|
Ante Divinum officium |
Incipit
In Choro, finita Officio parvo B.M.V., dicitur secreto:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
Credo in Deum, Patrem omnipoténtem, Creatórem cœli et terræ. Et in Jesum Christum, Fílium ejus únicum, Dóminum nostrum: qui concéptus est de Spíritu Sancto, natus ex María Vírgine, passus sub Póntio Piláto, crucifíxus, mórtuus, et sepúltus: descéndit ad ínferos; tértia die resurréxit a mórtuis; ascéndit ad cœlos; sedet ad déxteram Dei Patris omnipoténtis: inde ventúrus est judicáre vivos et mórtuos. Credo in Spíritum Sanctum, sanctam Ecclésiam cathólicam, Sanctórum communiónem, remissiónem peccatórum, carnis resurrectiónem, vitam ætérnam. Amen.
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Deinde ter dicitur
℣. Dómine, lábia mea apéries.
℟. Et os meum annuntiábit laudem tuam.
Mox sequitur
Psalmus 3 [0]
3:2 Dómine, quid multiplicáti sunt qui tríbulant me? * multi insúrgunt advérsum me.
3:3 Multi dicunt ánimæ meæ: * Non est salus ipsi in Deo ejus.
3:4 Tu autem, Dómine, suscéptor meus es, * glória mea, et exáltans caput meum.
3:5 Voce mea ad Dóminum clamávi: * et exaudívit me de monte sancto suo.
3:6 Ego dormívi, et soporátus sum: * et exsurréxi, quia Dóminus suscépit me.
3:7 Non timébo míllia pópuli circumdántis me: * exsúrge, Dómine, salvum me fac, Deus meus.
3:8 Quóniam tu percussísti omnes adversántes mihi sine causa: * dentes peccatórum contrivísti.
3:9 Dómini est salus: * et super pópulum tuum benedíctio tua.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
Ve Chóru, když se zakončí Malé Mariánské Hodinky, řekne se potichu:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa; sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou Církev obecnou, Svatých obcování, hříchů odpuštění, těla vzkříšení a život věčný. Amen.
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Pak se třikrát řekne
℣. Pane, rty mé otevři.
℟. Aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Naposledy se dodá
Žalm 3 [0]
3:2 Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!
3:3 Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: „Ten u Boha spásu nenalezne.“
3:4 Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu.
3:5 Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
3:6 Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
3:7 Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.
3:8 Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.
3:9 V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Invitatorium {Antiphona Votiva}
Ant. Regem Confessórum Dóminum, * Veníte, adorémus.
Ant. Regem Confessórum Dóminum, * Veníte, adorémus.
Veníte, exsultémus Dómino, jubilémus Deo, salutári nostro: præoccupémus fáciem ejus in confessióne, et in psalmis jubilémus ei.
Ant. Regem Confessórum Dóminum, * Veníte, adorémus.
Quóniam Deus magnus Dóminus, et Rex magnus super omnes deos, quóniam non repéllet Dóminus plebem suam: quia in manu ejus sunt omnes fines terræ, et altitúdines móntium ipse cónspicit.
Ant. Veníte, adorémus.
Quóniam ipsíus est mare, et ipse fecit illud, et áridam fundavérunt manus ejus (genuflectitur) veníte, adorémus, et procidámus ante Deum: plorémus coram Dómino, qui fecit nos, quia ipse est Dóminus, Deus noster; nos autem pópulus ejus, et oves páscuæ ejus.
Ant. Regem Confessórum Dóminum, * Veníte, adorémus.
Hódie, si vocem ejus audiéritis, nolíte obduráre corda vestra, sicut in exacerbatióne secúndum diem tentatiónis in desérto: ubi tentavérunt me patres vestri, probavérunt et vidérunt ópera mea.
Ant. Veníte, adorémus.
Quadragínta annis próximus fui generatióni huic, et dixi: Semper hi errant corde, ipsi vero non cognovérunt vias meas: quibus jurávi in ira mea: Si introíbunt in réquiem meam.
Ant. Regem Confessórum Dóminum, * Veníte, adorémus.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Veníte, adorémus.
Ant. Regem Confessórum Dóminum, * Veníte, adorémus.
|
Invitatorium {Antifona votivní}
Ant. Králi Vyznavačů Hospodinu, * Pojďte se poklonit.
Ant. Králi Vyznavačů Hospodinu, * Pojďte se poklonit.
Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Ant. Králi Vyznavačů Hospodinu, * Pojďte se poklonit.
Neboť veliký Bůh je Hospodin a veliký Král nade všemi bohy. Neboť Hospodin nezavrhne svůj lid. V jeho ruce jsou hlubiny země a jemu patří výšiny hor.
Ant. Pojďte se poklonit.
Jeho je moře, vždyť on je učinil, i souš, kterou zhnětly jeho ruce. (poklekneme) Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Ant. Králi Vyznavačů Hospodinu, * Pojďte se poklonit.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy.
Ant. Pojďte se poklonit.
Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení; řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, nepoznali mé cesty. Proto jsem přísahal ve svém hněvu: Nepřijdou na místo mého klidu!“
Ant. Králi Vyznavačů Hospodinu, * Pojďte se poklonit.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďte se poklonit.
Ant. Králi Vyznavačů Hospodinu, * Pojďte se poklonit.
|
Hymnus {Votiva}
Iste Conféssor Dómini sacrátus,
Festa plebs cujus celébrat per orbem,
Hódie lætus méruit secréta
Scándere cœli.
Qui pius, prudens, húmilis, pudícus,
Sóbrius, castus fuit et quiétus,
Vita dum præsens vegetávit ejus
Córporis artus.
Ob sacrum cujus túmulum frequénter
Membra languéntem modo sanitáti,
Quólibet morbo fúerint graváta,
Restituúntur.
Unde nunc noster chorus in honórem
Ipsius, hymnum canit hunc libénter:
Ut piis ejus méritis juvémur
Omne per ævum.
Sit salus illi, decus atque virtus,
Qui supra cœli résidens cacúmen,
Tótius mundi máchinam gubérnat
Trinus et unus.
Amen.
|
Hymnus {votivní}
Vyznavač Páně, kterého tak zbožně
Po celé zemi chválí uctivý lid,
V tento den šťastně zasloužil si vkročit
V blažený stánek.
Byl zbožný, moudrý, čistý, ponížený
Žil zdrženlivě, zcela bez poskvrny,
Zatím dech jeho duše oživoval
Tělesnou schránku.
Pro jeho známé zásluhy jak často
Údy, jež churavěly tu a tam, když
Násilí chorob přemohly už, znovu
Získaly spásu.
A proto náš chór rád ho vychvaluje
A o vítězstvích jeho skvostných zpívá,
By jeho prosby skýtaly nám pomoc
Na večné časy.
Tomu buď sláva, čest a síla stálá,
Neb Trojjediný na nebeském trůně
Nádherně skvěje sa a řídí celý,
Celičký vesmír.
|
Psalmi cum lectionibus {Antiphonæ Votiva}
Nocturnus I.
Ant. Liberásti virgam inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 73 [1]
73:1 Ut quid, Deus, repulísti in finem: * irátus est furor tuus super oves páscuæ tuæ?
73:2 Memor esto congregatiónis tuæ, * quam possedísti ab inítio.
73:2 Redemísti virgam hereditátis tuæ: * mons Sion, in quo habitásti in eo.
73:3 Leva manus tuas in supérbias eórum in finem: * quanta malignátus est inimícus in sancto!
73:4 Et gloriáti sunt qui odérunt te: * in médio solemnitátis tuæ.
73:5 Posuérunt signa sua, signa: * et non cognovérunt sicut in éxitu super summum.
73:6 Quasi in silva lignórum secúribus excidérunt jánuas ejus in idípsum: * in secúri et áscia dejecérunt eam.
73:7 Incendérunt igni Sanctuárium tuum: * in terra polluérunt tabernáculum nóminis tui.
73:8 Dixérunt in corde suo cognátio eórum simul: * Quiéscere faciámus omnes dies festos Dei a terra.
73:9 Signa nostra non vídimus, jam non est prophéta: * et nos non cognóscet ámplius.
73:10 Úsquequo, Deus, improperábit inimícus: * irrítat adversárius nomen tuum in finem?
73:11 Ut quid avértis manum tuam, et déxteram tuam, * de médio sinu tuo in finem?
73:12 Deus autem Rex noster ante sǽcula: * operátus est salútem in médio terræ.
73:13 Tu confirmásti in virtúte tua mare: * contribulásti cápita dracónum in aquis.
73:14 Tu confregísti cápita dracónis: * dedísti eum escam pópulis Æthíopum.
73:15 Tu dirupísti fontes, et torréntes: * tu siccásti flúvios Ethan.
73:16 Tuus est dies, et tua est nox: * tu fabricátus es auróram et solem.
73:17 Tu fecísti omnes términos terræ: * æstátem et ver tu plasmásti ea.
73:18 Memor esto hujus, inimícus improperávit Dómino: * et pópulus insípiens incitávit nomen tuum.
73:19 Ne tradas béstiis ánimas confiténtes tibi, * et ánimas páuperum tuórum ne obliviscáris in finem.
73:20 Réspice in testaméntum tuum: * quia repléti sunt, qui obscuráti sunt terræ dómibus iniquitátum.
73:21 Ne avertátur húmilis factus confúsus: * pauper et inops laudábunt nomen tuum.
73:22 Exsúrge, Deus, júdica causam tuam: * memor esto improperiórum tuórum, eórum quæ ab insipiénte sunt tota die.
73:23 Ne obliviscáris voces inimicórum tuórum: * supérbia eórum, qui te odérunt, ascéndit semper.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy se čteními {Antifony votivní}
Nokturn I.
Ant. Vysvobodil jsi hůl začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 73 [1]
73:1 Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
73:2 Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal,
73:2 na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, na horu Sión, kde ses usídlil.
73:3 Zaměř své kroky k dávným troskám: nepřítel ve svatyni všechno zničil.
73:4 Tvoji protivníci hučeli uvnitř svatého místa, své korouhve tam vztyčili na vítězství.
73:5 Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou,
73:6 hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
73:7 Tvou svatyni vydali ohni, až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
73:8 Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, spalte všechny Boží svatyně v zemi!“
73:9 Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.
73:10 Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?
73:11 Proč odtahuješ svou ruku a svou pravici necháváš ležet v klíně?
73:12 Bůh však je mým králem od pradávna, tolikrát popřál vítězství v zemi.
73:13 Ty jsi svou mocí rozdělil moře, ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.
73:14 Tys roztříštil leviatanovy hlavy, hodils ho za pokrm netvorům moře.
73:15 Tys dal vytrysknout pramenům a potokům, tys vysušil mohutné řeky.
73:16 Tvůj je den a tvá je noc, tys učinil měsíc i slunce.
73:17 Tys vymezil všechny hranice země, ustanovil jsi léto a zimu.
73:18 Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, pošetilý národ tupil tvé jméno.
73:19 Nevydávej supovi život své hrdličky, nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
73:20 Shlédni na svou smlouvu, vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
73:21 Ať se ponížený nevrací zklamán, ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
73:22 Povstaň, Bože, ujmi se své věci, mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.
73:23 Nezapomínej na křik svých protivníků, povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 74 [2]
74:2 Confitébimur tibi, Deus: * confitébimur, et invocábimus nomen tuum.
74:3 Narrábimus mirabília tua: * cum accépero tempus, ego justítias judicábo.
74:4 Liquefácta est terra, et omnes qui hábitant in ea: * ego confirmávi colúmnas ejus.
74:5 Dixi iníquis: Nolíte iníque ágere: * et delinquéntibus: Nolíte exaltáre cornu:
74:6 Nolíte extóllere in altum cornu vestrum: * nolíte loqui advérsus Deum iniquitátem.
74:7 Quia neque ab Oriénte, neque ab Occidénte, neque a desértis móntibus: * quóniam Deus judex est.
74:8 Hunc humíliat, et hunc exáltat: * quia calix in manu Dómini vini meri plenus misto.
74:9 Et inclinávit ex hoc in hoc: verúmtamen fæx ejus non est exinaníta: * bibent omnes peccatóres terræ.
74:10 Ego autem annuntiábo in sǽculum: * cantábo Deo Jacob.
74:11 Et ómnia córnua peccatórum confríngam: * et exaltabúntur córnua justi.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Liberásti virgam hereditátis tuæ.
|
Žalm 74 [2]
74:2 Velebíme tě, Bože, velebíme a vzýváme tvé jméno, vypravujeme o tvých divech.
74:3 „Až stanovím vhodnou dobu, já sám budu soudit spravedlivě.
74:4 I kdyby se země třásla, i všichni, kdo ji obývají, já pevně držím její sloupy.
74:5 říkám vzdorným: 'Zanechte vzdoru', říkám bezbožným: 'Nezdvihejte pyšně hlavu.'
74:6 Nezdvihejte pyšně hlavu proti Nejvyššímu, nemluvte drze proti Bohu!
74:7 Spravedlnost nepřijde od východu ani od západu, z pustiny ani z hor,
74:8 ale Bůh je soudce, jednoho ponižuje, druhého povyšuje.
74:9 Neboť Hospodin má v ruce číši, v ní šumí víno silně kořeněné. Dává z ní napít: vylokají je až po kvasnice, pít musí všichni bezbožníci země!“
74:10 Já však budu navždy jásat, zpívat Jakubovu Bohu.
74:11 Rozdrtím úplně pýchu bezbožníků, vynikne moc spravedlivých.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Vysvobodil jsi hůl svého dědictví.
|
Ant. Tu es Deus inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 76 [3]
76:2 Voce mea ad Dóminum clamávi: * voce mea ad Deum, et inténdit mihi.
76:3 In die tribulatiónis meæ Deum exquisívi, mánibus meis nocte contra eum: * et non sum decéptus.
76:4 Rénuit consolári ánima mea, * memor fui Dei, et delectátus sum, et exercitátus sum: et defécit spíritus meus.
76:5 Anticipavérunt vigílias óculi mei: * turbátus sum, et non sum locútus.
76:6 Cogitávi dies antíquos: * et annos ætérnos in mente hábui.
76:7 Et meditátus sum nocte cum corde meo, * et exercitábar, et scopébam spíritum meum.
76:8 Numquid in ætérnum proíciet Deus: * aut non appónet ut complacítior sit adhuc?
76:9 Aut in finem misericórdiam suam abscíndet, * a generatióne in generatiónem?
76:10 Aut obliviscétur miseréri Deus? * aut continébit in ira sua misericórdias suas?
76:11 Et dixi: Nunc cœpi: * hæc mutátio déxteræ Excélsi.
76:12 Memor fui óperum Dómini: * quia memor ero ab inítio mirabílium tuórum.
76:13 Et meditábor in ómnibus opéribus tuis: * et in adinventiónibus tuis exercébor.
76:14 Deus, in sancto via tua: quis Deus magnus sicut Deus noster? * tu es Deus qui facis mirabília.
76:15 Notam fecísti in pópulis virtútem tuam: * redemísti in brácchio tuo pópulum tuum, fílios Jacob et Joseph.
76:17 Vidérunt te aquæ, Deus, vidérunt te aquæ: * et timuérunt, et turbátæ sunt abýssi.
76:18 Multitúdo sónitus aquárum: * vocem dedérunt nubes.
76:18 Étenim sagíttæ tuæ tránseunt: * vox tonítrui tui in rota.
76:19 Illuxérunt coruscatiónes tuæ orbi terræ: * commóta est, et contrémuit terra.
76:20 In mari via tua, et sémitæ tuæ in aquis multis: * et vestígia tua non cognoscéntur.
76:21 Deduxísti sicut oves pópulum tuum, * in manu Móysi et Aaron.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Tu es Deus qui facis mirabília.
|
Ant. Ty jsi Bůh. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 76 [3]
76:2 Můj hlas se k Bohu vznáší a volám, můj hlas k Bohu stoupá, aby mě slyšel.
76:3 V den svého soužení hledám Pána, má ruka se v noci vzpíná bez únavy, nedá se utěšit má duše.
76:4 Když na Boha vzpomínám, vzdychám, když uvažuji, můj duch malátní.
76:5 Beze spánku držíš mé oči, jsem zmaten a neschopný slova.
76:6 Přemýšlím o dávných dnech, na zašlá léta si vzpomínám.
76:7 V noci uvažuji ve svém srdci, přemítám a můj duch hloubá:
76:8 „Může Pán zavrhnout navěky, už nám neukáže svou milost?
76:9 Navždy už ustane jeho přízeň, zrušen je slib pro všechna pokolení?
76:10 Zapomněl se Bůh smilovat, či v hněvu zadržel své slitování?“
76:11 Tu jsem si řekl: „V tom tkví má bolest: změnila se pravice Nejvyššího.“
76:12 Vzpomínám na Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na dávné tvé divy.
76:13 Rozvažuji všechna tvá díla, přemítám o tvých skutcích.
76:14 Bože, svaté je tvé chování: který bůh je veliký jako Bůh náš?
76:15 Ty jsi Bůh, který činí divy, národům jsi dal poznat svou moc. Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ, Jakubovy a Josefovy syny.
76:17 Uzřely tě vody, Bože, uzřely tě vody, a zděsily se, i hlubiny se rozbouřily.
76:18 Mraky vylily vodu, oblaka zaduněla hromem
76:18 a tvé šípy šlehaly kolem. Tvůj hrom burácel v bouři,
76:19 blesky ozařovaly obzor: zatřásla a zachvěla se země.
76:20 Mořem vedla tvá cesta, tvá stezka spoustami vod, tvé šlépěje však nebylo vidět.
76:21 Jak stádo jsi vedl svůj národ, Mojžíšovou a Árónovou rukou.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Ty jsi Bůh, jenž činí divy.
|
Ant. Inclináte inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 77(1-35) [4]
77:1 Atténdite, pópule meus, legem meam: * inclináte aurem vestram in verba oris mei.
77:2 Apériam in parábolis os meum: * loquar propositiónes ab inítio.
77:3 Quanta audívimus et cognóvimus ea: * et patres nostri narravérunt nobis.
77:4 Non sunt occultáta a fíliis eórum: * in generatióne áltera.
77:4 Narrántes laudes Dómini, et virtútes ejus: * et mirabília ejus, quæ fecit.
77:5 Et suscitávit testimónium in Jacob: * et legem pósuit in Israël.
77:5 Quanta mandávit pátribus nostris nota fácere ea fíliis suis: * ut cognóscat generátio áltera.
77:6 Fílii qui nascéntur, et exsúrgent, * et narrábunt fíliis suis.
77:7 Ut ponant in Deo spem suam, et non obliviscántur óperum Dei: * et mandáta ejus exquírant.
77:8 Ne fiant sicut patres eórum: * generátio prava et exásperans.
77:8 Generátio, quæ non diréxit cor suum: * et non est créditus cum Deo spíritus ejus.
77:9 Fílii Ephrem intendéntes et mitténtes arcum: * convérsi sunt in die belli.
77:10 Non custodiérunt testaméntum Dei: * et in lege ejus noluérunt ambuláre.
77:11 Et oblíti sunt benefactórum ejus: * et mirabílium ejus quæ osténdit eis.
77:12 Coram pátribus eórum fecit mirabília in terra Ægýpti: * in campo Táneos.
77:13 Interrúpit mare, et perdúxit eos: * et státuit aquas quasi in utre.
77:14 Et dedúxit eos in nube diéi: * et tota nocte in illuminatióne ignis.
77:15 Interrúpit petram in erémo: * et adaquávit eos velut in abýsso multa.
77:16 Et edúxit aquam de petra: * et dedúxit tamquam flúmina aquas.
77:17 Et apposuérunt adhuc peccáre ei: * in iram excitavérunt Excélsum in inaquóso.
77:18 Et tentavérunt Deum in córdibus suis, * ut péterent escas animábus suis.
77:19 Et male locúti sunt de Deo: * dixérunt: Numquid póterit Deus paráre mensam in desérto?
77:20 Quóniam percússit petram, et fluxérunt aquæ: * et torréntes inundavérunt.
77:20 Numquid et panem póterit dare, * aut paráre mensam pópulo suo?
77:21 Ídeo audívit Dóminus, et dístulit: * et ignis accénsus est in Jacob, et ira ascéndit in Israël.
77:22 Quia non credidérunt in Deo: * nec speravérunt in salutári ejus:
77:23 Et mandávit núbibus désuper: * et jánuas cœli apéruit.
77:24 Et pluit illis manna ad manducándum: * et panem cœli dedit eis.
77:25 Panem Angelórum manducávit homo, * cibária misit eis in abundántia.
77:26 Tránstulit Austrum de cœlo: * et indúxit in virtúte sua Áfricum.
77:27 Et pluit super eos sicut púlverem carnes: * et sicut arénam maris volatília pennáta.
77:28 Et cecidérunt in médio castrórum eórum: * circa tabernácula eórum.
77:29 Et manducavérunt, et saturáti sunt nimis, et desidérium eórum áttulit eis: * non sunt fraudáti a desidério suo.
77:30 Adhuc escæ eórum erant in ore ipsórum: * et ira Dei ascéndit super eos.
77:31 Et occídit pingues eórum, * et eléctos Israël impedívit.
77:32 In ómnibus his peccavérunt adhuc: * et non credidérunt in mirabílibus ejus.
77:33 Et defecérunt in vanitáte dies eórum: * et anni eórum cum festinatióne.
77:34 Cum occíderet eos, quærébant eum: * et revertebántur, et dilúculo veniébant ad eum.
77:35 Et rememoráti sunt quia Deus adjútor est eórum: * et Deus excélsus redémptor eórum est.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Ant. Nakloňte začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 77(1-35) [4]
77:1 Slyš, můj lide, mé naučení, nastav uši slovům mých úst!
77:2 Otevřu k průpovědi svá ústa, vyložím tajemné události z pradávných dob.
77:3 Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli,
77:4 nezatajíme jejich synům, příštímu pokolení
77:4 budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc, podivuhodné skutky jím vykonané.
77:5 Dal totiž Jakubovi nařízení a stanovil příkaz pro Israele,
77:5 aby o tom, co poručil našim otcům, poučili své syny. Má to znát příští pokolení,
77:6 synové, kteří se narodí, mají to vyprávět svým dětem,
77:7 aby vložili svou důvěru v Boha, aby nezapomněli na Boží skutky a zachovávali jeho nařízení.
77:8 Aby nebyli jako jejich otcové, vzpurné a zatvrzelé pokolení,
77:8 pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl věrný Bohu.
77:9 Efraimovci, dovední lukostřelci, dali se na útěk v den bitvy.
77:10 Nezachovali Boží smlouvu, odmítli jednat podle jeho zákona.
77:11 Zapomněli na jeho skutky, na podivuhodné činy, které jim ukázal.
77:12 Před jejich otci způsobil divy v egyptské zemi na taniské pláni.
77:13 Rozdělil moře a převedl je, postavil vody jako násep.
77:14 Za dne je vedl oblakem, po celou noc světlem ohně.
77:15 Rozštěpil skály na poušti a hojně je naplnil proudem vody.
77:16 Potokům dal vytrysknout ze skály a vodě dal téci jak řekám.
77:17 Přece však proti němu hřešili dále, nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
77:18 Pokoušeli Boha ve svém srdci, když žádali pokrm podle své choutky.
77:19 Pohrdlivě mluvili proti Bohu, řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?
77:20 Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily:
77:20 ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?„
77:21 Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, a oheň vzplanul proti Jakubovi, i hněv vzkypěl proti Israeli,
77:22 že nevěřili v Boha, nedůvěřovali v jeho pomoc.
77:23 Poručil tedy mrakům nahoře a otevřel brány nebes,
77:24 seslal na ně déšť many, aby se najedli, a dal jim nebeský pokrm.
77:25 Člověk jedl chléb silných, pokrm jim poslal do sytosti.
77:26 Východnímu větru dal vanout z nebe a svou mocí přivedl vítr od jihu.
77:27 Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
77:28 Padli do jejich tábora, kolem jejich stanů.
77:29 Jedli a důkladně se nasytili, po čem toužili, jim splnil.
77:30 Neukojili ještě svou choutku, ještě měli pokrm ve svých ústech,
77:31 když proti nim vzkypěl Boží hněv: pobil jejich siláky, zahubil israelské jinochy.
77:32 Přes to vše hřešili dál a nechtěli věřit jeho divům.
77:33 Tu náhle ukončil jejich dny, jejich léta nenadálou zhoubou.
77:34 Když je hubil, hledali ho, obraceli se a sháněli se po Bohu.
77:35 Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, že Nejvyšší, Bůh, je ji zachráncem.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 77(36-72) [5]
77:36 Et dilexérunt eum in ore suo, * et lingua sua mentíti sunt ei.
77:37 Cor autem eórum non erat rectum cum eo: * nec fidéles hábiti sunt in testaménto ejus.
77:38 Ipse autem est miséricors, et propítius fiet peccátis eórum: * et non dispérdet eos.
77:38 Et abundávit ut avérteret iram suam: * et non accéndit omnem iram suam:
77:39 Et recordátus est quia caro sunt: * spíritus vadens et non rédiens.
77:40 Quóties exacerbavérunt eum in desérto, * in iram concitavérunt eum in inaquóso?
77:41 Et convérsi sunt, et tentavérunt Deum: * et Sanctum Israël exacerbavérunt.
77:42 Non sunt recordáti manus ejus, * die qua redémit eos de manu tribulántis.
77:43 Sicut pósuit in Ægýpto signa sua, * et prodígia sua in campo Táneos.
77:44 Et convértit in sánguinem flúmina eórum: * et imbres eórum, ne bíberent.
77:45 Misit in eos cœnomyíam, et comédit eos: * et ranam, et dispérdidit eos.
77:46 Et dedit ærúgini fructus eórum: * et labóres eórum locústæ.
77:47 Et occídit in grándine víneas eórum: * et moros eórum in pruína.
77:48 Et trádidit grándini juménta eórum: * et possessiónem eórum igni.
77:49 Misit in eos iram indignatiónis suæ: * indignatiónem, et iram, et tribulatiónem: immissiónes per ángelos malos.
77:50 Viam fecit sémitæ iræ suæ, non pepércit a morte animábus eórum: * et juménta eórum in morte conclúsit.
77:51 Et percússit omne primogénitum in terra Ægýpti: * primítias omnis labóris eórum in tabernáculis Cham.
77:52 Et ábstulit sicut oves pópulum suum: * et perdúxit eos tamquam gregem in desérto.
77:53 Et dedúxit eos in spe, et non timuérunt: * et inimícos eórum opéruit mare.
77:54 Et indúxit eos in montem sanctificatiónis suæ: * montem, quem acquisívit déxtera ejus.
77:54 Et ejécit a fácie eórum gentes: * et sorte divísit eis terram in funículo distributiónis.
77:55 Et habitáre fecit in tabernáculis eórum: * tribus Israël.
77:56 Et tentavérunt, et exacerbavérunt Deum excélsum: * et testimónia ejus non custodiérunt.
77:57 Et avertérunt se, et non servavérunt pactum: * quemádmodum patres eórum convérsi sunt in arcum pravum.
77:58 In iram concitavérunt eum in cóllibus suis: * et in sculptílibus suis ad æmulatiónem eum provocavérunt.
77:59 Audívit Deus, et sprevit: * et ad níhilum redégit valde Israël.
77:60 Et répulit tabernáculum Silo: * tabernáculum suum, ubi habitávit in homínibus.
77:61 Et trádidit in captivitátem virtútem eórum: * et pulchritúdinem eórum in manus inimíci.
77:62 Et conclúsit in gládio pópulum suum: * et hereditátem suam sprevit.
77:63 Júvenes eórum comédit ignis: * et vírgines eórum non sunt lamentátæ.
77:64 Sacerdótes eórum in gládio cecidérunt: * et víduæ eórum non plorabántur.
77:65 Et excitátus est tamquam dórmiens Dóminus: * tamquam potens crapulátus a vino.
77:66 Et percússit inimícos suos in posterióra: * oppróbrium sempitérnum dedit illis.
77:67 Et répulit tabernáculum Joseph: * et tribum Éphraim non elégit.
77:68 Sed elégit tribum Juda, * montem Sion quem diléxit.
77:69 Et ædificávit sicut unicórnium sanctifícium suum in terra, * quam fundávit in sǽcula.
77:70 Et elégit David, servum suum, et sústulit eum de grégibus óvium: * de post fœtántes accépit eum,
77:71 Páscere Jacob, servum suum, * et Israël, hereditátem suam:
77:72 Et pavit eos in innocéntia cordis sui: * et in intelléctibus mánuum suárum dedúxit eos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Inclináte aurem vestram in verba oris mei.
|
Žalm 77(36-72) [5]
77:36 Lísali se k němu ústy, ale svým jazykem mu lhali,
77:37 neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné a nebyli věrni jeho smlouvě.
77:38 On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je,
77:38 často potlačoval svůj hněv a nedal zcela vzplát své nevoli.
77:39 Pamatoval na to, že jsou jen tělo, jen vánek, který se rozplyne bez návratu.
77:40 Kolikrát ho popouzeli na poušti, urazili na stepi!
77:41 A znovu pokoušeli Boha a Israelova Svatého rozhořčili.
77:42 Neměli na paměti jeho pomoc, den, kdy je vykoupil od protivníka,
77:43 když v Egyptě ukazoval své divy, své zázraky na taniské pláni:
77:44 V krev změnil jejich řeky a jejich potoky, že neměli co pít.
77:45 Poslal na ně ovády, kteří je štípali, a žáby, které je soužily.
77:46 Sarančím dal jejich úrodu a kobylkám výtěžek jejich námahy.
77:47 Vinice jim potloukl krupobitím a jejich smokvoně zničil mrazem.
77:48 Jejich dobytek vydal napospas moru a bleskům jejich stáda.
77:49 Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, rozhořčení, nevoli a soužení, smečku poslů zhouby.
77:50 Dal průchod svému hněvu: neochránil je před smrtí, i jejich dobytek vydal moru.
77:51 Pobil všechny prvorozence v Egyptě, prvotiny mužské síly v Chámových stanech.
77:52 Pak vyvedl svůj lid jak ovce, jak stádo je vedl na poušti.
77:53 Vodil je bezpečně, že neměli strachu, jejich nepřátele však přikrylo moře.
77:54 Přivedl je do své svaté země, k horám, které získala jeho pravice.
77:55 Před nimi vyhnal pohany a losem jim určil dědictví,
77:55 v jejich stanech usídlil israelské kmeny.
77:56 Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, a nedbali na jeho přikázání.
77:57 Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, zklamali jak zrádný luk.
77:58 Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
77:59 Bůh to slyšel a rozhněval se, ostře odmítl Israele:
77:60 Opustil příbytek v Silo, stan, kde přebýval mezi lidmi.
77:61 Vydal do zajetí svou sílu, svou slávu v moc protivníka.
77:62 Odevzdal svůj národ meči, proti svému dědictví vzplanul hněvem.
77:63 Jeho jinochy zhltal oheň, jeho panny se neprovdaly.
77:64 Jeho kněží padli mečem, jejich vdovy nemohly plakat.
77:65 Tu se však probudil Pán jako ze sna, jako rek rozjařený vínem.
77:66 Zezadu bil své nepřátele, stihl je věčnou potupu.
77:67 Zavrhl však Josefův stánek a Efraimův kmen si nevyvolil,
77:68 ale vyvolil si Judovo plémě, horu Sión, kterou si zamiloval.
77:69 Zbudoval si svatyni jak nebe, jak zemi, kterou založil navěky.
77:70 Vyvolil si Davida, svého služebníka, povolal ho z ovčích ohrad.
77:71 Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, aby pásl Jakuba, jeho národ, Israele, jeho dědictví.
77:72 Pásl je svým bezúhonným srdcem, vodil je svou rozvážnou rukou.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Nakloňte své ucho k slovům mých úst.
|
Ant. Propítius esto inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 78 [6]
78:1 Deus, venérunt gentes in hereditátem tuam, polluérunt templum sanctum tuum: * posuérunt Jerúsalem in pomórum custódiam.
78:2 Posuérunt morticína servórum tuórum, escas volatílibus cœli: * carnes sanctórum tuórum béstiis terræ.
78:3 Effudérunt sánguinem eórum tamquam aquam in circúitu Jerúsalem: * et non erat qui sepelíret.
78:4 Facti sumus oppróbrium vicínis nostris: * subsannátio et illúsio his, qui in circúitu nostro sunt.
78:5 Úsquequo, Dómine, irascéris in finem: * accendétur velut ignis zelus tuus?
78:6 Effúnde iram tuam in gentes, quæ te non novérunt: * et in regna quæ nomen tuum non invocavérunt:
78:7 Quia comedérunt Jacob: * et locum ejus desolavérunt.
78:8 Ne memíneris iniquitátum nostrárum antiquárum, cito antícipent nos misericórdiæ tuæ: * quia páuperes facti sumus nimis.
78:9 Ádjuva nos, Deus, salutáris noster: et propter glóriam nóminis tui, Dómine, líbera nos: * et propítius esto peccátis nostris, propter nomen tuum:
78:10 Ne forte dicant in géntibus: Ubi est Deus eórum? * et innotéscat in natiónibus coram óculis nostris.
78:10 Últio sánguinis servórum tuórum, qui effúsus est: * intróeat in conspéctu tuo gémitus compeditórum.
78:11 Secúndum magnitúdinem brácchii tui, * pósside fílios mortificatórum.
78:12 Et redde vicínis nostris séptuplum in sinu eórum: * impropérium ipsórum, quod exprobravérunt tibi, Dómine.
78:13 Nos autem pópulus tuus, et oves páscuæ tuæ, * confitébimur tibi in sǽculum.
78:13 In generatiónem et generatiónem * annuntiábimus laudem tuam.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Propítius esto peccátis nostris, Dómine.
|
Ant. Buď milostivý začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 78 [6]
78:1 Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, poskvrnili tvůj svatý chrám, Jeruzalém proměnili v trosky.
78:2 Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu, těla tvých zbožných divoké zvěři.
78:3 Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma, nebylo, kdo by je pohřbil.
78:4 Jsme vydáni pohaně svých sousedů, na potupu a výsměch svému okolí.
78:5 Jak dlouho, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude planout tvé rozhorlení jak oheň?
78:6 Na pohany, kteří tě neznají, vylij svůj hněv, na království, jež nevzývají tvé jméno,
78:7 neboť zhltali Jakuba, zpustošili jeho sídla.
78:8 Nepřipomínej nám viny předků, tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc, vždyť jsme tak zbědovaní!
78:9 Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.
78:10 Proč mají říkat pohané: „Kdepak je ten jejich Bůh?“ Ať se ukáže na pohanech – před našima očima –
78:10 pomsta za vylitou krev tvých služebníků. Ať k tobě přijde vzdychání zajatých,
78:11 mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt.
78:12 Sedmkrát odplať našim sousedům do klína pohanu, kterou tě stihli, Pane!
78:13 My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, budem tě chválit navěky,
78:13 po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Buď milostivý našim hříchům, Hospodine.
|
℣. Deus, in sancto via tua.
℟. Quis Deus magnus sicut Deus noster.
|
℣. Bože, tvá cesta je svatá.
℟. Kdo je veliký Bůh jako náš Bůh?
|
℣. Jube, domne, benedícere.
Benedictio. Benedictióne perpétua benedícat nos Pater ætérnus.
℟. Amen.
Lectio 1
De libro Sapiéntiæ
Sap 4:7-11
7 Justus si morte præoccupátus fúerit, in refrigério erit;
8 Senéctus enim venerábilis est non diutúrna, neque annórum número computáta: cani autem sunt sensus hóminis,
9 Et ætas senectútis vita immaculáta.
10 Placens Deo factus est diléctus, et vivens inter peccatóres translátus est.
11 Raptus est, ne malítia mutáret intelléctum ejus, aut ne fíctio decíperet ánimam illíus.
℣. Tu autem, Dómine, miserére nobis.
℟. Deo grátias.
℟. Euge, serve bone et fidélis, quia in pauca fuísti fidélis, supra multa te constítuam:
* Intra in gáudium Dómini tui.
℣. Dómine, quinque talénta tradidísti mihi, ecce ália quinque superlucrátus sum.
℟. Intra in gáudium Dómini tui.
|
℣. Přikaž, pane, a požehnej.
Požehnání. Věčným požehnáním nechť nás požehná Otec věčný.
℟. Amen.
Čtení 1
Čtení z knihy Moudrosti
Mdr 4:7-11
7 Spravedlivý, třebaže by zemřel předčasně, bude v pokoji.
8 Neboť vážené stáří nespočívá v délce života, neměří se počtem let. Ale šediny u lidí – to je rozvaha.
9 Pokročilý věk – to je život bez poskvrny.
10 Protože byl příjemný Bohu, byl jím milován, protože žil mezi hříšníky, byl odtud přenesen.
11 Byl uchvácen, aby zlo nezměnilo jeho smýšlení, aby klam nesvedl jeho duši.
℣. Ty však, Pane, smiluj se nad námi.
℟. Bohu díky.
℟. Hle, služebníku dobrý a věrný, protože v malém jsi byl věrným, ustanovím tě nad mnohým:
* Vstup do radosti svého Pána.
℣. Pane, pět talentů stříbra jsi mi svěřil, a hle, dalších pět jsem ti získal.
℟. Vstup do radosti svého Pána.
|
℣. Jube, domne, benedícere.
Benedictio. Unigénitus Dei Fílius nos benedícere et adjuváre dignétur.
℟. Amen.
Lectio 2
Sap 4:12-15
12 Fascinátio enim nugacitátis obscúrat bona, et inconstántia concupiscéntiæ transvértit sensum sine malítia.
13 Consummátus in brevi, explévit témpora multa;
14 Plácita enim erat Deo ánima illíus: propter hoc properávit edúcere illum de médio iniquitátum.
14 Pópuli autem vidéntes, et non intelligéntes, nec ponéntes in præcórdiis tália,
15 Quóniam grátia Dei et misericórdia est in sanctos ejus, et respéctus in eléctos illíus.
℣. Tu autem, Dómine, miserére nobis.
℟. Deo grátias.
℟. Justus germinábit sicut lílium:
* Et florébit in ætérnum ante Dóminum.
℣. Plantátus in domo Dómini, in átriis domus Dei nostri.
℟. Et florébit in ætérnum ante Dóminum.
|
℣. Přikaž, pane, a požehnej.
Požehnání. Jednorozený Syn Boží nechť nás ráčí požehnati a pomoci nám.
℟. Amen.
Čtení 2
Mdr 4:12-15
12 Neboť kouzlo nepravosti zatemňuje dobro a vír vášně strhuje nevinnou mysl.
13 Spravedlivý se brzo zdokonalil, a tak vyplnil dlouhá léta.
14 Neboť jeho duše byla Pánu milá, proto ji spěšně přesadil ze středu nepravosti.
14 Lidé to viděli, ale nechápali; nevzali si k srdci,
15 Že Bůh popřává svým vyvoleným lásku a smilování, ochranu svým vyvoleným.
℣. Ty však, Pane, smiluj se nad námi.
℟. Bohu díky.
℟. Spravedlivý poroste jako lilium;
* A pokvete navěky před Hospodinem.
℣. Zasazen v domě Hospodinově, v síních domu našeho Boha.
℟. A pokvete navěky před Hospodinem.
|
℣. Jube, domne, benedícere.
Benedictio. Spíritus Sancti grátia illúminet sensus et corda nostra.
℟. Amen.
Lectio 3
Sap 4:16-18
16 Condémnat autem justus mórtuus vivos ímpios, et juvéntus celérius consummáta longam vitam injústi.
17 Vidébunt enim finem sapiéntis, et non intélligent quid cogitáverit de illo Deus, et quare muníerit illum Dóminus.
18 Vidébunt, et contémnent eum; illos autem Dóminus irridébit.
℣. Tu autem, Dómine, miserére nobis.
℟. Deo grátias.
℟. Iste cognóvit justítiam, et vidit mirabília magna, et exorávit Altíssimum:
* Et invéntus est in número Sanctórum.
℣. Iste est qui contémpsit vitam mundi, et pervénit ad cœléstia regna.
℟. Et invéntus est in número Sanctórum.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Et invéntus est in número Sanctórum.
|
℣. Přikaž, pane, a požehnej.
Požehnání. Milost Ducha Svatého nechť osvěcuje smysly i srdce naše.
℟. Amen.
Čtení 3
Mdr 4:16-18
16 Spravedlivý, i když je mrtev, odsuzuje živé bezbožníky, mládí, které brzo dospělo k dokonalosti, odsuzuje letité stáří hříšníkovo.
17 Ano, hříšníci uzří smrt moudrého, ale nepochopí, co s ním Pán zamýšlel a proč jej ochránil.
18 Uvidí to, ale pohrdnou tím, Pán se jim však vysměje.
℣. Ty však, Pane, smiluj se nad námi.
℟. Bohu díky.
℟. Tento poznal spravedlnost, a viděl veliké zázraky, a prosil Nejvyššího;
* A započten byl mezi Svaté.
℣. Tento byl tím, kdo zavrhl světský život, a došel do nebeského království.
℟. A započten byl mezi Svaté.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. A započten byl mezi Svaté.
|
Nocturnus II.
Ant. Allelúia. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 79 [7]
79:2 Qui regis Israël, inténde: * qui dedúcis velut ovem Joseph.
79:2 Qui sedes super Chérubim, * manifestáre coram Éphraim, Bénjamin, et Manásse.
79:3 Éxcita poténtiam tuam, et veni, * ut salvos fácias nos.
79:4 Deus, convérte nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.
79:5 Dómine, Deus virtútum, * quoúsque irascéris super oratiónem servi tui?
79:6 Cibábis nos pane lacrimárum: * et potum dabis nobis in lácrimis in mensúra?
79:7 Posuísti nos in contradictiónem vicínis nostris: * et inimíci nostri subsannavérunt nos.
79:8 Deus virtútum, convérte nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.
79:9 Víneam de Ægýpto transtulísti: * ejecísti gentes, et plantásti eam.
79:10 Dux itíneris fuísti in conspéctu ejus: * plantásti radíces ejus, et implévit terram.
79:11 Opéruit montes umbra ejus: * et arbústa ejus cedros Dei.
79:12 Exténdit pálmites suos usque ad mare: * et usque ad flumen propágines ejus.
79:13 Ut quid destruxísti macériam ejus: * et vindémiant eam omnes, qui prætergrediúntur viam?
79:14 Exterminávit eam aper de silva: * et singuláris ferus depástus est eam.
79:15 Deus virtútum, convértere: * réspice de cœlo, et vide, et vísita víneam istam.
79:16 Et pérfice eam, quam plantávit déxtera tua: * et super fílium hóminis, quem confirmásti tibi.
79:17 Incénsa igni, et suffóssa * ab increpatióne vultus tui períbunt.
79:18 Fiat manus tua super virum déxteræ tuæ: * et super fílium hóminis, quem confirmásti tibi.
79:19 Et non discédimus a te, vivificábis nos: * et nomen tuum invocábimus.
79:20 Dómine, Deus virtútum, convérte nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Nokturn II.
Ant. Alleluja. začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 79 [7]
79:2 Slyš, Israelův pastýři, který vodíš Josefa jak ovce.
79:2 Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby,
79:3 před Efraimem, Benjamínem a Manassem, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!
79:4 Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
79:5 Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem, když se modlí tvůj lid?
79:6 Nasytils jej chlebem slz a slzami jsi ho napojil vrchovatě.
79:7 Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří a naši nepřátelé se nám posmívají.
79:8 Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
79:9 Révu z Egypta jsi přenesl, vyhnals pohany a zasadils ji.
79:10 Připravils pro ni půdu, zapustila kořeny a naplnila zemi.
79:11 Přikryly se hory jejím stínem a jejím větvovím Boží cedry.
79:12 Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
79:13 Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem.
79:14 Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
79:15 Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!
79:16 Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
79:17 Kdo ji sežehli ohněm a posekali, ať zhynou hrozbou tvé tváře!
79:18 Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval.
79:19 Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
79:20 Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 80 [8]
80:2 Exsultáte Deo, adjutóri nostro: * jubiláte Deo Jacob.
80:3 Súmite psalmum, et date týmpanum: * psaltérium jucúndum cum cíthara.
80:4 Buccináte in Neoménia tuba, * in insígni die solemnitátis vestræ.
80:5 Quia præcéptum in Israël est: * et judícium Deo Jacob.
80:6 Testimónium in Joseph pósuit illud, cum exíret de terra Ægýpti: * linguam, quam non nóverat, audívit.
80:7 Divértit ab onéribus dorsum ejus: * manus ejus in cóphino serviérunt.
80:8 In tribulatióne invocásti me, et liberávi te: * exaudívi te in abscóndito tempestátis: probávi te apud aquam contradictiónis.
80:9 Audi, pópulus meus, et contestábor te: * Israël, si audíeris me, non erit in te deus recens, neque adorábis deum aliénum.
80:11 Ego enim sum Dóminus Deus tuus, qui edúxi te de terra Ægýpti: * diláta os tuum, et implébo illud.
80:12 Et non audívit pópulus meus vocem meam: * et Israël non inténdit mihi.
80:13 Et dimísi eos secúndum desidéria cordis eórum: * ibunt in adinventiónibus suis.
80:14 Si pópulus meus audísset me: * Israël si in viis meis ambulásset:
80:15 Pro níhilo fórsitan inimícos eórum humiliássem: * et super tribulántes eos misíssem manum meam.
80:16 Inimíci Dómini mentíti sunt ei: * et erit tempus eórum in sǽcula.
80:17 Et cibávit eos ex ádipe fruménti: * et de petra, melle saturávit eos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 80 [8]
80:2 Plesejte Bohu, který nám pomáhá, jásejte Jakubovu Bohu.
80:3 Zanotujte píseň, udeřte na buben, na líbezně zvučící citeru a harfu.
80:4 Zadujte do trub v den novoluní, v den úplňku, v čas našeho svátku.
80:5 Takový je příkaz v Israeli, je to zákon Jakubova Boha.
80:6 Nařízení, které dal Josefovi, když se postavil proti egyptské zemi. Slyšel jsem neznámý mně hlas:
80:7 „Zbavil jsem jeho šíji břemena, z jeho rukou jsem vzal koš robotníka.
80:8 V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě, odpověděl jsem ti z hřímajícího mraku, u vody v Meribě jsem tě zkoušel.
80:9 Slyš, můj národe, chci tě napomenout, Israeli, kéž bys mě poslouchal! Nesmíš mít boha jiného, nesmíš se klanět bohu cizímu!
80:11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, otevři ústa a naplním je!
80:12 Ale můj národ na můj hlas nedbal, Israel mě neposlouchal.
80:13 Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce, ať si žijí podle svých nápadů!
80:14 Kéž by mě můj národ slyšel, kéž by Israel kráčel po mých cestách!
80:15 Hned bych pokořil jejich nepřátele, na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.
80:16 Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili, jejich osud by trval navždy.
80:17 Jeho bych však živil jadrnou pšenicí, medem ze skály bych jej sytil.“
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 81 [9]
81:1 Deus stetit in synagóga deórum: * in médio autem deos dijúdicat.
81:2 Úsquequo judicátis iniquitátem: * et fácies peccatórum súmitis?
81:3 Judicáte egéno, et pupíllo: * húmilem, et páuperem justificáte.
81:4 Erípite páuperem: * et egénum de manu peccatóris liberáte.
81:5 Nesciérunt, neque intellexérunt, in ténebris ámbulant: * movebúntur ómnia fundaménta terræ.
81:6 Ego dixi: Dii estis, * et fílii Excélsi omnes.
81:7 Vos autem sicut hómines moriémini: * et sicut unus de princípibus cadétis.
81:8 Surge, Deus, júdica terram: * quóniam tu hereditábis in ómnibus géntibus.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 81 [9]
81:1 Bůh povstává v božském shromáždění, uprostřed bohů pronáší soud.
81:2 „Jak dlouho budete soudit nespravedlivě a stranit bezbožným?
81:3 Zastávejte se utiskovaného a sirotka, ubohému a chudému pomáhejte k právu!
81:4 Vysvoboďte utlačeného a nuzného, z moci bezbožných ho vytrhněte!“
81:5 Nevnímají a nechápou, v temnotě chodí – kolísají všechny základy země.
81:6 Já jsem řekl: „Jste bohy, všichni jste syny Nejvyššího.
81:7 Ale zemřete jako lidé, padnete jako každý z knížat.“
81:8 Povstaň, Bože, suď zemi, poněvadž ty po právu jsi pánem všech národů.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 82 [10]
82:2 Deus, quis símilis erit tibi? * Ne táceas, neque compescáris, Deus.
82:3 Quóniam ecce inimíci tui sonuérunt: * et qui odérunt te extulérunt caput.
82:4 Super pópulum tuum malignavérunt consílium: * et cogitavérunt advérsus sanctos tuos.
82:5 Dixérunt: Veníte, et disperdámus eos de gente: * et non memorétur nomen Israël ultra.
82:6 Quóniam cogitavérunt unanímiter: * simul advérsum te testaméntum disposuérunt, tabernácula Idumæórum et Ismahelítæ:
82:8 Moab, et Agaréni, Gebal, et Ammon, et Ámalec: * alienígenæ cum habitántibus Tyrum.
82:9 Étenim Assur venit cum illis: * facti sunt in adjutórium fíliis Lot.
82:10 Fac illis sicut Mádian, et Sísaræ: * sicut Jabin in torrénte Cisson.
82:11 Disperiérunt in Endor: * facti sunt ut stercus terræ.
82:12 Pone príncipes eórum sicut Oreb, et Zeb, * et Zébee, et Sálmana:
82:13 Omnes príncipes eórum: * qui dixérunt: Hereditáte possideámus Sanctuárium Dei.
82:14 Deus meus, pone illos ut rotam: * et sicut stípulam ante fáciem venti.
82:15 Sicut ignis, qui combúrit silvam: * et sicut flamma combúrens montes:
82:16 Ita persequéris illos in tempestáte tua: * et in ira tua turbábis eos.
82:17 Imple fácies eórum ignomínia: * et quærent nomen tuum, Dómine.
82:18 Erubéscant, et conturbéntur in sǽculum sǽculi: * et confundántur, et péreant.
82:19 Et cognóscant quia nomen tibi Dóminus: * tu solus Altíssimus in omni terra.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 82 [10]
82:2 Bože, nemlč, nebuď netečný a neodpočívej, Bože!
82:3 Vždyť hle, tvoji nepřátelé se bouří, kdo tě nenávidí, zvedají hlavu.
82:4 Proti tvému lidu osnují pikle a radí se proti tvým chráněncům.
82:5 říkají: „Pojďme a vyhubme je, že přestanou být národem, ať se už ani nevzpomene na jméno Israel!“
82:6 Ano, svorně se radí, proti tobě sjednávají smlouvu:
82:7 Tábory Edomitů a Ismaelitů, Moabité i Agareni,
82:8 Gebalité, Amonité i Amalečané, Filišťané s obyvateli Tyru.
82:9 Také Asyřané se k nim přidružili, nabídli paže Lotovým synům.
82:10 Jednej s nimi jako s Midjanity, jako se Sisarou a Jabinem u potoka Kišon,
82:11 kteří byli zahubeni u Endoru, stali se mrvou pro zem.
82:12 Nalož s jejich velmoži jak s Orebem a Zebem, jak se Zebachem a Salmunem, se všemi jejich vůdci,
82:13 kteří řekli: „Zaberme si Boží kraje!“
82:14 Bože můj, ať jsou jako chomáč smetí, jako sláma hnaná větrem!
82:15 Jak oheň, který spaluje lesy, a jako plamen, který sežehuje hory,
82:16 tak je zažeň svou bouří a zastraš je svým vichrem!
82:17 Naplň jim tvář hanbou, aby hledali tvé jméno, Hospodine!
82:18 Nechť se zastydí a poděsí navždy, až se zahanbí a zhynou!
82:19 Nechť poznají, že tvé jméno je Hospodin, že ty jediný jsi Nejvyšší nad celou zemí!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 83 [11]
83:2 Quam dilécta tabernácula tua, Dómine virtútum: * concupíscit, et déficit ánima mea in átria Dómini.
83:3 Cor meum, et caro mea * exsultavérunt in Deum vivum.
83:4 Étenim passer invénit sibi domum: * et turtur nidum sibi, ubi ponat pullos suos.
83:4 Altária tua, Dómine virtútum: * Rex meus, et Deus meus.
83:5 Beáti, qui hábitant in domo tua, Dómine: * in sǽcula sæculórum laudábunt te.
83:6 Beátus vir, cujus est auxílium abs te: * ascensiónes in corde suo dispósuit, in valle lacrimárum in loco, quem pósuit.
83:8 Étenim benedictiónem dabit legislátor, ibunt de virtúte in virtútem: * vidébitur Deus deórum in Sion.
83:9 Dómine, Deus virtútum, exáudi oratiónem meam: * áuribus pércipe, Deus Jacob.
83:10 Protéctor noster, áspice, Deus: * et réspice in fáciem Christi tui:
83:11 Quia mélior est dies una in átriis tuis, * super míllia.
83:11 Elégi abjéctus esse in domo Dei mei: * magis quam habitáre in tabernáculis peccatórum.
83:12 Quia misericórdiam, et veritátem díligit Deus: * grátiam et glóriam dabit Dóminus.
83:13 Non privábit bonis eos, qui ámbulant in innocéntia: * Dómine virtútum, beátus homo, qui sperat in te.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 83 [11]
83:2 Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů! Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních.
83:3 Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.
83:4 I vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:
83:4 Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože!
83:5 Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit.
83:6 Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, když se chystá na svatou pouť. Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní, a časný déšť je zahalí požehnáním.
83:8 Půjdou se silou stále větší: uzří Boha bohů na Siónu.
83:9 Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, popřej sluchu, Jakubův Bože!
83:10 Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného!
83:11 Věru, lepší je den v tvých nádvořích než jinde tisíc:
83:11 Raději budu stát na prahu domu svého Boha než přebývat ve stanech bezbožníka.
83:12 Neboť Hospodin, Bůh, je slunce a štít: Hospodin popřává milost a slávu, neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.
83:13 Hospodine zástupů, blaze tomu, kdo v tebe doufá.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 84 [12]
84:2 Benedixísti, Dómine, terram tuam: * avertísti captivitátem Jacob.
84:3 Remisísti iniquitátem plebis tuæ: * operuísti ómnia peccáta eórum.
84:4 Mitigásti omnem iram tuam: * avertísti ab ira indignatiónis tuæ.
84:5 Convérte nos, Deus, salutáris noster: * et avérte iram tuam a nobis.
84:6 Numquid in ætérnum irascéris nobis? * aut exténdes iram tuam a generatióne in generatiónem?
84:7 Deus, tu convérsus vivificábis nos: * et plebs tua lætábitur in te.
84:8 Osténde nobis, Dómine, misericórdiam tuam: * et salutáre tuum da nobis.
84:9 Áudiam quid loquátur in me Dóminus Deus: * quóniam loquétur pacem in plebem suam.
84:9 Et super sanctos suos: * et in eos, qui convertúntur ad cor.
84:10 Verúmtamen prope timéntes eum salutáre ipsíus: * ut inhábitet glória in terra nostra.
84:11 Misericórdia, et véritas obviavérunt sibi: * justítia, et pax osculátæ sunt.
84:12 Véritas de terra orta est: * et justítia de cœlo prospéxit.
84:13 Étenim Dóminus dabit benignitátem: * et terra nostra dabit fructum suum.
84:14 Justítia ante eum ambulábit: * et ponet in via gressus suos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Allelúia, allelúia, allelúia.
|
Žalm 84 [12]
84:2 Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, změnil jsi k dobru Jakubův úděl.
84:3 Odpustils vinu svému lidu, přikryl jsi všechny jeho hříchy.
84:4 Zadržels všechno své rozhořčení, uklidnil jsi žár svého hněvu.
84:5 Obnov nás, Bože, náš spasiteli, odlož svou nevoli proti nám!
84:6 Což se navěky budeš na nás zlobit, roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?
84:7 Což nám už nevrátíš život, aby se tvůj lid radoval v tobě?
84:8 Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství a dej nám svou spásu!
84:9 Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
84:9 A pro své svaté a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.
84:10 Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
84:11 Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj.
84:12 Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
84:13 Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody.
84:14 Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Alleluja, alleluja, alleluja.
|
Capitulum
Sap 10:10
Justum dedúxit Dóminus per vias rectas, et osténdit illi regnum Dei, et dedit illi sciéntiam sanctórum: honestávit illum in labóribus, et complévit labóres illíus.
℟. Deo grátias.
℣. Lex Dei ejus in corde ipsíus.
℟. Et non supplantabúntur gressus ejus.
|
Capitulum
Moudrost 10:10
Spravedlivého vodil Hospodin po přímých stezkách, a ukázal mu Boží království a dal mu poznat svaté věci. Poctil jej trápeními, a jeho námahy ověnčil zdarem.
℟. Bohu díky.
℣. Zákon jeho Boha je v jeho srdci.
℟. A jeho kroky nezavrávorají.
|
Oratio {Votiva}
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Deus, qui nos beáti N. Confessóris tui ánnua solemnitáte lætíficas: concéde propítius; ut cujus natalítia cólimus, étiam actiónes imitémur.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Bože, jenž nás oblažuješ výroční slavností svatého N. svého Vyznavače, popřej milostivě, abychom, když slavíme jeho narození pro nebe, také jeho skutky napodobovali.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Reliqua omittuntur in Officium xij. Lectionum, quas immediatæ subsequuntur Laudes. Sed tam in Feriis, quam in Festis iij. Lectionum, in Hieme et in Æstate semper dicuntur ut sequitur.
|
Zbytek se ve dvanáctilekcovém Officiu vynechává, a hned navazují Laudy. Avšak jak ve Fériích, tak ve třílekcových Svátcích, v zimě i na jaře se vždy říká následující.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit
Præterquam Officio duodecim Lectionum dicitur secreto:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
Mimo Officium dvanáctilekcového svátku se říká potichu:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 66 [0]
66:2 Deus misereátur nostri, et benedícat nobis: * illúminet vultum suum super nos, et misereátur nostri.
66:3 Ut cognoscámus in terra viam tuam, * in ómnibus géntibus salutáre tuum.
66:4 Confiteántur tibi pópuli, Deus: * confiteántur tibi pópuli omnes.
66:5 Læténtur et exsúltent gentes: * quóniam júdicas pópulos in æquitáte, et gentes in terra dírigis.
66:6 Confiteántur tibi pópuli, Deus, confiteántur tibi pópuli omnes: * terra dedit fructum suum.
66:7 Benedícat nos Deus, Deus noster, benedícat nos Deus: * et métuant eum omnes fines terræ.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 66 [0]
66:2 Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář,
66:3 kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
66:4 Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
66:5 Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
66:6 Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Země vydala svou úrodu, Bůh, náš Bůh, nám požehnal.
66:7 Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmi {Psalmi & antiphonæ Votiva}
Ant. Collaudábunt multi inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 50 [1]
50:3 Miserére mei, Deus, * secúndum magnam misericórdiam tuam.
50:3 Et secúndum multitúdinem miseratiónum tuárum, * dele iniquitátem meam.
50:4 Ámplius lava me ab iniquitáte mea: * et a peccáto meo munda me.
50:5 Quóniam iniquitátem meam ego cognósco: * et peccátum meum contra me est semper.
50:6 Tibi soli peccávi, et malum coram te feci: * ut justificéris in sermónibus tuis, et vincas cum judicáris.
50:7 Ecce enim, in iniquitátibus concéptus sum: * et in peccátis concépit me mater mea.
50:8 Ecce enim, veritátem dilexísti: * incérta et occúlta sapiéntiæ tuæ manifestásti mihi.
50:9 Aspérges me hyssópo, et mundábor: * lavábis me, et super nivem dealbábor.
50:10 Audítui meo dabis gáudium et lætítiam: * et exsultábunt ossa humiliáta.
50:11 Avérte fáciem tuam a peccátis meis: * et omnes iniquitátes meas dele.
50:12 Cor mundum crea in me, Deus: * et spíritum rectum ínnova in viscéribus meis.
50:13 Ne proícias me a fácie tua: * et spíritum sanctum tuum ne áuferas a me.
50:14 Redde mihi lætítiam salutáris tui: * et spíritu principáli confírma me.
50:15 Docébo iníquos vias tuas: * et ímpii ad te converténtur.
50:16 Líbera me de sanguínibus, Deus, Deus salútis meæ: * et exsultábit lingua mea justítiam tuam.
50:17 Dómine, lábia mea apéries: * et os meum annuntiábit laudem tuam.
50:18 Quóniam si voluísses sacrifícium, dedíssem útique: * holocáustis non delectáberis.
50:19 Sacrifícium Deo spíritus contribulátus: * cor contrítum, et humiliátum, Deus, non despícies.
50:20 Benígne fac, Dómine, in bona voluntáte tua Sion: * ut ædificéntur muri Jerúsalem.
50:21 Tunc acceptábis sacrifícium justítiæ, oblatiónes, et holocáusta: * tunc impónent super altáre tuum vítulos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy {Žalmy a antifony votivní}
Ant. Mnozí budou chválit začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 50 [1]
50:3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
50:3 pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
50:4 Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu.
50:5 Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou.
50:6 Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, že jsi bez úhony ve svém soudu.
50:7 Hle, s vinou jsem se narodil a v hříchu mě počala má matka.
50:8 Hle, líbí se ti upřímné srdce, ve skrytu mě učíš moudrosti!
50:9 Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh.
50:10 Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
50:11 Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny.
50:12 Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
50:13 Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
50:14 Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost.
50:15 Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
50:16 Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
50:17 Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
50:18 Vždyť nemáš zálibu v oběti, kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
50:19 Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
50:20 Pane, obšťastni Sión svou přízní, znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.
50:21 Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech a žertvách, na oltář ti budou klást býčky.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 87 [2]
87:2 Dómine, Deus salútis meæ: * in die clamávi, et nocte coram te.
87:3 Intret in conspéctu tuo orátio mea: * inclína aurem tuam ad precem meam:
87:4 Quia repléta est malis ánima mea: * et vita mea inférno appropinquávit.
87:5 Æstimátus sum cum descendéntibus in lacum: * factus sum sicut homo sine adjutório, inter mórtuos liber.
87:6 Sicut vulneráti dormiéntes in sepúlcris, quorum non es memor ámplius: * et ipsi de manu tua repúlsi sunt.
87:7 Posuérunt me in lacu inferióri: * in tenebrósis, et in umbra mortis.
87:8 Super me confirmátus est furor tuus: * et omnes fluctus tuos induxísti super me.
87:9 Longe fecísti notos meos a me: * posuérunt me abominatiónem sibi.
87:9 Tráditus sum, et non egrediébar: * óculi mei languérunt præ inópia.
87:10 Clamávi ad te, Dómine, tota die: * expándi ad te manus meas.
87:11 Numquid mórtuis fácies mirabília: * aut médici suscitábunt, et confitebúntur tibi?
87:12 Numquid narrábit áliquis in sepúlcro misericórdiam tuam, * et veritátem tuam in perditióne?
87:13 Numquid cognoscéntur in ténebris mirabília tua, * et justítia tua in terra obliviónis?
87:14 Et ego ad te, Dómine, clamávi: * et mane orátio mea prævéniet te.
87:15 Ut quid, Dómine, repéllis oratiónem meam: * avértis fáciem tuam a me?
87:16 Pauper sum ego, et in labóribus a juventúte mea: * exaltátus autem, humiliátus sum et conturbátus.
87:17 In me transiérunt iræ tuæ: * et terróres tui conturbavérunt me.
87:18 Circumdedérunt me sicut aqua tota die: * circumdedérunt me simul.
87:19 Elongásti a me amícum et próximum: * et notos meos a miséria.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 87 [2]
87:2 Hospodine, můj Bože, volám ve dne, hořekuji před tebou v noci.
87:3 Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání!
87:4 Neboť bědami je nasycena má duše a můj život se blíží podsvětí.
87:5 Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, jsem jako člověk bez pomoci.
87:6 Mezi mrtvými je moje lože, mezi zabitými, kteří leží v hrobě; na ty už nevzpomínáš, jsou vyloučeni z tvé péče.
87:7 Položils mě do hluboké jámy, do temnot a do propastí.
87:8 Doléhá na mě tvůj hněv, všechny své přívaly jsi na mě vylil.
87:9 Odpudils ode mě známé, zošklivil jsi mě před nimi.
87:9 Jsem zrazen v žaláři, a nevyváznu! Mé oko hasne utrpením.
87:10 Denně k tobě, Hospodine, volám, k tobě vztahuji své ruce.
87:11 Děláš snad zázraky pro mrtvé, či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?
87:12 Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?
87:13 Lze poznat tvé divy v temnotách, tvou milost v kraji zapomnění?
87:14 Já však volám k tobě, Hospodine, má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.
87:15 Proč mě odmítáš, Hospodine, a přede mnou skrýváš svou tvář?
87:16 Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.
87:17 Převalil se přese mě tvůj hněv, zahubily mě tvé hrůzy.
87:18 Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, koldokola mě obkličují.
87:19 Odcizils mi přítele i druha, temnota je mou důvěrnicí.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 89 [3]
89:1 Dómine, refúgium factus es nobis: * a generatióne in generatiónem.
89:2 Priúsquam montes fíerent, aut formarétur terra et orbis: * a sǽculo et usque in sǽculum tu es, Deus.
89:3 Ne avértas hóminem in humilitátem: * et dixísti: Convertímini, fílii hóminum.
89:4 Quóniam mille anni ante óculos tuos, * tamquam dies hestérna, quæ prætériit,
89:5 Et custódia in nocte, * quæ pro níhilo habéntur, eórum anni erunt.
89:6 Mane sicut herba tránseat, mane flóreat, et tránseat: * véspere décidat, indúret et aréscat.
89:7 Quia defécimus in ira tua, * et in furóre tuo turbáti sumus.
89:8 Posuísti iniquitátes nostras in conspéctu tuo: * sǽculum nostrum in illuminatióne vultus tui.
89:9 Quóniam omnes dies nostri defecérunt: * et in ira tua defécimus.
89:9 Anni nostri sicut aránea meditabúntur: * dies annórum nostrórum in ipsis, septuagínta anni.
89:10 Si autem in potentátibus, octogínta anni: * et ámplius eórum, labor et dolor.
89:10 Quóniam supervénit mansuetúdo: * et corripiémur.
89:11 Quis novit potestátem iræ tuæ: * et præ timóre tuo iram tuam dinumeráre?
89:12 Déxteram tuam sic notam fac: * et erudítos corde in sapiéntia.
89:13 Convértere, Dómine, úsquequo? * et deprecábilis esto super servos tuos.
89:14 Repléti sumus mane misericórdia tua: * et exsultávimus, et delectáti sumus ómnibus diébus nostris.
89:15 Lætáti sumus pro diébus, quibus nos humiliásti: * annis, quibus vídimus mala.
89:16 Réspice in servos tuos, et in ópera tua: * et dírige fílios eórum.
89:17 Et sit splendor Dómini, Dei nostri, super nos, et ópera mánuum nostrárum dírige super nos: * et opus mánuum nostrárum dírige.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 89 [3]
89:1 Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
89:2 Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!
89:3 Rozkazem vracíš člověka v prach a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
89:4 Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul.
89:5 a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě:
89:6 Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
89:7 Hyneme vskutku pro tvůj hněv, děsíme se pro tvé rozhořčení.
89:8 Položils před sebe naše viny, naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.
89:9 Neboť pominuly všechny naše dny ve tvém hněvu, jako vzdech jsme dokončili svá léta.
89:9 Naše léta se splétají jako pavučina, dnů našich let bývá úhrnem sedmdesát.
89:10 U toho, kdo je pak při síle, osmdesát. Většina jich je lopota a trýzeň.
89:10 Neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.
89:11 Kdo uváží sílu tvého hněvu a kdo se bojí tvé nevole?
89:12 Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce.
89:13 Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
89:14 Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život!
89:15 Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
89:16 Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, tvá sláva jejich synům.
89:17 Ať je s námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Canticum Moysis [4]
Exod. 15:1-22
15:1 Cantémus Dómino: glorióse enim magnificátus est, * equum et ascensórem dejécit in mare.
15:2 Fortitúdo mea, et laus mea Dóminus, * et factus est mihi in salútem.
15:3 Iste Deus meus, et glorificábo eum: * Deus patris mei, et exaltábo eum.
15:4 Dóminus quasi vir pugnátor, Omnípotens nomen ejus. * Currus Pharaónis et exércitum ejus projécit in mare.
15:5 Elécti príncipes ejus submérsi sunt in Mari Rubro: * abýssi operuérunt eos, descendérunt in profúndum quasi lapis.
15:6 Déxtera tua, Dómine, magnificáta est in fortitúdine: déxtera tua, Dómine, percússit inimícum. * Et in multitúdine glóriæ tuæ deposuísti adversários tuos:
15:7 Misísti iram tuam, quæ devorávit eos sicut stípulam. * Et in spíritu furóris tui congregátæ sunt aquæ:
15:8 Stetit unda fluens, * congregátæ sunt abýssi in médio mari.
15:9 Dixit inimícus: Pérsequar et comprehéndam, * dívidam spólia, implébitur ánima mea:
15:10 Evaginábo gládium meum, * interfíciet eos manus mea.
15:11 Flavit spíritus tuus, et opéruit eos mare: * submérsi sunt quasi plumbum in aquis veheméntibus.
15:12 Quis símilis tui in fórtibus, Dómine? * quis símilis tui, magníficus in sanctitáte, terríbilis atque laudábilis, fáciens mirabília?
15:13 Extendísti manum tuam, et devorávit eos terra. * Dux fuísti in misericórdia tua pópulo quem redemísti:
15:14 Et portásti eum in fortitúdine tua, * ad habitáculum sanctum tuum.
15:15 Ascendérunt pópuli, et iráti sunt: * dolóres obtinuérunt habitatóres Philísthiim.
15:16 Tunc conturbáti sunt príncipes Edom, robústos Moab obtínuit tremor: * obriguérunt omnes habitatóres Chánaan.
15:17 Írruat super eos formído et pavor, * in magnitúdine brácchii tui:
15:18 Fiant immóbiles quasi lapis, donec pertránseat pópulus tuus, Dómine, * donec pertránseat pópulus tuus iste, quem possedísti.
15:19 Introdúces eos, et plantábis in monte hereditátis tuæ, * firmíssimo habitáculo tuo quod operátus es, Dómine:
15:20 Sanctuárium tuum, Dómine, quod firmavérunt manus tuæ. * Dóminus regnábit in ætérnum et ultra.
15:21 Ingréssus est enim eques Phárao cum cúrribus et equítibus ejus in mare: * et redúxit super eos Dóminus aquas maris:
15:22 Fílii autem Israël ambulavérunt per siccum * in médio ejus.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Mojžíšův chvalozpěv [4]
Exodus 15:1-22
15:1 „Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vzešený, koně i jezdce svrhl do moře.
15:2 Hospodin je má síla, jej opěvuji, stal se mou spásou.
15:3 On je můj Bůh, a já ho chválím, Bůh mého otce, a já ho oslavuji.
15:4 Hospodin je hrdina ve válce, jeho jméno je Všemohoucí. Faraónovy vozy a jeho vojsko svrhl do moře,
15:5 výkvět jeho reků byl potopen v Rákosovém moři. Hlubiny je přikryly, zřítili se do propasti jako kámen.
15:6 Tvá pravice, Hospodine, ukazuje svou moc a sílu, tvá pravice, Hospodine, drtí nepřátele. V plnosti své slávy jsi zničil své protivníky;
15:7 Seslal jsi svůj hněv, který je pohltil jak slámu. Dechem tvého hněvu nakupily se vody,
15:8 Jako hráz se vztyčily proudící vlny, příboje ztuhly uprostřed moře.
15:9 Nepřítel řekl: „Budu pronásledovat a dostihnu; rozdělím kořist, naplní se jí má žádostivost:
15:10 Vytasím svůj meč, má ruka je zahubí!“
15:11 Tu zavál tvůj hněv, a přikrylo je moře; potopili se jak olovo v bouřných vodách.
15:12 Kdo je ti podobný mezi bohy, Hospodine? Kdo je ti podobný, velkolepý ve svatosti, strašný ve slavných činech, konající divy?
15:13 Vztáhl jsi svou pravici, a pohltila je země. Ve svém milosrdenství jsi vedl lid, který jsi vykoupil,
15:14 nesl jsi ho svou silou do svého svatého příbytku.
15:15 Slyšely o tom národy a zděsily se, úzkost sevřela obyvatele pelištejské země.
15:16 Tehdy se polekali edomští vůdcové, zmocnil se strach moabských velmožů, strnuli všichni usedlici v Kanaánu.
15:17 Bázeň a úděs na ně padl; z velikosti tvé ruky.
15:18 Tíhou tvého ramene ztuhli jako kámen, dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine, dokud nepřejde lid, který sis získal.
15:19 Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře, na svém vlastnictví, na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo,
15:20 ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce. Hospodin bude kralovat navěky a navždy.
15:21 Když totiž faraonovi koně s jeho válečnými vozy a jezdci vešli do moře, Hospodin na ně vrátil mořské vody,
15:22 ale Israelité šli po suchu jeho středem.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 148 [5]
148:1 Laudáte Dóminum de cœlis: * laudáte eum in excélsis.
148:2 Laudáte eum, omnes Ángeli ejus: * laudáte eum, omnes virtútes ejus.
148:3 Laudáte eum, sol et luna: * laudáte eum, omnes stellæ et lumen.
148:4 Laudáte eum, cœli cœlórum: * et aquæ omnes, quæ super cœlos sunt, laudent nomen Dómini.
148:5 Quia ipse dixit, et facta sunt: * ipse mandávit, et creáta sunt.
148:6 Státuit ea in ætérnum, et in sǽculum sǽculi: * præcéptum pósuit, et non præteríbit.
148:7 Laudáte Dóminum de terra, * dracónes, et omnes abýssi.
148:8 Ignis, grando, nix, glácies, spíritus procellárum: * quæ fáciunt verbum ejus:
148:9 Montes, et omnes colles: * ligna fructífera, et omnes cedri.
148:10 Béstiæ, et univérsa pécora: * serpéntes, et vólucres pennátæ:
148:11 Reges terræ, et omnes pópuli: * príncipes, et omnes júdices terræ.
148:12 Júvenes, et vírgines: senes cum junióribus laudent nomen Dómini: * quia exaltátum est nomen ejus solíus.
148:14 Conféssio ejus super cœlum et terram: * et exaltávit cornu pópuli sui.
148:14 Hymnus ómnibus sanctis ejus: * fíliis Israël, pópulo appropinquánti sibi.
|
Žalm 148 [5]
148:1 Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výsostech!
148:2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy!
148:3 Chvalte ho, slunce a měsíci, chvalte ho, všechny zářící hvězdy!
148:4 Chvalte ho, nebesa nebes a vody, které jsou nad nebesy!
148:5 Ať chválí Hospodinovo jméno, neboť on rozkázal, a byly stvořeny!
148:6 Umístil je na věčné časy, vydal zákon, který nepomine.
148:7 Hospodinu vzdejte ze země chválu, obludy moře a všechny jeho hlubiny!
148:8 Oheň, krupobití, sníh a dým, bouřný vítr, který plní jeho slovo,
148:9 hory a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
148:10 všechna zvířata, divoká i krotká, plazi a okřídlené ptactvo,
148:11 králové země a všechny národy, knížata a všichni soudcové země,
148:12 jinoši a s nimi panny, starci spolu s dětmi
148:13 ať chválí jméno Hospodinovo, neboť jen jeho jméno je vznešené. Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe
148:14 a velikou moc dal svému lidu. Chválou je všem svým svatým, synům Israele, lidu, který je mu blízký.
|
Psalmus 149 [6]
149:1 Cantáte Dómino cánticum novum: * laus ejus in ecclésia sanctórum.
149:2 Lætétur Israël in eo, qui fecit eum: * et fílii Sion exsúltent in rege suo.
149:3 Laudent nomen ejus in choro: * in týmpano, et psaltério psallant ei:
149:4 Quia beneplácitum est Dómino in pópulo suo: * et exaltábit mansuétos in salútem.
149:5 Exsultábunt sancti in glória: * lætabúntur in cubílibus suis.
149:6 Exaltatiónes Dei in gútture eórum: * et gládii ancípites in mánibus eórum.
149:7 Ad faciéndam vindíctam in natiónibus: * increpatiónes in pópulis.
149:8 Ad alligándos reges eórum in compédibus: * et nóbiles eórum in mánicis férreis.
149:9 Ut fáciant in eis judícium conscríptum: * glória hæc est ómnibus sanctis ejus.
|
Žalm 149 [6]
149:1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.
149:2 Ať se raduje Israel ze svého tvůrce, synové Siónu ať jásají nad svým králem.
149:3 Ať chválí jeho jméno tancem, ať mu hrají na buben a na citeru,
149:4 neboť Hospodin miluje svůj národ a pokorné zdobí vítězstvím.
149:5 Ať svatí jásají chvalozpěvem, ať se veselí na svých ložích.
149:6 Boží chválu ať mají v hrdlech a dvojsečný meč v rukou,
149:7 aby vykonali pomstu na pohanech, tresty na národech,
149:8 aby spoutali jejich krále řetězy a železnými okovy jejich velmože,
149:9 aby na nich vykonali určený soud. Všem jeho svatým bude to ke cti.
|
Psalmus 150 [7]
150:1 Laudáte Dóminum in sanctis ejus: * laudáte eum in firmaménto virtútis ejus.
150:2 Laudáte eum in virtútibus ejus: * laudáte eum secúndum multitúdinem magnitúdinis ejus.
150:3 Laudáte eum in sono tubæ: * laudáte eum in psaltério, et cíthara.
150:4 Laudáte eum in týmpano, et choro: * laudáte eum in chordis, et órgano.
150:5 Laudáte eum in cýmbalis benesonántibus: laudáte eum in cýmbalis jubilatiónis: * omnis spíritus laudet Dóminum.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Collaudábunt multi sapiéntiam ejus, et usque in sæculum non delébitur.
|
Žalm 150 [7]
150:1 Chvalte Hospodina v jeho svatyni, chvalte ho na jeho vznešené obloze!
150:2 Chvalte ho pro jeho mocná díla, chvalte ho pro jeho svrchovanou velebnost!
150:3 Chvalte ho hlaholem trouby, chvalte ho harfou a citerou!
150:4 Chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunnými nástroji a flétnou!
150:5 Chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály hlučnými! Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Mnozí budou chválit jeho moudrost, a až navěky nebude vymazán z paměti.
|
Capitulum Responsorium Hymnus Versus {Votiva}
Sir 31:8-9
Beátus vir, qui invéntus est sine mácula, et qui post aurum non ábiit, nec sperávit in pecúnia et thesáuris. Quis est hic, et laudábimus eum? fecit enim mirabília in vita sua.
℟. Deo grátias.
℟.br. Justum dedúxit Dóminus * Per vias rectas.
℟. Justum dedúxit Dóminus * Per vias rectas.
℣. Et osténdit illi regnum Dei.
℟. Per vias rectas.
Hymnus
Jesu coróna célsior,
Et véritas sublímior,
Qui confiténti sérvulo
Reddis perénne prǽmium:
Da supplicánti cœ́tui,
Obténtu hujus óptimi,
Remissiónem críminum
Rumpéndo nexum vínculi.
Anni revérso témpore,
Dies illúxit lúmine,
Quo Sanctus hic de córpore
Polum migrávit prǽpotens.
Hic vana terræ gáudia
Et luculénta prǽdia,
Pollúta sorde députans,
Ovans tenet cœléstia.
Te, Christe Rex piíssime,
Hic confiténdo júgiter,
Calcávit hostem fórtiter,
Supérbum ac satéllitem.
Virtúte clarus et fide,
Confessiónis órdine,
Jejúna membra déferens,
Dapes supérnas óbtinet.
Proínde te, piíssime,
Precámur omnes súpplices,
Ut hujus almi grátia
Nobis remíttas débita.
Glória Patri Dómino,
Glória Unigénito,
Una cum Sancto Spíritu,
In sempitérna sǽcula.
Amen.
℣. Amávit eum Dóminus, et ornávit eum.
℟. Stolam glóriæ índuit eum.
|
Krátké čtení, Responsorium, Hymnus a Verš {votivní}
Sir 31:8-9
Blažen je muž, který byl shledán bez poskvrny, a za zlatem se nepachtí, ani jeho naděje neleží v penězích a bohatství. Kdo je takovým? Pochvalme jej, činil totiž ve svém životě podivuhodné věci.
℟. Bohu díky.
℟.br. Spravedlivého vedl Hospodin * Po správných cestách.
℟. Spravedlivého vedl Hospodin * Po správných cestách
℣. A ukázal mu království Boží.
℟. Po správných cestách.
Hymnus
Jezu, koruno přeslavná
a pravdo velmi vznešená,
jenž svému Vyznavačovi
trvalou dáváš odměnu:
Dej prosícímu zástupu
na jeho mocnou přímluvu,
odpuštění jeho hříchů,
a strhni z něj pout okovy.
Za rok se vrátil znova čas,
zazářil světlým jasem den,
když tento světec z těla již
odtud odešel v hvězdnou výš.
Za marnost slasti země měl,
i převeliké poklady
jen za nečisté pokládal,
však s radostí nebe dostal.
Tě, Jezu, Králi předobrý
On vždycky řádně vyznával
a svody ďábla pošlapal,
pyšného svého průvodce.
Přeslavný v ctnosti, ve víře
byl tento pilný Vyznavač,
posty své tělo trýzníval,
za to teď v nebi hoduje.
A proto vroucně, Laskavý,
ti svoje prosby vzdáváme,
pro jeho velké zásluhy
odpusť nám hříchů pokuty.
Buď Otci i Pánu sláva,
též Jedinému Synovi
i Duchu Utěšiteli
vždy a na věčné věky.
Amen.
℣. Zamiloval si jej Hospodin a ozdobil jej.
℟. Štolu slávy mu oblékl.
|
Canticum: Benedictus {Antiphona Votiva}
Ant. Similábo eum inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Canticum Zachariæ
Luc. 1:68-79
1:68 Benedíctus Dóminus, Deus Israël: * quia visitávit, et fecit redemptiónem plebis suæ:
1:69 Et eréxit cornu salútis nobis: * in domo David, púeri sui.
1:70 Sicut locútus est per os sanctórum, * qui a sǽculo sunt, prophetárum ejus:
1:71 Salútem ex inimícis nostris, * et de manu ómnium, qui odérunt nos.
1:72 Ad faciéndam misericórdiam cum pátribus nostris: * et memorári testaménti sui sancti.
1:73 Jusjurándum, quod jurávit ad Ábraham patrem nostrum, * datúrum se nobis:
1:74 Ut sine timóre, de manu inimicórum nostrórum liberáti, * serviámus illi.
1:75 In sanctitáte, et justítia coram ipso, * ómnibus diébus nostris.
1:76 Et tu, puer, Prophéta Altíssimi vocáberis: * præíbis enim ante fáciem Dómini, paráre vias ejus:
1:77 Ad dandam sciéntiam salútis plebi ejus: * in remissiónem peccatórum eórum:
1:78 Per víscera misericórdiæ Dei nostri: * in quibus visitávit nos, óriens ex alto:
1:79 Illumináre his, qui in ténebris, et in umbra mortis sedent: * ad dirigéndos pedes nostros in viam pacis.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Similábo eum viro sapiénti, qui ædificávit domum suam supra petram.
|
Kantikum: Benedictus {Antifona votivní}
Ant. Učiním jej podobného začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Zachariášův chvalozpěv
Lukáš 1:68-79
1:68 Pochválen buď Hospodin, Bůh Israele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
1:69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
1:70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
1:71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,
1:72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
1:73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
1:74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
1:75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
1:76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
1:77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
1:78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
1:79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Učiním jej podobného moudrému muži, který si postavil dům na skále.
|
Oratio {Votiva}
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Deus, qui nos beáti N. Confessóris tui ánnua solemnitáte lætíficas: concéde propítius; ut cujus natalítia cólimus, étiam actiónes imitémur.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Bože, jenž nás oblažuješ výroční slavností svatého N. svého Vyznavače, popřej milostivě, abychom, když slavíme jeho narození pro nebe, také jeho skutky napodobovali.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Suffragium {cisterciense}
De Beata Maria
Ant. Sancta Dei Génitrix, Virgo semper María, intercéde pro nobis ad Dóminum Deum nostrum.
℣. Post partum, Virgo, invioláta permansísti.
℟. Dei Génitrix, intercéde pro nobis.
Orémus.
Deus, qui salútis ætérnæ, beátæ Maríæ virginitáte fecúnda, humáno géneri prǽmia præstitísti: tríbue, quǽsumus; ut ipsam pro nobis intercédere sentiámus, per quam merúimus auctórem vitæ suscípere, Dóminum nostrum Jesum Christum Fílium tuum.
De sancto Joseph
Ant. Ipse Jesus erat incípiens quasi annórum trigínta ut putabátur fílius Joseph.
℣. Glória et divítiæ in domo ejus.
℟. Et justítia ejus manet in sǽculum sǽculi.
Orémus.
Deus, qui ineffábili providéntia beátum Joseph sanctíssimæ Genitrícis tuæ sponsum elígere dignátus es: præsta quǽsumus; ut quem protectórem venerámur in terris, intercessórem habére mereámur in cœlis.
De SS. Benedicto, Bernardo et Roberto
Ant. Córpora Sanctórum in pace sepúlta sunt, et vivent nómina eórum in ætérnum.
℣. Beáti quos elegísti, Dómine.
℟. Habitábunt in átriis tuis.
Orémus.
Præsta, quǽsumus, omnípotens Deus: * ut qui sanctórum tuórum Benedícti, Bernárdi et Robérti commemoratiónem cólimus, 2. eórum étiam virtútes imitémur.
De Pace
Ant. Da pacem Dómine in diébus nostris, quia non est álius, qui pugnet pro nobis, nisi tu Deus noster.
℣. Fiat pax in virtúte tua.
℟. Et abundántia in túrribus tuis.
Orémus.
Deus, a quo sancta desidéria, recta consília, et justa sunt ópera: da servis tuis illam, quam mundus dare non potest, pacem; ut et corda nostra mandátis tuis dédita, et hóstium subláta formídine, témpora sint tua protectióne tranquílla.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Suffragium {cisterciák}
K Panně Marii
Ant. Svatá Boží Rodičko, vždy Panno Maria, přimlouvej se za nás u Pána našeho Boha.
℣. Po porodu, Panno, jsi zůstala neporušená.
℟. Svatá Boží Rodičko, přimlouvej se za nás.
Modleme se.
Bože, jenž jsi panenství blahoslavené Panny Marie požehnal a tak
lidstvu udělil milost věčně spásy, dej, prosíme, abychom se přesvědčovali, že se za nás přimlouvá ta, jejímž prostřednictvím jsme obdrželi původce života, našeho Pána, Ježíše Krista, tvého Syna.
Ke Svatému Josefovi
Ant. Samotnému Ježíšovi již bylo třicet let a byl považován za syna Josefova.
℣. Sláva a bohatství v jeho domě.
℟. A jeho spravedlnost zůstává navěky.
Modleme se.
Bože, jenž sis v nevýslovné prozíravosti ráčil vyvolit svatého Josefa za manžela tvé přesvaté Rodičky; uděl, prosíme, aby když jej ctíme jako ochránce na zemi, zasloužili si míti jej jako přímluvce v nebi.
De SS. Benedicto, Bernardo et Roberto
Ant. Těla Svatých jsou pohřbena v pokoji, a jejich jména budou žít navěky.
℣. Blažení ti, které jsi vyvolil, Hospodine.
℟. Přebývati budou ve tvých síních.
Modleme se.
Uděl, prosíme, všemohoucí Bože; abychom, když ctíme památku tvých svatých Benedikta, Bernarda a Roberta, také jejich ctnosti napodobovali.
Za mír
Ant. Dej mír, Hospodine, za našich dnů, neboť není druhého, kdo by za nás bojoval, než ty, Bože náš.
℣. Budiž mír ve tvé moci.
℟. A hojnost uvnitř našich hradeb.
Modleme se.
Bože, od nějž pochází svaté touhy, správná rozhodnutí a dobré skutky; dej svým služebníkům onen pokoj, jejž svět nedokáže dát; aby i naše srdce, tvým přikázáním oddaná, a zbavená strachu z nepřátel, i časy byly pod tvou ochranou pokojné.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
Et quandocumque terminata Hora discendum est a Choro (nisi quando immediate subsequitur Missa aut cum Officio diei Officium Defunctorum, vel Sepultura, vel Processio, aut Litaniæ, ut in Rogationibus, etc.) dicitur:
Ant. Spíritus sanctus in te descéndet, María, ne tímeas, habébis in útero Fílium Dei.
℣. Ecce ancílla Dómini.
℟. Fiat mihi secúndum verbum tuum.
Orémus.
Lætífica, et ádjuva nos, omnípotens et miséricors Deus, Domínicæ Conceptiónis gáudia recoléntes, et pia Dei Génitrix Virgo semper María (in cujus veneratióne hæc commemorámus) in cunctis necessitátibus nostris grátiam sancti Spíritus nobis ímpetret, et levámen. Per eúmdem Christum Dóminum nostrum.
℟. Amen.
|
A kdykoliv se po skončení Hodinky odchází z Chóru (pokud tedy nenavazuje Mše svatá, nebo po denním Officiu pak Officium Defunctorum, nebo Pohřební obřady, nebo Procesí, nebo Litaniæ, nebo Prosebné dny, atd.) říká se:
Ant. Duch Svatý na tebe sestoupí, Maria, neboj se, budeš mít v lůně Syna Božího.
℣. Aj, já dívka páně.
℟. Staniž se mi podle tvého slova.
Modleme se.
Rozradostni nás i pomoz nám, všemohoucí a milosrdný Bože, když rozjímáme nad radostí Početí našeho Pána, a laskavá Boží Rodička a vždy Panna Maria (k jejíž poctě si toto připomínáme) nechť nám ve všech našich potřebách vyprosí milost Ducha svatého i úlevu. Skrze téhož Krista, našeho Pána.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit
In Choro, finita Officio parvo B.M.V., dicitur secreto:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
Credo in Deum, Patrem omnipoténtem, Creatórem cœli et terræ. Et in Jesum Christum, Fílium ejus únicum, Dóminum nostrum: qui concéptus est de Spíritu Sancto, natus ex María Vírgine, passus sub Póntio Piláto, crucifíxus, mórtuus, et sepúltus: descéndit ad ínferos; tértia die resurréxit a mórtuis; ascéndit ad cœlos; sedet ad déxteram Dei Patris omnipoténtis: inde ventúrus est judicáre vivos et mórtuos. Credo in Spíritum Sanctum, sanctam Ecclésiam cathólicam, Sanctórum communiónem, remissiónem peccatórum, carnis resurrectiónem, vitam ætérnam. Amen.
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
Ve Chóru, když se zakončí Malé Mariánské Hodinky, řekne se potichu:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa; sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou Církev obecnou, Svatých obcování, hříchů odpuštění, těla vzkříšení a život věčný. Amen.
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Hymnus
Jam lucis orto sídere,
Deum precémur súpplices,
Ut in diúrnis áctibus
Nos servet a nocéntibus.
Linguam refrénans témperet,
Ne litis horror ínsonet:
Visum fovéndo cóntegat,
Ne vanitátes háuriat.
Sint pura cordis íntima,
Absístat et vecórdia;
Carnis terat supérbiam
Potus cibíque párcitas.
Ut, cum dies abscésserit,
Noctémque sors redúxerit,
Mundi per abstinéntiam
Ipsi canámus glóriam.
Deo Patri sit glória,
Ejúsque soli Fílio,
Cum Spíritu Paráclito,
Et nunc et in perpétuum.
Amen.
|
Hymnus
Již vzešla jasná denice,
i prosme Boha pokorně,
ať ve všem denním konání
nás od úkladů ochrání.
Dej uzdu, mírnost jazyku,
nechť nezazní hrůza sváru,
nechť také náš zrak ochrání,
že po marnostech nebaží.
Nechť čistá jsou nitra srdcí,
a bláznivost vždy v dáli dlí,
nechť pýchu těla zkrocuje
nám střídmost jídla, nápoje.
Až den pak tento odejde
a noční čas zas nastane,
my, kdož se světa zříkáme,
nechť chválu Bohu zpíváme.
Buď sláva, čest Otci Bohu
též Synu jeho Jednomu
i s Duchem Utěšitelem
dnes, od věků s celým světem.
Amen.
|
Psalmi {Votiva}
Ant. Cognóvit eum Dóminus inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 12 [1]
12:1 Úsquequo, Dómine, obliviscéris me in finem? * Úsquequo avértis fáciem tuam a me?
12:2 Quámdiu ponam consília in ánima mea, * dolórem in corde meo per diem?
12:3 Úsquequo exaltábitur inimícus meus super me? * réspice, et exáudi me, Dómine, Deus meus.
12:4 Illúmina óculos meos ne umquam obdórmiam in morte: * nequándo dicat inimícus meus: Præválui advérsus eum.
12:5 Qui tríbulant me, exsultábunt si motus fúero: * ego autem in misericórdia tua sperávi.
12:6 Exsultábit cor meum in salutári tuo: cantábo Dómino qui bona tríbuit mihi: * et psallam nómini Dómini altíssimi.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy {votivní}
Ant. Poznal jej Hospodin začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 12 [1]
12:2 Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?
12:3 Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?
12:4 Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,
12:5 ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“ Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.
12:6 Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 13 [2]
13:1 Dixit insípiens in corde suo: * non est Deus.
13:1 Corrúpti sunt, et abominábiles facti sunt in stúdiis suis: * non est qui fáciat bonum, non est usque ad unum.
13:2 Dóminus de cœlo prospéxit super fílios hóminum, * ut vídeat si est intélligens, aut requírens Deum.
13:3 Omnes declinavérunt, simul inútiles facti sunt: * non est qui fáciat bonum, non est usque ad unum.
13:3 Sepúlcrum patens est guttur eórum: linguis suis dolóse agébant * venénum áspidum sub lábiis eórum.
13:3 Quorum os maledictióne et amaritúdine plenum est: * velóces pedes eórum ad effundéndum sánguinem.
13:3 Contrítio et infelícitas in viis eórum, et viam pacis non cognovérunt: * non est timor Dei ante óculos eórum.
13:4 Nonne cognóscent omnes qui operántur iniquitátem, * qui dévorant plebem meam sicut escam panis?
13:5 Dóminum non invocavérunt, * illic trepidavérunt timóre, ubi non erat timor.
13:6 Quóniam Dóminus in generatióne justa est, consílium ínopis confudístis: * quóniam Dóminus spes ejus est.
13:7 Quis dabit ex Sion salutáre Israël? * cum avérterit Dóminus captivitátem plebis suæ, exsultábit Jacob, et lætábitur Israël.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 13 [2]
13:1 Bloud si v srdci říká: „Bůh není.“
13:1 Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.
13:2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli .
13:3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
13:3 Otevřený hrob jsou jejich hrdla, svými jazyky konají lstivě; zmijí jed je pod jejich rty.
13:3 Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti; jejich nohy jsou rychlé k prolití krve.
13:3 Rozvaliny a neštěstí jsou všude, kam vkročí, a cestu pokoje nikdy nepoznali; nemají před očima bázeň Boží.
13:4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají,
13:5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh.
13:6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.
13:7 Kéž už přijde Israeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Israel se zaraduje.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 14 [3]
14:1 Dómine, quis habitábit in tabernáculo tuo? * aut quis requiéscet in monte sancto tuo?
14:2 Qui ingréditur sine mácula, * et operátur justítiam:
14:3 Qui lóquitur veritátem in corde suo, * qui non egit dolum in lingua sua:
14:3 Nec fecit próximo suo malum, * et oppróbrium non accépit advérsus próximos suos.
14:4 Ad níhilum dedúctus est in conspéctu ejus malígnus: * timéntes autem Dóminum gloríficat:
14:4 Qui jurat próximo suo, et non décipit, * qui pecúniam suam non dedit ad usúram, et múnera super innocéntem non accépit.
14:5 Qui facit hæc: * non movébitur in ætérnum.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Cognóvit eum Dóminus in benedictiónibus suis, et invénit grátiam coram óculis Dómini.
|
Žalm 14 [3]
14:1 Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
14:2 Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě,
14:3 Ten, kdo ze srdce zastává pravdu,nemá pomlouvačný jazyk,
14:3 druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu,
14:4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina,
14:5 nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému.
14:5 Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Poznal jej Hospodin ve svých požehnáních, a nalezl milost v očích Hospodinových.
|
Capitulum Versus {Votiva}
1 Tim. 1:17
Regi sæculórum immortáli et invisíbili, soli Deo honor et glória in sǽcula sæculórum. Amen.
℟. Deo grátias.
℣. Exsúrge, Christe, ádjuva nos.
℟. Et líbera nos propter nomen tuum.
|
Krátké čtení a Verš {votivní}
1 Tim. 1:17
Králi všech věků nesmrtelnému a neviditelnému, samotnému Bohu buď čest a sláva na věky věkův. Amen.
℟. Bohu díky.
℣. Povstaň, Kriste, a pomoz nám.
℟. A vysvoboď nás pro své jméno.
|
Oratio
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Dómine Deus omnípotens, qui ad princípium hujus diéi nos perveníre fecísti: tua nos hódie salva virtúte; ut in hac die ad nullum declinémus peccátum, sed semper ad tuam justítiam faciéndam nostra procédant elóquia, dirigántur cogitatiónes et ópera.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Modlitba
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Pane, všemohoucí Bože, jenž jsi nás přivedl na začátek tohoto dne: zachraňuj nás dnes svou mocí, abychom se dnešního dne nesnížili k žádnému hříchu, avšak ke konání tvé spravedlnosti vždy směřovaly naše slova, myšlenky i skutky.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
Ant. Spíritus sanctus in te descéndet, María, ne tímeas, habébis in útero Fílium Dei.
℣. Ecce ancílla Dómini.
℟. Fiat mihi secúndum verbum tuum.
Orémus.
Lætífica, et ádjuva nos, omnípotens et miséricors Deus, Domínicæ Conceptiónis gáudia recoléntes, et pia Dei Génitrix Virgo semper María (in cujus veneratióne hæc commemorámus) in cunctis necessitátibus nostris grátiam sancti Spíritus nobis ímpetret, et levámen. Per eúmdem Christum Dóminum nostrum.
℟. Amen.
Hic expletur Prima. Deinde legitur Martyrologium in Capitulo sine benedictione. Extra Conventum non legitur Martyrologium, sed immediate incipitur Pretiósa. ut infra.
|
Ant. Duch Svatý na tebe sestoupí, Maria, neboj se, budeš mít v lůně Syna Božího.
℣. Aj, já dívka páně.
℟. Staniž se mi podle tvého slova.
Modleme se.
Rozradostni nás i pomoz nám, všemohoucí a milosrdný Bože, když rozjímáme nad radostí Početí našeho Pána, a laskavá Boží Rodička a vždy Panna Maria (k jejíž poctě si toto připomínáme) nechť nám ve všech našich potřebách vyprosí milost Ducha svatého i úlevu. Skrze téhož Krista, našeho Pána.
℟. Amen.
Takto končí Prima. Poté se v Kapitulní síni čte Martyrologium rovnou, bez požehnání. Mimo Klášter se Martyrologium nečte, ale rovnou se začne Pretiósa. o něco níže.
|
Martyrologium {anticip.}
Décimo octávo Kaléndas Februárii Luna prima Anno Dómini 2021
Sancti Pauli, primi Eremítæ, Confessóris, qui quarto Idus Januárii inter beátorum ágmina translátus fuit.
In território Andegavénsi beáti Mauri Abbátis, qui fuit discípulus sancti Benedícti; et, hujus disciplínis usque ab infántia erudítus, quantum in eis profécerit, inter ália quæ apud eum pósitus gessit (res nova et post Petrum fere inusitáta), pédibus super aquas incédens patefécit. In Gállias inde ab ipso Benedícto diréctus, ibi, constrúcto célebri monastério, cui quadragínta annis prǽfuit, miraculórum glória clarus, in pace quiévit.
In Judǽa sanctórum Hábacuc et Michǽæ Prophetárum, quorum córpora, sub Theodósio senióre, divína revelatióne sunt repérta.
Cárali, in Sardínia, sancti Ephísii Mártyris, qui, in persecutióne Diocletiáni, sub Flaviáno Júdice, plúrimis torméntis divína virtúte superátis, demum, abscíssis cervícibus, victor migrávit in cœlum.
Anágniæ sanctæ Secundínæ, Vírginis et Mártyris; quæ sub Décio Imperatóre passa est.
Nolæ, in Campánia, sancti Máximi Epíscopi.
Arvérnis, in Gállia, sancti Boníti, Epíscopi et Confessóris.
In Ægýpto sancti Macárii Abbátis, qui fuit discípulus beáti Antónii, ac vita et miráculis celebérrimus éxstitit.
Alexandríæ beáti Isidóri, sanctitáte vitæ, fide et miráculis clari.
Constantinópoli sancti Joánnis Calybítæ, qui aliquándiu in ángulo domus patérnæ, deínde in tugúrio, ignótus paréntibus, habitávit; a quibus in morte agnítus, miráculis cláruit. Ipsíus corpus póstea Romam translátum, et in Ínsulæ Tiberínæ Ecclésia, in ejus honórem erécta, collocátum est.
℣. Et álibi aliórum plurimórum sanctórum Mártyrum et Confessórum, atque sanctárum Vírginum.
℟. Deo grátias.
|
Martyrologium {anticip.}
Léta Páně 2021, 15. ledna, 1. dne věku měsíce.
V krajině Anjou blažený opat Maurus, žák našeho svatého otce Benedikta.
V Judeji svatí proroci Habakuk a Micheáš, ✠ jejichž ostatky byly za císaře Arcadia nalezeny díky božskému zjevení.
V Clermontu svatý biskup a vyznavač Bonitus, ✠ jehož život zdobilo bohatství ctností.
V Egyptě svatý opat Makarius. * Byl žákem blaženého Antonína, proslavený mnoha zázraky a svým životem.
Taktéž dnes svatý Isidor. * Zazářil skrze mnohé divy a pevnost své víry.
℣. A jinde mnoho svatých mučedníků, vyznavačů a svatých panen, jejichž přímluvu si v modlitbách vyprošujeme.
℟. Bohu díky.
|
℣. Pretiósa in conspéctu Dómini.
℟. Mors Sanctórum ejus.
Sancta María et omnes Sancti intercédant pro nobis ad Dóminum, ut nos mereámur ab eo adjuvári et salvári, qui vivit et regnat in sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
℣. Předrahá je v Hospodinových očích.
℟. Smrt jeho Svatých.
Panna Maria a všichni Svatí ať se za nás přimlouvají u Pána, abychom si zasloužili pomoci i spásy od toho, jenž žije a kraluje na věky věkův.
℟. Amen.
|
Deinde ter dicitur
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Ultimo additur:
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Réspice in servos tuos, Dómine, et in ópera tua, et dírige fílios eórum.
℟. Et sit splendor Dómini Dei nostri super nos, et ópera mánuum nostrárum dírige super nos, et opus mánuum nostrárum dírige.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Et sine Orémus :
Dirígere et sanctificáre, régere et gubernáre dignáre, Dómine Deus, Rex cœli et terræ, hódie corda et córpora nostra, sensus, sermónes et actus nostros in lege tua, et in opéribus mandatórum tuórum: ut hic et in ætérnum, te auxiliánte, salvi et líberi esse mereámur, Salvátor mundi: Qui vivis et regnas in sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Pak se třikrát řekne
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Nakonec se dodá:
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pohlédni na své služebníky, Pane‚ a na své dílo, a veď jejich syny.
℟. A budiž jas Pána našeho Boha nad námi, a skutky našich rukou řiď nad námi: a dílo našich rukou řiď.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
a bez Orémus :
Říditi a posvěcovati‚ ovládati a vésti rač, Pane Bože, Králi nebe a země, dnes srdce i těla naše, smysly, slova i skutky naše ve svém zákoně, a ve vykonávání tvých přikázání: abychom nyní i navěky, s tvou pomocí zdrávi a svobodni býti si zasloužili, Spasiteli světa; Jenž žiješ a kraluješ na věky věkův.
℟. Amen.
|
Regula (vel Lectio brevis)
℣. Adjutórium nostrum in nómine Dómini.
℟. Qui fecit cœlum et terram.
℣. Jube, domne, benedícere.
Benedictio. Dies et actus nostros in sua pace dispónat Dóminus omnípotens.
℟. Amen.
In Capitulo legitur unum caput, vel pars capitis ex Regula S. Benedicti.
Ex Cápite 2 Régulæ Sancti Patri Nostri Benedícti: Qualis débeat abbas esse
Memínere debet semper abbas quod est, memínere quod dícitur, et scire quia cui plus commíttitur, plus ab eo exígitur. Sciátque quam diffícilem et árduam rem súscipit, régere ánimas et multórum servíre móribus, et álium quidem blandiméntis, álium vero increpatiónibus, álium suasiónibus; et secúndum uniuscujúsque qualitátem vel intellegéntiam, ita se ómnibus confórmet et aptet ut non solum detriménta gregis sibi commíssi non patiátur, verum in augmentatióne boni gregis gáudeat.
℣. Tu autem, Dómine, miserére nobis.
℟. Deo grátias.
Cum vero recitatur privatim, hæc erit brevis Lectio per totum annum.
2 Thess 3:5
Dóminus autem dírigat corda et córpora nostra in charitáte Dei et patiéntia Christi.
℣. Tu autem, Dómine, miserére nobis.
℟. Deo grátias.
|
Rule (or Short reading)
℣. Naše pomoc ve jménu Pána.
℟. Který stvořil nebe i zemi.
℣. Přikaž, pane, a požehnej.
Požehnání. Dny a skutky naše ať zřídí ve svém pokoji všemohoucí Hospodin.
℟. Amen.
In Capitulo legitur unum caput, vel pars capitis ex Regula S. Benedicti.
The Rule of our Holy Father Benedict. Chapter 2: What Kind of Man an Abbot Ought to Be. Continued.
The abbot ought always to remember what he is, to remember what he is styled and to know that to whom more is committed from him is more required; and let him know how difficult and arduous a matter he has undertaken, namely, to govern souls and to adapt himself to many dispositions. One with gentleness, another with rebukes, another with persuasion, so let him, according to the character and intelligence of each, mould and adapt himself, that not only may no injury accrue to the flock entrusted to him, but that he may actually have occasion to rejoice in the increase of his flock’s welfare.
℣. Ty však, Pane, smiluj se nad námi.
℟. Bohu díky.
Když se však recituje soukromě, toto Krátké čtení se používá po celý rok.
2 Thess 3:5
Pán ať vede vaše srdce k lásce Boží a k trpělivosti Kristově.
℣. Ty však, Pane, smiluj se nad námi.
℟. Bohu díky.
|
Commemoratio defunctorum
Deinde dicit Lector: Commemorátio ómnium fratrum, familiárium et benefactórum defunctórum Ordinis nostri.
Superior:
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
Psalmus 129 [4]
129:1 De profúndis clamávi ad te, Dómine: * Dómine, exáudi vocem meam:
129:2 Fiant aures tuæ intendéntes, * in vocem deprecatiónis meæ.
129:3 Si iniquitátes observáveris, Dómine: * Dómine, quis sustinébit?
129:4 Quia apud te propitiátio est: * et propter legem tuam sustínui te, Dómine.
129:5 Sustínuit ánima mea in verbo ejus: * sperávit ánima mea in Dómino.
129:6 A custódia matutína usque ad noctem: * speret Israël in Dómino.
129:7 Quia apud Dóminum misericórdia: * et copiósa apud eum redémptio.
129:8 Et ipse rédimet Israël, * ex ómnibus iniquitátibus ejus.
℣. Réquiem ætérnam dona eis Dómine, * et lux perpétua lúceat eis.
℣. A porta ínferi.
℟. Erue, Dómine, ánimas eórum.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Deus véniæ largítor et humánæ salútis amátor: quǽsumus cleméntiam tuam: ut nostræ congregatiónis fratres, propínquos et benefactóres, qui ex hoc sǽculo transiérunt, beáta María semper vírgine intercedénte cum ómnibus sanctis tuis ad perpétuæ beatitúdinis consórtium perveníre concédas. Per Christum Dóminum nostrum.
℟. Amen.
℣. Requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Připomínka za zemřelé
Poté řekne Lektor: Vzpomínka na všechny zemřelé bratry, familiáře a dobrodince našeho Řádu.
Představený:
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
Žalm 129 [4]
129:1 Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas!
129:2 Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
129:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, Pane, kdo obstojí?
129:4 Ale u tebe je odpuštění; pro tvůj zákon v tebe skládám naději, Hospodine.
129:5 Skládá má duše naději jeho slovo, duše má doufá v Hospodina.
129:6 Od ranní stráže až do noci; doufej, Israeli, v Hospodina!
129:7 U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.
129:8 A on vykoupí Israele ze všech jeho nepravostí.
℣. Odpočinutí věčné dej jim, Pane, * a světlo věčné ať jim svítí.
℣. Od brány pekelné.
℟. Vysvoboď Pane jejich duše.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Bože, jenž udílíš odpuštění, a miluješ lidskou spásu, žádáme tvou slitovnost, abys udělil bratrům naší kongregace, našim blízkým a dobrodincům, kteří z tohoto světa odešli, na přímluvu blahoslavené Marie vždy Panny se všemi tvými Svatými, aby k přebývání ve věčné blaženosti došli. Skrze Krista, našeho Pána.
℟. Amen.
℣. Ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit
In Choro, finita Officio parvo B.M.V., dicitur secreto:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
Ve Chóru, když se zakončí Malé Mariánské Hodinky, řekne se potichu:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Hymnus
Nunc, Sancte, nobis, Spíritus,
Unum Patri cum Fílio,
Dignáre promptus íngeri
Nostro refúsus péctori.
Os, lingua, mens, sensus, vigor
Confessiónem pérsonent.
Flamméscat igne cháritas,
Accéndat ardor próximos.
Præsta, Pater piíssime,
Patríque compar Únice,
Cum Spíritu Paráclito
Regnans per omne sǽculum.
Amen.
|
Hymnus
Nuž nyní, Duchu přesvatý,
jenž s Otcem, Synem jedno jsi,
rač rychle v nás sestoupiti,
v našich hrudích se rozlíti.
Rty, jazyk, smysl, síly dar
nechť zazní jedním vyznáním.
Nechť ohněm plane láska v nás,
žár vznítí plamen i v bližním.
To dej nám Otče laskavý,
i Ty, jenž Otci roven jsi,
jenž s Duchem Utěšitelem,
vládneš od věků na věky.
Amen.
|
Psalmi {Votiva}
Ant. Justum dedúxit Dóminus inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 119 [1]
119:1 Ad Dóminum cum tribulárer clamávi: * et exaudívit me.
119:2 Dómine, líbera ánimam meam a lábiis iníquis, * et a lingua dolósa.
119:3 Quid detur tibi, aut quid apponátur tibi * ad linguam dolósam?
119:4 Sagíttæ poténtis acútæ, * cum carbónibus desolatóriis.
119:5 Heu mihi, quia incolátus meus prolongátus est: habitávi cum habitántibus Cedar: * multum íncola fuit ánima mea.
119:7 Cum his, qui odérunt pacem, eram pacíficus: * cum loquébar illis, impugnábant me gratis.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy {votivní}
Ant. Spravedlivého vedl Hospodin začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 119 [1]
119:1 K Hospodinu v soužení jsem volal, a on mě vyslyšel.
119:2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
119:3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
119:4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
119:5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců! * Pobývám už dlouho u toho,
119:7 kdo nenávidí pokoj. Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 120 [2]
120:1 Levávi óculos meos in montes, * unde véniet auxílium mihi.
120:2 Auxílium meum a Dómino, * qui fecit cœlum et terram.
120:3 Non det in commotiónem pedem tuum: * neque dormítet qui custódit te.
120:4 Ecce, non dormitábit neque dórmiet, * qui custódit Israël.
120:5 Dóminus custódit te, Dóminus protéctio tua, * super manum déxteram tuam.
120:6 Per diem sol non uret te: * neque luna per noctem.
120:7 Dóminus custódit te ab omni malo: * custódiat ánimam tuam Dóminus.
120:8 Dóminus custódiat intróitum tuum, et éxitum tuum: * ex hoc nunc, et usque in sǽculum.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 120 [2]
120:1 Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
120:2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
120:3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
120:4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Israele.
120:5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
120:6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
120:7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
120:8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 121 [3]
121:1 Lætátus sum in his, quæ dicta sunt mihi: * In domum Dómini íbimus.
121:2 Stantes erant pedes nostri, * in átriis tuis, Jerúsalem.
121:3 Jerúsalem, quæ ædificátur ut cívitas: * cujus participátio ejus in idípsum.
121:4 Illuc enim ascendérunt tribus, tribus Dómini: * testimónium Israël ad confiténdum nómini Dómini.
121:5 Quia illic sedérunt sedes in judício, * sedes super domum David.
121:6 Rogáte quæ ad pacem sunt Jerúsalem: * et abundántia diligéntibus te:
121:7 Fiat pax in virtúte tua: * et abundántia in túrribus tuis.
121:8 Propter fratres meos, et próximos meos, * loquébar pacem de te:
121:9 Propter domum Dómini, Dei nostri, * quæsívi bona tibi.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Justum dedúxit Dóminus per vias rectas, et osténdit illi regnum Dei, et dedit illi sciéntiam Sanctórum: honestávit illum in labóribus, et complévit labóres illíus.
|
Žalm 121 [3]
121:1 Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!
121:2 A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.
121:3 Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.
121:4 Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Israeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.
121:5 Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.
121:6 Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!
121:7 Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!
121:8 Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“
121:9 Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Spravedlivého vedl Hospodin po přímých cestách, a ukázal mu království Boží, a dal mu poznat to, co znají Svatí: poctil ho útrapami, a jeho dílo dokončil.
|
Capitulum Versus {Votiva}
Sir 31:8-9
Beátus vir, qui invéntus est sine mácula, et qui post aurum non ábiit, nec sperávit in pecúnia et thesáuris. Quis est hic, et laudábimus eum? fecit enim mirabília in vita sua.
℟. Deo grátias.
℣. Os justi meditábitur sapiéntiam.
℟. Et lingua ejus loquétur judícium.
|
Krátké čtení a Verš {votivní}
Sir 31:8-9
Blažen je muž, který byl shledán bez poskvrny, a za zlatem se nepachtí, ani jeho naděje neleží v penězích a bohatství. Kdo je takovým? Pochvalme jej, činil totiž ve svém životě podivuhodné věci.
℟. Bohu díky.
℣. Ústa spravedlivého rozmlouvají o moudrosti.
℟. A jeho jazyk mluví věci spravedlivé.
|
Oratio {Votiva}
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Deus, qui nos beáti N. Confessóris tui ánnua solemnitáte lætíficas: concéde propítius; ut cujus natalítia cólimus, étiam actiónes imitémur.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Bože, jenž nás oblažuješ výroční slavností svatého N. svého Vyznavače, popřej milostivě, abychom, když slavíme jeho narození pro nebe, také jeho skutky napodobovali.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
Et quandocumque terminata Hora discendum est a Choro (nisi quando immediate subsequitur Missa aut cum Officio diei Officium Defunctorum, vel Sepultura, vel Processio, aut Litaniæ, ut in Rogationibus, etc.) dicitur:
Ant. Spíritus sanctus in te descéndet, María, ne tímeas, habébis in útero Fílium Dei.
℣. Ecce ancílla Dómini.
℟. Fiat mihi secúndum verbum tuum.
Orémus.
Lætífica, et ádjuva nos, omnípotens et miséricors Deus, Domínicæ Conceptiónis gáudia recoléntes, et pia Dei Génitrix Virgo semper María (in cujus veneratióne hæc commemorámus) in cunctis necessitátibus nostris grátiam sancti Spíritus nobis ímpetret, et levámen. Per eúmdem Christum Dóminum nostrum.
℟. Amen.
|
A kdykoliv se po skončení Hodinky odchází z Chóru (pokud tedy nenavazuje Mše svatá, nebo po denním Officiu pak Officium Defunctorum, nebo Pohřební obřady, nebo Procesí, nebo Litaniæ, nebo Prosebné dny, atd.) říká se:
Ant. Duch Svatý na tebe sestoupí, Maria, neboj se, budeš mít v lůně Syna Božího.
℣. Aj, já dívka páně.
℟. Staniž se mi podle tvého slova.
Modleme se.
Rozradostni nás i pomoz nám, všemohoucí a milosrdný Bože, když rozjímáme nad radostí Početí našeho Pána, a laskavá Boží Rodička a vždy Panna Maria (k jejíž poctě si toto připomínáme) nechť nám ve všech našich potřebách vyprosí milost Ducha svatého i úlevu. Skrze téhož Krista, našeho Pána.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit
In Choro, finita Officio parvo B.M.V., dicitur secreto:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
Ve Chóru, když se zakončí Malé Mariánské Hodinky, řekne se potichu:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Hymnus
Rector potens, verax Deus,
Qui témperas rerum vices,
Splendóre mane illúminas,
Et ígnibus merídiem:
Exstíngue flammas lítium,
Aufer calórem nóxium,
Confer salútem córporum,
Verámque pacem córdium.
Præsta, Pater piíssime,
Patríque compar Únice,
Cum Spíritu Paráclito
Regnans per omne sǽculum.
Amen.
|
Hymnus
Vládce mocný, pravý Bože,
jenž pořádáš síly v světě
rána šatíš svou nádherou,
poledne ohnivostí svou.
Uhas nesvárů plamennost,
žáru provinění zbavuj,
uděl zdraví těla hojnost,
srdcím pak pravou pokojnost.
To uděl, Otče přesvatý
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás
nad světem vládneš v každý čas.
Amen.
|
Psalmi {Votiva}
Ant. Justus inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 122 [1]
122:1 Ad te levávi óculos meos, * qui hábitas in cœlis.
122:2 Ecce, sicut óculi servórum * in mánibus dominórum suórum,
122:2 Sicut óculi ancíllæ in mánibus dóminæ suæ: * ita óculi nostri ad Dóminum, Deum nostrum, donec misereátur nostri.
122:3 Miserére nostri, Dómine, miserére nostri: * quia multum repléti sumus despectióne:
122:4 Quia multum repléta est ánima nostra: * oppróbrium abundántibus, et despéctio supérbis.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy {votivní}
Ant. Spravedlivý začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 122 [1]
122:1 Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.
122:2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů,
122:2 jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.
122:3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání.
122:4 Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 123 [2]
123:1 Nisi quia Dóminus erat in nobis, dicat nunc Israël: * nisi quia Dóminus erat in nobis,
123:2 Cum exsúrgerent hómines in nos, * forte vivos deglutíssent nos:
123:3 Cum irascerétur furor eórum in nos, * fórsitan aqua absorbuísset nos.
123:5 Torréntem pertransívit ánima nostra: * fórsitan pertransísset ánima nostra aquam intolerábilem.
123:6 Benedíctus Dóminus * qui non dedit nos in captiónem déntibus eórum.
123:7 Ánima nostra sicut passer erépta est * de láqueo venántium:
123:7 Láqueus contrítus est, * et nos liberáti sumus.
123:8 Adjutórium nostrum in nómine Dómini, * qui fecit cœlum et terram.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 123 [2]
123:1 Kdyby sám Hospodin nebyl při nás – Israel ať řekne, kdyby sám Hospodin nebyl při nás,
123:2 když proti nám povstali lidé, zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu,
123:3 jímž proti nám vzpláli. Tehdy by nás zatopily vody,
123:5 dravý proud by se přes nás valil, tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.
123:6 Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!
123:7 Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců.
123:7 Osidlo je protrženo, unikli jsme!
123:8 Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 124 [3]
124:1 Qui confídunt in Dómino, sicut mons Sion: * non commovébitur in ætérnum, qui hábitat in Jerúsalem.
124:2 Montes in circúitu ejus: * et Dóminus in circúitu pópuli sui, ex hoc nunc et usque in sǽculum.
124:3 Quia non relínquet Dóminus virgam peccatórum super sortem justórum: * ut non exténdant justi ad iniquitátem manus suas.
124:4 Bénefac, Dómine, bonis, * et rectis corde.
124:5 Declinántes autem in obligatiónes addúcet Dóminus cum operántibus iniquitátem: * pax super Israël.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Justus cor suum tradet ad vigilándum dilúculo ad Dóminum, qui fecit illum, et in conspéctu Altíssimi deprecábitur.
|
Žalm 124 [3]
124:1 Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.
124:2 Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.
124:3 Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.
124:4 Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!
124:5 Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky , zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Israelem!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Spravedlivý své srdce za úsvitu oddá k bdění v Pánu, který jej stvořil, a pod zrakem Nejvyššího prosí.
|
Capitulum Versus {Votiva}
Sap 10:10
Justum dedúxit Dóminus per vias rectas, et osténdit illi regnum Dei, et dedit illi sciéntiam sanctórum: honestávit illum in labóribus, et complévit labóres illíus.
℟. Deo grátias.
℣. Lex Dei ejus in corde ipsíus.
℟. Et non supplantabúntur gressus ejus.
|
Krátké čtení a Verš {votivní}
Moudrost 10:10
Spravedlivého vodil Hospodin po přímých stezkách, a ukázal mu Boží království a dal mu poznat svaté věci. Poctil jej trápeními, a jeho námahy ověnčil zdarem.
℟. Bohu díky.
℣. Zákon jeho Boha je v jeho srdci.
℟. A jeho kroky nezavrávorají.
|
Oratio {Votiva}
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Deus, qui nos beáti N. Confessóris tui ánnua solemnitáte lætíficas: concéde propítius; ut cujus natalítia cólimus, étiam actiónes imitémur.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Bože, jenž nás oblažuješ výroční slavností svatého N. svého Vyznavače, popřej milostivě, abychom, když slavíme jeho narození pro nebe, také jeho skutky napodobovali.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
Et quandocumque terminata Hora discendum est a Choro (nisi quando immediate subsequitur Missa aut cum Officio diei Officium Defunctorum, vel Sepultura, vel Processio, aut Litaniæ, ut in Rogationibus, etc.) dicitur:
Ant. Spíritus sanctus in te descéndet, María, ne tímeas, habébis in útero Fílium Dei.
℣. Ecce ancílla Dómini.
℟. Fiat mihi secúndum verbum tuum.
Orémus.
Lætífica, et ádjuva nos, omnípotens et miséricors Deus, Domínicæ Conceptiónis gáudia recoléntes, et pia Dei Génitrix Virgo semper María (in cujus veneratióne hæc commemorámus) in cunctis necessitátibus nostris grátiam sancti Spíritus nobis ímpetret, et levámen. Per eúmdem Christum Dóminum nostrum.
℟. Amen.
|
A kdykoliv se po skončení Hodinky odchází z Chóru (pokud tedy nenavazuje Mše svatá, nebo po denním Officiu pak Officium Defunctorum, nebo Pohřební obřady, nebo Procesí, nebo Litaniæ, nebo Prosebné dny, atd.) říká se:
Ant. Duch Svatý na tebe sestoupí, Maria, neboj se, budeš mít v lůně Syna Božího.
℣. Aj, já dívka páně.
℟. Staniž se mi podle tvého slova.
Modleme se.
Rozradostni nás i pomoz nám, všemohoucí a milosrdný Bože, když rozjímáme nad radostí Početí našeho Pána, a laskavá Boží Rodička a vždy Panna Maria (k jejíž poctě si toto připomínáme) nechť nám ve všech našich potřebách vyprosí milost Ducha svatého i úlevu. Skrze téhož Krista, našeho Pána.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit
In Choro, finita Officio parvo B.M.V., dicitur secreto:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
Ve Chóru, když se zakončí Malé Mariánské Hodinky, řekne se potichu:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Hymnus
Rerum, Deus, tenax vigor,
Immótus in te pérmanens,
Lucis diúrnæ témpora
Succéssibus detérminans:
Largíre clarum véspere,
Quo vita nusquam décidat,
Sed prǽmium mortis sacræ
Perénnis instet glória.
Præsta, Pater piíssime,
Patríque compar Únice,
Cum Spíritu Paráclito
Regnans per omne sǽculum.
Amen.
|
Hymnus
Svět celý v pohyb uvádíš,
ač v sobě trváš beze změn,
sám slunce oblohou vodíš,
a v různé doby dělíš den.
Ach, rozsviť jasný večer nám,
až nakloní se žití běh,
a svatou smrtí ke slávě,
nás do věčnosti vkročit nech.
To uděl, Otče přesvatý
se Synem stejné podstaty
jenž s Duchem, který těší nás
nad světem vládneš v každý čas.
Amen.
|
Psalmi {Votiva}
Ant. Serve bone. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 125 [1]
125:1 In converténdo Dóminus captivitátem Sion: * facti sumus sicut consoláti:
125:2 Tunc replétum est gáudio os nostrum: * et lingua nostra exsultatióne.
125:2 Tunc dicent inter gentes: * Magnificávit Dóminus fácere cum eis.
125:3 Magnificávit Dóminus fácere nobíscum: * facti sumus lætántes.
125:4 Convérte, Dómine, captivitátem nostram, * sicut torrens in Austro.
125:5 Qui séminant in lácrimis, * in exsultatióne metent.
125:6 Eúntes ibant et flebant, * mitténtes sémina sua.
125:6 Veniéntes autem vénient cum exsultatióne, * portántes manípulos suos.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy {votivní}
Ant. Služebníku dobrý začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 125 [1]
125:1 Když Hospodin přivedl zpět zajatce na Sión, byli jsme jako ve snách.
125:2 Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal.
125:2 Tehdy se říkalo mezi pronárody: „Hospodin s nimi učinil velké věci.“
125:3 Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.
125:4 Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!
125:5 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.
125:6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá,
125:6 s plesáním však přijde, až ponese snopy.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 126 [2]
126:1 Nisi Dóminus ædificáverit domum, * in vanum laboravérunt qui ædíficant eam.
126:1 Nisi Dóminus custodíerit civitátem, * frustra vígilat qui custódit eam.
126:2 Vanum est vobis ante lucem súrgere: * súrgite postquam sedéritis, qui manducátis panem dolóris.
126:2 Cum déderit diléctis suis somnum: * ecce heréditas Dómini fílii: merces, fructus ventris.
126:4 Sicut sagíttæ in manu poténtis: * ita fílii excussórum.
126:5 Beátus vir, qui implévit desidérium suum ex ipsis: * non confundétur cum loquétur inimícis suis in porta.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 126 [2]
126:1 Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
126:1 Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
126:2 Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
126:2 Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, * mzdou od něho plod lůna.
126:4 Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
126:5 Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 127 [3]
127:1 Beáti, omnes, qui timent Dóminum, * qui ámbulant in viis ejus.
127:2 Labóres mánuum tuárum quia manducábis: * beátus es, et bene tibi erit.
127:3 Uxor tua sicut vitis abúndans, * in latéribus domus tuæ.
127:3 Fílii tui sicut novéllæ olivárum, * in circúitu mensæ tuæ.
127:4 Ecce, sic benedicétur homo, * qui timet Dóminum.
127:5 Benedícat tibi Dóminus ex Sion: * et vídeas bona Jerúsalem ómnibus diébus vitæ tuæ.
127:6 Et vídeas fílios filiórum tuórum, * pacem super Israël.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Serve bone, et fidélis, quia super pauca fuísti fidélis, supra multa te constítuam, intra in gáudium Dómini tui.
|
Žalm 127 [3]
127:1 Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!
127:2 Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.
127:3 Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu,
127:3 tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
127:4 Hle, jak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina.
127:5 Hospodin ať požehná ti ze Siónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,
127:6 abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Israelem!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Služebníku dobrý a věrný, protože jsi byl věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohými věcmi, vejdi to radosti svého Pána.
|
Capitulum Versus {Votiva}
Sir 39:6
Justus cor suum trádidit ad vigilándum dilúculo ad Dóminum, qui fecit illum, et in conspéctu Altíssimi deprecábitur.
℟. Deo grátias.
℣. Justus ut palma florébit.
℟. Sicut cedrus Líbani multiplicábitur.
|
Krátké čtení a Verš {votivní}
Sir 39:6
Spravedlivý se od úsvitu celým svým srdcem obrací k Pánu, svému stvořiteli, k Nejvyššímu zdvihá svoji duši.
℟. Bohu díky.
℣. Spravedlivý pokvete jako palma.
℟. Bude rozmnožen jako libanonský cedr.
|
Oratio {Votiva}
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Deus, qui nos beáti N. Confessóris tui ánnua solemnitáte lætíficas: concéde propítius; ut cujus natalítia cólimus, étiam actiónes imitémur.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Bože, jenž nás oblažuješ výroční slavností svatého N. svého Vyznavače, popřej milostivě, abychom, když slavíme jeho narození pro nebe, také jeho skutky napodobovali.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
Et quandocumque terminata Hora discendum est a Choro (nisi quando immediate subsequitur Missa aut cum Officio diei Officium Defunctorum, vel Sepultura, vel Processio, aut Litaniæ, ut in Rogationibus, etc.) dicitur:
Ant. Spíritus sanctus in te descéndet, María, ne tímeas, habébis in útero Fílium Dei.
℣. Ecce ancílla Dómini.
℟. Fiat mihi secúndum verbum tuum.
Orémus.
Lætífica, et ádjuva nos, omnípotens et miséricors Deus, Domínicæ Conceptiónis gáudia recoléntes, et pia Dei Génitrix Virgo semper María (in cujus veneratióne hæc commemorámus) in cunctis necessitátibus nostris grátiam sancti Spíritus nobis ímpetret, et levámen. Per eúmdem Christum Dóminum nostrum.
℟. Amen.
|
A kdykoliv se po skončení Hodinky odchází z Chóru (pokud tedy nenavazuje Mše svatá, nebo po denním Officiu pak Officium Defunctorum, nebo Pohřební obřady, nebo Procesí, nebo Litaniæ, nebo Prosebné dny, atd.) říká se:
Ant. Duch Svatý na tebe sestoupí, Maria, neboj se, budeš mít v lůně Syna Božího.
℣. Aj, já dívka páně.
℟. Staniž se mi podle tvého slova.
Modleme se.
Rozradostni nás i pomoz nám, všemohoucí a milosrdný Bože, když rozjímáme nad radostí Početí našeho Pána, a laskavá Boží Rodička a vždy Panna Maria (k jejíž poctě si toto připomínáme) nechť nám ve všech našich potřebách vyprosí milost Ducha svatého i úlevu. Skrze téhož Krista, našeho Pána.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit
In Choro, finita Officio parvo B.M.V., dicitur secreto:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Začátek
Ve Chóru, když se zakončí Malé Mariánské Hodinky, řekne se potichu:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmi {Psalmi & antiphonæ Votiva}
Ant. Collaudábunt multi inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 138(1-10) [1]
138:1 Dómine, probásti me, et cognovísti me: * tu cognovísti sessiónem meam, et resurrectiónem meam.
138:3 Intellexísti cogitatiónes meas de longe: * sémitam meam, et funículum meum investigásti.
138:4 Et omnes vias meas prævidísti: * quia non est sermo in lingua mea.
138:5 Ecce, Dómine, tu cognovísti ómnia novíssima, et antíqua: * tu formásti me, et posuísti super me manum tuam.
138:6 Mirábilis facta est sciéntia tua ex me: * confortáta est, et non pótero ad eam.
138:7 Quo ibo a spíritu tuo? * et quo a fácie tua fúgiam?
138:8 Si ascéndero in cœlum, tu illic es: * si descéndero in inférnum, ades.
138:9 Si súmpsero pennas meas dilúculo, * et habitávero in extrémis maris:
138:10 Étenim illuc manus tua dedúcet me: * et tenébit me déxtera tua.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Collaudábunt multi sapiéntiam ejus, et usque in sæculum non delébitur.
|
Žalmy {Žalmy a antifony votivní}
Ant. Mnozí budou chválit začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 138(1-10) [1]
138:1 Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, ty víš, když sedám i když vstávám.
138:3 Poznáváš mé myšlenky již zdálky; ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,
138:4 všímáš si všech mých cest. Slovo ještě nemám na jazyku:
138:5 hle, už je znáš, Hospodine, celé. Obklopuješ mě zezadu i zpředu a kladeš na mě svou dlaň.
138:6 Podivuhodná je pro mě tvá znalost, vznešená a nepochopitelná.
138:7 Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, kam až utéci před tvou tváří?
138:8 I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
138:9 I kdybych si připjal křídla jitřenky a spočinul na nejzazším moři,
138:10 i tam mě povede tvá ruka a uchopí mě tvá pravice.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Mnozí budou chválit jeho moudrost, a až navěky nebude vymazán z paměti.
|
Ant. Cognóvit eum Dóminus inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 138(11-24) [2]
138:11 Et dixi: Fórsitan ténebræ conculcábunt me: * et nox illuminátio mea in delíciis meis.
138:12 Quia ténebræ non obscurabúntur a te, et nox sicut dies illuminábitur: * sicut ténebræ ejus, ita et lumen ejus.
138:13 Quia tu possedísti renes meos: * suscepísti me de útero matris meæ.
138:14 Confitébor tibi quia terribíliter magnificátus es: * mirabília ópera tua, et ánima mea cognóscit nimis.
138:15 Non est occultátum os meum a te, quod fecísti in occúlto: * et substántia mea in inferióribus terræ.
138:16 Imperféctum meum vidérunt óculi tui, et in libro tuo omnes scribéntur: * dies formabúntur, et nemo in eis.
138:17 Mihi autem nimis honorificáti sunt amíci tui, Deus: * nimis confortátus est principátus eórum.
138:18 Dinumerábo eos, et super arénam multiplicabúntur: * exsurréxi, et adhuc sum tecum.
138:19 Si occíderis, Deus, peccatóres: * viri sánguinum, declináte a me:
138:20 Quia dícitis in cogitatióne: * Accípient in vanitáte civitátes tuas.
138:21 Nonne qui odérunt te, Dómine, óderam? * et super inimícos tuos tabescébam?
138:22 Perfécto ódio óderam illos: * et inimíci facti sunt mihi.
138:23 Proba me, Deus, et scito cor meum: * intérroga me, et cognósce sémitas meas.
138:24 Et vide, si via iniquitátis in me est: * et deduc me in via ætérna.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Cognóvit eum Dóminus in benedictiónibus suis, et invénit grátiam coram óculis Dómini.
|
Ant. Poznal jej Hospodin začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 138(11-24) [2]
138:11 I kdybych řekl: „Aspoň temnota mě skryje a noc mě obklopí místo světla“,
138:12 ani tma ti nebude tmavá: noc jako den se rozjasní, temno je pro tebe tak jako světlo.
138:13 Tys přece stvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.
138:14 Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, úžasná jsou tvoje díla. Dokonale znáš mou duši,
138:15 má podstata ti nezůstala utajena, když jsem byl tvořen v skrytu, spřádán v hlubinách země.
138:16 Tvé oči viděly mé skutky a v tvé knize jsou zapsány všechny; dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal.
138:17 Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože, jak nesmírné je jejich množství!
138:18 Kdybych je měl sečíst – je jich víc než písku, dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe.
138:19 Kéž bys, Bože, zabil bezbožníka: Vrahové ať se ode mě vzdálí!
138:20 Neboť se záludně bouří proti tobě, zpupně se vyvyšují tvoji protivníci.
138:21 Což nemám, Hospodine, v nenávisti ty, kdo nenávidí tebe, k tvým odpůrcům necítím odpor?
138:22 Z celého srdce je nenávidím, stali se mými nepřáteli.
138:23 Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoušej mě a poznej mé smýšlení!
138:24 Pohleď, zda jdu cestou špatnou, a veď mě cestou odvěkou!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Poznal jej Hospodin ve svých požehnáních, a nalezl milost v očích Hospodinových.
|
Ant. Justum dedúxit Dóminus inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 139 [3]
139:2 Éripe me, Dómine, ab hómine malo: * a viro iníquo éripe me.
139:3 Qui cogitavérunt iniquitátes in corde: * tota die constituébant prǽlia.
139:4 Acuérunt linguas suas sicut serpéntis: * venénum áspidum sub lábiis eórum.
139:5 Custódi me, Dómine, de manu peccatóris: * et ab homínibus iníquis éripe me.
139:5 Qui cogitavérunt supplantáre gressus meos: * abscondérunt supérbi láqueum mihi:
139:6 Et funes extendérunt in láqueum: * juxta iter scándalum posuérunt mihi.
139:7 Dixi Dómino: Deus meus es tu: * exáudi, Dómine, vocem deprecatiónis meæ.
139:8 Dómine, Dómine, virtus salútis meæ: * obumbrásti super caput meum in die belli.
139:9 Ne tradas me, Dómine, a desidério meo peccatóri: * cogitavérunt contra me, ne derelínquas me, ne forte exalténtur.
139:10 Caput circúitus eórum: * labor labiórum ipsórum opériet eos.
139:11 Cadent super eos carbónes, in ignem deícies eos: * in misériis non subsístent.
139:12 Vir linguósus non dirigétur in terra: * virum injústum mala cápient in intéritu.
139:13 Cognóvi quia fáciet Dóminus judícium ínopis: * et vindíctam páuperum.
139:14 Verúmtamen justi confitebúntur nómini tuo: * et habitábunt recti cum vultu tuo.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Justum dedúxit Dóminus per vias rectas, et osténdit illi regnum Dei, et dedit illi sciéntiam Sanctórum: honestávit illum in labóribus, et complévit labóres illíus.
|
Ant. Spravedlivého vedl Hospodin začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 139 [3]
140:2 Vysvoboď mě, Hospodine, od zlého člověka, chraň mě před násilníkem:
140:3 před těmi, kdo v srdci pomýšlejí na zlo, každodenně podněcují spory,
140:4 jako had ostří své jazyky, zmijí jed se skrývá pod jejich rty.
140:5 Nevydávej mě, Hospodine, do rukou bezbožníka, chraň mě před násilníkem:
140:5 přemýšlejí, jak by mi podrazili nohy, zpupní skrývají pro mě léčku,
140:6 natahují sítě z provazů, na cestě strojí mi nástrahy.
140:7 Pravím Hospodinu: Jsi můj Bůh, slyš, Hospodine, mou úpěnlivou prosbu!
140:8 Hospodine, Pane, mocná má spáso, v den boje mi kryješ hlavu.
140:9 Neplň, Hospodine, přání bezbožníka, nedej zdar jeho plánu! Zvedají
140:10 hlavu, kdo mě obkličují, ať je zasáhne zloba, kterou mají na rtech!
140:11 Ať na ně prší žhavé uhlí; ať je srazí do jámy, aby se už nevzchopili!
140:12 Pomlouvač neobstojí v zemi, náhlé neštěstí postihne násilníka.
140:13 Vím, že se Hospodin zastává ubožáka, chudým zjednává právo.
140:14 Ano, spravedliví budou chválit tvé jméno, upřímní budou u tebe bydlet.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Spravedlivého vedl Hospodin po přímých cestách, a ukázal mu království Boží, a dal mu poznat to, co znají Svatí: poctil ho útrapami, a jeho dílo dokončil.
|
Ant. Serve bone. inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Psalmus 140 [4]
140:1 Dómine, clamávi ad te, exáudi me: * inténde voci meæ, cum clamávero ad te.
140:2 Dirigátur orátio mea sicut incénsum in conspéctu tuo: * elevátio mánuum meárum sacrifícium vespertínum.
140:3 Pone, Dómine, custódiam ori meo: * et óstium circumstántiæ lábiis meis.
140:4 Non declínes cor meum in verba malítiæ, * ad excusándas excusatiónes in peccátis.
140:4 Cum homínibus operántibus iniquitátem: * et non communicábo cum eléctis eórum.
140:5 Corrípiet me justus in misericórdia, et increpábit me: * óleum autem peccatóris non impínguet caput meum.
140:6 Quóniam adhuc et orátio mea in beneplácitis eórum: * absórpti sunt juncti petræ júdices eórum.
140:7 Áudient verba mea quóniam potuérunt: * sicut crassitúdo terræ erúpta est super terram.
140:8 Dissipáta sunt ossa nostra secus inférnum: * quia ad te, Dómine, Dómine, óculi mei: in te sperávi, non áuferas ánimam meam.
140:9 Custódi me a láqueo, quem statuérunt mihi: * et a scándalis operántium iniquitátem.
140:10 Cadent in retiáculo ejus peccatóres: * singuláriter sum ego donec tránseam.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Serve bone, et fidélis, quia super pauca fuísti fidélis, supra multa te constítuam, intra in gáudium Dómini tui.
|
Ant. Služebníku dobrý začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Žalm 140 [4]
140:1 Hospodine, volám k tobě, pospěš mi na pomoc, slyš můj hlas, když k tobě volám.
140:2 Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo, mé zvednuté dlaně jako večerní oběť.
140:3 Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, hlídku k bráně mých rtů.
140:4 Neskloň mé srdce ke zlému, abych se nedopouštěl zločinů,
140:4 abych s pachateli bezpráví nejídal jejich vybraná jídla.
140:5 Když mě udeří spravedlivý, je to laskavost, když mě pohaní, je to pro hlavu olej.
140:6 Neodmítne ho má hlava, avšak pod tíží jejich zloby se budu stále modlit. U skály byla propuštěna jejich knížata,
140:7 slyšela, jak laskavá byla má slova. Jako když se oře a vláčí půda,
140:8 jejich kosti byly rozmetány u jícnu podsvětí. K tobě, Hospodine, Pane, se obracejí mé oči, k tobě se utíkám, nevydávej mě smrti!
140:9 Zachraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, před tenaty pachatelů křivd.
140:10 Ať bezbožní společně padnou do svých sítí, ale já ať z nich šťastně vyváznu!
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Služebníku dobrý a věrný, protože jsi byl věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohými věcmi, vejdi to radosti svého Pána.
|
Capitulum Responsorium Hymnus Versus {Votiva}
Sir 31:8-9
Beátus vir, qui invéntus est sine mácula, et qui post aurum non ábiit, nec sperávit in pecúnia et thesáuris. Quis est hic, et laudábimus eum? fecit enim mirabília in vita sua.
℟. Deo grátias.
℟.br. Os justi * Meditábitur sapiéntiam.
℟. Os justi * Meditábitur sapiéntiam.
℣. Et lingua ejus loquétur judícium.
℟. Meditábitur sapiéntiam.
Hymnus
Iste Conféssor Dómini sacrátus,
Festa plebs cujus celébrat per orbem,
Hódie lætus méruit secréta
Scándere cœli.
Qui pius, prudens, húmilis, pudícus,
Sóbrius, castus fuit et quiétus,
Vita dum præsens vegetávit ejus
Córporis artus.
Ob sacrum cujus túmulum frequénter
Membra languéntem modo sanitáti,
Quólibet morbo fúerint graváta,
Restituúntur.
Unde nunc noster chorus in honórem
Ipsius, hymnum canit hunc libénter:
Ut piis ejus méritis juvémur
Omne per ævum.
Sit salus illi, decus atque virtus,
Qui supra cœli résidens cacúmen,
Tótius mundi máchinam gubérnat
Trinus et unus.
Amen.
℣. Amávit eum Dóminus, et ornávit eum.
℟. Stolam glóriæ índuit eum.
|
Krátké čtení, Responsorium, Hymnus a Verš {votivní}
Sir 31:8-9
Blažen je muž, který byl shledán bez poskvrny, a za zlatem se nepachtí, ani jeho naděje neleží v penězích a bohatství. Kdo je takovým? Pochvalme jej, činil totiž ve svém životě podivuhodné věci.
℟. Bohu díky.
℟.br. Ústa spravedlivého * rozmlouvají o moudrosti.
℟. Ústa spravedlivého * rozmlouvají o moudrosti.
℣. A jeho jazyk mluví věci spravedlivé.
℟. Rozmlouvají o moudrosti.
Hymnus
Vyznavač Páně, kterého tak zbožně
Po celé zemi chválí uctivý lid,
V tento den šťastně zasloužil si vkročit
V blažený stánek.
Byl zbožný, moudrý, čistý, ponížený
Žil zdrženlivě, zcela bez poskvrny,
Zatím dech jeho duše oživoval
Tělesnou schránku.
Pro jeho známé zásluhy jak často
Údy, jež churavěly tu a tam, když
Násilí chorob přemohly už, znovu
Získaly spásu.
A proto náš chór rád ho vychvaluje
A o vítězstvích jeho skvostných zpívá,
By jeho prosby skýtaly nám pomoc
Na večné časy.
Tomu buď sláva, čest a síla stálá,
Neb Trojjediný na nebeském trůně
Nádherně skvěje sa a řídí celý,
Celičký vesmír.
℣. Zamiloval si jej Hospodin a ozdobil jej.
℟. Štolu slávy mu oblékl.
|
Canticum: Magnificat {Antiphona Votiva}
Ant. Iste cognóvit inchoatur in officio quod cum cantu celebratur tantum
Canticum B. Mariæ Virginis
Luc. 1:46-55
1:46 Magníficat * ánima mea Dóminum.
1:47 Et exsultávit spíritus meus: * in Deo, salutári meo.
1:48 Quia respéxit humilitátem ancíllæ suæ: * ecce enim ex hoc beátam me dicent omnes generatiónes.
1:49 Quia fecit mihi magna qui potens est: * et sanctum nomen ejus.
1:50 Et misericórdia ejus, a progénie in progénies: * timéntibus eum.
1:51 Fecit poténtiam in brácchio suo: * dispérsit supérbos mente cordis sui.
1:52 Depósuit poténtes de sede: * et exaltávit húmiles.
1:53 Esuriéntes implévit bonis: * et dívites dimísit inánes.
1:54 Suscépit Israël púerum suum: * recordátus misericórdiæ suæ.
1:55 Sicut locútus est ad patres nostros: * Ábraham, et sémini ejus in sǽcula.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
Ant. Iste cognóvit justítiam, et vidit mirabília magna, et exorávit Altíssimum, et invéntus est in número Sanctórum.
|
Kantikum: Magnificat {Antifona votivní}
Ant. Tento poznal začíná se pouze pokud se Officium slaví zpěvem
Chvalozpěv Panny Marie
Lukáš 1:46-55
1:46 Velebí duše má Hospodina
1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
1:52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
1:54 Ujal se svého služebníka Israele, pamětliv svého milosrdenství,
1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
Ant. Tento poznal spravedlnost, a uzřel veliké zázraky, a modlil se k Nejvyššímu, a shledán byl v počtu Svatých.
|
Oratio {Votiva}
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Deus, qui nos beáti N. Confessóris tui ánnua solemnitáte lætíficas: concéde propítius; ut cujus natalítia cólimus, étiam actiónes imitémur.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba {votivní}
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Bože, jenž nás oblažuješ výroční slavností svatého N. svého Vyznavače, popřej milostivě, abychom, když slavíme jeho narození pro nebe, také jeho skutky napodobovali.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Suffragium {cisterciense}
De Beata Maria
Ant. Alma Redemptóris Mater, quæ pérvia cœli.
Porta manes, et stella maris, succúrre cadénti,
Súrgere qui curat, pópulo: tu quæ genuísti,
Natúra miránte, tuum sanctum Genitórem,
Virgo prius ac postérius, Gabriélis ab ore
Sumens illud Ave, peccatórum miserére.
℣. Post partum, Virgo, invioláta permansísti.
℟. Dei Génitrix, intercéde pro nobis.
Orémus.
Deus, qui salútis ætérnæ, beátæ Maríæ virginitáte fecúnda, humáno géneri prǽmia præstitísti: tríbue, quǽsumus; ut ipsam pro nobis intercédere sentiámus, per quam merúimus auctórem vitæ suscípere, Dóminum nostrum Jesum Christum Fílium tuum.
De sancto Joseph
Ant. Ipse Jesus erat incípiens quasi annórum trigínta ut putabátur fílius Joseph.
℣. Glória et divítiæ in domo ejus.
℟. Et justítia ejus manet in sǽculum sǽculi.
Orémus.
Deus, qui ineffábili providéntia beátum Joseph sanctíssimæ Genitrícis tuæ sponsum elígere dignátus es: præsta quǽsumus; ut quem protectórem venerámur in terris, intercessórem habére mereámur in cœlis.
De SS. Benedicto, Bernardo et Roberto
Ant. Córpora Sanctórum in pace sepúlta sunt, et vivent nómina eórum in ætérnum.
℣. Beáti quos elegísti, Dómine.
℟. Habitábunt in átriis tuis.
Orémus.
Præsta, quǽsumus, omnípotens Deus: * ut qui sanctórum tuórum Benedícti, Bernárdi et Robérti commemoratiónem cólimus, 2. eórum étiam virtútes imitémur.
De Pace
Ant. Da pacem Dómine in diébus nostris, quia non est álius, qui pugnet pro nobis, nisi tu Deus noster.
℣. Fiat pax in virtúte tua.
℟. Et abundántia in túrribus tuis.
Orémus.
Deus, a quo sancta desidéria, recta consília, et justa sunt ópera: da servis tuis illam, quam mundus dare non potest, pacem; ut et corda nostra mandátis tuis dédita, et hóstium subláta formídine, témpora sint tua protectióne tranquílla.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Suffragium {cisterciák}
K Panně Marii
Ant. Matko Páně, nebes bráno, hvězdo mořská, vzácná schráno,
přispěj lidu ku pomoci, aby povstal z hříchů noci.
Příroda to zřela v žasu, že se zrodil z tebe v času,
jenž ti život ráčil dáti, panenství ti věčně přáti.
Pozdravením Gabriele pozdravujem tebe vřele,
ty pak, Panno věčně čistá, za nás hříšné vzývej Krista.
℣. Po porodu, Panno, jsi zůstala neporušená.
℟. Svatá Boží Rodičko, přimlouvej se za nás.
Modleme se.
Bože, jenž jsi panenství blahoslavené Panny Marie požehnal a tak
lidstvu udělil milost věčně spásy, dej, prosíme, abychom se přesvědčovali, že se za nás přimlouvá ta, jejímž prostřednictvím jsme obdrželi původce života, našeho Pána, Ježíše Krista, tvého Syna.
Ke Svatému Josefovi
Ant. Samotnému Ježíšovi již bylo třicet let a byl považován za syna Josefova.
℣. Sláva a bohatství v jeho domě.
℟. A jeho spravedlnost zůstává navěky.
Modleme se.
Bože, jenž sis v nevýslovné prozíravosti ráčil vyvolit svatého Josefa za manžela tvé přesvaté Rodičky; uděl, prosíme, aby když jej ctíme jako ochránce na zemi, zasloužili si míti jej jako přímluvce v nebi.
De SS. Benedicto, Bernardo et Roberto
Ant. Těla Svatých jsou pohřbena v pokoji, a jejich jména budou žít navěky.
℣. Blažení ti, které jsi vyvolil, Hospodine.
℟. Přebývati budou ve tvých síních.
Modleme se.
Uděl, prosíme, všemohoucí Bože; abychom, když ctíme památku tvých svatých Benedikta, Bernarda a Roberta, také jejich ctnosti napodobovali.
Za mír
Ant. Dej mír, Hospodine, za našich dnů, neboť není druhého, kdo by za nás bojoval, než ty, Bože náš.
℣. Budiž mír ve tvé moci.
℟. A hojnost uvnitř našich hradeb.
Modleme se.
Bože, od nějž pochází svaté touhy, správná rozhodnutí a dobré skutky; dej svým služebníkům onen pokoj, jejž svět nedokáže dát; aby i naše srdce, tvým přikázáním oddaná, a zbavená strachu z nepřátel, i časy byly pod tvou ochranou pokojné.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
Et quandocumque terminata Hora discendum est a Choro (nisi quando immediate subsequitur Missa aut cum Officio diei Officium Defunctorum, vel Sepultura, vel Processio, aut Litaniæ, ut in Rogationibus, etc.) dicitur:
Ant. Spíritus sanctus in te descéndet, María, ne tímeas, habébis in útero Fílium Dei.
℣. Ecce ancílla Dómini.
℟. Fiat mihi secúndum verbum tuum.
Orémus.
Lætífica, et ádjuva nos, omnípotens et miséricors Deus, Domínicæ Conceptiónis gáudia recoléntes, et pia Dei Génitrix Virgo semper María (in cujus veneratióne hæc commemorámus) in cunctis necessitátibus nostris grátiam sancti Spíritus nobis ímpetret, et levámen. Per eúmdem Christum Dóminum nostrum.
℟. Amen.
|
A kdykoliv se po skončení Hodinky odchází z Chóru (pokud tedy nenavazuje Mše svatá, nebo po denním Officiu pak Officium Defunctorum, nebo Pohřební obřady, nebo Procesí, nebo Litaniæ, nebo Prosebné dny, atd.) říká se:
Ant. Duch Svatý na tebe sestoupí, Maria, neboj se, budeš mít v lůně Syna Božího.
℣. Aj, já dívka páně.
℟. Staniž se mi podle tvého slova.
Modleme se.
Rozradostni nás i pomoz nám, všemohoucí a milosrdný Bože, když rozjímáme nad radostí Početí našeho Pána, a laskavá Boží Rodička a vždy Panna Maria (k jejíž poctě si toto připomínáme) nechť nám ve všech našich potřebách vyprosí milost Ducha svatého i úlevu. Skrze téhož Krista, našeho Pána.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |
|
Ante Divinum officium |
Incipit
℣. Jube, domne, benedícere.
Benedictio. Noctem quiétam et finem perféctum concédat nobis Dóminus omnípotens.
℟. Amen.
|
Začátek
℣. Přikaž, pane, a požehnej.
Požehnání. Klidnou noc a dobrý konec ať nám udělí všemohoucí Hospodin. Amen.
℟. Amen.
|
Lectio brevis
1 Pet 5:8-9
Fratres: Sóbrii estóte, et vigiláte: quia adversárius vester diábolus tamquam leo rúgiens círcuit, quærens quem dévoret: cui resístite fortes in fide.
℣. Tu autem, Dómine, miserére nobis.
℟. Deo grátias.
|
Krátké čtení
1 Petr 5:8-9
Bratři, buďte střízliví a bděte, neboť váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Jemu se braňte, jsouce silní ve víře!
℣. Ty však, Pane, smiluj se nad námi.
℟. Bohu díky.
|
℣. Adjutórium nostrum in nómine Dómini.
℟. Qui fecit cœlum et terram.
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
℣. Convérte nos Deus, salutáris noster.
℟. Et avérte iram tuam a nobis.
|
℣. Naše pomoc ve jménu Pána.
℟. Který stvořil nebe i zemi.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
℣. Obrať nás, Bože, náš spasiteli.
℟. A odvrať od nás svůj hněv.
|
In Choro, facimus signum Crucis ✠ atque ad signum Superioris inclinamus Altari.
Deinde alta voce et graviter dicitur Versus:
℣. Deus in adjutórium meum inténde.
℟. Dómine, ad adjuvándum me festína.
Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
V Chóru se udělá velký Kříž ✠ a na pokyn představeného se ukloníme Oltáři.
Poté se nahlas a důstojně řekne Verš:
℣. Bože, k pomoci mé shlédni;
℟. Pane, přispěš k mé pomoci.
Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmi
Psalmus 4 [1]
4:2 Cum invocárem exaudívit me Deus justítiæ meæ: * in tribulatióne dilatásti mihi.
4:2 Miserére mei, * et exáudi oratiónem meam.
4:3 Fílii hóminum, úsquequo gravi corde? * ut quid dilígitis vanitátem, et quǽritis mendácium?
4:4 Et scitóte quóniam mirificávit Dóminus sanctum suum: * Dóminus exáudiet me cum clamávero ad eum.
4:5 Irascímini, et nolíte peccáre: * quæ dícitis in córdibus vestris, in cubílibus vestris compungímini.
4:6 Sacrificáte sacrifícium justítiæ, et speráte in Dómino. * Multi dicunt: Quis osténdit nobis bona?
4:7 Signátum est super nos lumen vultus tui, Dómine: * dedísti lætítiam in corde meo.
4:8 A fructu fruménti, vini, et ólei sui * multiplicáti sunt.
4:9 In pace in idípsum * dórmiam, et requiéscam;
4:10 Quóniam tu, Dómine, singuláriter in spe * constituísti me.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalmy
Žalm 4 [1]
4:2 Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost.
4:3 Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!
4:4 „Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež.
4:5 Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám.
4:6 Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha.
4:7 Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“
4:8 Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine!
4:9 Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.
4:10 Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 90 [2]
90:1 Qui hábitat in adjutório Altíssimi, * in protectióne Dei cœli commorábitur.
90:2 Dicet Dómino: Suscéptor meus es tu, et refúgium meum: * Deus meus sperábo in eum.
90:3 Quóniam ipse liberávit me de láqueo venántium, * et a verbo áspero.
90:4 Scápulis suis obumbrábit tibi: * et sub pennis ejus sperábis.
90:5 Scuto circúmdabit te véritas ejus: * non timébis a timóre noctúrno,
90:6 A sagítta volánte in die, a negótio perambulánte in ténebris: * ab incúrsu, et dæmónio meridiáno.
90:7 Cadent a látere tuo mille, et decem míllia a dextris tuis: * ad te autem non appropinquábit.
90:8 Verúmtamen óculis tuis considerábis: * et retributiónem peccatórum vidébis.
90:9 Quóniam tu es, Dómine, spes mea: * Altíssimum posuísti refúgium tuum.
90:10 Non accédet ad te malum: * et flagéllum non appropinquábit tabernáculo tuo.
90:11 Quóniam Ángelis suis mandávit de te: * ut custódiant te in ómnibus viis tuis.
90:12 In mánibus portábunt te: * ne forte offéndas ad lápidem pedem tuum.
90:13 Super áspidem, et basilíscum ambulábis: * et conculcábis leónem et dracónem.
90:14 Quóniam in me sperávit, liberábo eum: * prótegam eum, quóniam cognóvit nomen meum.
90:15 Clamábit ad me, et ego exáudiam eum: * cum ipso sum in tribulatióne: erípiam eum et glorificábo eum.
90:16 Longitúdine diérum replébo eum: * et osténdam illi salutáre meum.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 90 [2]
90:1 Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.
90:2 Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“
90:3 Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
90:4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
90:5 Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,
90:6 moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.
90:7 Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového .
90:8 Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
90:9 Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,
90:10 nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
90:11 On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.
90:12 Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;
90:13 po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.
90:14 Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
90:15 Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
90:16 dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Psalmus 133 [3]
133:1 Ecce nunc benedícite Dóminum, * omnes servi Dómini:
133:1 Qui statis in domo Dómini, * in átriis domus Dei nostri.
133:2 In nóctibus extóllite manus vestras in sancta, * et benedícite Dóminum.
133:3 Benedícat te Dóminus ex Sion, * qui fecit cœlum et terram.
℣. Glória Patri, et Fílio, * et Spirítui Sancto.
℟. Sicut erat in princípio, et nunc, et semper, * et in sǽcula sæculórum. Amen.
|
Žalm 133 [3]
133:1 Nuž dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci,
133:1 kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.
133:2 Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!
133:3 Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.
℣. Sláva Otci, i Synu, * i Duchu svatému.
℟. Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
|
Hymnus
Te lucis ante términum,
Rerum Creátor, póscimus,
Ut sólita cleméntia
Sis præsul ad custódiam.
Procul recédant sómnia,
Et nóctium phantásmata;
Hostémque nostrum cómprime,
Ne polluántur córpora.
Præsta, Pater omnípotens,
Per Jesum Christum Dóminum,
Qui tecum in perpétuum
Regnat cum Sancto Spíritu.
Amen.
|
Hymnus
Na konci dne tě prosíme,
ty, jenž vše tvoříš, laskavý,
ať i dnes, jako obvykle,
nás tvoje ruka ochrání.
Ať daleko sny ustoupí
i hrozné noci přeludy,
když nepřítele zaženeš,
aby těla neposkvrnil.
Dopřej nám, oč tě žádáme,
Bože, Otče všemohoucí,
jenž s Kristem i Duchem svatým
vládneš vždy, na věčné věky.
Amen.
|
Capitulum Versus
Jer 14:9
Tu autem in nobis es, Dómine, et nomen sanctum tuum invocátum est super nos: ne derelínquas nos, Dómine, Deus noster.
℟. Deo grátias.
℣. Custódi nos, Dómine, ut pupíllam óculi.
℟. Sub umbra alárum tuárum prótege nos.
|
Krátké čtení a Verš
Jer 14:9
Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás, Pane náš Bože!
℟. Bohu díky
℣. Střez nás, Hospodine, jako zřítelnici svého oka.
℟. Ve stínu tvých křídel nás ochraňuj.
|
Oratio
Kýrie, eléison. Christe, eléison. Kýrie, eléison.
Pater Noster dicitur secreto usque ad Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris:
℣. Et ne nos indúcas in tentatiónem:
℟. Sed líbera nos a malo.
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
Orémus.
Vísita, quǽsumus, Dómine, habitatiónem istam, et omnes insídias inimíci ab ea longe repélle: Ángeli tui sancti hábitent in ea, qui nos in pace custódiant; et benedíctio tua sit super nos semper.
Per Dóminum nostrum Jesum Christum, Fílium tuum: qui tecum vivit et regnat in unitáte Spíritus Sancti, Deus, per ómnia sǽcula sæculórum.
℟. Amen.
|
Modlitba
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Pater Noster se říká potichu až do Et ne nos indúcas in tentatiónem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
℣. A neuveď nás v pokušení:
℟. ale zbav nás od zlého.
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
Modleme se.
Navštiv, Pane, prosíme tě, tento příbytek, a veškeré úklady nepřítele od něj daleko odežeň; Tvoji svatí Andělé nechť se v něm zabydlí, aby nás v míru zachovali; a tvé požehnání ať s nám zůstává navždy.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého Bůh, po všechny věky věkův.
℟. Amen.
|
Conclusio
℣. Dómine, exáudi oratiónem meam.
℟. Et clamor meus ad te véniat.
℣. Benedicámus Dómino.
℟. Deo grátias.
Benedictio. Benedícat et custódiat nos omnípotens et miséricors Dóminus, ✠ Pater, et Fílius, et Spíritus Sanctus.
℟. Amen.
|
Závěr
℣. Pane, slyš modlitbu mou.
℟. A volání mé k tobě přijď.
℣. Dobrořečme Pánu.
℟. Bohu díky.
Požehnání. Ať nám žehná a chrání nás všemohoucí a milosrdný Pán, ✠ Otec, i Syn, i Duch Svatý.
℟. Amen.
|
Deinde dicitur secreto
Pater noster, qui es in cœlis, sanctificétur nomen tuum: advéniat regnum tuum: fiat volúntas tua, sicut in cœlo et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie: et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris: et ne nos indúcas in tentatiónem: sed líbera nos a malo. Amen.
Ave María, grátia plena; Dóminus tecum: benedícta tu in muliéribus, et benedíctus fructus ventris tui Jesus. Sancta María, Mater Dei, ora pro nobis peccatóribus, nunc et in hora mortis nostræ. Amen.
Credo in Deum, Patrem omnipoténtem, Creatórem cœli et terræ. Et in Jesum Christum, Fílium ejus únicum, Dóminum nostrum: qui concéptus est de Spíritu Sancto, natus ex María Vírgine, passus sub Póntio Piláto, crucifíxus, mórtuus, et sepúltus: descéndit ad ínferos; tértia die resurréxit a mórtuis; ascéndit ad cœlos; sedet ad déxteram Dei Patris omnipoténtis: inde ventúrus est judicáre vivos et mórtuos. Credo in Spíritum Sanctum, sanctam Ecclésiam cathólicam, Sanctórum communiónem, remissiónem peccatórum, carnis resurrectiónem, vitam ætérnam. Amen.
Postea dicitur Completorium B. Mariæ.
|
Pak se říká potichu
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa; sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou Církev obecnou, Svatých obcování, hříchů odpuštění, těla vzkříšení a život věčný. Amen.
Poté se říká mariánský Kompletář.
|
Antiphona finalis B.M.V.
Quo finito per totum annum, excepta Feria v. et vj. majoris hebdomadæ, cantatur solemniter
Salve, Regína, mater misericórdiæ;
vita, dulcédo et spes nóstra, salve.
Ad te clamámus éxsules fílii Hevæ.
Ad te suspirámus geméntes et flentes
In hac lacrimárum valle.
Eja ergo, advocáta nostra,
illos tuos misericórdes óculos ad nos convérte.
Et Jesum, benedíctum fructum ventris tui,
nobis post hoc exsílium osténde.
O clemens, o pia, o dulcis Virgo María.
℣. Ave María, grátia plena.
℟. Dóminus tecum.
Orémus.
Omnípotens sempitérne Deus, qui gloriósæ Vírginis Matris Maríæ corpus et ánimam, ut dignum Fílii tui habitáculum éffici mererétur, Spíritu Sancto cooperánte, præparásti: da, ut, cujus commemoratióne lætámur, ejus pia intercessióne, ab instántibus malis et a morte perpétua liberémur. Per eúmdem Christum Dóminum nostrum. Amen.
℣. Divínum auxílium máneat semper nobíscum.
℟. Et cum frátribus nostris abséntibus.
℣. Fidélium ánimæ per misericórdiam Dei requiéscant in pace.
℟. Amen.
|
Závěrečná mariánská antifona
Po jeho skončení se po celý rok, s výjimkou Čtvrtku a Pátku Svatého týdne, slavně zazpívá
Zdrávas, Královno, matko milosrdenství;
živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva.
K tobě voláme, vyhnaní synové Evy.
K tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce
v tomto slzavém údolí.
A proto, orodovnice naše,
obrať k nám své milosrdné oči.
A Ježíše, požehnaní plod života svého,
nám po tomto putování ukaž.
Ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria.
℣. Zdrávas Maria, milostiplná.
℟. Pán s tebou.
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, jenž jsi působením Svatého Ducha připravil tělo i duši slavné Marie Panny za důstojný příbytek svého Syna dej nám, kdo se těšíme vzpomínkou na ni * abychom její přímluvou unikli neustálým zlým událostem i věčné smrti. Skrze téhož Krista, našeho Pána. R. Amen.
℣. Božská pomoc ať s námi zůstává navždy.
℟. I s našimi bratry, kteří zde nejsou.
℣. Duše věrných zemřelých pro milosrdenství Boží ať odpočívají v pokoji.
℟. Amen.
|
|
Post Divinum officium |