Incipit {specialis}
secreto
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
|
Začátek {vlastní}
silently
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
|
Psalmi {Psalmi & antiphonæ Votiva}
Ant. Placébo Dómino * in regióne vivórum.
Psalmus 114 [1]
114:1 Diléxi, quóniam exáudiet Dóminus * vocem oratiónis meæ.
114:2 Quia inclinávit aurem suam mihi: * et in diébus meis invocábo.
114:3 Circumdedérunt me dolóres mortis: * et perícula inférni invenérunt me.
114:4 Tribulatiónem et dolórem invéni: * et nomen Dómini invocávi.
114:5 O Dómine, líbera ánimam meam: * miséricors Dóminus, et justus, et Deus noster miserétur.
114:6 Custódiens párvulos Dóminus: * humiliátus sum, et liberávit me.
114:7 Convértere, ánima mea, in réquiem tuam: * quia Dóminus benefécit tibi.
114:8 Quia erípuit ánimam meam de morte: * óculos meos a lácrimis, pedes meos a lapsu.
114:9 Placébo Dómino * in regióne vivórum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Placébo Dómino in regióne vivórum.
|
Žalmy {Žalmy a antifony votivní}
Ant. Zalíbím se Hospodinu * v zemi živých.
Žalm 114 [1]
114:1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
114:2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
114:3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
114:4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
114:5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
114:6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
114:7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
114:8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
114:9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Zalíbím se Hospodinu v zemi živých.
|
Ant. Hei mihi Dómine, * quia incolátus meus prolongátus est.
Psalmus 119 [2]
119:1 Ad Dóminum cum tribulárer clamávi: * et exaudívit me.
119:2 Dómine, líbera ánimam meam a lábiis iníquis, * et a lingua dolósa.
119:3 Quid detur tibi, aut quid apponátur tibi * ad linguam dolósam?
119:4 Sagíttæ poténtis acútæ, * cum carbónibus desolatóriis.
119:5 Heu mihi, quia incolátus meus prolongátus est: habitávi cum habitántibus Cedar: * multum íncola fuit ánima mea.
119:7 Cum his, qui odérunt pacem, eram pacíficus: * cum loquébar illis, impugnábant me gratis.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Hei mihi Dómine, quia incolátus meus prolongátus est.
|
Ant. Běda mně, Hospodine, * neboť můj pobyt zde je velmi dlouhý.
Žalm 119 [2]
119:1 K Hospodinu v soužení jsem volal, a on mě vyslyšel.
119:2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
119:3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
119:4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
119:5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců! Pobývám už dlouho u toho,
119:7 kdo nenávidí pokoj. Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Běda mně, Hospodine, neboť můj pobyt zde je velmi dlouhý.
|
Ant. Dóminus custódit te * ab omni malo: custódiat ánimam tuam Dóminus.
Psalmus 120 [3]
120:1 Levávi óculos meos in montes, * unde véniet auxílium mihi.
120:2 Auxílium meum a Dómino, * qui fecit cælum et terram.
120:3 Non det in commotiónem pedem tuum: * neque dormítet qui custódit te.
120:4 Ecce, non dormitábit neque dórmiet, * qui custódit Israël.
120:5 Dóminus custódit te, Dóminus protéctio tua, * super manum déxteram tuam.
120:6 Per diem sol non uret te: * neque luna per noctem.
120:7 Dóminus custódit te ab omni malo: * custódiat ánimam tuam Dóminus.
120:8 Dóminus custódiat intróitum tuum, et éxitum tuum: * ex hoc nunc, et usque in sǽculum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Dóminus custódit te ab omni malo: custódiat ánimam tuam Dóminus.
|
Ant. Hospodin tě chrání * od každého zla; Hospodin bude střežit tvou duši.
Žalm 120 [3]
120:1 Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
120:2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
120:3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
120:4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
120:5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
120:6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
120:7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
120:8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Hospodin tě chrání od každého zla; Hospodin bude střežit tvou duši.
|
Ant. Si iniquitátes * observáveris, Dómine: Dómine, quis sustinébit?
Psalmus 129 [4]
129:1 De profúndis clamávi ad te, Dómine: * Dómine, exáudi vocem meam:
129:2 Fiant aures tuæ intendéntes, * in vocem deprecatiónis meæ.
129:3 Si iniquitátes observáveris, Dómine: * Dómine, quis sustinébit?
129:4 Quia apud te propitiátio est: * et propter legem tuam sustínui te, Dómine.
129:5 Sustínuit ánima mea in verbo ejus: * sperávit ánima mea in Dómino.
129:6 A custódia matutína usque ad noctem: * speret Israël in Dómino.
129:7 Quia apud Dóminum misericórdia: * et copiósa apud eum redémptio.
129:8 Et ipse rédimet Israël, * ex ómnibus iniquitátibus ejus.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Si iniquitátes observáveris, Dómine: Dómine, quis sustinébit?
|
Ant. Budeš-li viny * uchovávat v paměti, Hospodine; Hospodine, kdo obstojí?
Žalm 129 [4]
129:1 Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas!
129:2 Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
129:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, Pane, kdo obstojí?
129:4 Ale u tebe je odpuštění; pro tvůj zákon v tebe skládám naději, Hospodine.
129:5 Skládá má duše naději jeho slovo, duše má doufá v Hospodina.
129:6 Od ranní stráže až do noci; doufej, Israeli, v Hospodina!
129:7 U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.
129:8 A on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Budeš-li viny uchovávat v paměti, Hospodine; Hospodine, kdo obstojí?
|
Ant. Opera * mánuum tuárum, Dómine, ne despícias.
Psalmus 137 [5]
137:1 Confitébor tibi, Dómine, in toto corde meo: * quóniam audísti verba oris mei.
137:2 In conspéctu Angelórum psallam tibi: * adorábo ad templum sanctum tuum, et confitébor nómini tuo.
137:3 Super misericórdia tua, et veritáte tua: * quóniam magnificásti super omne, nomen sanctum tuum.
137:4 In quacúmque die invocávero te, exáudi me: * multiplicábis in ánima mea virtútem.
137:5 Confiteántur tibi, Dómine, omnes reges terræ: * quia audiérunt ómnia verba oris tui:
137:6 Et cantent in viis Dómini: * quóniam magna est glória Dómini.
137:7 Quóniam excélsus Dóminus, et humília réspicit: * et alta a longe cognóscit.
137:8 Si ambulávero in médio tribulatiónis, vivificábis me: * et super iram inimicórum meórum extendísti manum tuam, et salvum me fecit déxtera tua.
137:9 Dóminus retríbuet pro me: * Dómine, misericórdia tua in sǽculum: ópera mánuum tuárum ne despícias.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Opera mánuum tuárum, Dómine, ne despícias.
|
Ant. Dílem * svých rukou, Hospodine, nepohrdej.
Žalm 137 [5]
137:1 Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst.
137:2 Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu a slavit budu tvé jméno
137:3 pro tvou dobrotu a tvou věrnost, neboť nade vše jsi zvelebil své jméno a své zaslíbení.
137:4 Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
137:5 Budou tě oslavovat, Hospodine, všichni králové země, až uslyší slova tvých úst.
137:6 Budou opěvovat Hospodinovy cesty: „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“
137:7 Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná.
137:8 Když procházím soužením, zachováváš mi život, proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku, zachraňuje mě tvá pravice.
137:9 Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá na věky, dílo svých rukou neopouštěj!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Dílem svých rukou, Hospodine, nepohrdej.
|
Versus (In loco Capituli)
℣. Audívi vocem de cælo dicéntem mihi.
℟. Beáti mórtui qui in Dómino moriúntur.
|
Vers (taking the place of the Chapter)
℣. Uslyšel jsem hlas z nebe, a ten mi řekl:
℟. Blažení mrtví, jež umírají v Pánu.
|
Canticum: Magnificat {Antiphona Votiva}
Ant. Omne * quod dat mihi Pater, ad me véniet; et eum qui venit ad me, non eíciam foras.
Canticum B. Mariæ Virginis
Luc. 1:46-55
1:46 Magníficat ✠ * ánima mea Dóminum.
1:47 Et exsultávit spíritus meus: * in Deo, salutári meo.
1:48 Quia respéxit humilitátem ancíllæ suæ: * ecce enim ex hoc beátam me dicent omnes generatiónes.
1:49 Quia fecit mihi magna qui potens est: * et sanctum nomen ejus.
1:50 Et misericórdia ejus, a progénie in progénies: * timéntibus eum.
1:51 Fecit poténtiam in brácchio suo: * dispérsit supérbos mente cordis sui.
1:52 Depósuit poténtes de sede: * et exaltávit húmiles.
1:53 Esuriéntes implévit bonis: * et dívites dimísit inánes.
1:54 Suscépit Israël púerum suum: * recordátus misericórdiæ suæ.
1:55 Sicut locútus est ad patres nostros: * Ábraham, et sémini ejus in sǽcula.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Omne quod dat mihi Pater, ad me véniet; et eum qui venit ad me, non eíciam foras.
|
Kantikum: Magnificat {Antifona votivní}
Ant. Vše, * co mi dává Otec, ke mně přijde; a toho, kdo za mnou přijde, nevyženu ven.
Chvalozpěv Panny Marie
Lukáš 1:46-55
1:46 Velebí ✠ duše má Hospodina
1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
1:52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
1:54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Vše, co mi dává Otec, ke mně přijde; a toho, kdo za mnou přijde, nevyženu ven.
|
Preces Feriales{omittitur}
|
Feriální přímluvy{vynechává se}
|
Oratio {Votiva}
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
Psalmus 145 [6]
145:2 Lauda, ánima mea, Dóminum, laudábo Dóminum in vita mea: * psallam Deo meo quámdiu fúero.
145:2 Nolíte confídere in princípibus: * in fíliis hóminum, in quibus non est salus.
145:4 Exíbit spíritus ejus, et revertétur in terram suam: * in illa die períbunt omnes cogitatiónes eórum.
145:5 Beátus, cujus Deus Jacob adjútor ejus, spes ejus in Dómino, Deo ipsíus: * qui fecit cælum et terram, mare, et ómnia, quæ in eis sunt.
145:7 Qui custódit veritátem in sǽculum, facit judícium injúriam patiéntibus: * dat escam esuriéntibus.
145:7 Dóminus solvit compedítos: * Dóminus illúminat cæcos.
145:8 Dóminus érigit elísos, * Dóminus díligit justos.
145:9 Dóminus custódit ádvenas, pupíllum et víduam suscípiet: * et vias peccatórum dispérdet.
145:10 Regnábit Dóminus in sǽcula, Deus tuus, Sion, * in generatiónem et generatiónem.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Orémus.
Fidélium, Deus, ómnium Cónditor et Redémptor, animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, piis supplicatiónibus consequántur:
Qui vivis et regnas cum Deo Patre, in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
Žalm 145 [6]
145:1 Duše má, chval Hospodina! Pokud žiji, chci chválit Hospodina, pokud budu, chci opěvovat svého Boha.
145:3 Nespoléhejte na knížata, na člověka, u něho není spásy.
145:4 Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, tehdy se zhatí všechny jeho plány.
145:5 Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, kdo doufá v Hospodina, svého Boha. On učinil nebe i zemi, moře i vše, co je v nich.
145:6 On zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným.
145:7 Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin otvírá oči slepým,
145:8 Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé.
145:9 Hospodin chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků.
145:10 Hospodin bude vládnout navěky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Modleme se.
Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby slitování, které sobě vždy žádaly, zbožnými prosbami i dosáhli.
Jenž žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého jeden Bůh, svět navěky.
℟. Amen.
|
Suffragium{omittitur}
|
Suffragium{vynechává se}
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|