Incipit
℣. Dómine, lábia + mea apéries.
℟. Et os meum annuntiábit laudem tuam.
℣. Dómine, lábia mea apéries.
℟. Et os meum annuntiábit laudem tuam.
℣. Dómine, lábia mea apéries.
℟. Et os meum annuntiábit laudem tuam.
Psalmus 3 [0]
3:2 Dómine, quid multiplicáti sunt qui tríbulant me? * multi insúrgunt advérsum me.
3:3 Multi dicunt ánimæ meæ: * Non est salus ipsi in Deo eius.
3:4 Tu autem, Dómine, suscéptor meus es, * glória mea, et exáltans caput meum.
3:5 Voce mea ad Dóminum clamávi: * et exaudívit me de monte sancto suo.
3:6 Ego dormívi, et soporátus sum: * et exsurréxi, quia Dóminus suscépit me.
3:7 Non timébo míllia pópuli circumdántis me: * exsúrge, Dómine, salvum me fac, Deus meus.
3:8 Quóniam tu percussísti omnes adversántes mihi sine causa: * dentes peccatórum contrivísti.
3:9 Dómini est salus: * et super pópulum tuum benedíctio tua.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
℣. Pane, + rty mé otevři.
℟. Aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
℣. Pane, rty mé otevři.
℟. Aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
℣. Pane, rty mé otevři.
℟. Aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Žalm 3 [0]
3:2 Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!
3:3 Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: „Ten u Boha spásu nenalezne.“
3:4 Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu.
3:5 Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
3:6 Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
3:7 Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.
3:8 Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.
3:9 V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Invitatorium {Antiphona Votiva}
Ant. Laudémus Deum nostrum * In confessióne beatárum N. et N.
Ant. Laudémus Deum nostrum * In confessióne beatárum N. et N.
Veníte, exsultémus Dómino, iubilémus Deo, salutári nostro: præoccupémus fáciem eius in confessióne, et in psalmis iubilémus ei.
Ant. Laudémus Deum nostrum * In confessióne beatárum N. et N.
Quóniam Deus magnus Dóminus, et Rex magnus super omnes deos, quóniam non repéllet Dóminus plebem suam: quia in manu eius sunt omnes fines terræ, et altitúdines móntium ipse cónspicit.
Ant. In confessióne beatárum N. et N.
Quóniam ipsíus est mare, et ipse fecit illud, et áridam fundavérunt manus eius (genuflectitur) veníte, adorémus, et procidámus ante Deum: plorémus coram Dómino, qui fecit nos, quia ipse est Dóminus, Deus noster; nos autem pópulus eius, et oves páscuæ eius.
Ant. Laudémus Deum nostrum * In confessióne beatárum N. et N.
Hódie, si vocem eius audiéritis, nolíte obduráre corda vestra, sicut in exacerbatióne secúndum diem tentatiónis in desérto: ubi tentavérunt me patres vestri, probavérunt et vidérunt ópera mea.
Ant. In confessióne beatárum N. et N.
Quadragínta annis próximus fui generatióni huic, et dixi: Semper hi errant corde, ipsi vero non cognovérunt vias meas: quibus iurávi in ira mea: Si introíbunt in réquiem meam.
Ant. Laudémus Deum nostrum * In confessióne beatárum N. et N.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. In confessióne beatárum N. et N.
Ant. Laudémus Deum nostrum * In confessióne beatárum N. et N.
|
Invitatorium {Antifona votivní}
Ant. For the confession of Blessed N. and N. * Let us praise our God.
Ant. For the confession of Blessed N. and N. * Let us praise our God.
Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Ant. For the confession of Blessed N. and N. * Let us praise our God.
Neboť veliký Bůh je Hospodin a veliký Král nade všemi bohy. Neboť Hospodin nezavrhne svůj lid. V jeho ruce jsou hlubiny země a jemu patří výšiny hor. Ant. Let us praise our God.
Jeho je moře, vždyť on je učinil, i souš, kterou zhnětly jeho ruce. (poklekneme) Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Ant. For the confession of Blessed N. and N. * Let us praise our God.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy.
Ant. Let us praise our God.
Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení; řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, nepoznali mé cesty. Proto jsem přísahal ve svém hněvu: Nepřijdou na místo mého klidu!“
Ant. For the confession of Blessed N. and N. * Let us praise our God.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Let us praise our God.
Ant. For the confession of Blessed N. and N. * Let us praise our God.
|
Hymnus {Votiva}
Huius obténtu, Deus alme, nostris
Parce iam culpis, vítia remíttens,
Quo tibi puri resonémus almum
Péctoris hymnum.
Glória Patri genitǽque Proli,
Et tibi compar utriúsque semper
Spíritus alme, Deus unus, omni
Témpore sæcli.
Amen.
|
Hymnus {votivní}
Fountain of mercy, hear the prayers she offers;
Purge our offences, pardon our transgressions,
So that hereafter we to thee may render
Praise with thanksgiving.
Thou, the All-Father, thou, the One-Begotten,
Thou, Holy Spirit, Three in One co-equal,
Glory be henceforth thine through all the ages,
World without ending.
Amen.
|
Psalmi cum lectionibus {Antiphonæ Votiva}
Nocturn I.
Ant. Liberásti virgam * hereditátis tuæ.
Psalmus 73 [1]
73:1 Ut quid, Deus, repulísti in finem: * irátus est furor tuus super oves páscuæ tuæ?
73:2 Memor esto congregatiónis tuæ, * quam possedísti ab inítio.
73:2 Redemísti virgam hereditátis tuæ: * mons Sion, in quo habitásti in eo.
73:3 Leva manus tuas in supérbias eórum in finem: * quanta malignátus est inimícus in sancto!
73:4 Et gloriáti sunt qui odérunt te: * in médio solemnitátis tuæ.
73:5 Posuérunt signa sua, signa: * et non cognovérunt sicut in éxitu super summum.
73:6 Quasi in silva lignórum secúribus excidérunt iánuas eius in idípsum: * in secúri et áscia deiecérunt eam.
73:7 Incendérunt igni Sanctuárium tuum: * in terra polluérunt tabernáculum nóminis tui.
73:8 Dixérunt in corde suo cognátio eórum simul: * Quiéscere faciámus omnes dies festos Dei a terra.
73:9 Signa nostra non vídimus, iam non est prophéta: * et nos non cognóscet ámplius.
73:10 Úsquequo, Deus, improperábit inimícus: * irrítat adversárius nomen tuum in finem?
73:11 Ut quid avértis manum tuam, et déxteram tuam, * de médio sinu tuo in finem?
73:12 Deus autem Rex noster ante sǽcula: * operátus est salútem in médio terræ.
73:13 Tu confirmásti in virtúte tua mare: * contribulásti cápita dracónum in aquis.
73:14 Tu confregísti cápita dracónis: * dedísti eum escam pópulis Æthíopum.
