Incipit {specialis}
Si Laudes
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
|
Začátek {vlastní}
Si Laudes
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
|
Psalmi {Psalmi & antiphonæ Votiva}
Ant. Exsultábunt Dómino * ossa humiliáta.
Psalmus 50 [1]
50:3 Miserére mei, Deus, * secúndum magnam misericórdiam tuam.
50:3 Et secúndum multitúdinem miseratiónum tuárum, * dele iniquitátem meam.
50:4 Ámplius lava me ab iniquitáte mea: * et a peccáto meo munda me.
50:5 Quóniam iniquitátem meam ego cognósco: * et peccátum meum contra me est semper.
50:6 Tibi soli peccávi, et malum coram te feci: * ut justificéris in sermónibus tuis, et vincas cum judicáris.
50:7 Ecce enim, in iniquitátibus concéptus sum: * et in peccátis concépit me mater mea.
50:8 Ecce enim, veritátem dilexísti: * incérta et occúlta sapiéntiæ tuæ manifestásti mihi.
50:9 Aspérges me hyssópo, et mundábor: * lavábis me, et super nivem dealbábor.
50:10 Audítui meo dabis gáudium et lætítiam: * et exsultábunt ossa humiliáta.
50:11 Avérte fáciem tuam a peccátis meis: * et omnes iniquitátes meas dele.
50:12 Cor mundum crea in me, Deus: * et spíritum rectum ínnova in viscéribus meis.
50:13 Ne proícias me a fácie tua: * et spíritum sanctum tuum ne áuferas a me.
50:14 Redde mihi lætítiam salutáris tui: * et spíritu principáli confírma me.
50:15 Docébo iníquos vias tuas: * et ímpii ad te converténtur.
50:16 Líbera me de sanguínibus, Deus, Deus salútis meæ: * et exsultábit lingua mea justítiam tuam.
50:17 Dómine, lábia mea apéries: * et os meum annuntiábit laudem tuam.
50:18 Quóniam si voluísses sacrifícium, dedíssem útique: * holocáustis non delectáberis.
50:19 Sacrifícium Deo spíritus contribulátus: * cor contrítum, et humiliátum, Deus, non despícies.
50:20 Benígne fac, Dómine, in bona voluntáte tua Sion: * ut ædificéntur muri Jerúsalem.
50:21 Tunc acceptábis sacrifícium justítiæ, oblatiónes, et holocáusta: * tunc impónent super altáre tuum vítulos.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Exsultábunt Dómino ossa humiliáta.
|
Žalmy {Žalmy a antifony votivní}
Ant. Jásají Hospodinu * zdrcené kosti.
Žalm 50 [1]
50:3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
50:3 pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
50:4 Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu.
50:5 Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou.
50:6 Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, že jsi bez úhony ve svém soudu.
50:7 Hle, s vinou jsem se narodil a v hříchu mě počala má matka.
50:8 Hle, líbí se ti upřímné srdce, ve skrytu mě učíš moudrosti!
50:9 Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh.
50:10 Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
50:11 Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny.
50:12 Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
50:13 Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
50:14 Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost.
50:15 Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
50:16 Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
50:17 Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
50:18 Vždyť nemáš zálibu v oběti, kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
50:19 Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
50:20 Pane, obšťastni Sión svou přízní, znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.
50:21 Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech a žertvách, na oltář ti budou klást býčky.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Jásají Hospodinu zdrcené kosti.
|
Ant. Exáudi, Dómine, * oratiónem meam: ad te omnis caro véniet.
Psalmus 64 [2]
64:2 Te decet hymnus, Deus, in Sion: * et tibi reddétur votum in Jerúsalem.
64:3 Exáudi oratiónem meam: * ad te omnis caro véniet.
64:4 Verba iniquórum prævaluérunt super nos: * et impietátibus nostris tu propitiáberis.
64:5 Beátus, quem elegísti, et assumpsísti: * inhabitábit in átriis tuis.
64:5 Replébimur in bonis domus tuæ: * sanctum est templum tuum, mirábile in æquitáte.
64:6 Exáudi nos, Deus, salutáris noster, * spes ómnium fínium terræ, et in mari longe.
64:7 Prǽparans montes in virtúte tua, accínctus poténtia: * qui contúrbas profúndum maris sonum flúctuum ejus.
64:8 Turbabúntur gentes, et timébunt qui hábitant términos a signis tuis: * éxitus matutíni, et véspere delectábis.
64:10 Visitásti terram, et inebriásti eam: * multiplicásti locupletáre eam.
64:10 Flumen Dei replétum est aquis, parásti cibum illórum: * quóniam ita est præparátio ejus.
64:11 Rivos ejus inébria, multíplica genímina ejus: * in stillicídiis ejus lætábitur gérminans.
64:12 Benedíces corónæ anni benignitátis tuæ: * et campi tui replebúntur ubertáte.
64:13 Pinguéscent speciósa desérti: * et exsultatióne colles accingéntur.
64:14 Indúti sunt aríetes óvium, et valles abundábunt fruménto: * clamábunt, étenim hymnum dicent.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Exáudi, Dómine, oratiónem meam: ad te omnis caro véniet.
|
Ant. Vyslyš, Pane, * modlitbu mou: k tobě každý člověk přijde.
Žalm 64 [2]
64:2 Tobě, Bože, patří chvalozpěv na Siónu, tobě bude vzdána chvála v Jerusalémě.
64:3 Tobě, který vyslýcháš prosbu, ať se plní slib. K tobě přichází každý člověk
64:4 s vyznáním svých vin. Naše nevěrnosti nás tísní, ty je však odpouštíš.
64:5 Blaze tomu, koho si volíš a bereš k sobě: přebývá v tvých nádvořích.
64:5 Kéž se nasytíme blahem tvého domu, svatostí tvého chrámu!
64:6 Je úžasné a spravedlivé, jak nás vyslýcháš, Bože, náš zachránce, naděje všech končin země i dalekých moří.
64:7 Svou mocí upevňuješ hory, jsi opásán silou.
64:8 Tišíš hukot moří, hukot jejich vln a vřavu národů. Pro tvé divy bázeň jímá obyvatele dálných krajin, radostí plníš nejzazší východ i západ.
64:10 V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil.
64:10 Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil:
64:11 zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo.
64:12 Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost.
64:13 Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí.
64:14 Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Vyslyš, Pane, modlitbu mou: k tobě každý člověk přijde.
|
Ant. Me suscépit * déxtera tua, Dómine.
Psalmus 62 [3]
62:2 Deus, Deus meus, * ad te de luce vígilo.
62:2 Sitívit in te ánima mea, * quam multiplíciter tibi caro mea.
62:3 In terra desérta, et ínvia, et inaquósa: * sic in sancto appárui tibi, ut vidérem virtútem tuam, et glóriam tuam.
62:4 Quóniam mélior est misericórdia tua super vitas: * lábia mea laudábunt te.
62:5 Sic benedícam te in vita mea: * et in nómine tuo levábo manus meas.
62:6 Sicut ádipe et pinguédine repleátur ánima mea: * et lábiis exsultatiónis laudábit os meum.
62:7 Si memor fui tui super stratum meum, in matutínis meditábor in te: * quia fuísti adjútor meus.
62:8 Et in velaménto alárum tuárum exsultábo, adhǽsit ánima mea post te: * me suscépit déxtera tua.
62:10 Ipsi vero in vanum quæsiérunt ánimam meam, introíbunt in inferióra terræ: * tradéntur in manus gládii, partes vúlpium erunt.
62:12 Rex vero lætábitur in Deo, laudabúntur omnes qui jurant in eo: * quia obstrúctum est os loquéntium iníqua.
|
Ant. Mě přijala * tvá pravice, Hospodine.
Žalm 62 [3]
62:2 Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám,
62:2 má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
62:3 Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu.
62:4 Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
62:5 Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě.
62:6 Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa,
62:7 kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet.
62:8 Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
62:10 Ti však, kdo mi ukládají o život, dostanou se do hlubin země. Budou vydáni napospas meči, stanou se kořistí šakalů.
62:12 Král se však bude radovat v Bohu, bude se honosit každý, kdo při něm přísahá, neboť budou umlčena ústa těch, kdo lživě mluví.
|
Psalmus 66 [4]
66:2 Deus misereátur nostri, et benedícat nobis: * illúminet vultum suum super nos, et misereátur nostri.
66:3 Ut cognoscámus in terra viam tuam, * in ómnibus géntibus salutáre tuum.
66:4 Confiteántur tibi pópuli, Deus: * confiteántur tibi pópuli omnes.
66:5 Læténtur et exsúltent gentes: * quóniam júdicas pópulos in æquitáte, et gentes in terra dírigis.
66:6 Confiteántur tibi pópuli, Deus, confiteántur tibi pópuli omnes: * terra dedit fructum suum.
66:7 Benedícat nos Deus, Deus noster, benedícat nos Deus: * et métuant eum omnes fines terræ.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Me suscépit déxtera tua, Dómine.
|
Žalm 66 [4]
66:2 Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář,
66:3 kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
66:4 Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
66:5 Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
66:6 Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Země vydala svou úrodu, Bůh, náš Bůh, nám požehnal.
66:8 Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Mě přijala tvá pravice, Hospodine.
|
Ant. A porta ínferi * érue, Dómine, ánimam meam.
Canticum Ezechiæ [5]
Isa 38:10-24
38:10 Ego dixi: In dimídio diérum meórum * vadam ad portas ínferi.
38:11 Quæsívi resíduum annórum meórum. * Dixi: Non vidébo Dóminum Deum in terra vivéntium.
38:12 Non aspíciam hóminem ultra, * et habitatórem quiétis.
38:13 Generátio mea abláta est, et convolúta est a me, * quasi tabernáculum pastórum.
38:14 Præcísa est velut a texénte, vita mea: dum adhuc ordírer, succídit me: * de mane usque ad vésperam fínies me.
38:15 Sperábam usque ad mane, * quasi leo sic contrívit ómnia ossa mea:
38:16 De mane usque ad vésperam fínies me: * sicut pullus hirúndinis sic clamábo, meditábor ut colúmba:
38:17 Attenuáti sunt óculi mei, * suspiciéntes in excélsum.
38:18 Dómine, vim pátior, respónde pro me. * Quid dicam, aut quid respondébit mihi, cum ipse fécerit?
38:19 Recogitábo tibi omnes annos meos * in amaritúdine ánimæ meæ.
38:20 Dómine, si sic vívitur, et in tálibus vita spíritus mei, corrípies me, et vivificábis me. * Ecce, in pace amaritúdo mea amaríssima:
38:21 Tu autem eruísti ánimam meam ut non períret: * projecísti post tergum tuum ómnia peccáta mea.
38:22 Quia non inférnus confitébitur tibi, neque mors laudábit te: * non exspectábunt qui descéndunt in lacum, veritátem tuam.
38:23 Vivens vivens ipse confitébitur tibi, sicut et ego hódie: * pater fíliis notam fáciet veritátem tuam.
38:24 Dómine, salvum me fac * et psalmos nostros cantábimus cunctis diébus vitæ nostræ in domo Dómini.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. A porta ínferi érue, Dómine, ánimam meam.
|
Ant. Od bran pekelných vysvoboď, Hospodine, mou duši.
Chvalozpěv Chizkijášův [5]
Isa 38:10-23
38:10 „Řekl jsem: Uprostřed svého života mám odejít k branám podsvětí;
38:11 Mám postrádat zbytek svých let. Řekl jsem: Nemám už vidět Hospodina v zemi živých,
38:12 nemám už hledět na nikoho mezi obyvateli světa.
38:13 Můj příbytek je stržen, je ode mě odnesen jako stan pastýřů.
38:14 Bůh svinul jako tkadlec můj život, odřízl mě od osnovy. Od rána do večera jsi mě ničil.
38:15 V pokoření ležím až do rána, jako lev tak drtí Bůh všechny mé kosti.
38:16 Od rána do večera jsi mě ničil. Jako vlaštovčí mládě tak pípám, vrkám jako holub;
38:17 Oslabeny jsou mé oči, avšak hledí vzhůru,
38:18 Pane, trpím násilí, zastaň se mě! Co mu řeknu nebo co mi odpoví? On sám to způsobil!
38:19 Ve své mysli znovu projdu všechna svá léta, v hořkosti se bude kát má duše.
38:20 Pane, pokud jsem takto žil, a v něčem takovém přebýval můj duch, pokárej mě a oživ! Hle, v pokoj se změnila má převeliká hořkost!
38:21 Tys tedy zachránil mou duši z propasti zhouby; ano, za svá záda jsi hodil všechny mé hříchy.
38:22 Vždyť podsvětí tě nebude slavit ani smrt tě nebude chválit. Ti, kdo sestupují do jámy, nebudou čekat na tvou věrnost.
38:23 Kdo žije, jen kdo žije, bude tě slavit jako já dnes. Otec bude o tvé věrnosti a pravdě vypravovat synům.
38:24 Hospodine, zachraň mě – a za zvuku citery budeme zpívat po všechny dny svého života v Hospodinově domě.“
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Od bran pekelných vysvoboď, Hospodine, mou duši.
|
Ant. Omnis spíritus * laudet Dóminum.
Psalmus 148 [6]
148:1 Laudáte Dóminum de cælis: * laudáte eum in excélsis.
148:2 Laudáte eum, omnes Ángeli ejus: * laudáte eum, omnes virtútes ejus.
148:3 Laudáte eum, sol et luna: * laudáte eum, omnes stellæ et lumen.
148:4 Laudáte eum, cæli cælórum: * et aquæ omnes, quæ super cælos sunt, laudent nomen Dómini.
148:5 Quia ipse dixit, et facta sunt: * ipse mandávit, et creáta sunt.
148:6 Státuit ea in ætérnum, et in sǽculum sǽculi: * præcéptum pósuit, et non præteríbit.
148:7 Laudáte Dóminum de terra, * dracónes, et omnes abýssi.
148:8 Ignis, grando, nix, glácies, spíritus procellárum: * quæ fáciunt verbum ejus:
148:9 Montes, et omnes colles: * ligna fructífera, et omnes cedri.
148:10 Béstiæ, et univérsa pécora: * serpéntes, et vólucres pennátæ:
148:11 Reges terræ, et omnes pópuli: * príncipes, et omnes júdices terræ.
148:12 Júvenes, et vírgines: senes cum junióribus laudent nomen Dómini: * quia exaltátum est nomen ejus solíus.
148:14 Conféssio ejus super cælum et terram: * et exaltávit cornu pópuli sui.
148:14 Hymnus ómnibus sanctis ejus: * fíliis Israël, pópulo appropinquánti sibi.
|
Ant. Všechno, co dýchá, * ať chválí Hospodina.
Žalm 148 [6]
148:1 Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výsostech!
148:2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy!
148:3 Chvalte ho, slunce a měsíci, chvalte ho, všechny zářící hvězdy!
148:4 Chvalte ho, nebesa nebes a vody, které jsou nad nebesy!
148:5 Ať chválí Hospodinovo jméno, neboť on rozkázal, a byly stvořeny!
148:6 Umístil je na věčné časy, vydal zákon, který nepomine.
148:7 Hospodinu vzdejte ze země chválu, obludy moře a všechny jeho hlubiny!
148:8 Oheň, krupobití, sníh a dým, bouřný vítr, který plní jeho slovo,
148:9 hory a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
148:10 všechna zvířata, divoká i krotká, plazi a okřídlené ptactvo,
148:11 králové země a všechny národy, knížata a všichni soudcové země,
148:12 jinoši a s nimi panny, starci spolu s dětmi
148:13 ať chválí jméno Hospodinovo, neboť jen jeho jméno je vznešené. Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe
148:14 a velikou moc dal svému lidu. Chválou je všem svým svatým, synům Izraele, lidu, který je mu blízký.
|
Psalmus 149 [7]
149:1 Cantáte Dómino cánticum novum: * laus ejus in ecclésia sanctórum.
149:2 Lætétur Israël in eo, qui fecit eum: * et fílii Sion exsúltent in rege suo.
149:3 Laudent nomen ejus in choro: * in týmpano, et psaltério psallant ei:
149:4 Quia beneplácitum est Dómino in pópulo suo: * et exaltábit mansuétos in salútem.
149:5 Exsultábunt sancti in glória: * lætabúntur in cubílibus suis.
149:6 Exaltatiónes Dei in gútture eórum: * et gládii ancípites in mánibus eórum.
149:7 Ad faciéndam vindíctam in natiónibus: * increpatiónes in pópulis.
149:8 Ad alligándos reges eórum in compédibus: * et nóbiles eórum in mánicis férreis.
149:9 Ut fáciant in eis judícium conscríptum: * glória hæc est ómnibus sanctis ejus.
|
Žalm 149 [7]
149:1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.
149:2 Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce, synové Siónu ať jásají nad svým králem.
149:3 Ať chválí jeho jméno tancem, ať mu hrají na buben a na citeru,
149:4 neboť Hospodin miluje svůj národ a pokorné zdobí vítězstvím.
149:5 Ať svatí jásají chvalozpěvem, ať se veselí na svých ložích.
149:6 Boží chválu ať mají v hrdlech a dvojsečný meč v rukou,
149:7 aby vykonali pomstu na pohanech, tresty na národech,
149:8 aby spoutali jejich krále řetězy a železnými okovy jejich velmože,
149:9 aby na nich vykonali určený soud. Všem jeho svatým bude to ke cti.
|
Psalmus 150 [8]
150:1 Laudáte Dóminum in sanctis ejus: * laudáte eum in firmaménto virtútis ejus.
150:2 Laudáte eum in virtútibus ejus: * laudáte eum secúndum multitúdinem magnitúdinis ejus.
150:3 Laudáte eum in sono tubæ: * laudáte eum in psaltério, et cíthara.
150:4 Laudáte eum in týmpano, et choro: * laudáte eum in chordis, et órgano.
150:5 Laudáte eum in cýmbalis benesonántibus: laudáte eum in cýmbalis jubilatiónis: * omnis spíritus laudet Dóminum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Omnis spíritus laudet Dóminum.
|
Žalm 150 [8]
150:1 Chvalte Hospodina v jeho svatyni, chvalte ho na jeho vznešené obloze!
150:2 Chvalte ho pro jeho mocná díla, chvalte ho pro jeho svrchovanou velebnost!
150:3 Chvalte ho hlaholem trouby, chvalte ho harfou a citerou!
150:4 Chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunnými nástroji a flétnou!
150:5 Chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály hlučnými! Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina.
|
Versus (In loco Capituli)
℣. Audívi vocem de cælo dicéntem mihi.
℟. Beáti mórtui qui in Dómino moriúntur.
|
Vers (taking the place of the Chapter)
℣. Uslyšel jsem hlas z nebe, a ten mi řekl:
℟. Blažení mrtví, jež umírají v Pánu.
|
Canticum: Benedictus {Antiphona Votiva}
Ant. Ego sum * resurréctio et vita: qui credit in me, étiam si mórtuus fúerit, vivet; et omnis qui vivit et credit in me, non moriétur in ætérnum.
Canticum Zachariæ
Luc. 1:68-79
1:68 Benedíctus ✠ Dóminus, Deus Israël: * quia visitávit, et fecit redemptiónem plebis suæ:
1:69 Et eréxit cornu salútis nobis: * in domo David, púeri sui.
1:70 Sicut locútus est per os sanctórum, * qui a sǽculo sunt, prophetárum ejus:
1:71 Salútem ex inimícis nostris, * et de manu ómnium, qui odérunt nos.
1:72 Ad faciéndam misericórdiam cum pátribus nostris: * et memorári testaménti sui sancti.
1:73 Jusjurándum, quod jurávit ad Ábraham patrem nostrum, * datúrum se nobis:
1:74 Ut sine timóre, de manu inimicórum nostrórum liberáti, * serviámus illi.
1:75 In sanctitáte, et justítia coram ipso, * ómnibus diébus nostris.
1:76 Et tu, puer, Prophéta Altíssimi vocáberis: * præíbis enim ante fáciem Dómini, paráre vias ejus:
1:77 Ad dandam sciéntiam salútis plebi ejus: * in remissiónem peccatórum eórum:
1:78 Per víscera misericórdiæ Dei nostri: * in quibus visitávit nos, óriens ex alto:
1:79 Illumináre his, qui in ténebris, et in umbra mortis sedent: * ad dirigéndos pedes nostros in viam pacis.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Ego sum resurréctio et vita: qui credit in me, étiam si mórtuus fúerit, vivet; et omnis qui vivit et credit in me, non moriétur in ætérnum.
|
Kantikum: Benedictus {Antifona votivní}
Ant. Já jsem * vzkříšení a život; kdo ve mě věří, i kdyby zemřel, bude žít; a každý, kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře.
Zachariášův chvalozpěv
Lukáš 1:68-79
1:68 Pochválen ✠ buď Hospodin, Bůh Israele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
1:69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
1:70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
1:71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,
1:72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
1:73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
1:74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
1:75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
1:76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
1:77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
1:78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
1:79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Já jsem vzkříšení a život; kdo ve mě věří, i kdyby zemřel, bude žít; a každý, kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře.
|
Preces Feriales{omittitur}
|
Feriální přímluvy{vynechává se}
|
Oratio {Votiva}
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
Psalmus 129 [9]
129:1 De profúndis clamávi ad te, Dómine: * Dómine, exáudi vocem meam:
129:2 Fiant aures tuæ intendéntes, * in vocem deprecatiónis meæ.
129:3 Si iniquitátes observáveris, Dómine: * Dómine, quis sustinébit?
129:4 Quia apud te propitiátio est: * et propter legem tuam sustínui te, Dómine.
129:5 Sustínuit ánima mea in verbo ejus: * sperávit ánima mea in Dómino.
129:6 A custódia matutína usque ad noctem: * speret Israël in Dómino.
129:7 Quia apud Dóminum misericórdia: * et copiósa apud eum redémptio.
129:8 Et ipse rédimet Israël, * ex ómnibus iniquitátibus ejus.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Orémus.
Fidélium, Deus, ómnium Cónditor et Redémptor, animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, piis supplicatiónibus consequántur:
Qui vivis et regnas cum Deo Patre, in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
Žalm 129 [9]
129:1 Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas!
129:2 Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
129:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, Pane, kdo obstojí?
129:4 Ale u tebe je odpuštění; pro tvůj zákon v tebe skládám naději, Hospodine.
129:5 Skládá má duše naději jeho slovo, duše má doufá v Hospodina.
129:6 Od ranní stráže až do noci; doufej, Israeli, v Hospodina!
129:7 U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.
129:8 A on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Modleme se.
Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby slitování, které sobě vždy žádaly, zbožnými prosbami i dosáhli.
Jenž žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého jeden Bůh, svět navěky.
℟. Amen.
|
Suffragium{omittitur}
|
Suffragium{vynechává se}
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|