přítomen jeho boji, bojující za své jméno pozdvihl, podepřel, oživil. A ten, jenž za nás jednou smrt přemohl, v nás vždy bude vítězit.

[Responsory6]
R. Dcery jerusalémské, pojďte a pohleďte na Mučedníky s korunami, které jim nasadil Hospodin
* V den slávy a radosti, alleluja.
V. Neboť upevnil zámky tvých bran, požehnal svým synům v tobě.
R. V den slávy a radosti, alleluja.
&Gloria
R. V den slávy a radosti, alleluja.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana.
!Jan 15:1-7
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Traktát 80. na Jana.
Bratři, toto místo v Evangeliu, na němž se Pán nazývá vinným kmenem a své učedníky ratolestmi, zní takto proto, že Ježíš Kristus, prostředník Boží a člověk všech lidí, je hlavou Církve, my jsme pak jeho údy. Vinný kmen i ratolesti jsou totiž stejné podstaty. Proto tedy, když on byl Bohem a my této podstaty nejsme, stal se člověkem, aby se v něm lidská přirozenost stala vinným kmenem, jehož my se pak můžeme stát ratolestmi. 

[Lectio8]
Co má tedy znamenat věta: „Já jsem pravý vinný kmen“? Řekl ji snad Pán proto, aby mohl dodat slovo „pravý“ k vinnému kmeni, aby tak bylo jasné, od čeho se odvíjí ta podobnost? Vinným kmenem je totiž nazván pro svou podobnost, ne pro takové vlastnosti. Podobně je nazýván beránkem, lvem, skálou, úhelným kamenem a dalšími podobnými názvy, ze kterých jsou pravdivé spíše ty, z nichž se odvozují různé podobnosti, než vlastnosti. Avšak když říká: „Já jsem pravý vinný kmen,“ odlišuje se jistě od toho, o němž je psáno: „Jak ses obrátila v hořkost, vinice cizí?“ Neboť jak by mohl být tím pravým vinným kořenem, o kterém očekáváme, že bude rodit hrozny, kdyby rodil bodláčí?

[Lectio9]
„Já jsem,“ praví, „pravý vinný kmen. A můj Otec je vinař.“ Jsou ale snad jedno vinař a réva? Kristus je tedy vinný kmen podle toho, že řekl: „Otec je větší než já.“ Podle toho, že řekl: „Já a Otec jedno jsme“ a „on je vinař,“ však není takový, jací jsou ti vinaři, kteří se z vnějšku starají a pracují na vinici, nýbrž takový, který zevnitř dává révě vzrůst. Neboť nezáleží na tom, kdo sází ani kdo zalévá, ale na tom, kdo dává vzrůst, tedy na Bohu. Avšak Bůh je zajisté Kristus, neboť Bůh byl to Slovo. A proto on i Otec jedno jsou, že když Slovo se stalo tělem, stal se Bůh tím, čím předtím nebyl, avšak nepřestal být tím, čím předtím byl. 
&teDeum

[Evangelium]
Pokračování svatého Evangelia podle Jana.
!Jan 15:1-7
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“ Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně, a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to.