73:15 Tu dirupísti fontes, et torréntes: * tu siccásti flúvios Ethan.
73:16 Tuus est dies, et tua est nox: * tu fabricátus es auróram et solem.
73:17 Tu fecísti omnes términos terræ: * æstátem et ver tu plasmásti ea.
73:18 Memor esto huius, inimícus improperávit Dómino: * et pópulus insípiens incitávit nomen tuum.
73:19 Ne tradas béstiis ánimas confiténtes tibi, * et ánimas páuperum tuórum ne obliviscáris in finem.
73:20 Réspice in testaméntum tuum: * quia repléti sunt, qui obscuráti sunt terræ dómibus iniquitátum.
73:21 Ne avertátur húmilis factus confúsus: * pauper et inops laudábunt nomen tuum.
73:22 Exsúrge, Deus, iúdica causam tuam: * memor esto improperiórum tuórum, eórum quæ ab insipiénte sunt tota die.
73:23 Ne obliviscáris voces inimicórum tuórum: * supérbia eórum, qui te odérunt, ascéndit semper.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy se čteními {Antifony votivní}
Nocturn I.
Ant. Thou hast redeemed the rod * of Thine inheritance.
Žalm 73 [1]
73:1 Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
73:2 Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal,
73:2 na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, na horu Sión, kde ses usídlil.
73:3 Zaměř své kroky k dávným troskám: nepřítel ve svatyni všechno zničil.
73:4 Tvoji protivníci hučeli uvnitř svatého místa, své korouhve tam vztyčili na vítězství.
73:5 Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou,
73:6 hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
73:7 Tvou svatyni vydali ohni, až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
73:8 Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, spalte všechny Boží svatyně v zemi!“
73:9 Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.
73:10 Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?
73:11 Proč odtahuješ svou ruku a svou pravici necháváš ležet v klíně?
73:12 Bůh však je mým králem od pradávna, tolikrát popřál vítězství v zemi.
73:13 Ty jsi svou mocí rozdělil moře, ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.
73:14 Tys roztříštil leviatanovy hlavy, hodils ho za pokrm netvorům moře.
73:15 Tys dal vytrysknout pramenům a potokům, tys vysušil mohutné řeky.
73:16 Tvůj je den a tvá je noc, tys učinil měsíc i slunce.
73:17 Tys vymezil všechny hranice země, ustanovil jsi léto a zimu.
73:18 Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, pošetilý národ tupil tvé jméno.
73:19 Nevydávej supovi život své hrdličky, nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
73:20 Shlédni na svou smlouvu, vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
73:21 Ať se ponížený nevrací zklamán, ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
73:22 Povstaň, Bože, ujmi se své věci, mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.
73:23 Nezapomínej na křik svých protivníků, povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 74 [2]
74:2 Confitébimur tibi, Deus: * confitébimur, et invocábimus nomen tuum.
74:3 Narrábimus mirabília tua: * cum accépero tempus, ego iustítias iudicábo.
74:4 Liquefácta est terra, et omnes qui hábitant in ea: * ego confirmávi colúmnas eius.
74:5 Dixi iníquis: Nolíte iníque ágere: * et delinquéntibus: Nolíte exaltáre cornu:
74:6 Nolíte extóllere in altum cornu vestrum: * nolíte loqui advérsus Deum iniquitátem.
74:7 Quia neque ab Oriénte, neque ab Occidénte, neque a desértis móntibus: * quóniam Deus iudex est.
74:8 Hunc humíliat, et hunc exáltat: * quia calix in manu Dómini vini meri plenus misto.
74:9 Et inclinávit ex hoc in hoc: verúmtamen fæx eius non est exinaníta: * bibent omnes peccatóres terræ.
74:10 Ego autem annuntiábo in sǽculum: * cantábo Deo Iacob.
74:11 Et ómnia córnua peccatórum confríngam: * et exaltabúntur córnua iusti.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Liberásti virgam hereditátis tuæ.
|
Žalm 74 [2]
74:2 Velebíme tě, Bože, velebíme a vzýváme tvé jméno, vypravujeme o tvých divech.
74:3 „Až stanovím vhodnou dobu, já sám budu soudit spravedlivě.
74:4 I kdyby se země třásla, i všichni, kdo ji obývají, já pevně držím její sloupy.
74:5 říkám vzdorným: 'Zanechte vzdoru', říkám bezbožným: 'Nezdvihejte pyšně hlavu.'
74:6 Nezdvihejte pyšně hlavu proti Nejvyššímu, nemluvte drze proti Bohu!
74:7 Spravedlnost nepřijde od východu ani od západu, z pustiny ani z hor,
74:8 ale Bůh je soudce, jednoho ponižuje, druhého povyšuje.
74:9 Neboť Hospodin má v ruce číši, v ní šumí víno silně kořeněné. Dává z ní napít: vylokají je až po kvasnice, pít musí všichni bezbožníci země!“
74:10 Já však budu navždy jásat, zpívat Jakubovu Bohu.
74:11 Rozdrtím úplně pýchu bezbožníků, vynikne moc spravedlivých.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Thou hast redeemed the rod of Thine inheritance.
|
Ant. Tu es Deus * qui facis mirabília.
Psalmus 76 [3]
76:2 Voce mea ad Dóminum clamávi: * voce mea ad Deum, et inténdit mihi.
76:3 In die tribulatiónis meæ Deum exquisívi, mánibus meis nocte contra eum: * et non sum decéptus.
76:4 Rénuit consolári ánima mea, * memor fui Dei, et delectátus sum, et exercitátus sum: et defécit spíritus meus.
76:5 Anticipavérunt vigílias óculi mei: * turbátus sum, et non sum locútus.
76:6 Cogitávi dies antíquos: * et annos ætérnos in mente hábui.
76:7 Et meditátus sum nocte cum corde meo, * et exercitábar, et scopébam spíritum meum.
76:8 Numquid in ætérnum proíciet Deus: * aut non appónet ut complacítior sit adhuc?
76:9 Aut in finem misericórdiam suam abscíndet, * a generatióne in generatiónem?
76:10 Aut obliviscétur miseréri Deus? * aut continébit in ira sua misericórdias suas?
76:11 Et dixi: Nunc cœpi: * hæc mutátio déxteræ Excélsi.
76:12 Memor fui óperum Dómini: * quia memor ero ab inítio mirabílium tuórum.
76:13 Et meditábor in ómnibus opéribus tuis: * et in adinventiónibus tuis exercébor.
76:14 Deus, in sancto via tua: quis Deus magnus sicut Deus noster? * tu es Deus qui facis mirabília.
76:15 Notam fecísti in pópulis virtútem tuam: * redemísti in brácchio tuo pópulum tuum, fílios Iacob et Ioseph.
76:17 Vidérunt te aquæ, Deus, vidérunt te aquæ: * et timuérunt, et turbátæ sunt abýssi.
