|
Ante Divinum officium |
Incipit {specialis}
secreto
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
|
Začátek {vlastní}
silently
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
|
Psalmi {Psalmi & antiphonæ Votiva}
Ant. Qui me conféssus fúerit * coram homínibus, confitébor et ego eum coram Patre meo.
Psalmus 109 [1]
109:1 Dixit Dóminus Dómino meo: * Sede a dextris meis:
109:1 Donec ponam inimícos tuos, * scabéllum pedum tuórum.
109:2 Virgam virtútis tuæ emíttet Dóminus ex Sion: * domináre in médio inimicórum tuórum.
109:3 Tecum princípium in die virtútis tuæ in splendóribus sanctórum: * ex útero ante lucíferum génui te.
109:4 Jurávit Dóminus, et non pœnitébit eum: * Tu es sacérdos in ætérnum secúndum órdinem Melchísedech.
109:5 Dóminus a dextris tuis, * confrégit in die iræ suæ reges.
109:6 Judicábit in natiónibus, implébit ruínas: * conquassábit cápita in terra multórum.
109:7 De torrénte in via bibet: * proptérea exaltábit caput.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Qui me conféssus fúerit coram homínibus, confitébor et ego eum coram Patre meo.
|
Žalmy {Žalmy a antifony votivní}
Ant. Kdo se ke mě přizná * před lidmi, k němu se také přiznám já před svým Otcem.
Žalm 109 [1]
109:1 Řekl Hospodin mému pánu: „Zasedni po mé pravici,
109:1 já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“
109:2 Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel!
109:3 Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš ; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo.
109:4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu.
109:5 Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále.
109:6 Bude soudit pronárody – plno mrtvol všude –, on rozdrtí hlavu velké země.
109:7 Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Kdo se ke mě přizná před lidmi, k němu se také přiznám já před svým Otcem.
|
Ant. Qui séquitur me, * non ámbulat in ténebris, sed habébit lumen vitæ, dicit Dóminus.
Psalmus 110 [2]
110:1 Confitébor tibi, Dómine, in toto corde meo: * in consílio justórum, et congregatióne.
110:2 Magna ópera Dómini: * exquisíta in omnes voluntátes ejus.
110:3 Conféssio et magnificéntia opus ejus: * et justítia ejus manet in sǽculum sǽculi.
110:4 Memóriam fecit mirabílium suórum, miséricors et miserátor Dóminus: * escam dedit timéntibus se.
110:5 Memor erit in sǽculum testaménti sui: * virtútem óperum suórum annuntiábit pópulo suo:
110:7 Ut det illis hereditátem géntium: * ópera mánuum ejus véritas, et judícium.
110:8 Fidélia ómnia mandáta ejus: confirmáta in sǽculum sǽculi, * facta in veritáte et æquitáte.
110:9 Redemptiónem misit pópulo suo: * mandávit in ætérnum testaméntum suum.
110:9 (fit reverentia) Sanctum, et terríbile nomen ejus: * inítium sapiéntiæ timor Dómini.
110:10 Intelléctus bonus ómnibus faciéntibus eum: * laudátio ejus manet in sǽculum sǽculi.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Qui séquitur me, non ámbulat in ténebris, sed habébit lumen vitæ, dicit Dóminus.
|
Ant. Kdo mě následuje, * nechodí v temnotách, ale bude mít světlo života, praví Pán.
Žalm 110 [2]
110:1 Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
110:2 Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli.
110:3 Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
110:4 On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.
110:5 Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy.
110:6 Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů.
110:7 Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná,
110:8 spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.
110:9 Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno.
110:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Kdo mě následuje, nechodí v temnotách, ale bude mít světlo života, praví Pán.
|
Ant. Qui mihi minístrat, * me sequátur: et ubi ego sum, illic sit et miníster meus.
Psalmus 111 [3]
111:1 Beátus vir, qui timet Dóminum: * in mandátis ejus volet nimis.
111:2 Potens in terra erit semen ejus: * generátio rectórum benedicétur.
111:3 Glória, et divítiæ in domo ejus: * et justítia ejus manet in sǽculum sǽculi.
111:4 Exórtum est in ténebris lumen rectis: * miséricors, et miserátor, et justus.
111:5 Jucúndus homo qui miserétur et cómmodat, dispónet sermónes suos in judício: * quia in ætérnum non commovébitur.
111:7 In memória ætérna erit justus: * ab auditióne mala non timébit.
111:8 Parátum cor ejus speráre in Dómino, confirmátum est cor ejus: * non commovébitur donec despíciat inimícos suos.
111:9 Dispérsit, dedit paupéribus: justítia ejus manet in sǽculum sǽculi, * cornu ejus exaltábitur in glória.
111:10 Peccátor vidébit, et irascétur, déntibus suis fremet et tabéscet: * desidérium peccatórum períbit.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Qui mihi minístrat, me sequátur: et ubi ego sum, illic sit et miníster meus.
|
Ant. Kdo mi slouží, * takto mě následuje; a kde jsem já, tam je i můj služebník.
Žalm 111 [3]
111:1 Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
111:2 Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
111:3 Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
111:4 Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
111:5 Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
111:6 nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
111:7 Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
111:8 Jeho srdce má oporu v Bohu , nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.
111:9 Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.
111:10 Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Kdo mi slouží, takto mě následuje; a kde jsem já, tam je i můj služebník.
|
Ant. Si quis mihi ministráverit, * honorificábit eum Pater meus, qui est in cælis, dicit Dóminus.
Psalmus 112 [4]
112:1 Laudáte, púeri, Dóminum: * laudáte nomen Dómini.
112:2 (fit reverentia) Sit nomen Dómini benedíctum, * ex hoc nunc, et usque in sǽculum.
112:3 A solis ortu usque ad occásum, * laudábile nomen Dómini.
112:4 Excélsus super omnes gentes Dóminus, * et super cælos glória ejus.
112:5 Quis sicut Dóminus, Deus noster, qui in altis hábitat, * et humília réspicit in cælo et in terra?
112:7 Súscitans a terra ínopem, * et de stércore érigens páuperem:
112:8 Ut cóllocet eum cum princípibus, * cum princípibus pópuli sui.
112:9 Qui habitáre facit stérilem in domo, * matrem filiórum lætántem.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Si quis mihi ministráverit, honorificábit eum Pater meus, qui est in cælis, dicit Dóminus.
|
Ant. Pokud mi bude někdo sloužit, * poctí jej můj Otec, který je v nebi, praví Pán.
Žalm 112 [4]
112:1 Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!
112:2 Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.
112:3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.
112:4 Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.
112:5 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
112:6 Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.
112:7 Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka
112:8 a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
112:9 Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Pokud mi bude někdo sloužit, poctí jej můj Otec, který je v nebi, praví Pán.
|
Ant. Volo Pater, * ut ubi ego sum, illic sit et miníster meus.
Psalmus 115 [5]
115:1 Crédidi, propter quod locútus sum: * ego autem humiliátus sum nimis.
115:2 Ego dixi in excéssu meo: * Omnis homo mendax.
115:3 Quid retríbuam Dómino, * pro ómnibus, quæ retríbuit mihi?
115:4 Cálicem salutáris accípiam: * et nomen Dómini invocábo.
115:5 Vota mea Dómino reddam coram omni pópulo ejus: * pretiósa in conspéctu Dómini mors sanctórum ejus:
115:7 O Dómine, quia ego servus tuus: * ego servus tuus, et fílius ancíllæ tuæ.
115:8 Dirupísti víncula mea: * tibi sacrificábo hóstiam laudis, et nomen Dómini invocábo.
115:9 Vota mea Dómino reddam in conspéctu omnis pópuli ejus: * in átriis domus Dómini, in médio tui, Jerúsalem.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Volo Pater, ut ubi ego sum, illic sit et miníster meus.
|
Ant. Chci, Otče, * aby tam, kde jsem já, byl i můj služebník.
Žalm 115 [5]
115:1 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
115:2 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
115:3 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
115:4 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
115:5 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem. Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
115:7 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice.
115:8 Ty jsi mi rozvázal pouta. Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
115:9 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem, v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byl i můj služebník.
|
Versus (In loco Capituli)
℣. Audívi vocem de cælo dicéntem mihi.
℟. Beáti mórtui qui in Dómino moriúntur.
|
Vers (taking the place of the Chapter)
℣. Uslyšel jsem hlas z nebe, a ten mi řekl:
℟. Blažení mrtví, jež umírají v Pánu.
|
Canticum: Magnificat {Antiphona Votiva}
Ant. Omne * quod dat mihi Pater, ad me véniet; et eum qui venit ad me, non eíciam foras.
Canticum B. Mariæ Virginis
Luc. 1:46-55
1:46 Magníficat ✠ * ánima mea Dóminum.
1:47 Et exsultávit spíritus meus: * in Deo, salutári meo.
1:48 Quia respéxit humilitátem ancíllæ suæ: * ecce enim ex hoc beátam me dicent omnes generatiónes.
1:49 Quia fecit mihi magna qui potens est: * et sanctum nomen ejus.
1:50 Et misericórdia ejus, a progénie in progénies: * timéntibus eum.
1:51 Fecit poténtiam in brácchio suo: * dispérsit supérbos mente cordis sui.
1:52 Depósuit poténtes de sede: * et exaltávit húmiles.
1:53 Esuriéntes implévit bonis: * et dívites dimísit inánes.
1:54 Suscépit Israël púerum suum: * recordátus misericórdiæ suæ.
1:55 Sicut locútus est ad patres nostros: * Ábraham, et sémini ejus in sǽcula.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Omne quod dat mihi Pater, ad me véniet; et eum qui venit ad me, non eíciam foras.
|
Kantikum: Magnificat {Antifona votivní}
Ant. Vše, * co mi dává Otec, ke mně přijde; a toho, kdo za mnou přijde, nevyženu ven.
Chvalozpěv Panny Marie
Lukáš 1:46-55
1:46 Velebí ✠ duše má Hospodina
1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
1:52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
1:54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Vše, co mi dává Otec, ke mně přijde; a toho, kdo za mnou přijde, nevyženu ven.
|
Preces Feriales{omittitur}
|
Feriální přímluvy{vynechává se}
|
Oratio {Votiva}
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
Psalmus 145 [6]
145:2 Lauda, ánima mea, Dóminum, laudábo Dóminum in vita mea: * psallam Deo meo quámdiu fúero.
145:2 Nolíte confídere in princípibus: * in fíliis hóminum, in quibus non est salus.
145:4 Exíbit spíritus ejus, et revertétur in terram suam: * in illa die períbunt omnes cogitatiónes eórum.
145:5 Beátus, cujus Deus Jacob adjútor ejus, spes ejus in Dómino, Deo ipsíus: * qui fecit cælum et terram, mare, et ómnia, quæ in eis sunt.
145:7 Qui custódit veritátem in sǽculum, facit judícium injúriam patiéntibus: * dat escam esuriéntibus.
145:7 Dóminus solvit compedítos: * Dóminus illúminat cæcos.
145:8 Dóminus érigit elísos, * Dóminus díligit justos.
145:9 Dóminus custódit ádvenas, pupíllum et víduam suscípiet: * et vias peccatórum dispérdet.
145:10 Regnábit Dóminus in sǽcula, Deus tuus, Sion, * in generatiónem et generatiónem.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Orémus.
Fidélium, Deus, ómnium Cónditor et Redémptor, animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, piis supplicatiónibus consequántur:
Qui vivis et regnas cum Deo Patre, in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
Žalm 145 [6]
145:1 Duše má, chval Hospodina! Pokud žiji, chci chválit Hospodina, pokud budu, chci opěvovat svého Boha.
145:3 Nespoléhejte na knížata, na člověka, u něho není spásy.
145:4 Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, tehdy se zhatí všechny jeho plány.
145:5 Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, kdo doufá v Hospodina, svého Boha. On učinil nebe i zemi, moře i vše, co je v nich.
145:6 On zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným.
145:7 Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin otvírá oči slepým,
145:8 Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé.
145:9 Hospodin chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků.
145:10 Hospodin bude vládnout navěky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Modleme se.
Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby slitování, které sobě vždy žádaly, zbožnými prosbami i dosáhli.
Jenž žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého jeden Bůh, svět navěky.
℟. Amen.
|
Suffragium{omittitur}
|
Suffragium{vynechává se}
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |