|
Ante Divinum officium |
Incipit{omittitur}
|
Začátek{vynechává se}
|
Invitatorium{omittitur}
|
Invitatorium{vynechává se}
|
Hymnus{omittitur}
|
Hymnus{vynechává se}
|
Psalmi cum lectionibus {Antiphonæ et Psalmi Votiva}
Nocturn I.
Ant. Dírige. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 5 [1]
5:2 Verba mea áuribus pércipe, Dómine, * intéllege clamórem meum.
5:3 Inténde voci oratiónis meæ, * Rex meus et Deus meus.
5:4 Quóniam ad te orábo: * Dómine, mane exáudies vocem meam.
5:5 Mane astábo tibi et vidébo: * quóniam non Deus volens iniquitátem tu es.
5:6 Neque habitábit juxta te malígnus: * neque permanébunt injústi ante óculos tuos.
5:7 Odísti omnes, qui operántur iniquitátem: * perdes omnes, qui loquúntur mendácium.
5:7 Virum sánguinum et dolósum abominábitur Dóminus: * ego autem in multitúdine misericórdiæ tuæ.
5:8 Introíbo in domum tuam: * adorábo ad templum sanctum tuum in timóre tuo.
5:9 Dómine, deduc me in justítia tua: * propter inimícos meos dírige in conspéctu tuo viam meam.
5:10 Quóniam non est in ore eórum véritas: * cor eórum vanum est.
5:11 Sepúlcrum patens est guttur eórum, linguis suis dolóse agébant, * júdica illos, Deus.
5:11 Décidant a cogitatiónibus suis, secúndum multitúdinem impietátum eórum expélle eos, * quóniam irritavérunt te, Dómine.
5:12 Et læténtur omnes, qui sperant in te, * in ætérnum exsultábunt: et habitábis in eis.
5:12 Et gloriabúntur in te omnes, qui díligunt nomen tuum, * quóniam tu benedíces justo.
5:13 Dómine, ut scuto bonæ voluntátis tuæ * coronásti nos.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Dírige, Dómine, Deus meus, in conspéctu tuo viam meam.
|
Žalmy se čteními {Antifony a Žalmy votivní}
Nocturn I.
Ant. Spravuj. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 5 [1]
5:2 Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.
5:3 Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!
5:4 Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.
5:5 Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem,
5:6 tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti,
5:7 do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.
5:8 Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.
5:9 Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.
5:10 Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.
5:11 Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!
5:12 Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.
5:13 Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Spravuj, Hospodine, můj Bože, před svou tváří mou cestu.
|
Ant. Convértere. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 6 [2]
6:2 Dómine, ne in furóre tuo árguas me, * neque in ira tua corrípias me.
6:3 Miserére mei, Dómine, quóniam infírmus sum: * sana me, Dómine, quóniam conturbáta sunt ossa mea.
6:4 Et ánima mea turbáta est valde: * sed tu, Dómine, úsquequo?
6:5 Convértere, Dómine, et éripe ánimam meam: * salvum me fac propter misericórdiam tuam.
6:6 Quóniam non est in morte qui memor sit tui: * in inférno autem quis confitébitur tibi?
6:7 Laborávi in gémitu meo, lavábo per síngulas noctes lectum meum: * lácrimis meis stratum meum rigábo.
6:8 Turbátus est a furóre óculus meus: * inveterávi inter omnes inimícos meos.
6:9 Discédite a me, omnes, qui operámini iniquitátem: * quóniam exaudívit Dóminus vocem fletus mei.
6:10 Exaudívit Dóminus deprecatiónem meam, * Dóminus oratiónem meam suscépit.
6:11 Erubéscant, et conturbéntur veheménter omnes inimíci mei: * convertántur et erubéscant valde velóciter.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Convértere, Dómine, et éripe ánimam meam: quóniam non est in morte, qui memor sit tui.
|
Ant. Obrať se. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 6 [2]
6:2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení!
6:3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem.
6:4 Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat ?
6:5 Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň!
6:6 Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?
6:7 Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem , skrápím slzami své lože.
6:8 Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků.
6:9 Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší,
6:10 Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.
6:11 Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Obrať se, Hospodine, a vysvoboď mou duši; neboť nezemře ten, kdo na tebe myslí.
|
Ant. Nequándo rápiat inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 7 [3]
7:2 Dómine, Deus meus, in te sperávi: * salvum me fac ex ómnibus persequéntibus me, et líbera me.
7:3 Nequándo rápiat ut leo ánimam meam, * dum non est qui rédimat, neque qui salvum fáciat.
7:4 Dómine, Deus meus, si feci istud, * si est iníquitas in mánibus meis:
7:5 Si réddidi retribuéntibus mihi mala, * décidam mérito ab inimícis meis inánis.
7:6 Persequátur inimícus ánimam meam, et comprehéndat, et concúlcet in terra vitam meam, * et glóriam meam in púlverem dedúcat.
7:7 Exsúrge, Dómine, in ira tua: * et exaltáre in fínibus inimicórum meórum.
7:7 Et exsúrge, Dómine, Deus meus, in præcépto quod mandásti: * et synagóga populórum circúmdabit te.
7:8 Et propter hanc in altum regrédere: * Dóminus júdicat pópulos.
7:9 Júdica me, Dómine, secúndum justítiam meam, * et secúndum innocéntiam meam super me.
7:10 Consumétur nequítia peccatórum, et díriges justum, * scrutans corda et renes, Deus.
7:11 Justum adjutórium meum a Dómino, * qui salvos facit rectos corde.
7:12 Deus judex justus, fortis, et pátiens: * numquid iráscitur per síngulos dies?
7:13 Nisi convérsi fuéritis, gládium suum vibrábit: * arcum suum teténdit, et parávit illum.
7:14 Et in eo parávit vasa mortis: * sagíttas suas ardéntibus effécit.
7:15 Ecce, partúriit injustítiam: * concépit dolórem, et péperit iniquitátem.
7:16 Lacum apéruit, et effódit eum: * et íncidit in fóveam quam fecit.
7:17 Convertétur dolor ejus in caput ejus: * et in vérticem ipsíus iníquitas ejus descéndet.
7:18 Confitébor Dómino secúndum justítiam ejus: * et psallam nómini Dómini altíssimi.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Nequándo rápiat ut leo ánimam meam, dum non est qui rédimat, neque qui salvum fáciat.
|
Ant. Aby neuchvátil začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 7 [3]
7:2 Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají,
7:3 aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není.
7:4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních,
7:5 jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka,
7:6 ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.