76:18 Multitúdo sónitus aquárum: * vocem dedérunt nubes.
76:18 Étenim sagíttæ tuæ tránseunt: * vox tonítrui tui in rota.
76:19 Illuxérunt coruscatiónes tuæ orbi terræ: * commóta est, et contrémuit terra.
76:20 In mari via tua, et sémitæ tuæ in aquis multis: * et vestígia tua non cognoscéntur.
76:21 Deduxísti sicut oves pópulum tuum, * in manu Móysi et Aaron.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Tu es Deus qui facis mirabília.
|
Ant. Thou art the God * That doest wonders.
Žalm 76 [3]
76:2 Můj hlas se k Bohu vznáší a volám, můj hlas k Bohu stoupá, aby mě slyšel.
76:3 V den svého soužení hledám Pána, má ruka se v noci vzpíná bez únavy, nedá se utěšit má duše.
76:4 Když na Boha vzpomínám, vzdychám, když uvažuji, můj duch malátní.
76:5 Beze spánku držíš mé oči, jsem zmaten a neschopný slova.
76:6 Přemýšlím o dávných dnech, na zašlá léta si vzpomínám.
76:7 V noci uvažuji ve svém srdci, přemítám a můj duch hloubá:
76:8 „Může Pán zavrhnout navěky, už nám neukáže svou milost?
76:9 Navždy už ustane jeho přízeň, zrušen je slib pro všechna pokolení?
76:10 Zapomněl se Bůh smilovat, či v hněvu zadržel své slitování?“
76:11 Tu jsem si řekl: „V tom tkví má bolest: změnila se pravice Nejvyššího.“
76:12 Vzpomínám na Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na dávné tvé divy.
76:13 Rozvažuji všechna tvá díla, přemítám o tvých skutcích.
76:14 Bože, svaté je tvé chování: který bůh je veliký jako Bůh náš?
76:15 Ty jsi Bůh, který činí divy, národům jsi dal poznat svou moc. Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ, Jakubovy a Josefovy syny.
76:17 Uzřely tě vody, Bože, uzřely tě vody, a zděsily se, i hlubiny se rozbouřily.
76:18 Mraky vylily vodu, oblaka zaduněla hromem
76:18 a tvé šípy šlehaly kolem. Tvůj hrom burácel v bouři,
76:19 blesky ozařovaly obzor: zatřásla a zachvěla se země.
76:20 Mořem vedla tvá cesta, tvá stezka spoustami vod, tvé šlépěje však nebylo vidět.
76:21 Jak stádo jsi vedl svůj národ, Mojžíšovou a Árónovou rukou.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Thou art the God That doest wonders.
|
Ant. Inclináte * aurem vestram in verba oris mei.
Psalmus 77(1-35) [4]
77:1 Atténdite, pópule meus, legem meam: * inclináte aurem vestram in verba oris mei.
77:2 Apériam in parábolis os meum: * loquar propositiónes ab inítio.
77:3 Quanta audívimus et cognóvimus ea: * et patres nostri narravérunt nobis.
77:4 Non sunt occultáta a fíliis eórum: * in generatióne áltera.
77:4 Narrántes laudes Dómini, et virtútes eius: * et mirabília eius, quæ fecit.
77:5 Et suscitávit testimónium in Iacob: * et legem pósuit in Israël.
77:5 Quanta mandávit pátribus nostris nota fácere ea fíliis suis: * ut cognóscat generátio áltera.
77:6 Fílii qui nascéntur, et exsúrgent, * et narrábunt fíliis suis.
77:7 Ut ponant in Deo spem suam, et non obliviscántur óperum Dei: * et mandáta eius exquírant.
77:8 Ne fiant sicut patres eórum: * generátio prava et exásperans.
77:8 Generátio, quæ non diréxit cor suum: * et non est créditus cum Deo spíritus eius.
77:9 Fílii Ephrem intendéntes et mitténtes arcum: * convérsi sunt in die belli.
77:10 Non custodiérunt testaméntum Dei: * et in lege eius noluérunt ambuláre.
77:11 Et oblíti sunt benefactórum eius: * et mirabílium eius quæ osténdit eis.
77:12 Coram pátribus eórum fecit mirabília in terra Ægýpti: * in campo Táneos.
77:13 Interrúpit mare, et perdúxit eos: * et státuit aquas quasi in utre.
77:14 Et dedúxit eos in nube diéi: * et tota nocte in illuminatióne ignis.
77:15 Interrúpit petram in erémo: * et adaquávit eos velut in abýsso multa.
77:16 Et edúxit aquam de petra: * et dedúxit tamquam flúmina aquas.
77:17 Et apposuérunt adhuc peccáre ei: * in iram excitavérunt Excélsum in inaquóso.
77:18 Et tentavérunt Deum in córdibus suis, * ut péterent escas animábus suis.
77:19 Et male locúti sunt de Deo: * dixérunt: Numquid póterit Deus paráre mensam in desérto?
77:20 Quóniam percússit petram, et fluxérunt aquæ: * et torréntes inundavérunt.
77:20 Numquid et panem póterit dare, * aut paráre mensam pópulo suo?
77:21 Ídeo audívit Dóminus, et dístulit: * et ignis accénsus est in Iacob, et ira ascéndit in Israël.
77:22 Quia non credidérunt in Deo: * nec speravérunt in salutári eius:
77:23 Et mandávit núbibus désuper: * et iánuas cæli apéruit.
77:24 Et pluit illis manna ad manducándum: * et panem cæli dedit eis.
77:25 Panem Angelórum manducávit homo, * cibária misit eis in abundántia.
77:26 Tránstulit Austrum de cælo: * et indúxit in virtúte sua Áfricum.
77:27 Et pluit super eos sicut púlverem carnes: * et sicut arénam maris volatília pennáta.
77:28 Et cecidérunt in médio castrórum eórum: * circa tabernácula eórum.
77:29 Et manducavérunt, et saturáti sunt nimis, et desidérium eórum áttulit eis: * non sunt fraudáti a desidério suo.
77:30 Adhuc escæ eórum erant in ore ipsórum: * et ira Dei ascéndit super eos.
77:31 Et occídit pingues eórum, * et eléctos Israël impedívit.
77:32 In ómnibus his peccavérunt adhuc: * et non credidérunt in mirabílibus eius.
77:33 Et defecérunt in vanitáte dies eórum: * et anni eórum cum festinatióne.
77:34 Cum occíderet eos, quærébant eum: * et revertebántur, et dilúculo veniébant ad eum.
77:35 Et rememoráti sunt quia Deus adiútor est eórum: * et Deus excélsus redémptor eórum est.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Ant. Incline your ears * to the words of My mouth.
Žalm 77(1-35) [4]
77:1 Slyš, můj lide, mé naučení, nastav uši slovům mých úst!
77:2 Otevřu k průpovědi svá ústa, vyložím tajemné události z pradávných dob.
77:3 Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli,
77:4 nezatajíme jejich synům, příštímu pokolení
77:4 budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc, podivuhodné skutky jím vykonané.
77:5 Dal totiž Jakubovi nařízení a stanovil příkaz pro Izraele,
77:5 aby o tom, co poručil našim otcům, poučili své syny. Má to znát příští pokolení,
77:6 synové, kteří se narodí, mají to vyprávět svým dětem,
77:7 aby vložili svou důvěru v Boha, aby nezapomněli na Boží skutky a zachovávali jeho nařízení.
77:8 Aby nebyli jako jejich otcové, vzpurné a zatvrzelé pokolení,
77:8 pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl věrný Bohu.
77:9 Efraimovci, dovední lukostřelci, dali se na útěk v den bitvy.
77:10 Nezachovali Boží smlouvu, odmítli jednat podle jeho zákona.
77:11 Zapomněli na jeho skutky, na podivuhodné činy, které jim ukázal.
77:12 Před jejich otci způsobil divy v egyptské zemi na taniské pláni.
77:13 Rozdělil moře a převedl je, postavil vody jako násep.
77:14 Za dne je vedl oblakem, po celou noc světlem ohně.
77:15 Rozštěpil skály na poušti a hojně je naplnil proudem vody.
77:16 Potokům dal vytrysknout ze skály a vodě dal téci jak řekám.
77:17 Přece však proti němu hřešili dále, nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
77:18 Pokoušeli Boha ve svém srdci, když žádali pokrm podle své choutky.
77:19 Pohrdlivě mluvili proti Bohu, řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?
77:20 Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily:
77:20 ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?„
77:21 Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, a oheň vzplanul proti Jakubovi, i hněv vzkypěl proti Izraeli,
77:22 že nevěřili v Boha, nedůvěřovali v jeho pomoc.
77:23 Poručil tedy mrakům nahoře a otevřel brány nebes,
77:24 seslal na ně déšť many, aby se najedli, a dal jim nebeský pokrm.
77:25 Člověk jedl chléb silných, pokrm jim poslal do sytosti.
77:26 Východnímu větru dal vanout z nebe a svou mocí přivedl vítr od jihu.
77:27 Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
77:28 Padli do jejich tábora, kolem jejich stanů.
77:29 Jedli a důkladně se nasytili, po čem toužili, jim splnil.
77:30 Neukojili ještě svou choutku, ještě měli pokrm ve svých ústech,
77:31 když proti nim vzkypěl Boží hněv: pobil jejich siláky, zahubil izraelské jinochy.
77:32 Přes to vše hřešili dál a nechtěli věřit jeho divům.
77:33 Tu náhle ukončil jejich dny, jejich léta nenadálou zhoubou.
77:34 Když je hubil, hledali ho, obraceli se a sháněli se po Bohu.
77:35 Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, že Nejvyšší, Bůh, je ji zachráncem.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 77(36-72) [5]
77:36 Et dilexérunt eum in ore suo, * et lingua sua mentíti sunt ei.
77:37 Cor autem eórum non erat rectum cum eo: * nec fidéles hábiti sunt in testaménto eius.
77:38 Ipse autem est miséricors, et propítius fiet peccátis eórum: * et non dispérdet eos.
77:38 Et abundávit ut avérteret iram suam: * et non accéndit omnem iram suam:
77:39 Et recordátus est quia caro sunt: * spíritus vadens et non rédiens.
77:40 Quóties exacerbavérunt eum in desérto, * in iram concitavérunt eum in inaquóso?
77:41 Et convérsi sunt, et tentavérunt Deum: * et Sanctum Israël exacerbavérunt.
77:42 Non sunt recordáti manus eius, * die qua redémit eos de manu tribulántis.
77:43 Sicut pósuit in Ægýpto signa sua, * et prodígia sua in campo Táneos.
77:44 Et convértit in sánguinem flúmina eórum: * et imbres eórum, ne bíberent.
77:45 Misit in eos cœnomyíam, et comédit eos: * et ranam, et dispérdidit eos.
77:46 Et dedit ærúgini fructus eórum: * et labóres eórum locústæ.
77:47 Et occídit in grándine víneas eórum: * et moros eórum in pruína.
77:48 Et trádidit grándini iuménta eórum: * et possessiónem eórum igni.
77:49 Misit in eos iram indignatiónis suæ: * indignatiónem, et iram, et tribulatiónem: immissiónes per ángelos malos.
77:50 Viam fecit sémitæ iræ suæ, non pepércit a morte animábus eórum: * et iuménta eórum in morte conclúsit.
77:51 Et percússit omne primogénitum in terra Ægýpti: * primítias omnis labóris eórum in tabernáculis Cham.
77:52 Et ábstulit sicut oves pópulum suum: * et perdúxit eos tamquam gregem in desérto.
77:53 Et dedúxit eos in spe, et non timuérunt: * et inimícos eórum opéruit mare.
77:54 Et indúxit eos in montem sanctificatiónis suæ: * montem, quem acquisívit déxtera eius.
77:54 Et eiécit a fácie eórum gentes: * et sorte divísit eis terram in funículo distributiónis.
77:55 Et habitáre fecit in tabernáculis eórum: * tribus Israël.
77:56 Et tentavérunt, et exacerbavérunt Deum excélsum: * et testimónia eius non custodiérunt.
77:57 Et avertérunt se, et non servavérunt pactum: * quemádmodum patres eórum convérsi sunt in arcum pravum.
77:58 In iram concitavérunt eum in cóllibus suis: * et in sculptílibus suis ad æmulatiónem eum provocavérunt.
77:59 Audívit Deus, et sprevit: * et ad níhilum redégit valde Israël.
77:60 Et répulit tabernáculum Silo: * tabernáculum suum, ubi habitávit in homínibus.
77:61 Et trádidit in captivitátem virtútem eórum: * et pulchritúdinem eórum in manus inimíci.
77:62 Et conclúsit in gládio pópulum suum: * et hereditátem suam sprevit.
77:63 Iúvenes eórum comédit ignis: * et vírgines eórum non sunt lamentátæ.
77:64 Sacerdótes eórum in gládio cecidérunt: * et víduæ eórum non plorabántur.
77:65 Et excitátus est tamquam dórmiens Dóminus: * tamquam potens crapulátus a vino.
77:66 Et percússit inimícos suos in posterióra: * oppróbrium sempitérnum dedit illis.
77:67 Et répulit tabernáculum Ioseph: * et tribum Éphraim non elégit.
77:68 Sed elégit tribum Iuda, * montem Sion quem diléxit.
77:69 Et ædificávit sicut unicórnium sanctifícium suum in terra, * quam fundávit in sǽcula.
