@Commune/C1

[Officium]
Společné texty k Evangelistům

[Lectio1]
Začíná kniha Ezechiele Proroka
!Ezech 1:1-4
1 Třicátého roku čtvrtého měsíce pátého dne měsíce, když jsem byl mezi vyhnanci u řeky Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem Boží vidění.
2 Pátého dne měsíce – byl to pátý rok zajetí krále Jojachina –
3 oslovil Hospodin kněze Ezechiela, syna Buziova, v Chaldejsku u řeky Kebar a zde na něm spočinula Hospodinova ruka.
4 Měl jsem vidění: Hle, od severu přicházel bouřlivý vichr, veliký mrak; v něm kol dokola zář a plápolající oheň a z něho zářilo cosi jako blyštící se kov;

[Lectio2]
!Ezech 1:5-9
5 Uprostřed toho bylo vidět čtvero jakýchsi živých bytostí. Jejich vzhled: měly lidskou podobu.
6 Každá měla čtveré vzezření a čtyři křídla.
7 Jejich nohy byly rovné – jejich kopyta byla jako kopyta telete – blyštila se jako čistá měď.
8 Lidské ruce měly pod křídly ke čtyřem stranám; všechny čtyři bytosti měly vlastní vzezření i křídla.
9 Křídla jedné se dotýkala křídel druhé. Když kráčely, neobracely se, ale každá kráčela čelem vpřed.

[Lectio3]
!Ezech 1:10-12
10 Jejich vzezření mělo tuto podobu: vzezření člověka. Všechny čtyři měly vzezření lva na své pravé straně, všechny čtyři měly vzezření býka na své levé straně a všechny čtyři měly vzezření orla.
11 Jejích křídla byla rozpjatá do výše, dvě křídla každé z nich se dotýkala křídel druhé a dvě přikrývala jejich těla.
12 Každá z nich chodila čelem vpřed; kráčely tam, kam je duch pudil, a když chodily, neobracely se.

[Lectio4]
Z výkladu svatého Řehoře Papeže na Proroka Ezechiela.
!Homilie 3. Kniha 1.
Čtyři posvátná zvířata, o kterých mluví Prorok ve svém vidění věcí budoucích, jsou velmi přesně popsána, když říká: „Každé má čtyři tváře, každé má čtyři křídla.“ Co však znamená tvář, ne-li podobu, a co znamenají křídla, ne-li let? Díky tváři se mezi sebou poznáváme, pomocí křídel se pak těla ptáků pozvedají do výšin. Tvář tedy ukazuje na víru, křídla na kontemplaci. Skrze víru nás poznává všemohoucí Bůh, tak jak sám říká o svých ovcích: „Já jsem dobrý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají mne.“ A jinde praví: „Vím, které jsem si vyvolil.“ A právě díky kontemplaci, v níž se povznášíme nad sebe samotné, jako bychom se do vzduchu pozvedali. 

[Lectio5]
Jedno zvíře má čtyři tváře; neboť pokud se ptáš, co si myslí Matouš o vtělení Páně, on má stejný názor jako Marek, Lukáš a Jan. Pokud se ptáš, co si myslí Jan, on je nepochybně stejného názoru jako Lukáš, Marek a Matouš. Pokud se ptáš, co Marek, zajisté totéž, co Jan, Matouš a Lukáš. A ptáš-li se, co Lukáš, pak on si myslí totéž, co Jan, Matouš a Marek. Tyto čtyři tváře má jedno zvíře, neboť znamení víry, podle nějž je Bůh pozná, je totéž v jednom, stejně jako ve všech čtyřech současně. Cokoliv tedy nalezneš v jednom, to rozpoznáš zároveň i ve všech čtyřech. 

[Lectio6]
A jedno zvíře má čtyři křídla; neboť všechna svorně hlásají, že náš Pán Ježíš Kristus je Syn Boha všemohoucího; a když pozvedají zrak své mysli k jeho božství, létají vlastně na křídlech kontemplace. Tváře Evangelistů tedy poukazují na lidství Páně, křídla na jeho božství; neboť v něm, když na něj tělesně pohlédnou, jako by mu hleděli do tváře; avšak vzhledem k tomu, že Pán je nepopsatelný,  a oni jej jako netělesného oznamují z pohledu jeho božství, na křídlech kontemplace jako by se do vzduchu pozvedali. Neboť tak jako je u všech jedna víra v jeho vtělení, a stejná je u každého z nich kontemplace jeho božství, správně je zde řečeno: „Každé zvíře mělo čtyři tváře a čtyři křídla.“	

[Lectio7]
LČtení svatého Evangelia podle Lukáše.
!Luk 10:1-9
Za onoho času vyvolil Pán i dalších sedmdesát dva a poslal je po dvou před sebou, do každého města a místa, kam sám měl namířeno. A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 17. na Evangelia.
Náš Pán a Spasitel, nejdražší bratři, nás někdy nabádá slovy, někdy však skutky. Totiž samotné jeho skutky jsou vlastně přikázání, neboť když něco mlčky učinil, dal nám tím najevo, co máme dělat. Hle, poslal tedy své učedníky po dvou, aby kázali, neboť dvě jsou přikázání lásky: totiž láska k Bohu a láska k bližnímu. A mezi méně než dvěma není možné mít lásku. Říká se, že nikdo správně nemůže míti lásku sám k sobě. Avšak zalíbení v druhém zajišťuje, že může vzniknout láska.

[Lectio8]
Hle, po dvou tedy Pán posílá učedníky, aby kázali. Tím nám však mlčky dává najevo, že kdo nemá lásku k druhému, nesmí v žádném případě přijmout kazatelský úřad. Správně je však psáno, že je poslal před sebou do každého města a místa, kam měl sám namířeno. Pán totiž následuje své kazatele. První tedy přijde kázání a pak přijde do příbytku naší mysli Pán, poté, co slova povzbuzení již přišla. A tímto přijímáme pravdu do své mysli.

[Lectio9]
Proto totiž právě těmto kazatelům Isajáš praví: „Připravte cestu Pánu, urovnejte stezky našeho Boha.“ Proto také žalmista praví synům: „Připravte cestu tomu, který povstal nad zkázou.“ Nad zkázou totiž Pán povstal, neboť poté, co zesnul ve svém utrpení, ukázal svou velikou slávu ve svém zmrtvýchvstání. Povstal totiž nad zkázou, neboť smrt, které podlehl, ve svém zmrtvýchvstání pošlapal. Jemu tedy, který povstal nad západem, připravujeme cestu, když my kážeme myslím vašim o jeho slávě, aby i je on potom, až přijde, ozářil přítomností své lásky.
&teDeum