|
Ante Divinum officium |
Incipit{omittitur}
|
Začátek{vynechává se}
|
Invitatorium{omittitur}
|
Invitatorium{vynechává se}
|
Hymnus{omittitur}
|
Hymnus{vynechává se}
|
Psalmi cum lectionibus {Antiphonæ et Psalmi Votiva}
Nocturnus I.
Ant. Compláceat inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 39 [1]
39:2 Exspéctans exspectávi Dóminum, * et inténdit mihi.
39:3 Et exaudívit preces meas: * et edúxit me de lacu misériæ, et de luto fæcis.
39:3 Et státuit super petram pedes meos: * et diréxit gressus meos.
39:4 Et immísit in os meum cánticum novum, * carmen Deo nostro.
39:4 Vidébunt multi, et timébunt: * et sperábunt in Dómino.
39:5 Beátus vir, cujus est nomen Dómini spes ejus: * et non respéxit in vanitátes et insánias falsas.
39:6 Multa fecísti tu, Dómine, Deus meus, mirabília tua: * et cogitatiónibus tuis non est qui símilis sit tibi.
39:6 Annuntiávi et locútus sum: * multiplicáti sunt super númerum.
39:7 Sacrifícium et oblatiónem noluísti: * aures autem perfecísti mihi.
39:7 Holocáustum et pro peccáto non postulásti: * tunc dixi: Ecce, vénio.
39:8 In cápite libri scriptum est de me ut fácerem voluntátem tuam: * Deus meus, vólui, et legem tuam in médio cordis mei.
39:10 Annuntiávi justítiam tuam in ecclésia magna, * ecce, lábia mea non prohibébo: Dómine, tu scisti.
39:11 Justítiam tuam non abscóndi in corde meo: * veritátem tuam et salutáre tuum dixi.
39:11 Non abscóndi misericórdiam tuam et veritátem tuam * a concílio multo.
39:12 Tu autem, Dómine, ne longe fácias miseratiónes tuas a me: * misericórdia tua et véritas tua semper suscepérunt me.
39:13 Quóniam circumdedérunt me mala, quorum non est númerus: * comprehendérunt me iniquitátes meæ, et non pótui ut vidérem.
39:13 Multiplicátæ sunt super capíllos cápitis mei: * et cor meum derelíquit me.
39:14 Compláceat tibi, Dómine, ut éruas me: * Dómine, ad adjuvándum me réspice.
39:15 Confundántur et revereántur simul, qui quærunt ánimam meam, * ut áuferant eam.
39:15 Convertántur retrórsum, et revereántur, * qui volunt mihi mala.
39:16 Ferant conféstim confusiónem suam, * qui dicunt mihi: Euge, euge.
39:17 Exsúltent et læténtur super te omnes quæréntes te: * et dicant semper: Magnificétur Dóminus: qui díligunt salutáre tuum.
39:18 Ego autem mendícus sum, et pauper: * Dóminus sollícitus est mei.
39:18 Adjútor meus, et protéctor meus tu es: * Deus meus, ne tardáveris.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Compláceat tibi, Dómine, ut éruas me: Dómine, ad adjuvándum me réspice.
|
Žalmy se čteními {Antifony a Žalmy votivní}
Nokturn I.
Ant. Nechť se ti zalíbí. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 39 [1]
39:2 Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
39:3 Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu,
39:3 na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
39:4 Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
39:4 Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
39:5 Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina, kdo nic nemá s modláři, s těmi, kdo se uchylují ke lži.
39:6 Mnoho divů jsi učinil, Hospodine, můj Bože, nikdo se ti nevyrovná v úmyslech, které máš s námi,
39:6 kdybych je chtěl hlásat, vypovědět, je jich více, než by se dalo sečíst.
39:7 V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši.
39:7 Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím,
39:8 ve svitku knihy je o mně psáno. Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru.“
39:10 Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
39:11 Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil,
39:11 nezatajil jsem tvou lásku a tvou věrnost před velkým shromážděním.
39:12 Neodpírej mi, Hospodine, své slitování, tvá láska a věrnost ať mě neustále chrání,
39:13 neboť mě svírají útrapy bez počtu, dostihly mě mé viny, že ani nemohu vidět.
39:13 Je jich víc než vlasů na mé hlavě a odvaha mi chybí.
39:14 Hospodine, prosím, vysvoboď mě! Hospodine, na pomoc mi pospěš!
39:15 Nechť se hanbou zardí všichni, kdo touží mě zničit,
39:15 nechť ustoupí s pohanou, kdo se těší z mého neštěstí.
39:16 Ať se zděsí k vlastní potupě, kdo se mně posmívají!
39:17 Nechť jásají a v tobě se radují všichni, kteří tě hledají, ti, kteří touží po tvé pomoci, ať mohou stále říkat: „Buď veleben Hospodin!“
39:18 Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará.
39:18 Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Nechť se ti zalíbí, Hospodine, abys mě zachránil; Hospodine, na pomoc mi shlédni.
|
Ant. Sana, Dómine. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 40 [2]
40:2 Beátus qui intéllegit super egénum, et páuperem: * in die mala liberábit eum Dóminus.
40:3 Dóminus consérvet eum, et vivíficet eum, et beátum fáciat eum in terra: * et non tradat eum in ánimam inimicórum ejus.
40:4 Dóminus opem ferat illi super lectum dolóris ejus: * univérsum stratum ejus versásti in infirmitáte ejus.
40:5 Ego dixi: Dómine, miserére mei: * sana ánimam meam, quia peccávi tibi.
40:6 Inimíci mei dixérunt mala mihi: * Quando moriétur, et períbit nomen ejus?
40:7 Et si ingrediebátur ut vidéret, vana loquebátur: * cor ejus congregávit iniquitátem sibi.
40:7 Egrediebátur foras, * et loquebátur in idípsum.
40:8 Advérsum me susurrábant omnes inimíci mei: * advérsum me cogitábant mala mihi.
40:9 Verbum iníquum constituérunt advérsum me: * Numquid qui dormit non adíciet ut resúrgat?
40:10 Étenim homo pacis meæ, in quo sperávi: * qui edébat panes meos, magnificávit super me supplantatiónem.
40:11 Tu autem, Dómine, miserére mei, et resúscita me: * et retríbuam eis.
40:12 In hoc cognóvi quóniam voluísti me: * quóniam non gaudébit inimícus meus super me.
40:13 Me autem propter innocéntiam suscepísti: * et confirmásti me in conspéctu tuo in ætérnum.
40:14 Benedíctus Dóminus, Deus Israël, a sǽculo et usque in sǽculum: * fiat, fiat.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Sana, Dómine, ánimam meam, quia peccávi tibi.
|
Ant. Uzdrav, Hospodine. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 40 [2]
40:2 Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi.
40:3 Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, učiní ho šťastným na zemi, nevydá ho zvůli jeho nepřátel.
40:4 Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, v nemoci z něho sejme veškerou slabost.
40:5 Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
40:6 Moji nepřátelé zle o mně mluví: „Kdy už zemře, kdy zanikne jeho jméno?„
40:7 Kdo přijde navštívit, jen naprázdno tlachá, v srdci si nasbírá špatnost,
40:7 pak vyjde ven a pomlouvá.
40:8 Všichni, kdo mě nenávidí, si spolu o mně šeptají a vymýšlejí proti mně špatné věci:
40:9 „Postihla ho nevyléčitelná nákaza!“ nebo: „Kdo tak ulehl, už nevstane.“
40:10 I můj přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal z mého chleba, strojil mi úklady.
40:11 Ty však, Hospodine, smiluj se nade mnou, postav mě na nohy, ať jim to splatím!
40:12 Z toho poznám, že mě máš rád, když můj sok nade mnou nezajásá.
40:13 Mne však zachováš bez úhony, navěky mě postavíš před svou tvář.
40:14 Požehnaný Hospodin, Bůh Israele, od věků až na věky! Staň se, staň se!
