Incipit{omittitur}
|
Začátek{vynechává se}
|
Invitatorium {Antiphona Votiva}
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Veníte, exsultémus Dómino, jubilémus Deo, salutári nostro: præoccupémus fáciem ejus in confessióne, et in psalmis jubilémus ei.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Quóniam Deus magnus Dóminus, et Rex magnus super omnes deos, quóniam non repéllet Dóminus plebem suam: quia in manu ejus sunt omnes fines terræ, et altitúdines móntium ipse cónspicit.
Ant. Veníte adorémus.
Quóniam ipsíus est mare, et ipse fecit illud, et áridam fundavérunt manus ejus (genuflectitur) veníte, adorémus, et procidámus ante Deum: plorémus coram Dómino, qui fecit nos, quia ipse est Dóminus, Deus noster; nos autem pópulus ejus, et oves páscuæ ejus.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Hódie, si vocem ejus audiéritis, nolíte obduráre corda vestra, sicut in exacerbatióne secúndum diem tentatiónis in desérto: ubi tentavérunt me patres vestri, probavérunt et vidérunt ópera mea.
Ant. Veníte adorémus.
Quadragínta annis próximus fui generatióni huic, et dixi: Semper hi errant corde, ipsi vero non cognovérunt vias meas: quibus jurávi in ira mea: Si introíbunt in réquiem meam.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Veníte adorémus.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
|
Invitatorium {Antifona votivní}
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Neboť veliký Bůh je Hospodin a veliký Král nade všemi bohy. Neboť Hospodin nezavrhne svůj lid. V jeho ruce jsou hlubiny země a jemu patří výšiny hor. Ant. Pojďme se poklonit.
Jeho je moře, vždyť on je učinil, i souš, kterou zhnětly jeho ruce. (poklekneme) Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy.
Ant. Pojďme se poklonit.
Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení; řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, nepoznali mé cesty. Proto jsem přísahal ve svém hněvu: Nepřijdou na místo mého klidu!“
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Pojďme se poklonit.
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
|
Hymnus{omittitur}
|
Hymnus{vynechává se}
|
Psalmi cum lectionibus {Antiphonæ et Psalmi Votiva}
Nocturn I.
Ant. In loco páscuæ.
Psalmus 22 [1]
22:1 Dóminus regit me, et nihil mihi déerit: * in loco páscuæ ibi me collocávit.
22:2 Super aquam refectiónis educávit me: * ánimam meam convértit.
22:3 Dedúxit me super sémitas justítiæ, * propter nomen suum.
22:4 Nam, et si ambulávero in médio umbræ mortis, non timébo mala: * quóniam tu mecum es.
22:4 Virga tua, et báculus tuus: * ipsa me consoláta sunt.
22:5 Parásti in conspéctu meo mensam, * advérsus eos, qui tríbulant me.
22:5 Impinguásti in óleo caput meum: * et calix meus inébrians quam præclárus est!
22:6 Et misericórdia tua subsequétur me * ómnibus diébus vitæ meæ:
22:6 Et ut inhábitem in domo Dómini, * in longitúdinem diérum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. In loco páscuæ ibi me collocávit.
|
Žalmy se čteními {Antifony a Žalmy votivní}
Nocturn I.
Ant. Na dobrou pastvinu.
Žalm 22 [1]
22:1 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
22:2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
22:3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
22:4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.
22:4 Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
22:5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků,
22:5 hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
22:6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.
22:6 Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Na dobrou pastvinu, tam mě přivedl.
|
Ant. Delícta.
Psalmus 24 [2]
24:1 Ad te, Dómine, levávi ánimam meam: * Deus meus, in te confído, non erubéscam.
24:3 Neque irrídeant me inimíci mei: * étenim univérsi, qui sústinent te, non confundéntur.
24:4 Confundántur omnes iníqua agéntes * supervácue.
24:4 Vias tuas, Dómine, demónstra mihi: * et sémitas tuas édoce me.
24:5 Dírige me in veritáte tua, et doce me: * quia tu es, Deus, salvátor meus, et te sustínui tota die.