7:7 Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.
7:8 Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu.
7:9 Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti.
7:10 Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!
7:11 Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce.
7:12 Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.
7:13 Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří,
7:14 smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.
7:15 Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy.
7:16 Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá.
7:17 To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.
7:18 Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Aby neuchvátil jako lev mou duši, zatímco není, kdo by mě vysvobodil, ani kdo by mě uzdravil.
|
℣. In memória ætérna erunt justi.
℟. Ab auditióne mala non timébunt.
|
℣. Na věčnou paměť budou spravedliví.
℟. Nebudou se bát, že uslyší něco zlého.
|
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
|
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
|
Lectio 1
Job 7:16-21
16 Parce mihi, Dómine; nihil enim sunt dies mei.
17 Quid est homo, quia magníficas eum? aut quid appónis erga eum cor tuum?
18 Vísitas eum dilúculo, et súbito probas illum.
19 Usquequo non parcis mihi, nec dimíttis me, ut glútiam salívam meam?
20 Peccávi, quid fáciam tibi, o custos hóminum? quare posuísti me contrárium tibi, et factus sum mihimetípsi gravis?
21 Cur non tollis peccátum meum, et quare non aufers iniquitátem meam? Ecce nunc in púlvere dórmiam: et, si mane me quæsíeris, non subsístam.
℟. Credo quod Redémptor meus vivit, et in novíssimo die de terra surrectúrus sum,
* Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
℣. Quem visúrus sum ego ipse, et non álius; et óculi mei conspectúri sunt.
℟. Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
|
Čtení 1
Job 7:16-21
16 Ušetři mě, Hospodine, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
17 Co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš?
18 Každého jitra ho zkoušíš, každou chvíli ho zkoumáš.
19 Kdy už mě necháš o samotě, kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh' polknout?
20 Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal, tobě, který hlídáš lidi? Proč sis mě vzal za cíl útoků, proč jsem na obtíž?
21 Proč tedy neodpustíš moji urážku, nepromineš mou vinu? Vždyť brzo ulehnu do země, když mě budeš hledat, už nebudu.“
℟. Věřím, že můj Vykupitel žije, a v poslední den povstanu z hlíny země,
* A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele.
℣. Jejž uvidím já sám, a ne jinak; a mé oči to mohou očekávat.
℟. A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele
|
Lectio 2
Job 10:1-7
1 Tædet ánimam meam vitæ meæ; dimíttam advérsum me elóquium meum: loquar in amaritúdine ánimæ meæ.
2 Dicam Deo: Noli me condemnáre; índica mihi cur me ita iúdices.
3 Numquid bonum tibi vidétur, si calumniéris me, et ópprimas me opus mánuum tuárum, et consílium impiórum ádjuves?
4 Numquid óculi cárnei tibi sunt? aut sicut videt homo, et tu vidébis?
5 Numquid sicut dies hóminis dies tui, et anni tui sicut humána sunt témpora,
6 Ut quæras iniquitátem meam, et peccátum meum scrutéris,
7 Et scias quia nihil ímpium fécerim, cum sit nemo qui de manu tua possit erúere?
℟. Qui Lázarum resuscitásti a monuménto fœ́tidum,
* Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
℣. Qui ventúrus es judicáre vivos et mórtuos, et sǽculum per ignem.
℟. Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
|
Čtení 2
Job 10:1-7
1 Z celé duše se mi oškliví život, dám se nad sebou do pláce, mluvit budu v hořkosti duše.
2 Řeknu Bohu: Neodsuzuj mě, pouč mě, proč mě trestáš!
3 Je ti dobře, když utlačuješ, když pohrdáš dílem svých rukou, úradkům bezbožných přeješ?
4 Copak máš oči tělesné, či se díváš jako člověk?
5 Jsou tvé dny jako dny lidí, či tvá léta jako léta smrtelníka,
6 Že hledáš mou vinu a slídíš po mém hříchu,
7 Ačkoli víš, že jsem se neprohřešil, že z tvé moci nelze vysvobodit.
℟. Ty jsi vzkřísil Lazara z páchnoucího hrobu.
* Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
℣. Ty přijdeš soudit živé i mrtvé, i celý svět, ohněm.
℟. Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
|
Lectio 3
Job 10:8-12
8 Manus tuæ fecérunt me, et plasmavérunt me totum in circúitu: et sic repénte præcípitas me?
9 Meménto, quæso, quod sicut lutum féceris me, et in púlverem redúces me.
10 Nonne sicut lac mulsísti me, et sicut cáseum me coagulásti?
11 Pelle et cárnibus vestísti me; óssibus et nervis compegísti me.
12 Vitam et misericórdiam tribuísti mihi, et visitátio tua custodívit spíritum meum.
℟. Meménto mei, Deus, quia ventus est vita mea,
* Nec aspíciat me visus hóminis.
℣. Et non revertétur óculus meus, ut vídeat bona.
℟. Nec aspíciat me visus hóminis.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
℟. Nec aspíciat me visus hóminis.
|
Čtení 3
Job 10:8-12
8 Tvé ruce mě vytvořily a učinily, pak ses ale obrátil a mě jsi zničil.
9 Vzpomeň, žes mě udělal z hlíny a teď mě chceš vrátit do prachu.
10 Copak jsi mě neslil jako mléko, nezahustil jako kus sýra?
11 Oblékl jsi mě v kůži a maso, utkal jsi mě ze šlach a kostí.
12 Obdařils mě přízní a životem a tvá péče uchovávala můj dech.
℟. Pamatuj na mne, Bože, neboť můj život je jako poryv větru,
* A lidský zrak už na mne nepohlédne.
℣. A můj zrak už se neobrací, aby viděl dobro.
℟. A lidský zrak už na mne nepohlédne.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
℟. A lidský zrak už na mne nepohlédne.
|
Oratio {Votiva}
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Psalmus 145 [4]
145:2 Lauda, ánima mea, Dóminum, laudábo Dóminum in vita mea: * psallam Deo meo quámdiu fúero.
145:2 Nolíte confídere in princípibus: * in fíliis hóminum, in quibus non est salus.
145:4 Exíbit spíritus ejus, et revertétur in terram suam: * in illa die períbunt omnes cogitatiónes eórum.
145:5 Beátus, cujus Deus Jacob adjútor ejus, spes ejus in Dómino, Deo ipsíus: * qui fecit cœlum et terram, mare, et ómnia, quæ in eis sunt.