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Uzdrav, Hospodine, mou duši, neboť jsem zhřešil proti tobě.
|
Ant. Sitívit inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 41 [3]
41:2 Quemádmodum desíderat cervus ad fontes aquárum: * ita desíderat ánima mea ad te, Deus.
41:3 Sitívit ánima mea ad Deum fortem vivum: * quando véniam, et apparébo ante fáciem Dei?
41:4 Fuérunt mihi lácrimæ meæ panes die ac nocte: * dum dícitur mihi quotídie: Ubi est Deus tuus?
41:5 Hæc recordátus sum, et effúdi in me ánimam meam: * quóniam transíbo in locum tabernáculi admirábilis, usque ad domum Dei.
41:5 In voce exsultatiónis, et confessiónis: * sonus epulántis.
41:6 Quare tristis es, ánima mea? * et quare contúrbas me?
41:6 Spera in Deo, quóniam adhuc confitébor illi: * salutáre vultus mei, et Deus meus.
41:7 Ad meípsum ánima mea conturbáta est: * proptérea memor ero tui de terra Jordánis, et Hermóniim a monte módico.
41:8 Abýssus abýssum ínvocat, * in voce cataractárum tuárum.
41:8 Ómnia excélsa tua, et fluctus tui * super me transiérunt.
41:9 In die mandávit Dóminus misericórdiam suam: * et nocte cánticum ejus.
41:9 Apud me orátio Deo vitæ meæ, * dicam Deo: Suscéptor meus es.
41:10 Quare oblítus es mei? * et quare contristátus incédo, dum afflígit me inimícus?
41:11 Dum confringúntur ossa mea, * exprobravérunt mihi qui tríbulant me inimíci mei.
41:11 Dum dicunt mihi per síngulos dies: Ubi est Deus tuus? * quare tristis es, ánima mea? et quare contúrbas me?
41:12 Spera in Deo, quóniam adhuc confitébor illi: * salutáre vultus mei, et Deus meus.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Sitívit ánima mea ad Deum vivum: quando véniam, et apparébo ante fáciem Dómini?
|
Ant. Žízní začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 41 [3]
41:2 Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože!
41:3 Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
41:4 Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“
41:5 Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: jak jsem putovával v zástupu, jak jsem je vodíval k Božímu domu
41:5 s hlasitým jásotem a chvalozpěvem ve svátečním průvodu.
41:6 Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš?
41:6 Doufej v Boha, zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha.
41:7 Rmoutím se uvnitř v duši, proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
41:8 Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů,
41:8 celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily.
41:9 Za dne ať Hospodin dává svou milost, za noci mu budu zpívat
41:9 a chválit ho, neboť mi dává život. Říkám Bohu: Jsi má skála,
41:10 proč na mě zapomínáš? Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
41:11 Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci,
41:11 když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“
41:12 Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha!
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Žízní duše má po živém Bohu; kdy budu moct přijít a přistoupit před tvář Hospodinovu?
|
℣. In memória ætérna erunt justi.
℟. Ab auditióne mala non timébunt.
|
℣. Na věčnou paměť budou spravedliví.
℟. Nebudou se bát, že uslyší něco zlého.
|
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
|
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
|
Lectio 1
Job 7:16-21
16 Parce mihi, Dómine; nihil enim sunt dies mei.
17 Quid est homo, quia magníficas eum? aut quid appónis erga eum cor tuum?
18 Vísitas eum dilúculo, et súbito probas illum.
19 Usquequo non parcis mihi, nec dimíttis me, ut glútiam salívam meam?
20 Peccávi, quid fáciam tibi, o custos hóminum? quare posuísti me contrárium tibi, et factus sum mihimetípsi gravis?
21 Cur non tollis peccátum meum, et quare non aufers iniquitátem meam? Ecce nunc in púlvere dórmiam: et, si mane me quæsíeris, non subsístam.
℟. Credo quod Redémptor meus vivit, et in novíssimo die de terra surrectúrus sum,
* Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
℣. Quem visúrus sum ego ipse, et non álius; et óculi mei conspectúri sunt.
℟. Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
|
Čtení 1
Job 7:16-21
16 Ušetři mě, Hospodine, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
17 Co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš?
18 Každého jitra ho zkoušíš, každou chvíli ho zkoumáš.
19 Kdy už mě necháš o samotě, kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh' polknout?
20 Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal, tobě, který hlídáš lidi? Proč sis mě vzal za cíl útoků, proč jsem na obtíž?
21 Proč tedy neodpustíš moji urážku, nepromineš mou vinu? Vždyť brzo ulehnu do země, když mě budeš hledat, už nebudu.“
℟. Věřím, že můj Vykupitel žije, a v poslední den povstanu z hlíny země,
* A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele.
℣. Jejž uvidím já sám, a ne jinak; a mé oči to mohou očekávat.
℟. A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele
|
Lectio 2
Job 10:1-7
1 Tædet ánimam meam vitæ meæ; dimíttam advérsum me elóquium meum: loquar in amaritúdine ánimæ meæ.
2 Dicam Deo: Noli me condemnáre; índica mihi cur me ita júdices.
3 Numquid bonum tibi vidétur, si calumniéris me, et ópprimas me opus mánuum tuárum, et consílium impiórum ádjuves?
4 Numquid óculi cárnei tibi sunt? aut sicut videt homo, et tu vidébis?
5 Numquid sicut dies hóminis dies tui, et anni tui sicut humána sunt témpora,
6 Ut quæras iniquitátem meam, et peccátum meum scrutéris,
7 Et scias quia nihil ímpium fécerim, cum sit nemo qui de manu tua possit erúere?
℟. Qui Lázarum resuscitásti a monuménto fœ́tidum,
* Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
℣. Qui ventúrus es judicáre vivos et mórtuos, et sǽculum per ignem.
℟. Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
|
Čtení 2
Job 10:1-7
1 Z celé duše se mi oškliví život, dám se nad sebou do pláce, mluvit budu v hořkosti duše.
2 Řeknu Bohu: Neodsuzuj mě, pouč mě, proč mě trestáš!
3 Je ti dobře, když utlačuješ, když pohrdáš dílem svých rukou, úradkům bezbožných přeješ?
4 Copak máš oči tělesné, či se díváš jako člověk?
5 Jsou tvé dny jako dny lidí, či tvá léta jako léta smrtelníka,
6 Že hledáš mou vinu a slídíš po mém hříchu,
7 Ačkoli víš, že jsem se neprohřešil, že z tvé moci nelze vysvobodit.
℟. Ty jsi vzkřísil Lazara z páchnoucího hrobu.
* Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
℣. Ty přijdeš soudit živé i mrtvé, i celý svět, ohněm.
℟. Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
|
Lectio 3
Job 10:8-12
8 Manus tuæ fecérunt me, et plasmavérunt me totum in circúitu: et sic repénte præcípitas me?
9 Meménto, quæso, quod sicut lutum féceris me, et in púlverem redúces me.
10 Nonne sicut lac mulsísti me, et sicut cáseum me coagulásti?
11 Pelle et cárnibus vestísti me; óssibus et nervis compegísti me.
12 Vitam et misericórdiam tribuísti mihi, et visitátio tua custodívit spíritum meum.
℟. Meménto mei, Deus, quia ventus est vita mea,
* Nec aspíciat me visus hóminis.
℣. Et non revertétur óculus meus, ut vídeat bona.
℟. Nec aspíciat me visus hóminis.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
℟. Nec aspíciat me visus hóminis.
|
Čtení 3
Job 10:8-12
8 Tvé ruce mě vytvořily a učinily, pak ses ale obrátil a mě jsi zničil.
9 Vzpomeň, žes mě udělal z hlíny a teď mě chceš vrátit do prachu.
10 Copak jsi mě neslil jako mléko, nezahustil jako kus sýra?
11 Oblékl jsi mě v kůži a maso, utkal jsi mě ze šlach a kostí.
12 Obdařils mě přízní a životem a tvá péče uchovávala můj dech.
℟. Pamatuj na mne, Bože, neboť můj život je jako poryv větru,
* A lidský zrak už na mne nepohlédne.
℣. A můj zrak už se neobrací, aby viděl dobro.
℟. A lidský zrak už na mne nepohlédne.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
℟. A lidský zrak už na mne nepohlédne.
|
Oratio {Votiva}
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Psalmus 145 [4]
145:2 Lauda, ánima mea, Dóminum, laudábo Dóminum in vita mea: * psallam Deo meo quámdiu fúero.
145:2 Nolíte confídere in princípibus: * in fíliis hóminum, in quibus non est salus.
145:4 Exíbit spíritus ejus, et revertétur in terram suam: * in illa die períbunt omnes cogitatiónes eórum.
145:5 Beátus, cujus Deus Jacob adjútor ejus, spes ejus in Dómino, Deo ipsíus: * qui fecit cœlum et terram, mare, et ómnia, quæ in eis sunt.
145:7 Qui custódit veritátem in sǽculum, facit judícium injúriam patiéntibus: * dat escam esuriéntibus.
145:7 Dóminus solvit compedítos: * Dóminus illúminat cæcos.
145:8 Dóminus érigit elísos, * Dóminus díligit justos.
145:9 Dóminus custódit ádvenas, pupíllum et víduam suscípiet: * et vias peccatórum dispérdet.
145:10 Regnábit Dóminus in sǽcula, Deus tuus, Sion, * in generatiónem et generatiónem.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Deus, cui próprium est miseréri semper et párcere: † propitiáre animábus famulórum famularúmque tuárum, et ómnia eórum peccáta dimítte; * ut mortalitátis vínculis absolútæ, transíre mereántur ad vitam. †
Deus, véniæ largítor, et humánæ salútis amátor: † quæsumus cleméntiam tuam, * ut nostræ congregatiónis fratres, propínquos et benefactóres, qui ex hoc sæculo transiérunt, † beáta María semper Vírgine intercedénte cum ómnibus Sanctis tuis, ad perpétuæ beatitúdinis consórtium perveníre concédas. †
Fidélium Deus ómnium Cónditor, et Redémptor † animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: * ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, † piis supplicatiónibus consequántur.
Qui vivis et regnas in sæcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Žalm 145 [4]
145:1 Duše má, chval Hospodina! Pokud žiji, chci chválit Hospodina, pokud budu, chci opěvovat svého Boha.
145:3 Nespoléhejte na knížata, na člověka, u něho není spásy.
145:4 Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, tehdy se zhatí všechny jeho plány.
145:5 Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, kdo doufá v Hospodina, svého Boha. On učinil nebe i zemi, moře i vše, co je v nich.
145:6 On zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným.
145:7 Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin otvírá oči slepým,
145:8 Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé.
145:9 Hospodin chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků.
145:10 Hospodin bude vládnout navěky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Bože, jemuž vlastní jest vždy se smilovat a ušetřit: buď milostiv duším svých služebníků a služebnic, a odpusť všechny jejich hříchy; aby vysvobozeny z pout smrtelnosti zasloužily si přejít do života věčného.
Bože, jenž v hojnosti uděluješ slitování, a miluješ spásu člověka: žádáme tvou slitovnost, abys udělil bratrům, příbuzným a dobrodincům naší kongregace, kteří odešli z tohoto světa, za neustávajících přímluv blahoslavené Marie, vždy Panny, spolu se všemi tvými Svatými, dojíti k přebývání ve věčné blaženosti.
Bože, všech věrných Stvořiteli a Vykupiteli, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby odpuštění, o něž vždy žádaly, pro zbožné prosby obdrželi.
Jenž žiješ a kraluješ na věky věkův.
℟. Amen.
|
Reliqua omittuntur in Officium xij. Lectionum, quas immediatæ subsequuntur Laudes. Sed tam in Feriis, quam in Festis iij. Lectionum, in Hieme et in Æstate semper dicuntur ut sequitur.
|
Zbytek se ve dvanáctilekcovém Officiu vynechává, a hned navazují Laudy. Avšak jak ve Fériích, tak ve třílekcových Svátcích, v zimě i na jaře se vždy říká následující.
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |