Incipit {specialis}
secreto
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
Credo in Deum, Patrem omnipoténtem, Creatórem cæli et terræ. Et in Jesum Christum, Fílium ejus únicum, Dóminum nostrum: qui concéptus est de Spíritu Sancto, natus ex María Vírgine, passus sub Póntio Piláto, crucifíxus, mórtuus, et sepúltus: descéndit ad ínferos; tértia die resurréxit a mórtuis; ascéndit ad cælos; sedet ad déxteram Dei Patris omnipoténtis: inde ventúrus est judicáre vivos et mórtuos. Credo in Spíritum Sanctum, sanctam Ecclésiam cathólicam, Sanctórum communiónem, remissiónem peccatórum, carnis resurrectiónem, vitam ætérnam. Amen.
|
Začátek {vlastní}
silently
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa; sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou Církev obecnou, Svatých obcování, hříchů odpuštění, těla vzkříšení a život věčný. Amen.
|
Invitatorium {Antiphona Votiva}
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Veníte, exsultémus Dómino, jubilémus Deo, salutári nostro: præoccupémus fáciem ejus in confessióne, et in psalmis jubilémus ei.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Quóniam Deus magnus Dóminus, et Rex magnus super omnes deos, quóniam non repéllet Dóminus plebem suam: quia in manu ejus sunt omnes fines terræ, et altitúdines móntium ipse cónspicit.
Ant. Veníte adorémus.
Quóniam ipsíus est mare, et ipse fecit illud, et áridam fundavérunt manus ejus (genuflectitur) veníte, adorémus, et procidámus ante Deum: plorémus coram Dómino, qui fecit nos, quia ipse est Dóminus, Deus noster; nos autem pópulus ejus, et oves páscuæ ejus.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
Hódie, si vocem ejus audiéritis, nolíte obduráre corda vestra, sicut in exacerbatióne secúndum diem tentatiónis in desérto: ubi tentavérunt me patres vestri, probavérunt et vidérunt ópera mea.
Ant. Veníte adorémus.
Quadragínta annis próximus fui generatióni huic, et dixi: Semper hi errant corde, ipsi vero non cognovérunt vias meas: quibus jurávi in ira mea: Si introíbunt in réquiem meam.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Veníte adorémus.
Ant. Regem, cui ómnia vivunt, * Veníte adorémus.
|
Invitatorium {Antifona votivní}
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Neboť veliký Bůh je Hospodin a veliký Král nade všemi bohy. Neboť Hospodin nezavrhne svůj lid. V jeho ruce jsou hlubiny země a jemu patří výšiny hor. Ant. Pojďme se poklonit.
Jeho je moře, vždyť on je učinil, i souš, kterou zhnětly jeho ruce. (poklekneme) Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy.
Ant. Pojďme se poklonit.
Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení; řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, nepoznali mé cesty. Proto jsem přísahal ve svém hněvu: Nepřijdou na místo mého klidu!“
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Pojďme se poklonit.
Ant. Králi, pro nějž všichni žijí, * Pojďme se poklonit.
|
Hymnus{omittitur}
|
Hymnus{vynechává se}
|
Psalmi cum lectionibus {Antiphonæ et Psalmi Votiva}
Nocturn I.
Ant. Dírige, * Dómine, Deus meus, in conspéctu tuo viam meam.
Psalmus 5 [1]
5:2 Verba mea áuribus pércipe, Dómine, * intéllege clamórem meum.
5:3 Inténde voci oratiónis meæ, * Rex meus et Deus meus.
5:4 Quóniam ad te orábo: * Dómine, mane exáudies vocem meam.
5:5 Mane astábo tibi et vidébo: * quóniam non Deus volens iniquitátem tu es.
5:6 Neque habitábit juxta te malígnus: * neque permanébunt injústi ante óculos tuos.
5:7 Odísti omnes, qui operántur iniquitátem: * perdes omnes, qui loquúntur mendácium.
5:7 Virum sánguinum et dolósum abominábitur Dóminus: * ego autem in multitúdine misericórdiæ tuæ.
5:8 Introíbo in domum tuam: * adorábo ad templum sanctum tuum in timóre tuo.
5:9 Dómine, deduc me in justítia tua: * propter inimícos meos dírige in conspéctu tuo viam meam.
5:10 Quóniam non est in ore eórum véritas: * cor eórum vanum est.
5:11 Sepúlcrum patens est guttur eórum, linguis suis dolóse agébant, * júdica illos, Deus.
5:11 Décidant a cogitatiónibus suis, secúndum multitúdinem impietátum eórum expélle eos, * quóniam irritavérunt te, Dómine.
5:12 Et læténtur omnes, qui sperant in te, * in ætérnum exsultábunt: et habitábis in eis.
5:12 Et gloriabúntur in te omnes, qui díligunt nomen tuum, * quóniam tu benedíces justo.
5:13 Dómine, ut scuto bonæ voluntátis tuæ * coronásti nos.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Dírige, Dómine, Deus meus, in conspéctu tuo viam meam.
|
Žalmy se čteními {Antifony a Žalmy votivní}
Nocturn I.
Ant. Spravuj, * Hospodine, můj Bože, před svou tváří mou cestu.
Žalm 5 [1]
5:2 Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.
5:3 Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!
5:4 Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.
5:5 Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem,
5:6 tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti,
5:7 do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.
5:8 Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.
5:9 Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.
5:10 Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.
5:11 Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!
5:12 Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.
5:13 Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Spravuj, Hospodine, můj Bože, před svou tváří mou cestu.
|
Ant. Convértere, * Dómine, et éripe ánimam meam: quóniam non est in morte, qui memor sit tui.
Psalmus 6 [2]
6:2 Dómine, ne in furóre tuo árguas me, * neque in ira tua corrípias me.
6:3 Miserére mei, Dómine, quóniam infírmus sum: * sana me, Dómine, quóniam conturbáta sunt ossa mea.
6:4 Et ánima mea turbáta est valde: * sed tu, Dómine, úsquequo?
6:5 Convértere, Dómine, et éripe ánimam meam: * salvum me fac propter misericórdiam tuam.
6:6 Quóniam non est in morte qui memor sit tui: * in inférno autem quis confitébitur tibi?
6:7 Laborávi in gémitu meo, lavábo per síngulas noctes lectum meum: * lácrimis meis stratum meum rigábo.
6:8 Turbátus est a furóre óculus meus: * inveterávi inter omnes inimícos meos.
6:9 Discédite a me, omnes, qui operámini iniquitátem: * quóniam exaudívit Dóminus vocem fletus mei.
6:10 Exaudívit Dóminus deprecatiónem meam, * Dóminus oratiónem meam suscépit.
6:11 Erubéscant, et conturbéntur veheménter omnes inimíci mei: * convertántur et erubéscant valde velóciter.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Convértere, Dómine, et éripe ánimam meam: quóniam non est in morte, qui memor sit tui.
|
Ant. Obrať se, * Hospodine, a vysvoboď mou duši; neboť nezemře ten, kdo na tebe myslí.
Žalm 6 [2]
6:2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení!
6:3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem.
6:4 Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat ?
6:5 Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň!
6:6 Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?
6:7 Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem , skrápím slzami své lože.
6:8 Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků.
6:9 Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší,
6:10 Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.
6:11 Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Obrať se, Hospodine, a vysvoboď mou duši; neboť nezemře ten, kdo na tebe myslí.
|
Ant. Nequándo rápiat * ut leo ánimam meam, dum non est qui rédimat, neque qui salvum fáciat.
Psalmus 7 [3]
7:2 Dómine, Deus meus, in te sperávi: * salvum me fac ex ómnibus persequéntibus me, et líbera me.
7:3 Nequándo rápiat ut leo ánimam meam, * dum non est qui rédimat, neque qui salvum fáciat.
7:4 Dómine, Deus meus, si feci istud, * si est iníquitas in mánibus meis:
7:5 Si réddidi retribuéntibus mihi mala, * décidam mérito ab inimícis meis inánis.
7:6 Persequátur inimícus ánimam meam, et comprehéndat, et concúlcet in terra vitam meam, * et glóriam meam in púlverem dedúcat.
7:7 Exsúrge, Dómine, in ira tua: * et exaltáre in fínibus inimicórum meórum.
7:7 Et exsúrge, Dómine, Deus meus, in præcépto quod mandásti: * et synagóga populórum circúmdabit te.
7:8 Et propter hanc in altum regrédere: * Dóminus júdicat pópulos.
7:9 Júdica me, Dómine, secúndum justítiam meam, * et secúndum innocéntiam meam super me.
7:10 Consumétur nequítia peccatórum, et díriges justum, * scrutans corda et renes, Deus.
7:11 Justum adjutórium meum a Dómino, * qui salvos facit rectos corde.
7:12 Deus judex justus, fortis, et pátiens: * numquid iráscitur per síngulos dies?
7:13 Nisi convérsi fuéritis, gládium suum vibrábit: * arcum suum teténdit, et parávit illum.
7:14 Et in eo parávit vasa mortis: * sagíttas suas ardéntibus effécit.
7:15 Ecce, partúriit injustítiam: * concépit dolórem, et péperit iniquitátem.
7:16 Lacum apéruit, et effódit eum: * et íncidit in fóveam quam fecit.
7:17 Convertétur dolor ejus in caput ejus: * et in vérticem ipsíus iníquitas ejus descéndet.
7:18 Confitébor Dómino secúndum justítiam ejus: * et psallam nómini Dómini altíssimi.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Nequándo rápiat ut leo ánimam meam, dum non est qui rédimat, neque qui salvum fáciat.
|
Ant. Aby neuchvátil * jako lev mou duši, zatímco není, kdo by mě vysvobodil, ani kdo by mě uzdravil.
Žalm 7 [3]
7:2 Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají,
7:3 aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není.
7:4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních,
7:5 jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka,
7:6 ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.
7:7 Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.
7:8 Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu.
7:9 Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti.
7:10 Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!
7:11 Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce.
7:12 Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.
7:13 Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří,
7:14 smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.
7:15 Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy.
7:16 Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá.
7:17 To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.
7:18 Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Aby neuchvátil jako lev mou duši, zatímco není, kdo by mě vysvobodil, ani kdo by mě uzdravil.
|
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
|
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď, Hospodine, jejich duše.
|
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
|
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
|
Lectio 1
Job 7:16-21
16 Parce mihi, Dómine; nihil enim sunt dies mei.
17 Quid est homo, quia magníficas eum? aut quid appónis erga eum cor tuum?
18 Vísitas eum dilúculo, et súbito probas illum.
19 Usquequo non parcis mihi, nec dimíttis me, ut glútiam salívam meam?
20 Peccávi, quid fáciam tibi, o custos hóminum? quare posuísti me contrárium tibi, et factus sum mihimetípsi gravis?
21 Cur non tollis peccátum meum, et quare non aufers iniquitátem meam? Ecce nunc in púlvere dórmiam: et, si mane me quæsíeris, non subsístam.
℟. Credo quod Redémptor meus vivit, et in novíssimo die de terra surrectúrus sum,
* Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
℣. Quem visúrus sum ego ipse, et non álius; et óculi mei conspectúri sunt.
℟. Et in carne mea vidébo Deum Salvatórem meum.
|
Čtení 1
Job 7:16-21
16 Ušetři mě, Hospodine, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
17 Co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš?
18 Každého jitra ho zkoušíš, každou chvíli ho zkoumáš.
19 Kdy už mě necháš o samotě, kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh' polknout?
20 Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal, tobě, který hlídáš lidi? Proč sis mě vzal za cíl útoků, proč jsem na obtíž?
21 Proč tedy neodpustíš moji urážku, nepromineš mou vinu? Vždyť brzo ulehnu do země, když mě budeš hledat, už nebudu.“
℟. Věřím, že můj Vykupitel žije, a v poslední den povstanu z hlíny země,
* A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele.
℣. Jejž uvidím já sám, a ne jinak; a mé oči to mohou očekávat.