145:7 Qui custódit veritátem in sǽculum, facit judícium injúriam patiéntibus: * dat escam esuriéntibus.
145:7 Dóminus solvit compedítos: * Dóminus illúminat cæcos.
145:8 Dóminus érigit elísos, * Dóminus díligit justos.
145:9 Dóminus custódit ádvenas, pupíllum et víduam suscípiet: * et vias peccatórum dispérdet.
145:10 Regnábit Dóminus in sǽcula, Deus tuus, Sion, * in generatiónem et generatiónem.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Deus, cui próprium est miseréri semper et párcere: † propitiáre animábus famulórum famularúmque tuárum, et ómnia eórum peccáta dimítte; * ut mortalitátis vínculis absolútæ, transíre mereántur ad vitam. †
Deus, véniæ largítor, et humánæ salútis amátor: † quæsumus cleméntiam tuam, * ut nostræ congregatiónis fratres, propínquos et benefactóres, qui ex hoc sæculo transiérunt, † beáta María semper Vírgine intercedénte cum ómnibus Sanctis tuis, ad perpétuæ beatitúdinis consórtium perveníre concédas. †
Fidélium Deus ómnium Cónditor, et Redémptor † animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: * ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, † piis supplicatiónibus consequántur.
Qui vivis et regnas in sæcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Žalm 145 [4]
145:1 Duše má, chval Hospodina! Pokud žiji, chci chválit Hospodina, pokud budu, chci opěvovat svého Boha.
145:3 Nespoléhejte na knížata, na člověka, u něho není spásy.
145:4 Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, tehdy se zhatí všechny jeho plány.
145:5 Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, kdo doufá v Hospodina, svého Boha. On učinil nebe i zemi, moře i vše, co je v nich.
145:6 On zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným.
145:7 Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin otvírá oči slepým,
145:8 Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé.
145:9 Hospodin chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků.
145:10 Hospodin bude vládnout navěky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Bože, jemuž vlastní jest vždy se smilovat a ušetřit: buď milostiv duším svých služebníků a služebnic, a odpusť všechny jejich hříchy; aby vysvobozeny z pout smrtelnosti zasloužily si přejít do života věčného.
Bože, jenž v hojnosti uděluješ slitování, a miluješ spásu člověka: žádáme tvou slitovnost, abys udělil bratrům, příbuzným a dobrodincům naší kongregace, kteří odešli z tohoto světa, za neustávajících přímluv blahoslavené Marie, vždy Panny, spolu se všemi tvými Svatými, dojíti k přebývání ve věčné blaženosti.
Bože, všech věrných Stvořiteli a Vykupiteli, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby odpuštění, o něž vždy žádaly, pro zbožné prosby obdrželi.
Jenž žiješ a kraluješ na věky věkův.
℟. Amen.
|
Reliqua omittuntur in Officium xij. Lectionum, quas immediatæ subsequuntur Laudes. Sed tam in Feriis, quam in Festis iij. Lectionum, in Hieme et in Æstate semper dicuntur ut sequitur.
|
Zbytek se ve dvanáctilekcovém Officiu vynechává, a hned navazují Laudy. Avšak jak ve Fériích, tak ve třílekcových Svátcích, v zimě i na jaře se vždy říká následující.
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit{omittitur}
|
Začátek{vynechává se}
|
Psalmi {Psalmi & antiphonæ Votiva}
Ant. Exsultábunt Dómino inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 50 [1]
50:3 Miserére mei, Deus, * secúndum magnam misericórdiam tuam.
50:3 Et secúndum multitúdinem miseratiónum tuárum, * dele iniquitátem meam.
50:4 Ámplius lava me ab iniquitáte mea: * et a peccáto meo munda me.
50:5 Quóniam iniquitátem meam ego cognósco: * et peccátum meum contra me est semper.
50:6 Tibi soli peccávi, et malum coram te feci: * ut justificéris in sermónibus tuis, et vincas cum judicáris.
50:7 Ecce enim, in iniquitátibus concéptus sum: * et in peccátis concépit me mater mea.
50:8 Ecce enim, veritátem dilexísti: * incérta et occúlta sapiéntiæ tuæ manifestásti mihi.
50:9 Aspérges me hyssópo, et mundábor: * lavábis me, et super nivem dealbábor.
50:10 Audítui meo dabis gáudium et lætítiam: * et exsultábunt ossa humiliáta.
50:11 Avérte fáciem tuam a peccátis meis: * et omnes iniquitátes meas dele.
50:12 Cor mundum crea in me, Deus: * et spíritum rectum ínnova in viscéribus meis.
50:13 Ne proícias me a fácie tua: * et spíritum sanctum tuum ne áuferas a me.
50:14 Redde mihi lætítiam salutáris tui: * et spíritu principáli confírma me.
50:15 Docébo iníquos vias tuas: * et ímpii ad te converténtur.
50:16 Líbera me de sanguínibus, Deus, Deus salútis meæ: * et exsultábit lingua mea justítiam tuam.
50:17 Dómine, lábia mea apéries: * et os meum annuntiábit laudem tuam.
50:18 Quóniam si voluísses sacrifícium, dedíssem útique: * holocáustis non delectáberis.
50:19 Sacrifícium Deo spíritus contribulátus: * cor contrítum, et humiliátum, Deus, non despícies.
50:20 Benígne fac, Dómine, in bona voluntáte tua Sion: * ut ædificéntur muri Jerúsalem.
50:21 Tunc acceptábis sacrifícium justítiæ, oblatiónes, et holocáusta: * tunc impónent super altáre tuum vítulos.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Exsultábunt Dómino ossa humiliáta.
|
Žalmy {Žalmy a antifony votivní}
Ant. Jásají Hospodinu začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 50 [1]
50:3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
50:3 pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
50:4 Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu.
50:5 Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou.
50:6 Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, že jsi bez úhony ve svém soudu.
50:7 Hle, s vinou jsem se narodil a v hříchu mě počala má matka.
50:8 Hle, líbí se ti upřímné srdce, ve skrytu mě učíš moudrosti!
50:9 Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh.
50:10 Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
50:11 Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny.
50:12 Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
50:13 Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
50:14 Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost.
50:15 Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
50:16 Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
50:17 Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
50:18 Vždyť nemáš zálibu v oběti, kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
50:19 Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
50:20 Pane, obšťastni Sión svou přízní, znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.
50:21 Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech a žertvách, na oltář ti budou klást býčky.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Jásají Hospodinu zdrcené kosti.
|
Ant. Exáudi, Dómine. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 64 [2]
64:2 Te decet hymnus, Deus, in Sion: * et tibi reddétur votum in Jerúsalem.
64:3 Exáudi oratiónem meam: * ad te omnis caro véniet.
64:4 Verba iniquórum prævaluérunt super nos: * et impietátibus nostris tu propitiáberis.
64:5 Beátus, quem elegísti, et assumpsísti: * inhabitábit in átriis tuis.
64:5 Replébimur in bonis domus tuæ: * sanctum est templum tuum, mirábile in æquitáte.
64:6 Exáudi nos, Deus, salutáris noster, * spes ómnium fínium terræ, et in mari longe.
64:7 Prǽparans montes in virtúte tua, accínctus poténtia: * qui contúrbas profúndum maris sonum flúctuum ejus.
64:8 Turbabúntur gentes, et timébunt qui hábitant términos a signis tuis: * éxitus matutíni, et véspere delectábis.
64:10 Visitásti terram, et inebriásti eam: * multiplicásti locupletáre eam.
64:10 Flumen Dei replétum est aquis, parásti cibum illórum: * quóniam ita est præparátio ejus.
64:11 Rivos ejus inébria, multíplica genímina ejus: * in stillicídiis ejus lætábitur gérminans.
64:12 Benedíces corónæ anni benignitátis tuæ: * et campi tui replebúntur ubertáte.
64:13 Pinguéscent speciósa desérti: * et exsultatióne colles accingéntur.
64:14 Indúti sunt aríetes óvium, et valles abundábunt fruménto: * clamábunt, étenim hymnum dicent.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Exáudi, Dómine, oratiónem meam: ad te omnis caro véniet.
|
Ant. Vyslyš, Pane. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 64 [2]
64:2 Tobě, Bože, patří chvalozpěv na Siónu, tobě bude vzdána chvála v Jerusalémě.
64:3 Tobě, který vyslýcháš prosbu, ať se plní slib. K tobě přichází každý člověk
64:4 s vyznáním svých vin. Naše nevěrnosti nás tísní, ty je však odpouštíš.
64:5 Blaze tomu, koho si volíš a bereš k sobě: přebývá v tvých nádvořích.
64:5 Kéž se nasytíme blahem tvého domu, svatostí tvého chrámu!
64:6 Je úžasné a spravedlivé, jak nás vyslýcháš, Bože, náš zachránce, naděje všech končin země i dalekých moří.
64:7 Svou mocí upevňuješ hory, jsi opásán silou.
64:8 Tišíš hukot moří, hukot jejich vln a vřavu národů. Pro tvé divy bázeň jímá obyvatele dálných krajin, radostí plníš nejzazší východ i západ.
64:10 V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil.
64:10 Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil:
64:11 zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo.
64:12 Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost.
64:13 Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí.
64:14 Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Vyslyš, Pane, modlitbu mou: k tobě každý člověk přijde.
|
Ant. Me suscépit inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 62 [3]
62:2 Deus, Deus meus, * ad te de luce vígilo.
62:2 Sitívit in te ánima mea, * quam multiplíciter tibi caro mea.
62:3 In terra desérta, et ínvia, et inaquósa: * sic in sancto appárui tibi, ut vidérem virtútem tuam, et glóriam tuam.
62:4 Quóniam mélior est misericórdia tua super vitas: * lábia mea laudábunt te.
62:5 Sic benedícam te in vita mea: * et in nómine tuo levábo manus meas.
62:6 Sicut ádipe et pinguédine repleátur ánima mea: * et lábiis exsultatiónis laudábit os meum.
62:7 Si memor fui tui super stratum meum, in matutínis meditábor in te: * quia fuísti adjútor meus.
62:8 Et in velaménto alárum tuárum exsultábo, adhǽsit ánima mea post te: * me suscépit déxtera tua.
62:10 Ipsi vero in vanum quæsiérunt ánimam meam, introíbunt in inferióra terræ: * tradéntur in manus gládii, partes vúlpium erunt.
62:12 Rex vero lætábitur in Deo, laudabúntur omnes qui jurant in eo: * quia obstrúctum est os loquéntium iníqua.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
|
Ant. Mě přijala začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 62 [3]
62:2 Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám,
62:2 má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
62:3 Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu.
62:4 Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
62:5 Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě.
62:6 Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa,
62:7 kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet.
62:8 Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
62:10 Ti však, kdo mi ukládají o život, dostanou se do hlubin země. Budou vydáni napospas meči, stanou se kořistí šakalů.
62:12 Král se však bude radovat v Bohu, bude se honosit každý, kdo při něm přísahá, neboť budou umlčena ústa těch, kdo lživě mluví.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
|
Psalmus 66 [4]
66:2 Deus misereátur nostri, et benedícat nobis: * illúminet vultum suum super nos, et misereátur nostri.
66:3 Ut cognoscámus in terra viam tuam, * in ómnibus géntibus salutáre tuum.
66:4 Confiteántur tibi pópuli, Deus: * confiteántur tibi pópuli omnes.
66:5 Læténtur et exsúltent gentes: * quóniam júdicas pópulos in æquitáte, et gentes in terra dírigis.
66:6 Confiteántur tibi pópuli, Deus, confiteántur tibi pópuli omnes: * terra dedit fructum suum.
66:7 Benedícat nos Deus, Deus noster, benedícat nos Deus: * et métuant eum omnes fines terræ.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Me suscépit déxtera tua, Dómine.
|
Žalm 66 [4]
66:2 Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář,
66:3 kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
66:4 Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
66:5 Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
66:6 Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Země vydala svou úrodu, Bůh, náš Bůh, nám požehnal.
66:8 Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Mě přijala tvá pravice, Hospodine.
|
Ant. Eruísti, Dómine. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Canticum Ezechiæ [5]
Isa 38:10-24
38:10 Ego dixi: In dimídio diérum meórum * vadam ad portas ínferi.
38:11 Quæsívi resíduum annórum meórum. * Dixi: Non vidébo Dóminum Deum in terra vivéntium.
38:12 Non aspíciam hóminem ultra, * et habitatórem quiétis.
38:13 Generátio mea abláta est, et convolúta est a me, * quasi tabernáculum pastórum.
38:14 Præcísa est velut a texénte, vita mea: dum adhuc ordírer, succídit me: * de mane usque ad vésperam fínies me.
38:15 Sperábam usque ad mane, * quasi leo sic contrívit ómnia ossa mea:
38:16 De mane usque ad vésperam fínies me: * sicut pullus hirúndinis sic clamábo, meditábor ut colúmba:
38:17 Attenuáti sunt óculi mei, * suspiciéntes in excélsum.