24:6 Reminíscere miseratiónum tuárum, Dómine, * et misericordiárum tuárum, quæ a sǽculo sunt.
24:7 Delícta juventútis meæ, * et ignorántias meas ne memíneris.
24:7 Secúndum misericórdiam tuam meménto mei tu: * propter bonitátem tuam, Dómine.
24:8 Dulcis et rectus Dóminus: * propter hoc legem dabit delinquéntibus in via.
24:9 Díriget mansuétos in judício: * docébit mites vias suas.
24:10 Univérsæ viæ Dómini, misericórdia et véritas, * requiréntibus testaméntum ejus et testimónia ejus.
24:11 Propter nomen tuum, Dómine, propitiáberis peccáto meo: * multum est enim.
24:12 Quis est homo qui timet Dóminum? * legem státuit ei in via, quam elégit.
24:13 Ánima ejus in bonis demorábitur: * et semen ejus hereditábit terram.
24:14 Firmaméntum est Dóminus timéntibus eum: * et testaméntum ipsíus ut manifestétur illis.
24:15 Óculi mei semper ad Dóminum: * quóniam ipse evéllet de láqueo pedes meos.
24:16 Réspice in me, et miserére mei: * quia únicus et pauper sum ego.
24:17 Tribulatiónes cordis mei multiplicátæ sunt: * de necessitátibus meis érue me.
24:18 Vide humilitátem meam, et labórem meum: * et dimítte univérsa delícta mea.
24:19 Réspice inimícos meos quóniam multiplicáti sunt, * et ódio iníquo odérunt me.
24:20 Custódi ánimam meam, et érue me: * non erubéscam quóniam sperávi in te.
24:21 Innocéntes et recti adhæsérunt mihi: * quia sustínui te.
24:22 Líbera, Deus, Israël, * ex ómnibus tribulatiónibus suis.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Delícta juventútis meæ, et ignorántias meas ne memíneris, Dómine.
|
Ant. Na hříchy.
Žalm 24 [2]
24:1 Davidův. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben,
24:3 ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe,
24:4 zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.
24:4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.
24:5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása,
24:6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.
24:7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti,
24:7 pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.
24:8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
24:9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.
24:10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.
24:11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.
24:12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.
24:13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
24:14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.
24:15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
24:16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
24:17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.
24:18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.
24:19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.
24:20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.
24:21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.
24:22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Na hříchy mého mládí a to, co jsem učinil z nevědomosti, nevzpomínej, Hospodine.
|
Ant. Credo vidére.
Psalmus 26 [3]
26:1 Dóminus illuminátio mea, et salus mea, * quem timébo?
26:1 Dóminus protéctor vitæ meæ, * a quo trepidábo?
26:2 Dum apprópiant super me nocéntes, * ut edant carnes meas:
26:2 Qui tríbulant me inimíci mei, * ipsi infirmáti sunt, et cecidérunt.
26:3 Si consístant advérsum me castra, * non timébit cor meum.
26:3 Si exsúrgat advérsum me prǽlium, * in hoc ego sperábo.
26:4 Unam pétii a Dómino, hanc requíram, * ut inhábitem in domo Dómini ómnibus diébus vitæ meæ:
26:4 Ut vídeam voluptátem Dómini, * et vísitem templum ejus.
26:5 Quóniam abscóndit me in tabernáculo suo: * in die malórum protéxit me in abscóndito tabernáculi sui.
26:6 In petra exaltávit me: * et nunc exaltávit caput meum super inimícos meos.
26:6 Circuívi, et immolávi in tabernáculo ejus hóstiam vociferatiónis: * cantábo, et psalmum dicam Dómino.
26:7 Exáudi, Dómine, vocem meam, qua clamávi ad te: * miserére mei, et exáudi me.
26:8 Tibi dixit cor meum, exquisívit te fácies mea: * fáciem tuam, Dómine, requíram.
26:9 Ne avértas fáciem tuam a me: * ne declínes in ira a servo tuo.
26:9 Adjútor meus esto: * ne derelínquas me, neque despícias me, Deus, salutáris meus.
26:10 Quóniam pater meus, et mater mea dereliquérunt me: * Dóminus autem assúmpsit me.
26:11 Legem pone mihi, Dómine, in via tua: * et dírige me in sémitam rectam propter inimícos meos.
26:12 Ne tradíderis me in ánimas tribulántium me: * quóniam insurrexérunt in me testes iníqui, et mentíta est iníquitas sibi.
26:13 Credo vidére bona Dómini * in terra vivéntium.
26:14 Exspécta Dóminum, viríliter age: * et confortétur cor tuum, et sústine Dóminum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Credo vidére bona Dómini in terra vivéntium.
|
Ant. Věřím, že uvidím.
Žalm 26 [3]
26:1 Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?
26:1 Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
26:2 Když na mě útočí zločinci, aby hryzli mé tělo,
26:2 moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.
26:3 I když se proti mně utáboří vojsko, nevyděsí se mé srdce,
26:3 když proti mně vypukne válka, jsem pln důvěry.
26:4 Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života,
26:4 abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
26:5 Neboť v den neštěstí skryje mě ve svém stánku, v úkrytu svého stanu mě schová, na skálu zdvihne.
26:6 Nyní se zdvihá má hlava proti nepřátelům, kteří mě obkličují,
26:6 oběti chvály mu přinesu v jeho stanu, budu zpívat a hrát Hospodinu.
26:7 Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě!
26:8 Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář.
26:9 Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka!
26:9 Tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!
26:10 I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme.
26:11 Pouč mě, Hospodine, o své cestě, veď mě po rovné stezce navzdory mým nepřátelům!
26:12 Nevydávej mě choutkám mých protivníků, vždyť povstali proti mně křiví svědci a násilím proti mně soptí.
26:13 Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!
26:14 Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Věřím, že uvidím dobro od Hospodina v zemi živých.
|
℣. Ne tradas béstiis ánimas confiténtes tibi.
℟. Et ánimas páuperum tuórum ne obliviscáris in finem.
|
℣. Neponechej zvěři duše těch, kteří v tebe doufají.
℟. A duše svých ubohých nenech upadnout v zapomnění.
|
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
|
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
|
Lectio 1
Job 7:16-21
16 Parce mihi, Dómine; nihil enim sunt dies mei.
17 Quid est homo, quia magníficas eum? aut quid appónis erga eum cor tuum?
18 Vísitas eum dilúculo, et súbito probas illum.
19 Usquequo non parcis mihi, nec dimíttis me, ut glútiam salívam meam?
20 Peccávi, quid fáciam tibi, o custos hóminum? quare posuísti me contrárium tibi, et factus sum mihimetípsi gravis?
21 Cur non tollis peccátum meum, et quare non aufers iniquitátem meam? Ecce nunc in púlvere dórmiam: et, si mane me quæsíeris, non subsístam.
℟. Credo quod Redémptor meus vivit, et in novíssimo die de terra surrectúrus sum,
* Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
℣. Quem visúrus sum ego ipse, et non álius; et óculi mei conspectúri sunt.
℟. Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
|
Čtení 1
Job 7:16-21
16 Ušetři mě, Hospodine, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
17 Co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš?
18 Každého jitra ho zkoušíš, každou chvíli ho zkoumáš.
19 Kdy už mě necháš o samotě, kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh' polknout?
20 Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal, tobě, který hlídáš lidi? Proč sis mě vzal za cíl útoků, proč jsem na obtíž?
21 Proč tedy neodpustíš moji urážku, nepromineš mou vinu? Vždyť brzo ulehnu do země, když mě budeš hledat, už nebudu.“
℟. Věřím, že můj Vykupitel žije, a v poslední den povstanu z hlíny země,
* A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele.
℣. Jejž uvidím já sám, a ne jinak; a mé oči to mohou očekávat.
℟. A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele
|
Lectio 2
Job 10:1-7
1 Tædet ánimam meam vitæ meæ; dimíttam advérsum me elóquium meum: loquar in amaritúdine ánimæ meæ.
2 Dicam Deo: Noli me condemnáre; índica mihi cur me ita iúdices.
3 Numquid bonum tibi vidétur, si calumniéris me, et ópprimas me opus mánuum tuárum, et consílium impiórum ádjuves?
4 Numquid óculi cárnei tibi sunt? aut sicut videt homo, et tu vidébis?
5 Numquid sicut dies hóminis dies tui, et anni tui sicut humána sunt témpora,
6 Ut quæras iniquitátem meam, et peccátum meum scrutéris,
7 Et scias quia nihil ímpium fécerim, cum sit nemo qui de manu tua possit erúere?
℟. Qui Lázarum resuscitásti a monuménto fœ́tidum,
* Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
℣. Qui ventúrus es judicáre vivos et mórtuos, et sǽculum per ignem.
℟. Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
|
Čtení 2
Job 10:1-7
1 Z celé duše se mi oškliví život, dám se nad sebou do pláce, mluvit budu v hořkosti duše.
2 Řeknu Bohu: Neodsuzuj mě, pouč mě, proč mě trestáš!
3 Je ti dobře, když utlačuješ, když pohrdáš dílem svých rukou, úradkům bezbožných přeješ?
4 Copak máš oči tělesné, či se díváš jako člověk?
5 Jsou tvé dny jako dny lidí, či tvá léta jako léta smrtelníka,
6 Že hledáš mou vinu a slídíš po mém hříchu,
7 Ačkoli víš, že jsem se neprohřešil, že z tvé moci nelze vysvobodit.
℟. Ty jsi vzkřísil Lazara z páchnoucího hrobu.
* Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
℣. Ty přijdeš soudit živé i mrtvé, i celý svět, ohněm.
℟. Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
|
Lectio 3
Job 10:8-12
8 Manus tuæ fecérunt me, et plasmavérunt me totum in circúitu: et sic repénte præcípitas me?
9 Meménto, quæso, quod sicut lutum féceris me, et in púlverem redúces me.
10 Nonne sicut lac mulsísti me, et sicut cáseum me coagulásti?
11 Pelle et cárnibus vestísti me; óssibus et nervis compegísti me.
12 Vitam et misericórdiam tribuísti mihi, et visitátio tua custodívit spíritum meum.
℟. Dómine, quando véneris judicáre terram, ubi me abscóndam a vultu iræ tuæ?
* Quia peccávi nimis in vita mea.
℣. Commíssa mea pavésco, et ante te erubésco: dum véneris judicáre, noli me condemnáre.
℟. Quia peccávi nimis in vita mea.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℟. Quia peccávi nimis in vita mea.
|
Čtení 3
Job 10:8-12
8 Tvé ruce mě vytvořily a učinily, pak ses ale obrátil a mě jsi zničil.
9 Vzpomeň, žes mě udělal z hlíny a teď mě chceš vrátit do prachu.
10 Copak jsi mě neslil jako mléko, nezahustil jako kus sýra?
11 Oblékl jsi mě v kůži a maso, utkal jsi mě ze šlach a kostí.
12 Obdařils mě přízní a životem a tvá péče uchovávala můj dech.
℟. Pane, až přijdeš soudit zemi, kde bych se mohl skrýt před silou tvého hněvu?
* Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
℣. Bojím se svých skutků, a před tebou se stydím; až přijdeš soudt, nezavhuj mě!
℟. Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℟. Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
|
Reliqua omittuntur, nisi Laudes separandæ sint.
|
Zbytek se vynechává, pokud se Laudy neříkají oddělení.
|
Oratio {Votiva}
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Orémus.
Fidélium, Deus, ómnium Cónditor et Redémptor, animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, piis supplicatiónibus consequántur:
Qui vivis et regnas cum Deo Patre, in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Modleme se.
Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby slitování, které sobě vždy žádaly, zbožnými prosbami i dosáhli.
Jenž žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého jeden Bůh, svět navěky.
℟. Amen.
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|