77:70 Et elégit David, servum suum, et sústulit eum de grégibus óvium: * de post fœtántes accépit eum,
77:71 Páscere Iacob, servum suum, * et Israël, hereditátem suam:
77:72 Et pavit eos in innocéntia cordis sui: * et in intelléctibus mánuum suárum dedúxit eos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Inclináte aurem vestram in verba oris mei.
|
Žalm 77(36-72) [5]
77:36 Lísali se k němu ústy, ale svým jazykem mu lhali,
77:37 neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné a nebyli věrni jeho smlouvě.
77:38 On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je,
77:38 často potlačoval svůj hněv a nedal zcela vzplát své nevoli.
77:39 Pamatoval na to, že jsou jen tělo, jen vánek, který se rozplyne bez návratu.
77:40 Kolikrát ho popouzeli na poušti, urazili na stepi!
77:41 A znovu pokoušeli Boha a Izraelova Svatého rozhořčili.
77:42 Neměli na paměti jeho pomoc, den, kdy je vykoupil od protivníka,
77:43 když v Egyptě ukazoval své divy, své zázraky na taniské pláni:
77:44 V krev změnil jejich řeky a jejich potoky, že neměli co pít.
77:45 Poslal na ně ovády, kteří je štípali, a žáby, které je soužily.
77:46 Sarančím dal jejich úrodu a kobylkám výtěžek jejich námahy.
77:47 Vinice jim potloukl krupobitím a jejich smokvoně zničil mrazem.
77:48 Jejich dobytek vydal napospas moru a bleskům jejich stáda.
77:49 Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, rozhořčení, nevoli a soužení, smečku poslů zhouby.
77:50 Dal průchod svému hněvu: neochránil je před smrtí, i jejich dobytek vydal moru.
77:51 Pobil všechny prvorozence v Egyptě, prvotiny mužské síly v Chámových stanech.
77:52 Pak vyvedl svůj lid jak ovce, jak stádo je vedl na poušti.
77:53 Vodil je bezpečně, že neměli strachu, jejich nepřátele však přikrylo moře.
77:54 Přivedl je do své svaté země, k horám, které získala jeho pravice.
77:55 Před nimi vyhnal pohany a losem jim určil dědictví,
77:55 v jejich stanech usídlil izraelské kmeny.
77:56 Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, a nedbali na jeho přikázání.
77:57 Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, zklamali jak zrádný luk.
77:58 Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
77:59 Bůh to slyšel a rozhněval se, ostře odmítl Izraele:
77:60 Opustil příbytek v Silo, stan, kde přebýval mezi lidmi.
77:61 Vydal do zajetí svou sílu, svou slávu v moc protivníka.
77:62 Odevzdal svůj národ meči, proti svému dědictví vzplanul hněvem.
77:63 Jeho jinochy zhltal oheň, jeho panny se neprovdaly.
77:64 Jeho kněží padli mečem, jejich vdovy nemohly plakat.
77:65 Tu se však probudil Pán jako ze sna, jako rek rozjařený vínem.
77:66 Zezadu bil své nepřátele, stihl je věčnou potupu.
77:67 Zavrhl však Josefův stánek a Efraimův kmen si nevyvolil,
77:68 ale vyvolil si Judovo plémě, horu Sión, kterou si zamiloval.
77:69 Zbudoval si svatyni jak nebe, jak zemi, kterou založil navěky.
77:70 Vyvolil si Davida, svého služebníka, povolal ho z ovčích ohrad.
77:71 Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, aby pásl Jakuba, jeho národ, Izraele, jeho dědictví.
77:72 Pásl je svým bezúhonným srdcem, vodil je svou rozvážnou rukou.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Incline your ears to the words of My mouth.
|
Ant. Propítius esto * peccátis nostris, Dómine.
Psalmus 78 [6]
78:1 Deus, venérunt gentes in hereditátem tuam, polluérunt templum sanctum tuum: * posuérunt Ierúsalem in pomórum custódiam.
78:2 Posuérunt morticína servórum tuórum, escas volatílibus cæli: * carnes sanctórum tuórum béstiis terræ.
78:3 Effudérunt sánguinem eórum tamquam aquam in circúitu Ierúsalem: * et non erat qui sepelíret.
78:4 Facti sumus oppróbrium vicínis nostris: * subsannátio et illúsio his, qui in circúitu nostro sunt.
78:5 Úsquequo, Dómine, irascéris in finem: * accendétur velut ignis zelus tuus?
78:6 Effúnde iram tuam in gentes, quæ te non novérunt: * et in regna quæ nomen tuum non invocavérunt:
78:7 Quia comedérunt Iacob: * et locum eius desolavérunt.
78:8 Ne memíneris iniquitátum nostrárum antiquárum, cito antícipent nos misericórdiæ tuæ: * quia páuperes facti sumus nimis.
78:9 Ádiuva nos, Deus, salutáris noster: et propter glóriam nóminis tui, Dómine, líbera nos: * et propítius esto peccátis nostris, propter nomen tuum:
78:10 Ne forte dicant in géntibus: Ubi est Deus eórum? * et innotéscat in natiónibus coram óculis nostris.
78:10 Últio sánguinis servórum tuórum, qui effúsus est: * intróeat in conspéctu tuo gémitus compeditórum.
78:11 Secúndum magnitúdinem brácchii tui, * pósside fílios mortificatórum.
78:12 Et redde vicínis nostris séptuplum in sinu eórum: * impropérium ipsórum, quod exprobravérunt tibi, Dómine.
78:13 Nos autem pópulus tuus, et oves páscuæ tuæ, * confitébimur tibi in sǽculum.
78:13 In generatiónem et generatiónem * annuntiábimus laudem tuam.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Propítius esto peccátis nostris, Dómine.
|
Ant. Forgive us our sins * O Lord.
Žalm 78 [6]
78:1 Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, poskvrnili tvůj svatý chrám, Jeruzalém proměnili v trosky.
78:2 Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu, těla tvých zbožných divoké zvěři.
78:3 Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma, nebylo, kdo by je pohřbil.
78:4 Jsme vydáni pohaně svých sousedů, na potupu a výsměch svému okolí.
78:5 Jak dlouho, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude planout tvé rozhorlení jak oheň?
78:6 Na pohany, kteří tě neznají, vylij svůj hněv, na království, jež nevzývají tvé jméno,
78:7 neboť zhltali Jakuba, zpustošili jeho sídla.
78:8 Nepřipomínej nám viny předků, tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc, vždyť jsme tak zbědovaní!
78:9 Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.
78:10 Proč mají říkat pohané: „Kdepak je ten jejich Bůh?“ Ať se ukáže na pohanech – před našima očima –
78:10 pomsta za vylitou krev tvých služebníků. Ať k tobě přijde vzdychání zajatých,
78:11 mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt.
78:12 Sedmkrát odplať našim sousedům do klína pohanu, kterou tě stihli, Pane!
78:13 My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, budem tě chválit navěky,
78:13 po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Forgive us our sins O Lord.
|
℣. Deus, in sancto via tua.
℟. Quis Deus magnus sicut Deus noster.
|
℣. Thy way, O God, is in the holy place.
℟. Who is the great God like our God?
|
Pater noster
Absolutio. Exáudi, Dómine Iesu Christe, preces servórum tuórum, et miserére nobis: Qui cum Patre et Spíritu Sancto vivis et regnas in sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Pater noster
Rozhřešení. O Lord Jesus Christ, graciously hear the prayers of Thy servants, and have mercy upon us, Who livest and reignest with the Father, and the Holy Ghost, ever world without end.
℟. Amen.
|
℣. Iube, domne, benedícere.
Benedictio. In unitáte Sancti Spíritus, benedícat nos Pater et Fílius.
℟. Amen.
Sir 51:13-17
13 Exaltásti super terram habitatiónem meam, et pro morte defluénte deprecáta sum.
14 Invocávi Dóminum, Patrem Dómini mei, ut non derelínquat me in die tribulatiónis meæ, et in témpore superbórum, sine adiutório.
15 Laudábo nomen tuum assídue, et collaudábo illud in confessióne, et exaudíta est orátio mea.
16 Et liberásti me de perditióne, et eripuísti me de témpore iníquo.
17 Proptérea confitébor, et laudem dicam tibi, et benedícam nómini Dómini.
℣. Tu autem, Dómine, miserére nobis.
℟. Deo grátias.
℟. Veni Sponsa Christi, áccipe corónam, quam tibi Dóminus præparávit in ætérnum; pro cuius amóre sánguinem tuum fudísti,
* Et cum Ángelis in paradísum introísti.
℣. Veni, elécta mea, et ponam in te thronum meum; quia concupívit Rex spéciem tuam.
℟. Et cum Ángelis in paradísum introísti.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Et cum Ángelis in paradísum introísti.
|
℣. Přikaž, pane, a požehnej.
Požehnání. In the unity of the Holy Ghost, may the Father and the Son bless us.
℟. Amen.
Sir 51:13-17
13 Thou hast exalted my dwelling place upon the earth and I have prayed for death to pass away.
14 I called upon the Lord, the father of my Lord, that he would not leave me in the day of my trouble, and in the time of the proud without help.
15 I will praise thy name continually, and will praise it with thanksgiving, and my prayer was heard.
16 And thou hast saved me from destruction, and hast delivered me from the evil time.
17 Therefore I will give thanks, and praise thee, and bless the name of the Lord.
℣. Ty však, Pane, smiluj se nad námi.
℟. Bohu díky.
℟.br. Come, Bride of Christ, and take the everlasting crown, which the Lord hath prepared for thee, even for thee who for the love of Him hast shed thy blood;
* And art entered with Angels into His garden.
℣. Come, O My chosen one, and I will establish My throne in thee, for the King hath reatly desired thy beauty
℟. And art entered with Angels into His garden.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. And art entered with Angels into His garden.
|
Nocturn II.
Ant. Allelúia, * allelúia, allelúia.
Psalmus 79 [7]
79:2 Qui regis Israël, inténde: * qui dedúcis velut ovem Ioseph.
79:2 Qui sedes super Chérubim, * manifestáre coram Éphraim, Béniamin, et Manásse.
79:3 Éxcita poténtiam tuam, et veni, * ut salvos fácias nos.
79:4 Deus, convérte nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.
79:5 Dómine, Deus virtútum, * quoúsque irascéris super oratiónem servi tui?
79:6 Cibábis nos pane lacrimárum: * et potum dabis nobis in lácrimis in mensúra?
79:7 Posuísti nos in contradictiónem vicínis nostris: * et inimíci nostri subsannavérunt nos.
79:8 Deus virtútum, convérte nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.
79:9 Víneam de Ægýpto transtulísti: * eiecísti gentes, et plantásti eam.
79:10 Dux itíneris fuísti in conspéctu eius: * plantásti radíces eius, et implévit terram.
79:11 Opéruit montes umbra eius: * et arbústa eius cedros Dei.
79:12 Exténdit pálmites suos usque ad mare: * et usque ad flumen propágines eius.
79:13 Ut quid destruxísti macériam eius: * et vindémiant eam omnes, qui prætergrediúntur viam?
79:14 Exterminávit eam aper de silva: * et singuláris ferus depástus est eam.
79:15 Deus virtútum, convértere: * réspice de cælo, et vide, et vísita víneam istam.
79:16 Et pérfice eam, quam plantávit déxtera tua: * et super fílium hóminis, quem confirmásti tibi.
79:17 Incénsa igni, et suffóssa * ab increpatióne vultus tui períbunt.
79:18 Fiat manus tua super virum déxteræ tuæ: * et super fílium hóminis, quem confirmásti tibi.
79:19 Et non discédimus a te, vivificábis nos: * et nomen tuum invocábimus.
79:20 Dómine, Deus virtútum, convérte nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Nocturn II.
Ant. Alleluja, * alleluja, alleluja.
Žalm 79 [7]
79:2 Slyš, Izraelův pastýři, který vodíš Josefa jak ovce.
79:2 Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby,
79:3 před Efraimem, Benjamínem a Manassem, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!
79:4 Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
79:5 Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem, když se modlí tvůj lid?
79:6 Nasytils jej chlebem slz a slzami jsi ho napojil vrchovatě.
79:7 Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří a naši nepřátelé se nám posmívají.
79:8 Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
79:9 Révu z Egypta jsi přenesl, vyhnals pohany a zasadils ji.
79:10 Připravils pro ni půdu, zapustila kořeny a naplnila zemi.
79:11 Přikryly se hory jejím stínem a jejím větvovím Boží cedry.
79:12 Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
79:13 Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem.
79:14 Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
79:15 Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!
79:16 Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
79:17 Kdo ji sežehli ohněm a posekali, ať zhynou hrozbou tvé tváře!
79:18 Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval.
79:19 Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
79:20 Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 80 [8]
80:2 Exsultáte Deo, adiutóri nostro: * iubiláte Deo Iacob.
80:3 Súmite psalmum, et date týmpanum: * psaltérium iucúndum cum cíthara.
80:4 Buccináte in Neoménia tuba, * in insígni die solemnitátis vestræ.
80:5 Quia præcéptum in Israël est: * et iudícium Deo Iacob.
80:6 Testimónium in Ioseph pósuit illud, cum exíret de terra Ægýpti: * linguam, quam non nóverat, audívit.
80:7 Divértit ab onéribus dorsum eius: * manus eius in cóphino serviérunt.
80:8 In tribulatióne invocásti me, et liberávi te: * exaudívi te in abscóndito tempestátis: probávi te apud aquam contradictiónis.
80:9 Audi, pópulus meus, et contestábor te: * Israël, si audíeris me, non erit in te deus recens, neque adorábis deum aliénum.
80:11 Ego enim sum Dóminus Deus tuus, qui edúxi te de terra Ægýpti: * diláta os tuum, et implébo illud.
80:12 Et non audívit pópulus meus vocem meam: * et Israël non inténdit mihi.
80:13 Et dimísi eos secúndum desidéria cordis eórum: * ibunt in adinventiónibus suis.
80:14 Si pópulus meus audísset me: * Israël si in viis meis ambulásset:
80:15 Pro níhilo fórsitan inimícos eórum humiliássem: * et super tribulántes eos misíssem manum meam.
80:16 Inimíci Dómini mentíti sunt ei: * et erit tempus eórum in sǽcula.
80:17 Et cibávit eos ex ádipe fruménti: * et de petra, melle saturávit eos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 80 [8]
80:2 Plesejte Bohu, který nám pomáhá, jásejte Jakubovu Bohu.
80:3 Zanotujte píseň, udeřte na buben, na líbezně zvučící citeru a harfu.
80:4 Zadujte do trub v den novoluní, v den úplňku, v čas našeho svátku.
80:5 Takový je příkaz v Izraeli, je to zákon Jakubova Boha.
80:6 Nařízení, které dal Josefovi, když se postavil proti egyptské zemi. Slyšel jsem neznámý mně hlas:
80:7 „Zbavil jsem jeho šíji břemena, z jeho rukou jsem vzal koš robotníka.
80:8 V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě, odpověděl jsem ti z hřímajícího mraku, u vody v Meribě jsem tě zkoušel.
80:9 Slyš, můj národe, chci tě napomenout, Izraeli, kéž bys mě poslouchal! Nesmíš mít boha jiného, nesmíš se klanět bohu cizímu!
80:11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, otevři ústa a naplním je!
80:12 Ale můj národ na můj hlas nedbal, Izrael mě neposlouchal.
80:13 Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce, ať si žijí podle svých nápadů!
80:14 Kéž by mě můj národ slyšel, kéž by Izrael kráčel po mých cestách!
80:15 Hned bych pokořil jejich nepřátele, na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.
80:16 Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili, jejich osud by trval navždy.
80:17 Jeho bych však živil jadrnou pšenicí, medem ze skály bych jej sytil.“
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 81 [9]
81:1 Deus stetit in synagóga deórum: * in médio autem deos diiúdicat.
81:2 Úsquequo iudicátis iniquitátem: * et fácies peccatórum súmitis?
81:3 Iudicáte egéno, et pupíllo: * húmilem, et páuperem iustificáte.
81:4 Erípite páuperem: * et egénum de manu peccatóris liberáte.
81:5 Nesciérunt, neque intellexérunt, in ténebris ámbulant: * movebúntur ómnia fundaménta terræ.
81:6 Ego dixi: Dii estis, * et fílii Excélsi omnes.
81:7 Vos autem sicut hómines moriémini: * et sicut unus de princípibus cadétis.
81:8 Surge, Deus, iúdica terram: * quóniam tu hereditábis in ómnibus géntibus.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 81 [9]
81:1 Bůh povstává v božském shromáždění, uprostřed bohů pronáší soud.
81:2 „Jak dlouho budete soudit nespravedlivě a stranit bezbožným?
81:3 Zastávejte se utiskovaného a sirotka, ubohému a chudému pomáhejte k právu!
81:4 Vysvoboďte utlačeného a nuzného, z moci bezbožných ho vytrhněte!“
81:5 Nevnímají a nechápou, v temnotě chodí – kolísají všechny základy země.
81:6 Já jsem řekl: „Jste bohy, všichni jste syny Nejvyššího.
81:7 Ale zemřete jako lidé, padnete jako každý z knížat.“
81:8 Povstaň, Bože, suď zemi, poněvadž ty po právu jsi pánem všech národů.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 82 [10]
82:2 Deus, quis símilis erit tibi? * Ne táceas, neque compescáris, Deus.
82:3 Quóniam ecce inimíci tui sonuérunt: * et qui odérunt te extulérunt caput.
82:4 Super pópulum tuum malignavérunt consílium: * et cogitavérunt advérsus sanctos tuos.
82:5 Dixérunt: Veníte, et disperdámus eos de gente: * et non memorétur nomen Israël ultra.
82:6 Quóniam cogitavérunt unanímiter: * simul advérsum te testaméntum disposuérunt, tabernácula Idumæórum et Ismahelítæ:
82:8 Moab, et Agaréni, Gebal, et Ammon, et Ámalec: * alienígenæ cum habitántibus Tyrum.
82:9 Étenim Assur venit cum illis: * facti sunt in adiutórium fíliis Lot.
82:10 Fac illis sicut Mádian, et Sísaræ: * sicut Iabin in torrénte Cisson.
82:11 Disperiérunt in Endor: * facti sunt ut stercus terræ.
82:12 Pone príncipes eórum sicut Oreb, et Zeb, * et Zébee, et Sálmana:
82:13 Omnes príncipes eórum: * qui dixérunt: Hereditáte possideámus Sanctuárium Dei.
82:14 Deus meus, pone illos ut rotam: * et sicut stípulam ante fáciem venti.
82:15 Sicut ignis, qui combúrit silvam: * et sicut flamma combúrens montes:
82:16 Ita persequéris illos in tempestáte tua: * et in ira tua turbábis eos.
82:17 Imple fácies eórum ignomínia: * et quǽrent nomen tuum, Dómine.
82:18 Erubéscant, et conturbéntur in sǽculum sǽculi: * et confundántur, et péreant.
82:19 Et cognóscant quia nomen tibi Dóminus: * tu solus Altíssimus in omni terra.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 82 [10]
82:2 Bože, nemlč, nebuď netečný a neodpočívej, Bože!
82:3 Vždyť hle, tvoji nepřátelé se bouří, kdo tě nenávidí, zvedají hlavu.
82:4 Proti tvému lidu osnují pikle a radí se proti tvým chráněncům.
82:5 říkají: „Pojďme a vyhubme je, že přestanou být národem, ať se už ani nevzpomene na jméno Israel!“
82:6 Ano, svorně se radí, proti tobě sjednávají smlouvu:
82:7 Tábory Edomitů a Ismaelitů, Moabité i Agareni,
82:8 Gebalité, Amonité i Amalečané, Filišťané s obyvateli Tyru.
82:9 Také Asyřané se k nim přidružili, nabídli paže Lotovým synům.
82:10 Jednej s nimi jako s Midjanity, jako se Sisarou a Jabinem u potoka Kišon,
82:11 kteří byli zahubeni u Endoru, stali se mrvou pro zem.
82:12 Nalož s jejich velmoži jak s Orebem a Zebem, jak se Zebachem a Salmunem, se všemi jejich vůdci,
82:13 kteří řekli: „Zaberme si Boží kraje!“
82:14 Bože můj, ať jsou jako chomáč smetí, jako sláma hnaná větrem!
82:15 Jak oheň, který spaluje lesy, a jako plamen, který sežehuje hory,
82:16 tak je zažeň svou bouří a zastraš je svým vichrem!
82:17 Naplň jim tvář hanbou, aby hledali tvé jméno, Hospodine!
82:18 Nechť se zastydí a poděsí navždy, až se zahanbí a zhynou!
82:19 Nechť poznají, že tvé jméno je Hospodin, že ty jediný jsi Nejvyšší nad celou zemí!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 83 [11]
83:2 Quam dilécta tabernácula tua, Dómine virtútum: * concupíscit, et déficit ánima mea in átria Dómini.
83:3 Cor meum, et caro mea * exsultavérunt in Deum vivum.
83:4 Étenim passer invénit sibi domum: * et turtur nidum sibi, ubi ponat pullos suos.
83:4 Altária tua, Dómine virtútum: * Rex meus, et Deus meus.
83:5 Beáti, qui hábitant in domo tua, Dómine: * in sǽcula sæculórum laudábunt te.
83:6 Beátus vir, cuius est auxílium abs te: * ascensiónes in corde suo dispósuit, in valle lacrimárum in loco, quem pósuit.
83:8 Étenim benedictiónem dabit legislátor, ibunt de virtúte in virtútem: * vidébitur Deus deórum in Sion.
83:9 Dómine, Deus virtútum, exáudi oratiónem meam: * áuribus pércipe, Deus Iacob.
83:10 Protéctor noster, áspice, Deus: * et réspice in fáciem Christi tui:
83:11 Quia mélior est dies una in átriis tuis, * super míllia.
83:11 Elégi abiéctus esse in domo Dei mei: * magis quam habitáre in tabernáculis peccatórum.
83:12 Quia misericórdiam, et veritátem díligit Deus: * grátiam et glóriam dabit Dóminus.
83:13 Non privábit bonis eos, qui ámbulant in innocéntia: * Dómine virtútum, beátus homo, qui sperat in te.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 83 [11]
83:2 Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů! Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních.
83:3 Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.
83:4 I vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:
83:4 Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože!
83:5 Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit.
83:6 Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, když se chystá na svatou pouť. Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní, a časný déšť je zahalí požehnáním.
83:8 Půjdou se silou stále větší: uzří Boha bohů na Siónu.
83:9 Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, popřej sluchu, Jakubův Bože!
83:10 Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného!
83:11 Věru, lepší je den v tvých nádvořích než jinde tisíc:
83:11 Raději budu stát na prahu domu svého Boha než přebývat ve stanech bezbožníka.
83:12 Neboť Hospodin, Bůh, je slunce a štít: Hospodin popřává milost a slávu, neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.
83:13 Hospodine zástupů, blaze tomu, kdo v tebe doufá.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 84 [12]
84:2 Benedixísti, Dómine, terram tuam: * avertísti captivitátem Iacob.
84:3 Remisísti iniquitátem plebis tuæ: * operuísti ómnia peccáta eórum.
84:4 Mitigásti omnem iram tuam: * avertísti ab ira indignatiónis tuæ.
84:5 Convérte nos, Deus, salutáris noster: * et avérte iram tuam a nobis.
84:6 Numquid in ætérnum irascéris nobis? * aut exténdes iram tuam a generatióne in generatiónem?
84:7 Deus, tu convérsus vivificábis nos: * et plebs tua lætábitur in te.
84:8 Osténde nobis, Dómine, misericórdiam tuam: * et salutáre tuum da nobis.
84:9 Áudiam quid loquátur in me Dóminus Deus: * quóniam loquétur pacem in plebem suam.
84:9 Et super sanctos suos: * et in eos, qui convertúntur ad cor.
84:10 Verúmtamen prope timéntes eum salutáre ipsíus: * ut inhábitet glória in terra nostra.
84:11 Misericórdia, et véritas obviavérunt sibi: * iustítia, et pax osculátæ sunt.
84:12 Véritas de terra orta est: * et iustítia de cælo prospéxit.
84:13 Étenim Dóminus dabit benignitátem: * et terra nostra dabit fructum suum.
84:14 Iustítia ante eum ambulábit: * et ponet in via gressus suos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Allelúia, allelúia, allelúia.
|
Žalm 84 [12]
84:2 Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, změnil jsi k dobru Jakubův úděl.
84:3 Odpustils vinu svému lidu, přikryl jsi všechny jeho hříchy.
84:4 Zadržels všechno své rozhořčení, uklidnil jsi žár svého hněvu.
84:5 Obnov nás, Bože, náš spasiteli, odlož svou nevoli proti nám!
84:6 Což se navěky budeš na nás zlobit, roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?
84:7 Což nám už nevrátíš život, aby se tvůj lid radoval v tobě?
84:8 Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství a dej nám svou spásu!
84:9 Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
84:9 A pro své svaté a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.
84:10 Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
84:11 Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj.
84:12 Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
84:13 Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody.
84:14 Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Alleluja, alleluja, alleluja.
|
Capitulum
Sir 51:4-5
Liberásti me secúndum multitúdinem misericórdiæ nóminis tui a rugiéntibus, præparátis ad escam, de mánibus quæréntium ánimam meam, et de multis tribulatiónibus quæ circumdedérunt me.
℟. Deo grátias.
℣. Dilexísti iustítiam, et odísti iniquitátem:
℟. Proptérea unxit te Deus, Deus tuus, óleo lætítiæ.
|
Capitulum
Sir 51:4-5
Vysvobodil jsi mě podle hojnosti svého slitování a pro slávu svého jména ze zubů těch, kdo mě chtěli pozřít, z rukou těch, kdo mi ukládali o život, z mnoha soužení, která mě obklopovala.
℟. Bohu díky.
℣. Thou hast loved righteousness, and hated iniquity.
℟. Therefore God, thy God, hath anointed thee with the oil of gladness.
|
Oratio {Votiva}
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum cotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Da nobis, quǽsumus, Dómine Deus noster, sanctárum Mártyrum tuárum N. et N. palmas incessábili devotióne venerári: ut quas digna mente non póssumus celebráre, humílibus saltem frequentémus obséquiis.
Per Dóminum nostrum Iesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Dej nám, prosíme, Pane náš Bože, v nepřestávající oddanosti uctívat palmy tvých svatých Panen a Mučednic N. a N.; abychom, když je náležitou myslí nedokážeme oslavovat, pokornými službami jim snad prokazovali úctu.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všecky věky věkův.
℟. Amen.
|
Reliqua omittuntur, nisi Laudes separandæ sint.
|
Reliqua omittuntur, nisi Laudes separandæ sint.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|