38:18 Dómine, vim pátior, respónde pro me. * Quid dicam, aut quid respondébit mihi, cum ipse fécerit?
38:19 Recogitábo tibi omnes annos meos * in amaritúdine ánimæ meæ.
38:20 Dómine, si sic vívitur, et in tálibus vita spíritus mei, corrípies me, et vivificábis me. * Ecce, in pace amaritúdo mea amaríssima:
38:21 Tu autem eruísti ánimam meam ut non períret: * projecísti post tergum tuum ómnia peccáta mea.
38:22 Quia non inférnus confitébitur tibi, neque mors laudábit te: * non exspectábunt qui descéndunt in lacum, veritátem tuam.
38:23 Vivens vivens ipse confitébitur tibi, sicut et ego hódie: * pater fíliis notam fáciet veritátem tuam.
38:24 Dómine, salvum me fac * et psalmos nostros cantábimus cunctis diébus vitæ nostræ in domo Dómini.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Eruísti, Dómine, ánimam meam ne períret.
|
Ant. Vysvobodil jsi, Hospodine. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Chvalozpěv Chizkijášův [5]
Isa 38:10-23
38:10 „Řekl jsem: Uprostřed svého života mám odejít k branám podsvětí;
38:11 Mám postrádat zbytek svých let. Řekl jsem: Nemám už vidět Hospodina v zemi živých,
38:12 nemám už hledět na nikoho mezi obyvateli světa.
38:13 Můj příbytek je stržen, je ode mě odnesen jako stan pastýřů.
38:14 Bůh svinul jako tkadlec můj život, odřízl mě od osnovy. Od rána do večera jsi mě ničil.
38:15 V pokoření ležím až do rána, jako lev tak drtí Bůh všechny mé kosti.
38:16 Od rána do večera jsi mě ničil. Jako vlaštovčí mládě tak pípám, vrkám jako holub;
38:17 Oslabeny jsou mé oči, avšak hledí vzhůru,
38:18 Pane, trpím násilí, zastaň se mě! Co mu řeknu nebo co mi odpoví? On sám to způsobil!
38:19 Ve své mysli znovu projdu všechna svá léta, v hořkosti se bude kát má duše.
38:20 Pane, pokud jsem takto žil, a v něčem takovém přebýval můj duch, pokárej mě a oživ! Hle, v pokoj se změnila má převeliká hořkost!
38:21 Tys tedy zachránil mou duši z propasti zhouby; ano, za svá záda jsi hodil všechny mé hříchy.
38:22 Vždyť podsvětí tě nebude slavit ani smrt tě nebude chválit. Ti, kdo sestupují do jámy, nebudou čekat na tvou věrnost.
38:23 Kdo žije, jen kdo žije, bude tě slavit jako já dnes. Otec bude o tvé věrnosti a pravdě vypravovat synům.
38:24 Hospodine, zachraň mě – a za zvuku citery budeme zpívat po všechny dny svého života v Hospodinově domě.“
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Vysvobodil jsi, Hospodine, mou duši, aby nezahynula.
|
Ant. Omnis spíritus inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 148 [6]
148:1 Laudáte Dóminum de cœlis: * laudáte eum in excélsis.
148:2 Laudáte eum, omnes Ángeli ejus: * laudáte eum, omnes virtútes ejus.
148:3 Laudáte eum, sol et luna: * laudáte eum, omnes stellæ et lumen.
148:4 Laudáte eum, cœli cœlórum: * et aquæ omnes, quæ super cœlos sunt, laudent nomen Dómini.
148:5 Quia ipse dixit, et facta sunt: * ipse mandávit, et creáta sunt.
148:6 Státuit ea in ætérnum, et in sǽculum sǽculi: * præcéptum pósuit, et non præteríbit.
148:7 Laudáte Dóminum de terra, * dracónes, et omnes abýssi.
148:8 Ignis, grando, nix, glácies, spíritus procellárum: * quæ fáciunt verbum ejus:
148:9 Montes, et omnes colles: * ligna fructífera, et omnes cedri.
148:10 Béstiæ, et univérsa pécora: * serpéntes, et vólucres pennátæ:
148:11 Reges terræ, et omnes pópuli: * príncipes, et omnes júdices terræ.
148:12 Júvenes, et vírgines: senes cum junióribus laudent nomen Dómini: * quia exaltátum est nomen ejus solíus.
148:14 Conféssio ejus super cœlum et terram: * et exaltávit cornu pópuli sui.
148:14 Hymnus ómnibus sanctis ejus: * fíliis Israël, pópulo appropinquánti sibi.
|
Ant. Všechno, co dýchá. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 148 [6]
148:1 Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výsostech!
148:2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy!
148:3 Chvalte ho, slunce a měsíci, chvalte ho, všechny zářící hvězdy!
148:4 Chvalte ho, nebesa nebes a vody, které jsou nad nebesy!
148:5 Ať chválí Hospodinovo jméno, neboť on rozkázal, a byly stvořeny!
148:6 Umístil je na věčné časy, vydal zákon, který nepomine.
148:7 Hospodinu vzdejte ze země chválu, obludy moře a všechny jeho hlubiny!
148:8 Oheň, krupobití, sníh a dým, bouřný vítr, který plní jeho slovo,
148:9 hory a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
148:10 všechna zvířata, divoká i krotká, plazi a okřídlené ptactvo,
148:11 králové země a všechny národy, knížata a všichni soudcové země,
148:12 jinoši a s nimi panny, starci spolu s dětmi
148:13 ať chválí jméno Hospodinovo, neboť jen jeho jméno je vznešené. Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe
148:14 a velikou moc dal svému lidu. Chválou je všem svým svatým, synům Izraele, lidu, který je mu blízký.
|
Psalmus 149 [7]
149:1 Cantáte Dómino cánticum novum: * laus ejus in ecclésia sanctórum.
149:2 Lætétur Israël in eo, qui fecit eum: * et fílii Sion exsúltent in rege suo.
149:3 Laudent nomen ejus in choro: * in týmpano, et psaltério psallant ei:
149:4 Quia beneplácitum est Dómino in pópulo suo: * et exaltábit mansuétos in salútem.
149:5 Exsultábunt sancti in glória: * lætabúntur in cubílibus suis.
149:6 Exaltatiónes Dei in gútture eórum: * et gládii ancípites in mánibus eórum.