℟. A ve svém těle uzřím Boha svého Spasitele
|
Lectio 2
Job 10:1-7
1 Tædet ánimam meam vitæ meæ; dimíttam advérsum me elóquium meum: loquar in amaritúdine ánimæ meæ.
2 Dicam Deo: Noli me condemnáre; índica mihi cur me ita iúdices.
3 Numquid bonum tibi vidétur, si calumniéris me, et ópprimas me opus mánuum tuárum, et consílium impiórum ádjuves?
4 Numquid óculi cárnei tibi sunt? aut sicut videt homo, et tu vidébis?
5 Numquid sicut dies hóminis dies tui, et anni tui sicut humána sunt témpora,
6 Ut quæras iniquitátem meam, et peccátum meum scrutéris,
7 Et scias quia nihil ímpium fécerim, cum sit nemo qui de manu tua possit erúere?
℟. Qui Lázarum resuscitásti a monuménto fœ́tidum,
* Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
℣. Qui ventúrus es judicáre vivos et mórtuos, et sǽculum per ignem.
℟. Tu eis, Dómine, dona réquiem, et locum indulgéntiæ.
|
Čtení 2
Job 10:1-7
1 Z celé duše se mi oškliví život, dám se nad sebou do pláce, mluvit budu v hořkosti duše.
2 Řeknu Bohu: Neodsuzuj mě, pouč mě, proč mě trestáš!
3 Je ti dobře, když utlačuješ, když pohrdáš dílem svých rukou, úradkům bezbožných přeješ?
4 Copak máš oči tělesné, či se díváš jako člověk?
5 Jsou tvé dny jako dny lidí, či tvá léta jako léta smrtelníka,
6 Že hledáš mou vinu a slídíš po mém hříchu,
7 Ačkoli víš, že jsem se neprohřešil, že z tvé moci nelze vysvobodit.
℟. Ty jsi vzkřísil Lazara z páchnoucího hrobu.
* Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
℣. Ty přijdeš soudit živé i mrtvé, i celý svět, ohněm.
℟. Daruj jim, Hospodine, odpočinutí, a místo odpuštění.
|
Lectio 3
Job 10:8-12
8 Manus tuæ fecérunt me, et plasmavérunt me totum in circúitu: et sic repénte præcípitas me?
9 Meménto, quæso, quod sicut lutum féceris me, et in púlverem redúces me.
10 Nonne sicut lac mulsísti me, et sicut cáseum me coagulásti?
11 Pelle et cárnibus vestísti me; óssibus et nervis compegísti me.
12 Vitam et misericórdiam tribuísti mihi, et visitátio tua custodívit spíritum meum.
℟. Dómine, quando véneris judicáre terram, ubi me abscóndam a vultu iræ tuæ?
* Quia peccávi nimis in vita mea.
℣. Commíssa mea pavésco, et ante te erubésco: dum véneris judicáre, noli me condemnáre.
℟. Quia peccávi nimis in vita mea.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℟. Quia peccávi nimis in vita mea.
|
Čtení 3
Job 10:8-12
8 Tvé ruce mě vytvořily a učinily, pak ses ale obrátil a mě jsi zničil.
9 Vzpomeň, žes mě udělal z hlíny a teď mě chceš vrátit do prachu.
10 Copak jsi mě neslil jako mléko, nezahustil jako kus sýra?
11 Oblékl jsi mě v kůži a maso, utkal jsi mě ze šlach a kostí.
12 Obdařils mě přízní a životem a tvá péče uchovávala můj dech.
℟. Pane, až přijdeš soudit zemi, kde bych se mohl skrýt před silou tvého hněvu?
* Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
℣. Bojím se svých skutků, a před tebou se stydím; až přijdeš soudt, nezavhuj mě!
℟. Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℟. Neboť mnoho jsem hřešil ve svém životě.
|
Nocturn II.
Ant. In loco páscuæ * ibi me collocávit.
Psalmus 22 [4]
22:1 Dóminus regit me, et nihil mihi déerit: * in loco páscuæ ibi me collocávit.
22:2 Super aquam refectiónis educávit me: * ánimam meam convértit.
22:3 Dedúxit me super sémitas justítiæ, * propter nomen suum.
22:4 Nam, et si ambulávero in médio umbræ mortis, non timébo mala: * quóniam tu mecum es.
22:4 Virga tua, et báculus tuus: * ipsa me consoláta sunt.
22:5 Parásti in conspéctu meo mensam, * advérsus eos, qui tríbulant me.
22:5 Impinguásti in óleo caput meum: * et calix meus inébrians quam præclárus est!
22:6 Et misericórdia tua subsequétur me * ómnibus diébus vitæ meæ:
22:6 Et ut inhábitem in domo Dómini, * in longitúdinem diérum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. In loco páscuæ ibi me collocávit.
|
Nocturn II.
Ant. Na dobrou pastvinu, * tam mě přivedl.
Žalm 22 [4]
22:1 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
22:2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
22:3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
22:4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.
22:4 Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
22:5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků,
22:5 hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
22:6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.
22:6 Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Na dobrou pastvinu, tam mě přivedl.
|
Ant. Delícta * juventútis meæ, et ignorántias meas ne memíneris, Dómine.
Psalmus 24 [5]
24:1 Ad te, Dómine, levávi ánimam meam: * Deus meus, in te confído, non erubéscam.
24:3 Neque irrídeant me inimíci mei: * étenim univérsi, qui sústinent te, non confundéntur.
24:4 Confundántur omnes iníqua agéntes * supervácue.
24:4 Vias tuas, Dómine, demónstra mihi: * et sémitas tuas édoce me.
24:5 Dírige me in veritáte tua, et doce me: * quia tu es, Deus, salvátor meus, et te sustínui tota die.
24:6 Reminíscere miseratiónum tuárum, Dómine, * et misericordiárum tuárum, quæ a sǽculo sunt.
24:7 Delícta juventútis meæ, * et ignorántias meas ne memíneris.
24:7 Secúndum misericórdiam tuam meménto mei tu: * propter bonitátem tuam, Dómine.
24:8 Dulcis et rectus Dóminus: * propter hoc legem dabit delinquéntibus in via.
24:9 Díriget mansuétos in judício: * docébit mites vias suas.
24:10 Univérsæ viæ Dómini, misericórdia et véritas, * requiréntibus testaméntum ejus et testimónia ejus.
24:11 Propter nomen tuum, Dómine, propitiáberis peccáto meo: * multum est enim.
24:12 Quis est homo qui timet Dóminum? * legem státuit ei in via, quam elégit.
24:13 Ánima ejus in bonis demorábitur: * et semen ejus hereditábit terram.
24:14 Firmaméntum est Dóminus timéntibus eum: * et testaméntum ipsíus ut manifestétur illis.
24:15 Óculi mei semper ad Dóminum: * quóniam ipse evéllet de láqueo pedes meos.
24:16 Réspice in me, et miserére mei: * quia únicus et pauper sum ego.
24:17 Tribulatiónes cordis mei multiplicátæ sunt: * de necessitátibus meis érue me.
24:18 Vide humilitátem meam, et labórem meum: * et dimítte univérsa delícta mea.
24:19 Réspice inimícos meos quóniam multiplicáti sunt, * et ódio iníquo odérunt me.
24:20 Custódi ánimam meam, et érue me: * non erubéscam quóniam sperávi in te.
24:21 Innocéntes et recti adhæsérunt mihi: * quia sustínui te.
24:22 Líbera, Deus, Israël, * ex ómnibus tribulatiónibus suis.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Delícta juventútis meæ, et ignorántias meas ne memíneris, Dómine.
|
Ant. Na hříchy * mého mládí a to, co jsem učinil z nevědomosti, nevzpomínej, Hospodine.
Žalm 24 [5]
24:1 Davidův. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben,
24:3 ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe,
24:4 zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.
24:4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.
24:5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása,
24:6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.
24:7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti,
24:7 pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.
24:8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
24:9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.
24:10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.
24:11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.
24:12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.
24:13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
24:14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.
24:15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
24:16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
24:17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.
24:18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.
24:19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.
24:20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.
24:21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.
24:22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Na hříchy mého mládí a to, co jsem učinil z nevědomosti, nevzpomínej, Hospodine.
|
Ant. Credo vidére * bona Dómini in terra vivéntium.
Psalmus 26 [6]
26:1 Dóminus illuminátio mea, et salus mea, * quem timébo?
26:1 Dóminus protéctor vitæ meæ, * a quo trepidábo?
26:2 Dum apprópiant super me nocéntes, * ut edant carnes meas:
26:2 Qui tríbulant me inimíci mei, * ipsi infirmáti sunt, et cecidérunt.
26:3 Si consístant advérsum me castra, * non timébit cor meum.
26:3 Si exsúrgat advérsum me prǽlium, * in hoc ego sperábo.
26:4 Unam pétii a Dómino, hanc requíram, * ut inhábitem in domo Dómini ómnibus diébus vitæ meæ:
26:4 Ut vídeam voluptátem Dómini, * et vísitem templum ejus.
26:5 Quóniam abscóndit me in tabernáculo suo: * in die malórum protéxit me in abscóndito tabernáculi sui.
26:6 In petra exaltávit me: * et nunc exaltávit caput meum super inimícos meos.
26:6 Circuívi, et immolávi in tabernáculo ejus hóstiam vociferatiónis: * cantábo, et psalmum dicam Dómino.
26:7 Exáudi, Dómine, vocem meam, qua clamávi ad te: * miserére mei, et exáudi me.
26:8 Tibi dixit cor meum, exquisívit te fácies mea: * fáciem tuam, Dómine, requíram.
26:9 Ne avértas fáciem tuam a me: * ne declínes in ira a servo tuo.
26:9 Adjútor meus esto: * ne derelínquas me, neque despícias me, Deus, salutáris meus.
26:10 Quóniam pater meus, et mater mea dereliquérunt me: * Dóminus autem assúmpsit me.
26:11 Legem pone mihi, Dómine, in via tua: * et dírige me in sémitam rectam propter inimícos meos.
26:12 Ne tradíderis me in ánimas tribulántium me: * quóniam insurrexérunt in me testes iníqui, et mentíta est iníquitas sibi.
26:13 Credo vidére bona Dómini * in terra vivéntium.
26:14 Exspécta Dóminum, viríliter age: * et confortétur cor tuum, et sústine Dóminum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Credo vidére bona Dómini in terra vivéntium.
|
Ant. Věřím, že uvidím * dobro od Hospodina v zemi živých.
Žalm 26 [6]
26:1 Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?
26:1 Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
26:2 Když na mě útočí zločinci, aby hryzli mé tělo,
26:2 moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.
26:3 I když se proti mně utáboří vojsko, nevyděsí se mé srdce,
26:3 když proti mně vypukne válka, jsem pln důvěry.
26:4 Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života,
26:4 abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
26:5 Neboť v den neštěstí skryje mě ve svém stánku, v úkrytu svého stanu mě schová, na skálu zdvihne.
26:6 Nyní se zdvihá má hlava proti nepřátelům, kteří mě obkličují,
26:6 oběti chvály mu přinesu v jeho stanu, budu zpívat a hrát Hospodinu.
26:7 Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě!
26:8 Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář.
26:9 Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka!
26:9 Tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!
26:10 I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme.
26:11 Pouč mě, Hospodine, o své cestě, veď mě po rovné stezce navzdory mým nepřátelům!
26:12 Nevydávej mě choutkám mých protivníků, vždyť povstali proti mně křiví svědci a násilím proti mně soptí.
26:13 Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!
26:14 Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Věřím, že uvidím dobro od Hospodina v zemi živých.
|
℣. Cóllocet eos Dóminus cum princípibus.
℟. Cum princípibus pópuli sui.
|
℣. Dá mu místo uprostřed knížat.
℟. Uprostřed knížat svého ldu.
|
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
|
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
|
Lectio 4
Job 13:22-28
22 Respónde mihi.
23 Quantas hábeo iniquitátes et peccáta? scélera mea et delícta osténde mihi.
24 Cur fáciem tuam abscóndis, et arbitráris me inimícum tuum?
25 Contra fólium, quod vento rápitur, osténdis poténtiam tuam, et stípulam siccam perséqueris:
26 Scribis enim contra me amaritúdines, et consúmere me vis peccátis adolescéntiæ meæ.
27 Posuísti in nervo pedem meum, et observásti omnes sémitas meas, et vestígia pedum meórum considerásti:
28 Qui quasi putrédo consuméndus sum, et quasi vestiméntum quod coméditur a tínea.
℟. Meménto mei, Deus, quia ventus est vita mea,
* Nec aspíciat me visus hóminis.
℣. De profúndis clamávi ad te, Dómine: Dómine, exáudi vocem meam.
℟. Nec aspíciat me visus hóminis.
|
Čtení 4
Job 13:22-28
22 Odpověz mi!
23 Kolik je mých nepravostí a hříchů? O mé nevěrnosti a vině mě pouč!
24 Proč skrýváš svou tvář, máš mě za svého nepřítele?
25 Chceš děsit list odvátý větrem, či pronásledovat suché stéblo,
26 Že trpký osud mně předpisuješ a přisuzuješ viny mého mládí?
27 Do klády svíráš mé nohy, špehuješ všechny mé cesty, značíš si stopy mých nohou.
28 Můj život je jako měch, který se rozpadá, jako oděv, který mol rozežírá.
℟. Pamatuj na mne, Bože, neboť můj život je jako poryv větru,
* A lidský zrak už na mne nepohlédne.
℣. Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Hospodine, vyslyš můj hlas!
℟. A lidský zrak už na mne nepohlédne.
|
Lectio 5
Job 14:1-6
1 Homo natus de mulíere, brevi vivens témpore, replétur multis misériis.
2 Qui quasi flos egréditur et contéritur, et fugit velut umbra, et nunquam in eódem statu pérmanet.
3 Et dignum ducis super hujuscémodi aperíre óculos tuos, et addúcere eum tecum in judícium?
4 Quis potest fácere mundum de immúndo concéptum sémine? Nonne tu qui solus es?
5 Breves dies hóminis sunt: númerus ménsium ejus apud te est: constituísti términos ejus, qui præteríri non póterunt.
6 Recéde páululum ab eo, ut quiéscat, donec optáta véniat, sicut mercenárii, dies ejus.
℟. Hei mihi, Dómine, quia peccávi nimis in vita mea: Quid fáciam, miser? ubi fúgiam, nisi ad te, Deus meus?
* Miserére mei, dum véneris in novíssimo die.
℣. Anima mea turbáta est valde, sed tu, Dómine, succúrre ei.
℟. Miserére mei, dum véneris in novíssimo die.
|
Čtení 5
Job 14:1-6
1 Člověk zrozený z ženy má život krátký a plný neklidu.
2 Jako květ vypučí, zvadne, prchá jako stín a nevydrží.
3 A přece na něj otvíráš své oči a ženeš ho na soud se sebou?
4 Kdo může z nečistoty udělat čisté? Jistě nikdo.
5 Když už jsou určeny jeho dni a u tebe je počet jeho měsíců, když už jsi mu stanovil cíl, který ho nemine,
6 Tedy aspoň se od něho odvrať a nech ho, ať jako nádeník užívá svého dne.
℟. Běda mně, Hospodine, neboť jsem velmi hřešil ve svém životě; Co mám jen dělat, já ubohý? Kam se mohu utéci, než-li k tobě, můj Bože?
* Smiluj se nade mnou, až přijdeš posledního dne.
℣. Má duše je velmi znepokojená, avšak ty, Hospodine, přispěj jí na pomoc.
℟. Smiluj se nade mnou, až přijdeš posledního dne.
|
Lectio 6
Job 14:13-16
13 Quis mihi hoc tríbuat, ut in inférno prótegas me, et abscóndas me donec pertránseat furor tuus, et constítuas mihi tempus in quo recordéris mei?
14 Putásne mórtuus homo rursum vivat? cunctis diébus quibus nunc mílito, expécto donec véniat immutátio mea.
15 Vocábis me, et ego respondébo tibi: óperi mánuum tuárum porríges déxteram.
16 Tu quidem gressus meos dinumerásti: sed parce peccátis meis.
℟. Ne recordéris peccáta mea, Dómine,
* Dum véneris judicáre sǽculum per ignem.
℣. Dírige, Dómine, Deus meus, in conspéctu tuo viam meam.
℟. Dum véneris judicáre sǽculum per ignem.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℟. Dum véneris judicáre sǽculum per ignem.
|
Čtení 6
Job 14:13-16
13 Kéž bys mě uchoval v podsvětí, skryl mě, dokud nepomine tvůj hněv, kéž bys mi určil lhůtu a pak si na mě vzpomněl!
14 Kéž by člověk mohl zemřít a potom zas ožít! Čekal bych po všechny dny své trýzně, až mě přijde někdo vystřídat.
15 Pak bys volal a já bych se ti ozval, zatoužil bys po díle svých rukou.
16 Ale nyní počítáš mé kroky, mou vinu prominout nechceš.
℟. Nevzpomínej na mé hříchy, Hospodine,
* Až přijdeš soudit svět ohněm.
℣. Spravuj, Hospodine, můj Bože, před svou tváří mou cestu.
℟. Až přijdeš soudit svět ohněm.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℟. Až přijdeš soudit svět ohněm.
|
Nocturn III.
Ant. Compláceat * tibi, Dómine, ut erípias me: Dómine, ad adjuvándum me réspice.
Psalmus 39 [7]
39:2 Exspéctans exspectávi Dóminum, * et inténdit mihi.
39:3 Et exaudívit preces meas: * et edúxit me de lacu misériæ, et de luto fæcis.
39:3 Et státuit super petram pedes meos: * et diréxit gressus meos.
39:4 Et immísit in os meum cánticum novum, * carmen Deo nostro.
39:4 Vidébunt multi, et timébunt: * et sperábunt in Dómino.
39:5 Beátus vir, cujus est nomen Dómini spes ejus: * et non respéxit in vanitátes et insánias falsas.
39:6 Multa fecísti tu, Dómine, Deus meus, mirabília tua: * et cogitatiónibus tuis non est qui símilis sit tibi.
39:6 Annuntiávi et locútus sum: * multiplicáti sunt super númerum.
39:7 Sacrifícium et oblatiónem noluísti: * aures autem perfecísti mihi.
39:7 Holocáustum et pro peccáto non postulásti: * tunc dixi: Ecce, vénio.
39:8 In cápite libri scriptum est de me ut fácerem voluntátem tuam: * Deus meus, vólui, et legem tuam in médio cordis mei.
39:10 Annuntiávi justítiam tuam in ecclésia magna, * ecce, lábia mea non prohibébo: Dómine, tu scisti.
39:11 Justítiam tuam non abscóndi in corde meo: * veritátem tuam et salutáre tuum dixi.
39:11 Non abscóndi misericórdiam tuam et veritátem tuam * a concílio multo.
39:12 Tu autem, Dómine, ne longe fácias miseratiónes tuas a me: * misericórdia tua et véritas tua semper suscepérunt me.
39:13 Quóniam circumdedérunt me mala, quorum non est númerus: * comprehendérunt me iniquitátes meæ, et non pótui ut vidérem.
39:13 Multiplicátæ sunt super capíllos cápitis mei: * et cor meum derelíquit me.
39:14 Compláceat tibi, Dómine, ut éruas me: * Dómine, ad adjuvándum me réspice.
39:15 Confundántur et revereántur simul, qui quærunt ánimam meam, * ut áuferant eam.
39:15 Convertántur retrórsum, et revereántur, * qui volunt mihi mala.
39:16 Ferant conféstim confusiónem suam, * qui dicunt mihi: Euge, euge.
39:17 Exsúltent et læténtur super te omnes quæréntes te: * et dicant semper: Magnificétur Dóminus: qui díligunt salutáre tuum.
39:18 Ego autem mendícus sum, et pauper: * Dóminus sollícitus est mei.
39:18 Adjútor meus, et protéctor meus tu es: * Deus meus, ne tardáveris.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Compláceat tibi, Dómine, ut erípias me: Dómine, ad adjuvándum me réspice.
|
Nocturn III.
Ant. Nechť se ti zalíbí, * Hospodine, abys mě zachránil; Hospodine, na pomoc mi shlédni.
Žalm 39 [7]
39:2 Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
39:3 Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu,
39:3 na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
39:4 Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
39:4 Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
39:5 Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina, kdo nic nemá s modláři, s těmi, kdo se uchylují ke lži.
39:6 Mnoho divů jsi učinil, Hospodine, můj Bože, nikdo se ti nevyrovná v úmyslech, které máš s námi,
39:6 kdybych je chtěl hlásat, vypovědět, je jich více, než by se dalo sečíst.
39:7 V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši.
39:7 Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím,
39:8 ve svitku knihy je o mně psáno. Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru.“
39:10 Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
39:11 Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil,
39:11 nezatajil jsem tvou lásku a tvou věrnost před velkým shromážděním.
39:12 Neodpírej mi, Hospodine, své slitování, tvá láska a věrnost ať mě neustále chrání,
39:13 neboť mě svírají útrapy bez počtu, dostihly mě mé viny, že ani nemohu vidět.
39:13 Je jich víc než vlasů na mé hlavě a odvaha mi chybí.
39:14 Hospodine, prosím, vysvoboď mě! Hospodine, na pomoc mi pospěš!
39:15 Nechť se hanbou zardí všichni, kdo touží mě zničit,
39:15 nechť ustoupí s pohanou, kdo se těší z mého neštěstí.
39:16 Ať se zděsí k vlastní potupě, kdo se mně posmívají!
39:17 Nechť jásají a v tobě se radují všichni, kteří tě hledají, ti, kteří touží po tvé pomoci, ať mohou stále říkat: „Buď veleben Hospodin!“
39:18 Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará.
39:18 Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Nechť se ti zalíbí, Hospodine, abys mě zachránil; Hospodine, na pomoc mi shlédni.
|
Ant. Sana, Dómine, * ánimam meam, quia peccávi tibi.
Psalmus 40 [8]
40:2 Beátus qui intéllegit super egénum, et páuperem: * in die mala liberábit eum Dóminus.
40:3 Dóminus consérvet eum, et vivíficet eum, et beátum fáciat eum in terra: * et non tradat eum in ánimam inimicórum ejus.
40:4 Dóminus opem ferat illi super lectum dolóris ejus: * univérsum stratum ejus versásti in infirmitáte ejus.
40:5 Ego dixi: Dómine, miserére mei: * sana ánimam meam, quia peccávi tibi.
40:6 Inimíci mei dixérunt mala mihi: * Quando moriétur, et períbit nomen ejus?
40:7 Et si ingrediebátur ut vidéret, vana loquebátur: * cor ejus congregávit iniquitátem sibi.
40:7 Egrediebátur foras, * et loquebátur in idípsum.
40:8 Advérsum me susurrábant omnes inimíci mei: * advérsum me cogitábant mala mihi.
40:9 Verbum iníquum constituérunt advérsum me: * Numquid qui dormit non adíciet ut resúrgat?
40:10 Étenim homo pacis meæ, in quo sperávi: * qui edébat panes meos, magnificávit super me supplantatiónem.
40:11 Tu autem, Dómine, miserére mei, et resúscita me: * et retríbuam eis.
40:12 In hoc cognóvi quóniam voluísti me: * quóniam non gaudébit inimícus meus super me.
40:13 Me autem propter innocéntiam suscepísti: * et confirmásti me in conspéctu tuo in ætérnum.
40:14 Benedíctus Dóminus, Deus Israël, a sǽculo et usque in sǽculum: * fiat, fiat.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Sana, Dómine, ánimam meam, quia peccávi tibi.
|
Ant. Udrav, Hospodine, * mou duši, neboť jsem zhřešil proti tobě.
Žalm 40 [8]
40:2 Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi.
40:3 Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, učiní ho šťastným na zemi, nevydá ho zvůli jeho nepřátel.
40:4 Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, v nemoci z něho sejme veškerou slabost.
40:5 Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
40:6 Moji nepřátelé zle o mně mluví: „Kdy už zemře, kdy zanikne jeho jméno?„
40:7 Kdo přijde navštívit, jen naprázdno tlachá, v srdci si nasbírá špatnost,
40:7 pak vyjde ven a pomlouvá.
40:8 Všichni, kdo mě nenávidí, si spolu o mně šeptají a vymýšlejí proti mně špatné věci:
40:9 „Postihla ho nevyléčitelná nákaza!“ nebo: „Kdo tak ulehl, už nevstane.“
40:10 I můj přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal z mého chleba, strojil mi úklady.
40:11 Ty však, Hospodine, smiluj se nade mnou, postav mě na nohy, ať jim to splatím!
40:12 Z toho poznám, že mě máš rád, když můj sok nade mnou nezajásá.
40:13 Mne však zachováš bez úhony, navěky mě postavíš před svou tvář.
40:14 Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! Staň se, staň se!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Udrav, Hospodine, mou duši, neboť jsem zhřešil proti tobě.
|
Ant. Sitívit * ánima mea ad Deum vivum: quando véniam, et apparébo ante fáciem Dómini?
Psalmus 41 [9]
41:2 Quemádmodum desíderat cervus ad fontes aquárum: * ita desíderat ánima mea ad te, Deus.
41:3 Sitívit ánima mea ad Deum fortem vivum: * quando véniam, et apparébo ante fáciem Dei?
41:4 Fuérunt mihi lácrimæ meæ panes die ac nocte: * dum dícitur mihi quotídie: Ubi est Deus tuus?
41:5 Hæc recordátus sum, et effúdi in me ánimam meam: * quóniam transíbo in locum tabernáculi admirábilis, usque ad domum Dei.
41:5 In voce exsultatiónis, et confessiónis: * sonus epulántis.
41:6 Quare tristis es, ánima mea? * et quare contúrbas me?
41:6 Spera in Deo, quóniam adhuc confitébor illi: * salutáre vultus mei, et Deus meus.
41:7 Ad meípsum ánima mea conturbáta est: * proptérea memor ero tui de terra Jordánis, et Hermóniim a monte módico.
41:8 Abýssus abýssum ínvocat, * in voce cataractárum tuárum.
41:8 Ómnia excélsa tua, et fluctus tui * super me transiérunt.
41:9 In die mandávit Dóminus misericórdiam suam: * et nocte cánticum ejus.
41:9 Apud me orátio Deo vitæ meæ, * dicam Deo: Suscéptor meus es.
41:10 Quare oblítus es mei? * et quare contristátus incédo, dum afflígit me inimícus?
41:11 Dum confringúntur ossa mea, * exprobravérunt mihi qui tríbulant me inimíci mei.
41:11 Dum dicunt mihi per síngulos dies: Ubi est Deus tuus? * quare tristis es, ánima mea? et quare contúrbas me?
41:12 Spera in Deo, quóniam adhuc confitébor illi: * salutáre vultus mei, et Deus meus.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
Ant. Sitívit ánima mea ad Deum vivum: quando véniam, et apparébo ante fáciem Dómini?
|
Ant. Žízní * duše má po živém Bohu; kdy budu moct přijít a přistoupit před tvář Hospodinovu?
Žalm 41 [9]
41:2 Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože!
41:3 Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
41:4 Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“
41:5 Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: jak jsem putovával v zástupu, jak jsem je vodíval k Božímu domu
41:5 s hlasitým jásotem a chvalozpěvem ve svátečním průvodu.
41:6 Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš?
41:6 Doufej v Boha, zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha.
41:7 Rmoutím se uvnitř v duši, proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
41:8 Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů,
41:8 celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily.
41:9 Za dne ať Hospodin dává svou milost, za noci mu budu zpívat
41:9 a chválit ho, neboť mi dává život. Říkám Bohu: Jsi má skála,
41:10 proč na mě zapomínáš? Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
41:11 Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci,
41:11 když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“
41:12 Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha!
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
Ant. Žízní duše má po živém Bohu; kdy budu moct přijít a přistoupit před tvář Hospodinovu?
|
℣. Ne tradas béstiis ánimas confiténtes tibi.
℟. Et ánimas páuperum tuórum ne obliviscáris in finem.
|
℣. Neponechej zvěři duše těch, kteří v tebe doufají.
℟. A duše svých ubohých nenech upadnout v zapomnění.
|
Pater Noster dicitur totum secreto.
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
|
Pater Noster se říká celé potichu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
|
Lectio 7
Job 17:1-3; 17:11-15
1 Spíritus meus attenuábitur; dies mei breviabúntur: et solum mihi súperest sepúlchrum.
2 Non peccávi, et in amaritudínibus morátur óculus meus.
3 Líbera me, Dómine, et pone me juxta te, et cuiúsvis manus pugnet contra me.
11 Dies mei transiérunt; cogitatiónes meæ dissipátæ sunt, torquéntes cor meum.
12 Noctem vertérunt in diem, et rursum post ténebras spero lucem.
13 Si sustinúero, inférnus domus mea est, et in ténebris stravi léctulum meum.
14 Putrédini dixi: Pater meus es; Mater mea, et soror mea, vérmibus.
15 Ubi est ergo nunc præstolátio mea? et patiéntiam meam quis consíderat?
℟. Peccántem me quotídie, et non me pœniténtem, timor mortis contúrbat me:
* Quia in inférno nulla est redémptio, miserére mei, Deus, et salva me.
℣. Deus, in nómine tuo salvum me fac, et in virtúte tua líbera me.
℟. Quia in inférno nulla est redémptio, miserére mei, Deus, et salva me.
|
Čtení 7
Job 17:1-3; 17:11-15
1 Můj život je zničen, mé dni hasnou, zbývá mi jen pohřebiště.
2 Posměch je můj úděl, na jejich sočení se musí dívat mé oko.
3 Ulož u sebe za mě záruku, kdo jiný se zaručí za mě svou rukou?
11 Mé dni uplynuly, zhatily se mé plány, touhy mého srdce.
12 Den střídá už noc, světlo se prodírá z temnot.
13 Čekám snad něco? To, že se podsvětí stane mým domovem, že si v temnotách budu stlát lože.
14 Hnilobě řeknu: Ty jsi můj otec, červům: Má matko, má sestro!
15 Kdepak je má naděje? Moje štěstí – kdo je uzří?
℟. Když hřeším každý den a nekaji se, strach ze smrti mě sužuje.
* Neboť v podsvětí není žádného vykoupení, slituj se nade mnou Bože, a zachraň mě.
℣. Bože, ve svém jménu mě uzdrav, a ve své moci mě vysvoboď.
℟. Neboť v podsvětí není žádného vykoupení, slituj se nade mnou Bože, a zachraň mě.
|
Lectio 8
Job 19:20-27
20 Pelli meæ, consúmptis cárnibus, adhǽsit os meum, et derelícta sunt tantúmmodo lábia circa dentes meos.
21 Miserémini mei, miserémini mei saltem vos, amíci mei, quia manus Dómini tétigit me.
22 Quare persequímini me sicut Deus, et cárnibus meis saturámini?
23 Quis mihi tríbuat ut scribántur sermónes mei? quis mihi det ut exaréntur in libro
24 Stylo férreo et plumbi lámina, vel celte sculpántur in sílice?
25 Scio enim quod redémptor meus vivit, et in novíssimo die de terra surrectúrus sum:
26 Et rursum circúmdabor pelle mea, et in carne mea vidébo Deum meum:
27 Quem visúrus sum ego ipse, et óculi mei conspectúri sunt, et non álius: repósita est hæc spes mea in sinu meo.
℟. Dómine, secúndum actum meum noli me judicáre: nihil dignum in conspéctu tuo egi; ídeo déprecor majestátem tuam,
* Ut tu, Deus, déleas iniquitátem meam.
℣. Amplius lava me, Dómine, ab injustítia mea, et a delícto meo munda me.
℟. Ut tu, Deus, déleas iniquitátem meam.
|
Čtení 8
Job 19:20-27
20 Ke kůži se lepí mé bezmasé kosti, s duší na jazyku sotva unikám smrti.
21 Smilujte se nade mnou, smilujte se, moji přátelé, vždyť ranila mě Boží ruka.
22 Proč mě stíháte jako Bůh? Nemůžete se nasytit mého masa?
23 Kéž by byla napsána má slova, kéž by byla vyryta do mědi,
24 Železným rydlem do olova, navěky vtesána do kamene.
25 Ale já vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi,
26 U sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha.
27 Já sám ho spatřím, mé oči ho uvidí, ne jako nepřítele: mé ledví v mém nitru touhou po něm prahne.
℟. Hospodine, nesuď mě podle mých skutků; nic důstojného ve tvých očích jsem nevykonal; proto poníženě prosím tvou vznešenost.
* Abys ty, Bože, vymazal mou nepravost.
℣. Ještě více mě omyj, Hospodine, od mé nepravosti, a od mého hříchu mě očisti.
℟. Abys ty, Bože, vymazal mou nepravost.
|
Lectio 9
Job 10:18-22
18 Quare de vulva eduxísti me? qui útinam consúmptus essem, ne óculus me vidéret.
19 Fuíssem quasi non essem, de útero translátus ad túmulum.
20 Numquid non páucitas diérum meórum finiétur brevi? dimítte ergo me, ut plangam páululum dolórem meum,
21 Ántequam vadam, et non revértar, ad terram tenebrósam, et opértam mortis calígine:
22 Terram misériæ et tenebrárum, ubi umbra mortis et nullus ordo, sed sempitérnus horror inhábitat.
℟. Líbera me, Dómine, de viis inférni, qui portas ǽreas confregísti: et visitásti inférnum, et dedísti eis lumen, ut vidérent te:
* Qui erant in pœnis tenebrárum.
℣. Clamántes et dicéntes: Advenísti, Redémptor noster.
℟. Qui erant in pœnis tenebrárum.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℟. Qui erant in pœnis tenebrárum.
|
Čtení 9
Job 10:18-22
18 Proč jsi mě vyvedl z lůna? Zhynout jsem měl, a nespatřilo by mě oko!
19 Byl bych, jako bych nebyl tu nikdy, z klína by mě nesli do hrobu.
20 Což dnů mého žití není poskrovnu? Nech mě, ať se trochu rozveselím,
21 Dříve než půjdu, abych se nevrátil, do země temnoty a stínu,
22 Do země mlhy a zmatku, tam, kde září je tma.“
℟. Vysvoboď mne, Hospodine, od cest pekelných, neboť jsi roztříštil bronzové brány; a navštívil podsvětí, a daroval jim světlo, aby tě viděli;
* neboť byli pod trestem temnot.
℣. Volali a pravili: Ty jsi přišel, náš Vykupiteli!
℟. Neboť byli pod trestem temnot.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℟. Neboť byli pod trestem temnot.
|
Dicto Hymno « Te Deum » aut nono vel tertio Responsorio ejus loco ponitur, statim inchoantur Laudes, præterquam in Nocte Nativitatis Domini; quia tunc dicitur Oratio, postea celebratur Missa, ut suo loco notatur.
|
Dicto Hymno « Te Deum » aut nono vel tertio Responsorio ejus loco ponitur, statim inchoantur Laudes, præterquam in Nocte Nativitatis Domini; quia tunc dicitur Oratio, postea celebratur Missa, ut suo loco notatur.
|
Oratio {Votiva}
Pater noster, qui es in cælis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cælo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
Psalmus 129 [10]
129:1 De profúndis clamávi ad te, Dómine: * Dómine, exáudi vocem meam:
129:2 Fiant aures tuæ intendéntes, * in vocem deprecatiónis meæ.
129:3 Si iniquitátes observáveris, Dómine: * Dómine, quis sustinébit?
129:4 Quia apud te propitiátio est: * et propter legem tuam sustínui te, Dómine.
129:5 Sustínuit ánima mea in verbo ejus: * sperávit ánima mea in Dómino.
129:6 A custódia matutína usque ad noctem: * speret Israël in Dómino.
129:7 Quia apud Dóminum misericórdia: * et copiósa apud eum redémptio.
129:8 Et ipse rédimet Israël, * ex ómnibus iniquitátibus ejus.
℣. Réquiem ætérnam * dona eis, Dómine.
℟. Et lux perpétua * lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
secunda Domine, exaudi omittitur
Orémus.
Fidélium, Deus, ómnium Cónditor et Redémptor, animábus famulórum famularúmque tuárum remissiónem cunctórum tríbue peccatórum: ut indulgéntiam, quam semper optavérunt, piis supplicatiónibus consequántur:
Qui vivis et regnas cum Deo Patre, in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
Žalm 129 [10]
129:1 Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas!
129:2 Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
129:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, Pane, kdo obstojí?
129:4 Ale u tebe je odpuštění; pro tvůj zákon v tebe skládám naději, Hospodine.
129:5 Skládá má duše naději jeho slovo, duše má doufá v Hospodina.
129:6 Od ranní stráže až do noci; doufej, Israeli, v Hospodina!
129:7 U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.
129:8 A on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
℣. Odpočinutí věčné * dej jim, ó Pane.
℟. A světlo věčné * ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
druhé Pane, slyš modlitbu mou se vynechává
Modleme se.
Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, duším svých služebníků a služebnic uděl odpuštění všech hříchů; aby slitování, které sobě vždy žádaly, zbožnými prosbami i dosáhli.
Jenž žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého jeden Bůh, svět navěky.
℟. Amen.
|