149:7 Ad faciéndam vindíctam in natiónibus: * increpatiónes in pópulis.
149:8 Ad alligándos reges eórum in compédibus: * et nóbiles eórum in mánicis férreis.
149:9 Ut fáciant in eis judícium conscríptum: * glória hæc est ómnibus sanctis ejus.
|
Žalm 149 [7]
149:1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.
149:2 Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce, synové Siónu ať jásají nad svým králem.
149:3 Ať chválí jeho jméno tancem, ať mu hrají na buben a na citeru,
149:4 neboť Hospodin miluje svůj národ a pokorné zdobí vítězstvím.
149:5 Ať svatí jásají chvalozpěvem, ať se veselí na svých ložích.
149:6 Boží chválu ať mají v hrdlech a dvojsečný meč v rukou,
149:7 aby vykonali pomstu na pohanech, tresty na národech,
149:8 aby spoutali jejich krále řetězy a železnými okovy jejich velmože,
149:9 aby na nich vykonali určený soud. Všem jeho svatým bude to ke cti.
|
Psalmus 150 [8]
150:1 Laudáte Dóminum in sanctis ejus: * laudáte eum in firmaménto virtútis ejus.
150:2 Laudáte eum in virtútibus ejus: * laudáte eum secúndum multitúdinem magnitúdinis ejus.
150:3 Laudáte eum in sono tubæ: * laudáte eum in psaltério, et cíthara.
150:4 Laudáte eum in týmpano, et choro: * laudáte eum in chordis, et órgano.
150:5 Laudáte eum in cýmbalis benesonántibus: laudáte eum in cýmbalis jubilatiónis: * omnis spíritus laudet Dóminum.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Omnis spíritus laudet Dóminum.
|
Žalm 150 [8]
150:1 Chvalte Hospodina v jeho svatyni, chvalte ho na jeho vznešené obloze!
150:2 Chvalte ho pro jeho mocná díla, chvalte ho pro jeho svrchovanou velebnost!
150:3 Chvalte ho hlaholem trouby, chvalte ho harfou a citerou!
150:4 Chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunnými nástroji a flétnou!
150:5 Chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály hlučnými! Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina!
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina.
|
Capitulum Responsorium Hymnus Versus{omittitur}
|
Krátké čtení, Responsorium, Hymnus a Verš{vynechává se}
|
Canticum: Benedictus {Antiphona Votiva}
Ant. Ego sum inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Canticum Zachariæ
Luc. 1:68-79
1:68 Benedíctus Dóminus, Deus Israël: * quia visitávit, et fecit redemptiónem plebis suæ:
1:69 Et eréxit cornu salútis nobis: * in domo David, púeri sui.
1:70 Sicut locútus est per os sanctórum, * qui a sǽculo sunt, prophetárum ejus:
1:71 Salútem ex inimícis nostris, * et de manu ómnium, qui odérunt nos.
1:72 Ad faciéndam misericórdiam cum pátribus nostris: * et memorári testaménti sui sancti.
1:73 Jusjurándum, quod jurávit ad Ábraham patrem nostrum, * datúrum se nobis:
1:74 Ut sine timóre, de manu inimicórum nostrórum liberáti, * serviámus illi.
1:75 In sanctitáte, et justítia coram ipso, * ómnibus diébus nostris.
1:76 Et tu, puer, Prophéta Altíssimi vocáberis: * præíbis enim ante fáciem Dómini, paráre vias ejus:
1:77 Ad dandam sciéntiam salútis plebi ejus: * in remissiónem peccatórum eórum:
1:78 Per víscera misericórdiæ Dei nostri: * in quibus visitávit nos, óriens ex alto:
1:79 Illumináre his, qui in ténebris, et in umbra mortis sedent: * ad dirigéndos pedes nostros in viam pacis.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Ego sum resurréctio et vita: qui credit in me, étiam si mórtuus fúerit, vivet; et omnis qui vivit et credit in me, non moriétur in ætérnum.
|
Kantikum: Benedictus {Antifona votivní}
Ant. Já jsem začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Zachariášův chvalozpěv
Lukáš 1:68-79
1:68 Pochválen buď Hospodin, Bůh Israele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
1:69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
1:70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
1:71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,
1:72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
1:73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
1:74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
1:75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
1:76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
1:77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
1:78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
1:79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Já jsem vzkříšení a život; kdo ve mě věří, i kdyby zemřel, bude žít; a každý, kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře.
|
Oratio {Votiva}
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Psalmus 129 [9]
129:1 De profúndis clamávi ad te, Dómine: * Dómine, exáudi vocem meam:
129:2 Fiant aures tuæ intendéntes, * in vocem deprecatiónis meæ.
129:3 Si iniquitátes observáveris, Dómine: * Dómine, quis sustinébit?
129:4 Quia apud te propitiátio est: * et propter legem tuam sustínui te, Dómine.
129:5 Sustínuit ánima mea in verbo ejus: * sperávit ánima mea in Dómino.
129:6 A custódia matutína usque ad noctem: * speret Israël in Dómino.
129:7 Quia apud Dóminum misericórdia: * et copiósa apud eum redémptio.
129:8 Et ipse rédimet Israël, * ex ómnibus iniquitátibus ejus.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Deus, cui próprium est miseréri semper et párcere: † propitiáre animábus famulórum famularúmque tuárum, et ómnia eórum peccáta dimítte; * ut mortalitátis vínculis absolútæ, transíre mereántur ad vitam. †
Deus, véniæ largítor, et humánæ salútis amátor: † quæsumus cleméntiam tuam, * ut nostræ congregatiónis fratres, propínquos et benefactóres, qui ex hoc sæculo transiérunt, † beáta María semper Vírgine intercedénte cum ómnibus Sanctis tuis, ad perpétuæ beatitúdinis consórtium perveníre concédas. †
Fidélium Deus ómnium Cónditor, et Redémptor † animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: * ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, † piis supplicatiónibus consequántur.
Qui vivis et regnas in sæcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Žalm 129 [9]
129:1 Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas!
129:2 Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
129:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, Pane, kdo obstojí?
129:4 Ale u tebe je odpuštění; pro tvůj zákon v tebe skládám naději, Hospodine.
129:5 Skládá má duše naději jeho slovo, duše má doufá v Hospodina.
129:6 Od ranní stráže až do noci; doufej, Israeli, v Hospodina!
129:7 U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.
129:8 A on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Bože, jemuž vlastní jest vždy se smilovat a ušetřit: buď milostiv duším svých služebníků a služebnic, a odpusť všechny jejich hříchy; aby vysvobozeny z pout smrtelnosti zasloužily si přejít do života věčného.
Bože, jenž v hojnosti uděluješ slitování, a miluješ spásu člověka: žádáme tvou slitovnost, abys udělil bratrům, příbuzným a dobrodincům naší kongregace, kteří odešli z tohoto světa, za neustávajících přímluv blahoslavené Marie, vždy Panny, spolu se všemi tvými Svatými, dojíti k přebývání ve věčné blaženosti.
Bože, všech věrných Stvořiteli a Vykupiteli, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby odpuštění, o něž vždy žádaly, pro zbožné prosby obdrželi.
Jenž žiješ a kraluješ na věky věkův.
℟. Amen.
|
Suffragium{omittitur}
|
Suffragium{vynechává se}
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit{omittitur}
|
Začátek{vynechává se}
|
Psalmi {Psalmi & antiphonæ Votiva}
Ant. Placébo Dómino inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 114 [1]
114:1 Diléxi, quóniam exáudiet Dóminus * vocem oratiónis meæ.
114:2 Quia inclinávit aurem suam mihi: * et in diébus meis invocábo.
114:3 Circumdedérunt me dolóres mortis: * et perícula inférni invenérunt me.
114:4 Tribulatiónem et dolórem invéni: * et nomen Dómini invocávi.
114:5 O Dómine, líbera ánimam meam: * miséricors Dóminus, et justus, et Deus noster miserétur.
114:6 Custódiens párvulos Dóminus: * humiliátus sum, et liberávit me.
114:7 Convértere, ánima mea, in réquiem tuam: * quia Dóminus benefécit tibi.
114:8 Quia erípuit ánimam meam de morte: * óculos meos a lácrimis, pedes meos a lapsu.
114:9 Placébo Dómino * in regióne vivórum.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Placébo Dómino in regióne vivórum.
|
Žalmy {Žalmy a antifony votivní}
Ant. Zalíbím se Hospodinu začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 114 [1]
114:1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
114:2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
114:3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
114:4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
114:5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
114:6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
114:7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
114:8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
114:9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Zalíbím se Hospodinu v zemi živých.
|
Ant. Heu mihi. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 119 [2]
119:1 Ad Dóminum cum tribulárer clamávi: * et exaudívit me.
119:2 Dómine, líbera ánimam meam a lábiis iníquis, * et a lingua dolósa.
119:3 Quid detur tibi, aut quid apponátur tibi * ad linguam dolósam?
119:4 Sagíttæ poténtis acútæ, * cum carbónibus desolatóriis.
119:5 Heu mihi, quia incolátus meus prolongátus est: habitávi cum habitántibus Cedar: * multum íncola fuit ánima mea.
119:7 Cum his, qui odérunt pacem, eram pacíficus: * cum loquébar illis, impugnábant me gratis.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Heu mihi, quia incolátus meus prolongátus est.
|
Ant. Běda mně, Hospodine. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 119 [2]
119:1 K Hospodinu v soužení jsem volal, a on mě vyslyšel.
119:2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
119:3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
119:4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
119:5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců! Pobývám už dlouho u toho,
119:7 kdo nenávidí pokoj. Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Běda mně, Hospodine, neboť můj pobyt zde je velmi dlouhý.
|
Ant. Dóminus custódit te inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 120 [3]
120:1 Levávi óculos meos in montes, * unde véniet auxílium mihi.
120:2 Auxílium meum a Dómino, * qui fecit cœlum et terram.
120:3 Non det in commotiónem pedem tuum: * neque dormítet qui custódit te.
120:4 Ecce, non dormitábit neque dórmiet, * qui custódit Israël.
120:5 Dóminus custódit te, Dóminus protéctio tua, * super manum déxteram tuam.
120:6 Per diem sol non uret te: * neque luna per noctem.
120:7 Dóminus custódit te ab omni malo: * custódiat ánimam tuam Dóminus.
120:8 Dóminus custódiat intróitum tuum, et éxitum tuum: * ex hoc nunc, et usque in sǽculum.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Dóminus custódit te ab omni malo: custódiat ánimam tuam Dóminus.
|
Ant. Hospodin tě chrání začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 120 [3]
120:1 Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
120:2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
120:3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
120:4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
120:5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
120:6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
120:7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
120:8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Hospodin tě chrání od každého zla; Hospodin bude střežit tvou duši.
|
Ant. Si iniquitátes inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 129 [4]
129:1 De profúndis clamávi ad te, Dómine: * Dómine, exáudi vocem meam:
129:2 Fiant aures tuæ intendéntes, * in vocem deprecatiónis meæ.
129:3 Si iniquitátes observáveris, Dómine: * Dómine, quis sustinébit?
129:4 Quia apud te propitiátio est: * et propter legem tuam sustínui te, Dómine.
129:5 Sustínuit ánima mea in verbo ejus: * sperávit ánima mea in Dómino.
129:6 A custódia matutína usque ad noctem: * speret Israël in Dómino.
129:7 Quia apud Dóminum misericórdia: * et copiósa apud eum redémptio.
129:8 Et ipse rédimet Israël, * ex ómnibus iniquitátibus ejus.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Si iniquitátes observáveris, Dómine: Dómine, quis sustinébit?
|
Ant. Budeš-li viny začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 129 [4]
129:1 Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas!
129:2 Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
129:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, Pane, kdo obstojí?
129:4 Ale u tebe je odpuštění; pro tvůj zákon v tebe skládám naději, Hospodine.
129:5 Skládá má duše naději jeho slovo, duše má doufá v Hospodina.
129:6 Od ranní stráže až do noci; doufej, Israeli, v Hospodina!
129:7 U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.
129:8 A on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Budeš-li viny uchovávat v paměti, Hospodine; Hospodine, kdo obstojí?
|
Ant. Opera inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 137 [5]
137:1 Confitébor tibi, Dómine, in toto corde meo: * quóniam audísti verba oris mei.
137:2 In conspéctu Angelórum psallam tibi: * adorábo ad templum sanctum tuum, et confitébor nómini tuo.
137:3 Super misericórdia tua, et veritáte tua: * quóniam magnificásti super omne, nomen sanctum tuum.
137:4 In quacúmque die invocávero te, exáudi me: * multiplicábis in ánima mea virtútem.
137:5 Confiteántur tibi, Dómine, omnes reges terræ: * quia audiérunt ómnia verba oris tui:
137:6 Et cantent in viis Dómini: * quóniam magna est glória Dómini.
137:7 Quóniam excélsus Dóminus, et humília réspicit: * et alta a longe cognóscit.
137:8 Si ambulávero in médio tribulatiónis, vivificábis me: * et super iram inimicórum meórum extendísti manum tuam, et salvum me fecit déxtera tua.
137:9 Dóminus retríbuet pro me: * Dómine, misericórdia tua in sǽculum: ópera mánuum tuárum ne despícias.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Opera mánuum tuárum, Dómine, ne despícias.
|
Ant. Dílem začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 137 [5]
137:1 Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst.
137:2 Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu a slavit budu tvé jméno
137:3 pro tvou dobrotu a tvou věrnost, neboť nade vše jsi zvelebil své jméno a své zaslíbení.
137:4 Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
137:5 Budou tě oslavovat, Hospodine, všichni králové země, až uslyší slova tvých úst.
137:6 Budou opěvovat Hospodinovy cesty: „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“
137:7 Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná.
137:8 Když procházím soužením, zachováváš mi život, proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku, zachraňuje mě tvá pravice.
137:9 Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá na věky, dílo svých rukou neopouštěj!
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Dílem svých rukou, Hospodine, nepohrdej.
|
Capitulum Responsorium Hymnus Versus{omittitur}
|
Krátké čtení, Responsorium, Hymnus a Verš{vynechává se}
|
Canticum: Magnificat {Antiphona Votiva}
Ant. Audívi vocem inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Canticum B. Mariæ Virginis
Luc. 1:46-55
1:46 Magníficat * ánima mea Dóminum.
1:47 Et exsultávit spíritus meus: * in Deo, salutári meo.
1:48 Quia respéxit humilitátem ancíllæ suæ: * ecce enim ex hoc beátam me dicent omnes generatiónes.
1:49 Quia fecit mihi magna qui potens est: * et sanctum nomen ejus.
1:50 Et misericórdia ejus, a progénie in progénies: * timéntibus eum.
1:51 Fecit poténtiam in brácchio suo: * dispérsit supérbos mente cordis sui.
1:52 Depósuit poténtes de sede: * et exaltávit húmiles.
1:53 Esuriéntes implévit bonis: * et dívites dimísit inánes.
1:54 Suscépit Israël púerum suum: * recordátus misericórdiæ suæ.
1:55 Sicut locútus est ad patres nostros: * Ábraham, et sémini ejus in sǽcula.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
Ant. Audívi vocem de cœlo dicéntem: Beáti mórtui qui in Dómino moriúntur.
|
Kantikum: Magnificat {Antifona votivní}
Ant. Slyšel jsem začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Chvalozpěv Panny Marie
Lukáš 1:46-55
1:46 Velebí duše má Hospodina
1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
1:52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
1:54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
Ant. Slyšel jsem hlas z nebe, který pravil: Blažení mrtví, kteří umírají v Pánu.
|
Oratio {Votiva}
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Psalmus 145 [6]
145:2 Lauda, ánima mea, Dóminum, laudábo Dóminum in vita mea: * psallam Deo meo quámdiu fúero.
145:2 Nolíte confídere in princípibus: * in fíliis hóminum, in quibus non est salus.
145:4 Exíbit spíritus ejus, et revertétur in terram suam: * in illa die períbunt omnes cogitatiónes eórum.
145:5 Beátus, cujus Deus Jacob adjútor ejus, spes ejus in Dómino, Deo ipsíus: * qui fecit cœlum et terram, mare, et ómnia, quæ in eis sunt.
145:7 Qui custódit veritátem in sǽculum, facit judícium injúriam patiéntibus: * dat escam esuriéntibus.
145:7 Dóminus solvit compedítos: * Dóminus illúminat cæcos.
145:8 Dóminus érigit elísos, * Dóminus díligit justos.
145:9 Dóminus custódit ádvenas, pupíllum et víduam suscípiet: * et vias peccatórum dispérdet.
145:10 Regnábit Dóminus in sǽcula, Deus tuus, Sion, * in generatiónem et generatiónem.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Deus, cui próprium est miseréri semper et párcere: † propitiáre animábus famulórum famularúmque tuárum, et ómnia eórum peccáta dimítte; * ut mortalitátis vínculis absolútæ, transíre mereántur ad vitam. †
Deus, véniæ largítor, et humánæ salútis amátor: † quæsumus cleméntiam tuam, * ut nostræ congregatiónis fratres, propínquos et benefactóres, qui ex hoc sæculo transiérunt, † beáta María semper Vírgine intercedénte cum ómnibus Sanctis tuis, ad perpétuæ beatitúdinis consórtium perveníre concédas. †
Fidélium Deus ómnium Cónditor, et Redémptor † animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: * ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, † piis supplicatiónibus consequántur.
Qui vivis et regnas in sæcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Žalm 145 [6]
145:1 Duše má, chval Hospodina! Pokud žiji, chci chválit Hospodina, pokud budu, chci opěvovat svého Boha.
145:3 Nespoléhejte na knížata, na člověka, u něho není spásy.
145:4 Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, tehdy se zhatí všechny jeho plány.
145:5 Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, kdo doufá v Hospodina, svého Boha. On učinil nebe i zemi, moře i vše, co je v nich.
145:6 On zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným.
145:7 Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin otvírá oči slepým,
145:8 Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé.
145:9 Hospodin chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků.
145:10 Hospodin bude vládnout navěky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Bože, jemuž vlastní jest vždy se smilovat a ušetřit: buď milostiv duším svých služebníků a služebnic, a odpusť všechny jejich hříchy; aby vysvobozeny z pout smrtelnosti zasloužily si přejít do života věčného.
Bože, jenž v hojnosti uděluješ slitování, a miluješ spásu člověka: žádáme tvou slitovnost, abys udělil bratrům, příbuzným a dobrodincům naší kongregace, kteří odešli z tohoto světa, za neustávajících přímluv blahoslavené Marie, vždy Panny, spolu se všemi tvými Svatými, dojíti k přebývání ve věčné blaženosti.
Bože, všech věrných Stvořiteli a Vykupiteli, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby odpuštění, o něž vždy žádaly, pro zbožné prosby obdrželi.
Jenž žiješ a kraluješ na věky věkův.
℟. Amen.
|
Suffragium{omittitur}
|
Suffragium{vynechává se}
|
Conclusio
℣. Réquiem ætérnam dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua lúceat eis.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane.
℟. A světlo věčné ať jim svítí.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |